michaela2338 komentáře u knih
Sérii knih o Mary Russellové mám ráda, proto jsem sáhla i po čtvrtém svazku. Příběh z vřesovišť, který odkazuje na slavného psa Baskervillů, mě však malinko uspával. Navzdory přízračným kočárům, psí bestii, zrádným močálům a krajině, která vyvolává představu věcí, které neexistují, se potřebný efekt nedostavil. Jde spíš o turistického průvodce po blatech Dartmooru.
Je to vtipné, inteligentní, psáno s nadhledem. Není to jen příběh brazilský žen, jsou v tom také naše babičky, jejich matky a matky jejich matek. Byly chytré a talentované, ale k čemu vlastně?
Jako ta hromada belgických pralinek, kterých se hrdinky přejedly. Čekáte zajímavý, inspirativní příběh a vyklube se z toho klasická růžová romance.
S nástupem popularity severské detektivky jeden známý poznamenal, že by to zřejmě nebyla správná severská detektivka, kdyby v ní nebyl incest, znásilnění a nezměrná brutalita. Zdá se, že v těžké konkurenci všech psavců je třeba všech těchto ingrediencí a ještě přiložit pod kotel.
Hodně průměrná detektivka, často přitažená za vlasy. Dialogy slabé.
Tohle není hutný román, jak bývá u Mitchella zvykem. Je to taková jednohubka. Ale to přece nevadí. Je fajn se potkat se starými známými.
Velmi dobře vystavěný příběh, citlivá sonda do lidských duší.
S autorem jsem se poprvé setkala díky plovárně Marka Ebena. Už tehdy mne zaujal coby poutavý a chytrý vypravěč. V jeho první knize pro dospělé jsem si překvapivě užívala pasáže o významu a původu slov (oživilo to mé vzpomínky na lingvistická studia). Neméně zajímavé byly postřehy ve vztahu k mýtům, původu stvoření světa a víře. Téma silné potřeby někam patřit bylo zpracováno velmi citlivě a vlastně docela vynalézavě. Pro mě to byla více než uspokojivá literární krmě.
Kurz tvůrčího psaní jsem si užila, byly to pro mne užitečné lekce. Nemyslím, že by šlo o typickou oddechovou, protože mnohé pasáže vyžadovaly pozorné čtení. Totožnost Snajpera byla do poslední chvíle nejasná, což u detektivního příběhu vítám. Závěr mi ale přišel ošizený.
Mám její knihy ráda, ale obávám se, že to v tomto případě nějak nevyšlo. Na mě příliš patetické a překombinované. Možná za to mohou i ty zkomolené české reálie. Kde vzala jméno Roar Parra? A ten zoufalý útěk během pádu železné opony s poklady nedozírné ceny? Pokusila se o ambiciózní příběh, ale její předchozí "prosté" příběhy ze Three Pines mají stále navrch. Je v nich lepší a uvěřitelnější vypravěčka.
Přemýšlela jsem, kolik dát hvězdiček. Moje děti, kterým jsem o těch nejhorších dětech na světě četla, trvaly na tom, že si tato knížka zaslouží plný počet. V každém z těch příběhů se tak trochu (někdy i více) poznávaly.
Knihu jsem měla možnost číst v originále. Skvěle napsáno. I v naší rodině kolují příběhy, které byly během času - věřím - vyšperkovaný a dodávají nám na pocitu výjimečnosti, ačkoliv jsem rodina jako každá jiná. Kniha Anne Tyler je velmi lidská, příběhy lehce plynou, jsou krásnou sondou do partnerství a rodičovství.
Moje první setkání s Michelem Faberem. Je zajímavé sledovat, jak autor uchopí nápad - prvotní myšlenku, se kterou si začne pohrávat a sleduje, kam ho jednotlivá vlákna zavedou. Pohrává si s možnými důsledky. Je to cynické, přesto v řadě případů trefné. Postavy nejsou nikterak sympatické, mluví na rovinu a netrápí se politickou korektností, což vyprávění osvěžuje. Způsob, jakým tento příběh odvyprávěl, byl příjemně svižný.
Začátek byl svižný, vtipný a břitký, výslechy svědků byly jako vystřižené z absurdního dramatu a uprostřed knihy dochází k zajímavému obratu. A pak se to rozplizne do melodramatu a závěr je cukrová vata. Kam se vytrácí autor, jehož mnohé knihy jsem si zamilovala?
Není snadné oživit tak slavného detektiva a ustát srovnání s jeho skutečnou tvůrkyní. Ale tady se to povedlo. A nechyběla ani přijatelná dávka sentimentu, který k chytrým detektivním příběhům Agathy Christie patří a je v souladu s její dobou. V novém Poirotovi vidím Davida Sucheta, který je prozatím nejdokonalejší živou verzí Herculese.
Jamesová je často srovnávána s Agathou Christie. Tady nesouhlasím. Postavy Agathy jsou barvité a charaktery rozmanité. Dokážou vzbudit pestrou škálu emocí včetně sympatie a soucitu. Postavy Jamesové jsou jen protivné a jejich univerzální emocí je zhnusení a odpor. Vedle Poirota a slečny Marplové působí Dalgliesh studeně. Christie píše čtivě, Jamesová těžce a popisně. Výslechy sester byly zdlouhavé a nezáživné.
Kolik životů potřebuje člověk prožít, aby byl šťastný? Poutavý příběh o prostém "tady a teď" a potřebě lásky.