momo01 komentáře u knih

Byl to pro mě inspirující rozhovor, který mě v mnohém obohatil. Obdivuji vyjadřovací schopnosti paní Třeštíkové, její dovednost precizně vyjádřit myšlenku, mluvit otevřeně, s nadhledem, pokorou a o své práci až s dechberoucí přesvědčivostí. A navíc ta krásná zelená záložka a pěkně zpracované desky knihy.
Výsledkem je skvělý zážitek ze čtení.

„Chci filmem pozorovat měnící se tady a teď. Chci zachytit, co je pomíjivé a rychle se mění. …. Zajímají mě diváci, kteří chodí do kina přemýšlet, podobně jako se snažím přemýšlet i já, když ty filmy dělám. Je mi líto, pokud to snad zní jako nějaká floskule. Je to tak.“

20 03.07.2021

Je to dávno, co jsem četla Purpurové řeky a shlédla film a tak jsem se trochu bála, jak se mi bude číst bez osvěžení prvního příběhu. Ale obavy byly zbytečné. Na prvních stránkách se autor vypořádal s návazností a pak se pustil do zcela samostatného příběhu, kdy Niémans a Ivana jsou přivolaní na místo brutální vraždy hlavního dědice jednoho z největších německých majetků: byl nalezen v alsaském lese, sťatý, rozčtvrcený a vykastrovaný podle zvláštní lovecké techniky.
Podezřelých je hodně: konkurent, rodinný příslušník nebo třeba skupina motorkářů, inspirovaná Černými lovci, praporem zločinců, které Himmler povolal k lovu Židů. Jejich specialitou je lov lidí pomocí röetkenů, plemene psů, které už nemá existovat.
V této ďábelské zápletce se prolíná historie s fikcí, kde je všechno správně namíchané, aby napětí dosáhlo vrcholu: krátké kapitoly, svižný styl, psychicky trýzněné postavy a originální zápletka. Na druhou stranu možná až příliš originální. Co mě navíc bavilo byla přirovnání, která dokreslovala situaci.

„Zatím jsme ve stadiu klasické detektivní hry Cluedo, pomyslela si: lovecký pavilon, význační hosté, žádný mobil ani auto.“

„Velice rychle se ocitli na nechráněném prostoru. Ivana klopýtala za Niémansem a cítila se v bezpečí asi tak jako hliněný holub na střelnici.“

19 27.06.2021

Slušný thriller s kombinací lékařských a vědeckých prvků.
Celkový děj je velmi realistický, něco, co by se mohlo odehrávat právě teď a my bychom si to neuvědomili. Především se mi líbily všechny odkazy na Darknet a jejich využití v ději, protože je to téma, o kterém se toho zatím píše málo. A pokud bychom za poslední dva roky na vlastní kůži nezažili protiepidemiologická opatření, získala bych i spoustu informací o šíření virů a jak vypadá proces pandemické výstrahy.
Tempo je příjemně rychlé a plynulé a stránky ubíhají, aniž bychom si to uvědomovali. Takže se Pandemie dá (i přes větší rozsah) přečíst za pár dní. Úplně mi nesedl konec, který mi přišel v porovnání se zbytkem knihy uspěchaný a až moc přehnaný a málo realistický. A pak jsem taky přesvědčená, že minimálně jedna vražda je v knize zbytečná a provedená zbytečně brutálně.

(Předchozí knihy ze série jsem nečetla, ale nezdálo se mi, že by to nějak při čtení vadilo.)

17 21.06.2021

Náhodou jsme v knihovně natrefila na tuto knihu a po přečtení jsem si ještě poslechla podcast na www.matematikazlocinu.cz. Dotklo se mě co je možné v této době. Že máme obory, kde má monopol jen jeden znalec a otevřelo mi to oči, jaký má vliv soudní znalec na rozsudek, přestože jeho závěry nemůžou být exaktní. A do toho všeho chobotnice vztahů mezi soudci, obhájci, politiky a nakonec i veřejnoprávními médii. Je to kvalitní reportáž a určitě stojí za přečtení nebo poslech.

14 19.06.2021

[Audiokniha] Vize světa, kde ženy jsou jen reprodukčním orgánem, kterého se lze bez rozmyslu, slitování a svědomí zbavit, na mě působila znepokojivě.
Vyprávění jako takové se mnou nerezonovalo tolik jako 1984 a moc se toho v něm neděje. Ale chápu, že jde hlavně o atmosféru a ta byla dostatečně tíživá. Podtrhovalo to několik momentů, které na mě silně zapůsobily (například nedovolené hry Scrabble). Na druhou stranu trochu mi vadilo, jak jednorozměrní byli muži a nerozumím, proč se ženy (a jejich muži) nebránili. Co rozhodně můžu doporučit je audioverze, která je naprosto skvěle načtená Zuzanou Kajnarovou.

19 13.06.2021

Do vepřového rypáku!!! Tak dlouhé čekání na třetí díl a po přečtení cítím rozpaky a zmar. Dobrou polovinu knihy jsem čekala, kdy skončí úvod a začne se něco dít. K tomu všemu velká část textu byly věty tázací. Druhá polovina byla už lepší. Závěr měl gradaci, ale přece jen se toho příliš málo uzavřelo a teď zas musíme čekat na pokračování. Navíc neoplývám schopnostmi symbolologa Roberta Langdona, abych během čtení pochopila všechny ty hádanky, kódy a jinotaje. Takže teď doufám, že další dva díly budou mít zase šmrnc, protože pořád se nevzdávám a těším se na ně.

26 12.06.2021

Když se to vezme do důsledku, jsou Mlčící fontány dobře propracovaný Young Adult román se silnou romantickou linkou. Nechybí v něm tedy láska a zlomené srdce (té romantiky teda bylo až až), zároveň ale odhaluje temné historické období a ukazuje na tyranii represivního režimu. Popravdě mě historické pozadí a vedlejší postavy zaujaly o něco víc než ty hlavní. Zároveň se jednalo o moje první čtení o Španělsku z období vlády generála Franca a Ruta Sepetys mě opět přivedla k touze dozvědět se ještě něco víc o části dějin, kterou jsem moc neznala. Kéž by bylo houšť takových knih, které ukazují na méně známé střípky z minulosti, nebo příběhy z jiného období, než druhé světové války. (Samozřejmě válku neberu na lehkou váhu, ale knih s tímto tématem - zejména z posledních let je na mě už moc).

22 06.06.2021

Nůž je temný a tíživý a není tu moc akce, ale Harry se jako postava vyvíjí, což jsem ocenila. Některé kapitoly mi přišly příliš podrobné a přeplácané vedlejšími zápletkami a mohly by být kratší. Přesto si mě Nesbo dokázal pěkně udržet po celou dobu v napětí a s chutí zjistit, kdo to teda byl.
Otevřený konec umožňuje různé cesty Harryho dalšího vývoje. A tak jsem zvědavá, jestli se v další knize dočkáme opilého, ušmudlaného Harryho, nebo Harryho, který prošel katarzí. Nicméně, já se musím přiznat, že trochu doufám, že série s HH skončila. Začala jsem se čtením před 11 lety a s kratšími či delšími odlukami jsem se k Harrymu vracela, ale mám pocit, že stačilo.

18 03.06.2021

Je to radost si v ní číst nebo i jen tak listovat. Nadchlo mě grafické zpracování, stručné texty vystihující podstatu a vyhovovalo mi chronologické zpracování. Doporučuji.

15 03.06.2021

„Nová definice dobrého lékaře? Dokáže zkroutit tělo tak, aby dokázal psát na klávesnici a udržovat oční kontakt.“

Na další knihu S. Shema jsem se těšila a opravdu jsem chtěla, aby se mi líbila. Snažila jsem se, seč to šlo, prokousat se a najít v ní všechno to, z čeho jsem byla nadšená v Hora hoře a co se mi líbilo i v Dům Páně. Oba zmíněné tituly jsou plné sarkasmu, lehce bláznivé, řízné, v mnohém pravdivé a celkově zábavné. Ale Čtvrtá nejlepší nemocnice není nic z toho a je na hony vzdálená předchozím dílům. Hrdinové se nikam neposunuli a psaní je příliš rozvláčné. Přiznám se, přeskakovala jsem, abych se dostala ke skutečnému obsahu. Toho jsem ale moc nenašla. Souhlasím s autorem, že při léčení je třeba kontakt a že vztah mezi lékařem a pacientem zvyšuje úspěšnost léčby. Ale šlo to napsat i stručněji než na 434 stranách.

„Víte, jak vypadala dobrá návštěva u lékaře v minulosti, dávno před počítači?
Lékař vás pozdravil, posadil a pohovořil s vámi - vyptal se, co vás trápí, udělal si anamnézu - a pak vás požádal, abyste se před prohlídkou svlékli za závěsem. Během té doby si zapsal všechno, co se dozvěděl. Pak vás prohlédl. A zatímco jste se oblékali, udělal to, co v dnešní době vypadá tak podivně: zamyslel se. Uvažoval, přemítal. Tušil. Naslouchal intuici. Spojil to všechno dohromady. Dospěl k představě, co vám je a jak by to mohl napravit, a pokud ne, pak tedy, jak by měl za všechny okolností přispět k péči o vás, když jste nemocní. Integroval… Počítače nám v tom brání. Stroj se nezamyslí. Nikdy nemá důvod, aby se zastavil a přemýšlel.“

13 30.05.2021

V předmluvě se píše, že je to radost z nahodilých nálezů a je to tak. Bavilo mě nejen čtení, ale i samotné hledání na Googlu, copak že se ukáže mně. O to víc oceňuji přiléhavé a mnohdy vtipné kombinace básní a jejich názvů.


Kleptomanův žal

já nemám zámek
já nemám peníze
já nemám svatozář
já nemůžu pomoct si furt musím krást

16 29.05.2021

Oči mi letěly po stránkách a najednou byl konec. Je to obecně oceňovaná dovednost autorky, díky které příběh rychle plynul, ale až do poloviny po mně vlastně jen tak stékal a byla jsem přesvědčená, že budu hodnotit jen na 3 hvězdy. Nakonec jednu přidávám, za odvahu zvolit jiné téma i formu a i za to, že jsme ušetření prvoplánového hraní na city.

A jsem moc ráda, že si o této dystopii můžeme jen číst a nemusíme ji žít, protože to není samozřejmost. A tak navíc přidávám citaci, která není fikce a o které se v českém tisku nedočteme. Je to část proslovu devatenáctileté rusky Olgy Misik, který nedávno pronesla před soudem. (A byla odsouzená na 2 roky a 2 měsíce, protože se v 17 zúčastnila demonstrace a příslušníkům OMON četla článek ústavy, který deklaruje právo občanů na nenásilné shromažďování.)

„Lidé se mne často ptají: máš strach? … Neznají bouchání na dveře uprostřed noci, zatýkání a uvěznění bez příčiny. Neuvědomují si pocit zoufalství, který jsme nasáli s mateřským mlékem. … Nikdy jsem neměla strach. Cítila jsem zoufalství, beznaděj, bezmocnost, dezorientaci, úzkost, frustraci, vyhoření, ale nikdy strach. … Nelituji že jsem se zúčastnila protestu a jsem na své činy hrdá. …. A šla bych znovu a znovu, dokud by nenastala změna. Říká se, že dělat stále tytéž věci a čekat jiný výsledek je definice šílenství. Zřejmě i naděje je projevem šílenství. Ale nedělat to, v co věříte jen proto, že někdo ve vašem okolí si myslí, že to nemá smysl je naučená beznaděj. A je lepší být šílencem v očích světa, než bytostí bez naděje ve vlastních očích.“

33 22.05.2021

Lidi, tohle kupujte všem svým blízkým jako dárek. Je to srozumitelná, vtipná a praktická příručka první pomoci. Celkově má tato knížka fakt smysl.

19 07.05.2021

Nemám moc ráda knihy s dětskými hrdiny. Jenže tuhle jsem si TAK užila. Celý příběh byl neskutečně uvěřitelný a já jen četla a četla - nejen po večerech, ale i u snídaně a v každé volné chvilce. Krátké kapitoly mi i krásně nahrávaly. Děj mě zaujal od první stránky a King opět ukázal, že je mistrem ve vykreslení jednotlivých charakterů.
Prostě stojí za přečtení. (A ano, jsem skalní fanda.)

22 06.05.2021

Královsky jsem se bavila a k tomu se i něco přiučila. Už sháním druhý díl.

„Skutečnost, že vy Češi, začnete větu, jejíž podstatné jméno je kdesi daleko předaleko v mlhách ve vzdáleném obzoru, a přesto dokážete použít všechny pádové a rodové koncovky správně ještě předtím, než se dotyčné jméno vůbec vynoří, pro mě zůstává nepochopitelná a naplňuje mě posvátnou úctou. Vám se to možná nezdá až tak důležité, ale je fakt, že hodně z vás má stejný problém, jenomže opačný, když jde o porozumění angličtině vůbec, zejména však o porozumění slyšenému textu.“

17 05.05.2021

Smutek, strach, nejistota, dojetí, bolest, znechucení. To je výčet emocí, co jsem zažívala po dočtení jednotlivých povídek. A naděje pramálo. Komentář Magnolie mi mluví z mé čtenářské duše - po první povídce jsem si musela dát pauzu, druhou jsem četla bez dechu, třetí mě šokovala jednáním hlavního “hrdiny”, a čtvrtá bolela.

27 16.04.2021

Propletenec osudů 6 kamarádů, první lásky, první rozvody, nenadálá úmrtí. Všechno souvisí se vším, každý s každým a postupně do sebe jednotlivé detaily zapadnou. (A že jich je.) A přesto budu za remcala. Dobré téma, ale ne až tak dobře zpracované. Rádoby vtipné hlášky a hovorový jazyk na mě působili lacině. Čtení mě úplně netěšilo a něco mi chybělo a něco naopak přebývalo.

11 13.04.2021

Autorka má dar vyjadřování – skvěle vládne jazykem, a přestože se drží faktů, tak do textu vnesla i prvky imaginace a to je to, co mě nadchlo. Zulejka má právem tak vysoké hodnocení.

„Smrt je tady všudypřítomná, je to však smrt prostá, srozumitelná, svým způsobem moudrá, dokonce spravedlivá: listí a jehličí opadává ze stromů a rozkládá se v zemi, pod těžkou medvědí tlapou praskají a usychají keře, tráva je kořistí jelena a ten zase vlčí smečky. Smrt je pevně, nerozlučně spojena s životem – a proto není děsivá. A navíc v urmanu vždy zvítězí život. … Zulejka ví, že přijde jaro, stromy se zazelenají svěží zeleníhedvábná tráva zaplaví kdysi dočerna vypálenou zem a zvěři se narodí veselé a hojné potomstvo. Proto neměla pocit, že je krutá, když zabíjí. Naopak cítila, že je součástí tohohle velkého a silného světa, kapkou v zeleném jehličnatém moři.“

21 10.04.2021

Celý text vyznívá jako úvod k bakalářské práci. Styl psaní je suchý s nadužíváním odborných výrazů. Je v něm trochu té teorie, stručná nabídka platforem a to je vlastně všechno. Z praktického hlediska bez přínosu. Vlastně je to jen úvod, kterému chybí stať a závěr

8 09.04.2021

To mi tak nějak na konci zimy vždycky přestane chutnat maso a tentokrát ta má masonechuť trvá nejen o něco déle než obvykle, ale navíc teď doma vařím díky současným omezením téměř každý den. A tak jsem potřebovala inspiraci pro rozšíření bezmasého repertoáru. S touto kuchařkou jsem rozhodně nešlápla vedle. Recepty jsou chutné, jednoduché a z dostupných surovin.

16 03.04.2021