Mona-Lisa komentáře u knih

Odjakživa mě přitahují knihy s tématikou druhé světové a holokaustu. A vždy mi během i po čtení běží hlavou - 'Kam se poděla lidskost těchto bytostí?' A pro neuchopitelnost té otázky jsem si vždy odpověděla, že tu lidskost v sobě nejspíš neměli nikdy a byli takoví odjakživa.
Těchto 689 stran mi ukázalo, že to tak být nemusí, že zlo se může zasadit, být systematicky zaléváno a když se tomu dotyčný přestane bránit, definitivně vzklíčí a převezme kontrolu nad jeho já.
Je to příběh dvou přátel na jehož pozadí sleduješ, jak se hýbou dějiny.
Vyčerpávajícím, podrobným způsobem ti Karika přiblíží předválečný NY a Slovensko a poté druhou světovou v celé kráse a ty se nestíháš nudit.
Po ověření jakékoliv události či jména - zde uvedených, a potvrzení pravdivosti ti dojde důkladnost Karikovy práce na knize a přípravy, co musely předcházet.
Část v Americe mě kapku nudila. Já moc na mafiány nejsem.
Ale zato Evropská část vedla prim a před podrobným popisem nabývání moci Hitlera a poté celé mašinérie smekám až na zem a klaním se.
Je tady hodně explicitně popisováno násilí, ale je to na místě jednoduše proto, že se to tak dělo a dějiny jsou holt lemovány krví.
Nebudu psát, že je to kniha pro každého, protože to tak není. Je něco jiného mít povědomí o věcech, co se děly a něco jiného číst o tom dost detailní popis. Hodně podrobný, nekompromisní, neodvracející zrak.
Tak si to taky přečti, dívej se pravdě do očí, nestyď se, že ti ukápne slza a pošli to dál.
Protože, co udělat víc, aby se to neopakovalo?

15 18.09.2020

Velká samota je synonymem Aljašky dvou tváří - nabízející útočiště a svobodu v dechberoucí krajině a i té nemilosrdné, která bere životy mrknutím oka. Druhá linka, jdoucí ruku v ruce s tou aljašskou mi nedá dlouho spát. Žena, co zůstává s manželem, i když se svým dlouhodobým jednáním může stát hrozbou pro její dítě, si nezaslouží označení matka. I když se tyto části nečtou vůbec lehce, popis života, který je ve své podstatě návratem ke kořenům a snahou přežít každý nepříznivý den, tvoří příběh neustále čtivým, napínavým a člověk zhltne téměř 500 stránek jako nic. Ač se může zdát, že Slavík, předchozí autorčina kniha, těžil primárně ze stále atraktivního tématu 2. sv. války, už na něm ukázala, že pro ni je to jen berlička pro rozehrání epických osudů, které chytnou za srdce a jsou extrémně fandihodné. A zde to platí taktéž. Aljaška je ve svojí krutosti i kráse silným tématem, tady je ale jen kulisou pro silný a děsivý příběh jedné rodiny, na který dlouho nezapomenete.
* * *
"Pokoušel se mě zachránit."
Velká Marge chvíli mlčela. V tichu, které se rozhostilo, Leni přemýšlela, jestli člověk vážně může druhého zachránit, nebo jestli takovou věc pro sebe musí udělat každý sám.

15 20.02.2020

“Jed­na prav­da v kra­ji s tak bola­vou minu­los­tí, jako má Šuma­va, pros­tě exis­to­vat nemů­že. Na kaž­dou cha­lu­pu jsou tam obvykle prav­dy hned tři. Vyhna­ní Češi, vysíd­le­ní Něm­ci, novousedlíci…

Šumava, pohraničí, kraj který pamatuje.
Jako čtenář máš rád osvětlení tmavých části historie, když ty rešerše někdo udělá za tebe a obalí ti to do příběhu, že jo?
A pak je tu Petra Klabouchová, která není jedna z českých spisovatelek, které ti to zaoblí nebo naopak přehnaně žene do extrému se snahou šokovat.
Ona jen z pozice rodáka prostě vystaví tyto skutečnosti, poskládá je před tebe, nesoudí a ještě zvolí vypravěče s rázným přednesem, který si nebere servítky. A je na tobě přebrat si to nebo pídit dál.
Každý kraj má něco, na co chce zapomenout. Tady ta černá skříňka obsahuje věci, které mozek nechápe, hrůza se hromadí a ve výsledku máš největší tendence děkovat autorce za nadhled, který do tebe vložila.
Za perspektivu obou stran, za volby, které je težké soudit desítky let později z luxusu demokracie.

Do látky, kterou píše se ponoří, není to text který klouže po povrchu, ale jde do hloubky.
Prameny Vltavy jsou detektivka odehrávající se v současnosti s nezbytnými skoky do dob minulých. Příběh je fabulovaný, ale syrové informace o koncentračním táboru Prameny Vltavy dlouho nevymažeš z hlavy.
Konec mě dostal a tleskám, sedlo to do celkového vyznění příběhu krásně. Úplně mi to vyrazilo dech a jdu hned na novinku autorky -
Ignis fatuus.

14 16.06.2024

Začala bych tím, ze číst knížky, díky kterým vykoukneš z bubliny - to je oč tu běží.
Utéct do světa, kde vítězi dobro a draci nebo švarní šéfové vždy skončí v náruči šédé myši sekretářky- je fajn.
Ale uvědomit si, kam směřujeme a hlavně, co máme za sebou, nebo co nám bezprostředně hrozí? To jako civilizace potřebujeme.
Ano, tato kniha je ten spouštěč. Uvědomit si, že máš moc otevřít oči. A vidět.
A Timothy podává současný obraz světa (novodobé dějiny) tak stravitelnou formou, že se to opravdu nebojím doporučit nikomu.
Stačí ti základní fakta, která ti uvízly vzadu v hlavě po skole. Vždyť víš- 2.sv. válka, kdo byl na jaké straně, v čem spočívá kapitalismus, diktatura
Toto se mi obtisklo do hlavy nejvíc:
Válka uz se nevede jen na poli v bitevním. Ale i v informacích. Taková míra propagandy a nepravdivých výroku, které bylo schopné Rusko vytvořit ohledně napadání Ukrajiny 2014 a kolik západních médií uvěřilo je děsivé. Kybernetická válka. Informační válka.
Mrazivé je i uvědomění, jakou mírou stojí Rusko za vítězstvím Trumpa a co svedou technologie. Jak jsou schopny zmanipulovat lidi.

Asi to bylo tou audioknihou. Ale celý poslech jsem absolvovala s pocitem, že autor sedí vedle mě a vykládá to u kafe. Lidsky, objektivně, polopaticky, věcně, kriticky. MILUJU!
Jaký je rozdíl mezi pamětí a historií?
Lidi zapomínají, propadají manipulaci a propagandě. Ale lidi taky myslí kriticky, otevírají oči a poučí se? Strašně bych tomu chtěla věřit. Až to bolí.

14 14.03.2024

"Hrůza je velmi osobní záležitost. Proniká póry těla a všechno se mění v ledově chladné. Jakmile se dostane dovnitř, roste jako živá bytost."

Ve státě Missouri městečkem otřesou vraždy. Společně s šerifem a indiánským šamanem jim přicházíš na kloub. Víš chvíli víc než oni, pak tě doženou a pak si trošku přeješ, abys šáhl po jiné knížce bez vylezájicích vnitřností a svítících žlutých očích.
Hororová kráska přímo ze samotného pekla.
Atmosfera tu na tebe jenom lehce nedýchne, ale přímo tě smete v uctivém úžasu.
Ty slova o mixu akce, hororu a indiánské mytologie z přebalu kradu a s chutí se pod ně podepisuju.
Mě zlo v knížkách moc nesemele a většinou oceňuju jen šťavnaté scény a vystavěný příběh.
Ale tady jsem se opravdu bála a číst to po tmě byla opravdu lahůdka.
Za řadu stupidnich rozhodnutí přidávám plusové body, protože to tady zrovna sedlo a moc ráda se vztekám u knížek.
Jestli šlo o klasiku, kdy nevěřící Tomášové prozří těsně před smrti, hrdinové uniknou v poslední chvíli a prastaré zlo nadobro uzamkneme se přesvědč sám.
Navzdory žánru jsem posledních dvacet stránek měla přišpendlený úsměv díky interakci šerifa a indiána. Nejvyšší hodnocení bezdebat.

14 08.08.2023

Hned na začátku poslechu jsem málem brečela štěstím, že jsem narazila na TAK dobrou detektivku.
Autorovy Snoubenky smrti, které jsem četla před rokem s přehledem obsadily místo nejlepší čtené knihy toho roku.
Tato kniha se odehrává kolem roku 2000, zasazena je ve Francii a účastníš se pátrání po vrahu knihovníka na univerzitě.
Vyšetřovatel je charismatický a řekněme svým chováním kontroverzní, hodně živočišný s ostrým slovníkem.
Má pár škraloupů, ale skvěle výsledky, tak se ho držme a pojďme dojít na vraha.
Řeknu vám, že jsem byla vtažena na 1000 % a prahla jsem po pointě.
Vyšetřovatel přibude ještě jeden, který též má problém ovládat své běsy, v návalu vzteku ztrácí zábrany a je agresivní.
Ti Francouzi jsou tu velice horkokrevní musím říct.
Tito dva detektivové nakonec střetnou svá vyšetřování a ve vražedném tempu dospějí k závěrům v tak rekordním čase, že snad celou dobu ani nespali. :-D
Zatím mě práce tohoto autora přijdou sympaticky přímé v jednání postav. Samozřejmě pachatelé a podezřelí svědci mlží. Ale spousta rozhovorů se vyznačovala říznou upřímností a bylo to osvěžení od naší chladné tvorby nebo severských detektivek.
Prostředí super, tempo svižné, pánové někdy na facku, ale pět hvězd lupám bez zaváhání. Škoda, že je to starší věc a bude se blbě doporučovat, protože zákazníci chtějí převážně kupovat horké novinky.

14 02.07.2023

Zatím by se knihy, které jsem od autora četla daly shrnout podtitulem: Kam nás budoucnost dovede? za jakou cenu? A jsme ji ochotni zaplatit?
Je to pro náročnějšího čtenáře a není to tak čtenářský přístupné, jako Klára a Slunce od autora.
Je to mnohovrstvá knížka, mnoho skrývá pod povrchem.
Když budeš dávat pozor, dá ti to neuvěřitelně moc. Jeho styl psaní dává čtenáři prostor na vlastní interpretace (čti přežvýkání textu).
Ta krkolomnost ze začátku se rozmělní spolu s otazníky, které začnou vyskakovat. A ty přistoupíš na autorovu hru a začneš vyzobávat aspoň ždibečky informací mezi řádky.

Celá knihy jsou takové nesourodé roztěkané zdánlivě nikam nesměřující fragmenty z dětství vypravěčky (Kathy). Život v nějakém ústavu, jehož účel a hlavně děti v něm je obestřen mlhou neznáma, která se trhá opravdu maličko. Není to opravdu pro netrpělivého čtenáře.
Sem tam zmíní Kathy účel dětí - dárcovství orgánů. Je to tak jak si myslíš? Běhá ti hlavou neustále.
A to tě právě žene neustále dopředu.
Nikdy jsem se ještě nesetkala s autorem, který píše jako Ishiguro, kterého mám takový problém přiblížit.

Náznaky jsou nejlepší co na této knize je. Ta husí kůže, když ti pomalu dochází co se děje, k jakému účelu jsou vychováváni a hlavně, jak k nim společnost přistupuje.

14 26.05.2023

13.stol. Obyčejní lidi, co chtějí založit osadu v divném lese v neobydlené oblasti Ďáblův hřbet, nevysvětlitelné úkazy okolo - co se může stát?
Nečekaně - hodně. Maximálně se tu těží právě z dobového zasazení (neprzní se řeč) a nátury tehdejších lidí (pověry, úloha Boha).
Skupina je vedena kapitánem a důležitou figurou se postupně stává i kněz.
Je tu skvěle uchopena třecí plocha mezi světskou a duchovní moci uplatňovanou na prostý lid prostřednictvím dialogu kapitána a kněze.
No a dialogy postupně přechází do činů, když se situace v pustých lesích začne vyostřovat.
Připravte se na podivné ženy (nebo čarodějnice?), děsivá stvoření lesa (nebo ďábla?) a to nejhororovější ze všech - zfanatizovaný dav, kterému je dána moc.
A kapitán je přesně ten typ, který táhne knížku. Jeho racionální uvažovaní, vztah se synem a odvaha.
Jsou tu podrobně barvitě popsané nechutné scény, ale šlo o tvrdou drsnou dobu, tak jen skousni a čti dál. Posunula jsem si touto knihou hranice hnusu, respektive- netušila jsem, co všechno snesu a zároveň nebudu schopná dát jiné, než nejvyšší hodnocení.
A ten konec! tak nevyhnutelný, tak věrohodný, tak zpečetěný lidskými činy opakujícími se pořád dokola už po staletí.
Vydatný kousek, ctící dobu, barvitý, ne pro slabé žaludky.

14 08.03.2023

“Vánoce vždycky v lidech odhalí to nejlepší i to nejhorší zároveň.”
Tenounká knížka o obyčejném životě v Irsku v devadesátých letech.
Furlong má jistou práci, zajištěnou rodinu a stabilitu v nejistém období.
V hlavě mu ale víří otázky. Jaký by mohl vést jiný život? Nemá nabídnout pomocnou ruku člověku v nouzi, když on sám měl nelehké dětství? Může si dovolit být odvážný, když má co ztratit?
.
Taková útlá knížka a co slovo, to klenot. Každá stránka využita na maximum.
Nahlédneš díky ni do temnoty Magdaléniných prádelen- církevních institucí, které se staly peklem pro tisíce žen a doslov tě nechá s otevřenou pusou.
A otevírání témat, která nemají být zapomenuta je krásný bonus pětihvězdičkový knih.
Jako na 100 stránkách zachytit ducha místa a doby, sympatizovat s postavami, nasát dilema hrdiny, odnést si hlavní myšlenku a ještě mít cukání hned odjet do Irska?
To je kvalitní literatura.
A ta obálka, překlad, vlídná délka a hlavní poslání: že ti nemá být lhostejný svět- dárek jak vyšitý, věřte mi.

14 21.02.2023

Dvořáková krásně rozdmýchává prosté lidské strachy. A tady šla ještě dál. Do problému, se kterým jsem nevěděla, že mám takový problém číst, až když mě některé pasáže nutily skoro zvracet.
S jejími postavami tradičně držím krok už od první stránky.
Třeba jako tady Jaroslav. Nešťastný člověk, plný prázdnoty z neštěstí, před kterou se mu nejde schovat. Pocit, že se nemůže v životní etapě vrátit zpátky ale ani není, kde pokračovat. Takový ten děsivý moment, který je ještě víc na prd, když je člověk sám.
Pak ale přišel bod, kdy jsem zkrátka měla problém vidět osobu, kterou se mám snažit pochopit. Která nemá právo být, čím je a naplnit si život. A i když si sám problém
uvědomoval a bojoval proti tomu, sympatie logicky nepřicházely.
Před žádnou konfrontací jsem neměla nikdy stáhlý žaludek jako tady. Vlastně od určitého bodu jsem četla v křeči a bála se každou molekulou co přijde dál.
Já nechci moc prozrazovat a vám doporučuju nic si nezjišťovat. Musím tomu dát pět hvězdiček, i když jsem se cítila fyzicky špatně.
Já chci od knížek emoci a odvahu, ne s prvoplánovým šokováním, ale se životní realitou.
Paní Dvořáková minulý rok na besedě ve Zlíně naťukla, co si prožila a potvrdila mi, že takoví autoři mi zkrátka dají svými knížkami nejvíc.
Co nezažili jen sluníčkové momenty a nebojí se v knížkách jít za hranici.

14 04.11.2022

“Ovládají nás, a ani k tomu nepotřebují zbraně. Bohatě jim stačí nás vlastní strach.”
Takový ten román, který tě nutí zjistit si víc, otevřít oči a vážit si takových autorů.
Rumunsko 1989
Vůdce, který V 60.letech, přesvědčil lid, že je bůh a začal budovat kult osobnosti a odřízl 20 milionů Rumunů od zbytku světa je stále u moci.
Tajná služba, výslechy, spisy, odposloucháváni, vydíraní a nucené donášení na tvoje blízké.
Řekneš si tuto Sepetys vynechám, to znám, vždyť to je komunismus u nás doma nedávno. Ooo, jak se pleteš. Věř mi, že budeš svědkem něčeho, co budeš doporučovat dalším lidem k přečtení.
Protože Sepetys umí mapovaní vnitřního světa postav a vynášení na povrch jejich Sophiiných voleb, to už přece víš z předešlých knih. Život ve studených odstínech šedi je ti předestřen díky Cristianovi a lidem okolo.
Lidé se neustále museli kontrolovat, hlídat kdo poslouchá, informátor může být i v rodině.
“ Na rodinné fotografii se máma dívá jiným směrem než my, jakoby viděla něco, co jiný nevidí.”
Je to tak akorát cynické, nekompromisně dobové, špetka romantiky a jiskra humoru nechybí. Sepetys dala Rumunům a jejich krvavé historii hlas. Stejně jako v minulých knihách Španělům, Litevčanům a válečným uprchlíkům.
Stojí za to si ho poslechnout, věřte mi.

14 17.10.2022

Na malé městečko dopadne hned na prvních stranách neprostupná klec v podobě kupole/ poklopu a nikdo neví zhola nic. Jak se objevila, kdo je za tím a jak z toho ven.
Máš před sebou přes 1000 stran, na začátku obsáhlý seznam postav a víš, že na přebalu je jméno mistra hororu...
Takže očekávání značná a za mě byla naplněna. Všechna, do ždibečku.
S přibývajícím časem v zajetí houstne atmosféra, události se nabalují jedna na druhou a stačí čtyři(!!!) dny na to, aby lidé vlivem strachu ztratili soudnost a stali se z nich ovce.
On totiž King využil klaustrofobické atmosféry a toho, co sebou vše může přinést na sto padesát procent.
To na tom popravdě bylo nejděsivější- ztráta selského rozumu a nadhledu.
Jestli tě zajímá co dokáže rozvášněný dav zbavený úsudku, tady to zažiješ v přímém přenosu. To, že může dojít dýchatelný vzduch, jídlo apod. se ukáže jako nejmenší hrozba...
Je tu totiž temno, podstata zla vyvěrající z lidské podstaty, záporáci jako malovaní a je jich opravdu hodně. V čele s ďábelským radním a jeho synem, schopnými přivodit děsivou husinu.
Ale je tu i dobro. Hlavní hrdina- bývalý mariňák obklopený aurou chlapíka- "já vás z toho všechny vysekám". Bože, jak já si ho zamilovala.
Jsou tu další klaďasové, o které jsem se neuvěřitelně bála, až jsem si musela připomínat, že jde jen o knihu
S pointou jsem spokojená, taktéž se závěrem knihy.
Hlavně jsem si odnesla to, že největším nepřítelem člověka je on sám a taky, že je vždycky čas změnit se.

14 08.03.2021

Od autorky mám přečteno Sůl moře. Extrémně čtivou věc z druhé světové vyprávěnou pohledem 4 postav.
Tady se dostavilo stejné nadšení. Zase kousek ne moc známé historie. Konkrétně příběh deportace nepohodlných Litevčanů na Sibiř Sověty je podán očima 15-ti leté Liny. Ta spolu se svým bratrem a rodiči absolvuje cestu v dobytčím vagónu trvající několik týdnů.
"A brzo budeme zase doma. Až zbytek světa zjistí, co Sověti páchají, udělají tomu všemu přítrž."
-"Vážně?"
Popis cesty je hodně realistický. Jakoby člověk sám zažíval hlad, kousaly ho vši, vstřebával tu špínu a pomalu ztrácel důstojnost a naději.
Některé pasáže a dialogy měly blízko k naivitě a nereálnosti. A její snaha nacpat romantickou linku do kterékoliv doby, i když jsou postavy na úplném dně (jak psychicky tak fyzicky), je trošku úsměvná a místy chápu, proč spisovatelku hází do škatule Young adult.
Ale vem to ďas, mně to žíly netrhá. Četlo se to perfektně a člověk se dověděl o další hnusné etapě z dějin cizí země. Už mám v hledáčku její další knihu Potrhaná křídla.

14 02.11.2020

Tak jako autorčina Dědina byla prošpikovaná nářečím, tady na vás lítá, jak cákance krve při operaci, drsná doktorská mluva. Sprostá slova ale mají své místo a nevadily mi. Jen podtrhují vykreslení jednoho chlapského zpackaného života- a o to tu jde:
Seznámit se s vesmírem hlavní postavy - chirurga Hynka Grábla - pětačtyřicátníka s dluhy na krku a neharmonickým rodinným životem k tomu.
Je patrná snaha Dvořákové naservírovat rozpad člověka v celé své kráse. Jak někdy jedno špatné rozhodnutí střídá druhé, všechny s*ačky se na sebe nabalují jak hovniválova kulička a člověk se najednou zastaví a nemůže si za boha uvědomit, proč tak dopadl.
Nenabízí ti řešení, nepředkládá ti návod, jak z toho všeho ven, její postavy samy neví a jsi jen svědkem nesmyslných rozhovorů/situací v práci i doma, které po chvíli možná i začnou člověka štvát svou jednotvárností.
Ale mě zrovna ne. A když už ke konci knihy malinko kolísala jedna hvězda z hodnocení, díky postupné cestě na dno hlavní postavy, Dvořáková mě opět dostala do kolen. Tím, jak přesvědčivě popsala ztrátu člověka a všechny pocity s tím spojené.

14 05.07.2020

Jedním slovem - krása. Autorka v ničem neslevila v porovnání s prvním dílem. Pořád je co objevovat, pořád je komu držet palce, pořád je pro mě hlavní kouzlo ve vnitřním boji hlavní hrdinky - spřátelit se s někým, koho mám nenávidět, jde to? Krásně dávkuje nezodpovězené otázky ale zároveň jich spousty zodpovídá, takže tímto čtenáře uspokojuje a i láká na další pokračování. Těším se strašně moc na třetí díl a přeju jí ( a sobě) ať nedojdou nápady, nečekané zvraty a pořád je tam to NĚCO, co mě nutí každému na potkání tuto ságu vnucovat a doporučovat.

14 11.09.2019

“Lidé dokážou být svině v každé době těmhle se ale nevyrovná nikdo.

Uf, tak čerstvá poválečná atmosféra v pohraničí mi zabrnkala na nervy.
Takhle od plic si zanadávat u knihy to praktikuju pravidelně. Ale takto často skoro na každé straně. To je už co říct.
Režim, který převzal moc skrze lid, který mu slepě věřil. Který měl v čerstvé paměti kruté Němce a najel plynule do krutovlády další.
Já ani nemůžu vypíchnout z čeho je mi víc blbě? Z lůzy a buranů, kteří nastoupili do vysokých funkcí jako odborníci? Z bezmoci lidí, kteří se nemohli dovolat spravedlnosti a báli se svých vlastních sousedů?
Ztráta iluzí, Utahování šroubů, Spadla klec. Samotné názvy kapitol ti napoví, ze osudy obyčejné rodiny z pohraničí, která tvoří hlavní děj jsou opět krušné a korespondují s dobou.
Že by mi chyběl druhý úhel a pohled německé rodiny, jako v prvním díle, říct nemůžu.
To, co se dělo v rozpětí této knihy :podzim 1947-květen 1950- je “atraktivní i jen z pohledu vlastníků půdy, kterým zatínali tipec různými metodami.
Františka mám moc ráda, jeho zarputilost a věrnost jeho Němce. Naproti tomu Jarmila je za mě kráva mučednice, která si za spoustu věcí mohla sama.
Pět hvězdiček a jedu dál.

Právě mi bylo ctí zhltnout úžasný první díl detektivní série se znaky thrilleru. Mrazivá atmosféra, napětí v hlavní roli, temné prostředí Pyrenejí tě nenechalo nadechnout se naděje.
Jako opravdu doslova. Depka jak vyšitá. Absolutně mě to pohltilo.
Dvě u sebe jdoucí linky - psychiatrická léčebna s těžkými zločinci a vyšetřování vražd - obě prosté světlých momentů.
Démoni minulosti tu mají pré a mezi tím kolem tebe létají odborné termíny z psychiatrie, kdy se zamýšlíš nad podstatou zla a kde se vůbec bere.
Nedala bych ji do ruky tomu, kdo je spíš na pečlivé hledání stop a nekrvavé vyšetřování.
Ale mám už ji připravenou pro věrnou zákazníci se stejným vkusem pro drsnější detektivky jako já.
Nebudu ti víc říkat o ději a povaze zločinu, víš jak se sama štítím podrobných anotací.
Jen bych ještě vypíchla sympatického vyšetřovatele a potažmo všechny postavy okolo. Pro mě je velké plus, když nečákám identitu záporáků, děj mi rychle ubíhá a jakmile dospěje ke konci první, co mě napadne je - že se bude dobře doporučovat zákazníkům. Hnedka jdu na druhý díl.

Doposud nejlepší díl série. Jiný vzorec, než u dosavadních případů. Pátrání je osobnějšího rázu. Jste svědkem pohledu pachatele.
Do poslední minuty jsem se neuvěřitelně bála o jednu z postav.
Zároveň si ťukala na hlavu nad jejíma rozhodnutíma a musela si připomínat, že je to fiktivní postava a není úplně v pořádku vykřikovat nahlas v polích, jaká je to kráva a bude toho litovat.
No, zamilovala jsem si tu sérii, to je asi patrné.
Hlavní část děje se opět odehrává v Londýně nebo jeho okolí, akceptuji to. Z mého pohledu by se z toho dalo vyždímat víc, ale neubírá mi to hvězdičku z hodnocení, to bude opět nejvyšší.
Opakuju se v mem uvědomění, že číst to v papírové podobě nezkousnu tu rozsáhlost a rozbředlost. Jelikož tuto sérii vstřebávám ušima, pískám si blahem a s láskou se vrhám na další díl.

13 09.03.2024

"Babička mi kdysi říkala, že výzvy, kterým musel vietnamský lid čelit během svých dějin, jsou tak velké jako nejvyšší hora."

Chci konzumovat víc takových knížek, které mě budou nutit načíst si příčinu válek.
Díky kterým mi není svět lhostejný.
Budu žasnout nad barvitým dětským pohledem.
A budu pyšné říkat, ze autorka popisuje zkušenost rodiny a známých ze svojí země. Protože takové knížky mají nejvyšší hodnotu.
Nejlepší knížka od Joty co jsem četla.
Nejde odložit a bolí.
Války jsou nesmysl a ještě větší nesmysl je, že furt probíhají, potom co víme, co nás stojí.
Chceš se vztekat? Tak si ji přečti.

Četla jsem to s pokorou a pusou dokořán, je moc silná.
Jako není to vůbec oddechové čtení. Je to psané s úctou k zemi a předkům, krásnými slovy, ale člověk se doslova do písmene bojí otočit stránku - co se těm Vietnamcům zase stane. Válka, hladomor, pozemková reforma. Furt něco.
Po dočtení jsem vděčná, kde a kdy žiju, že nemám hlad a žádného člena rodiny ve válce. Co by ta to Huong dala.

"Když naše příběhy přežijí, my neumřeme, i když naše těla na této zemi již nebudou."

13 06.07.2023

"Ty žiješ minulosti, ale svět se mění. Teď se rozhoduje, kdo se bude mít dobře. A já chci patřit mezi ně."

Kde je hranice touhy zachránit si vlastní život a nebrat absolutně ohled na ostatní (i třeba na nejbližší)?
A kdo ji určuje? Když je válka, mění se tyto pravidla a hranice?
Do děje tě s přehledem vtáhne uhrančivá Neonila, zdravotnice ze Smolenské oblasti v Sovětském svazu. To, že zrovna probíhá druhá světová válka v ní probudí praktického ducha. Spolu s ním a hrou osudu přežije dlouhou cestu v zimě, manželství i dítě, které v ní bohužel neprobudí mateřské pudy.
Díky národnostní rozmanitosti vojáků napříč všemi armádami se díky kousku papíru a další porci souhry náhod dostane do českého pohraničí a nakonec na Valašsko.
A víc už neřeknu.
Jenom snad. Čím je to jinačí, než Slepé mapy, Zuzaniny dechy nebo Vyhnání Gerty apod?
Proč si to přečíst?
No právě kvůli Neonile. Ta mi byla sympatická tím víc, co jiným přišla jako studený psí čumák.
Moc mi sedla.
Pak se ale tato rázná žena změnila v tu, co obcházela ves a brala podniky lidem, jejichž předkové 100 let živobytí budovali.

Žena, co zasvětila celý život tomu, aby se její rodina měla dobře. Nebo mrcha, která se měnila s rychlostí střídajících se režimů?
Ani po poslední stránce nemám jasno a proto 5 hvězdiček dávám tak samozřejmě.

"Kdyby jste ji viděli jak mu to říkala, normálně z ní šel strach. Ta ženská je úžasná, fakt neuvěřitelná mrcha."

Její předchozí kniha by za mě snesla míň stran a celkově se mi rychleji vykouřily z hlavy podrobnosti až na řecký prvek.
Tato ve mně bude žít delší dobu.

13 14.03.2023