Mona-Lisa komentáře u knih

(SPOILER) Vítejte v nacistickém Německu.
Dovolte mi vám představit:
Minnu - vystřízlivělého cynika a zároveň alkoholičku. Holku, co chce zachránit další ženy, ačkoliv nedokáže zachránit sama sebe…
Simona - Génia a pohledného hajzlíka s pověstí svůdníka a zvrhlíka, gigola, který vydírá bohaté paničky a vyšvihl se na vrchol žebříčku.
Franze - Vesnického burana recyklovaného na důstojníka, toho času člena gestapa. Jeho ksicht funguje jako uniforma.
Ano, všimli jste si dobře - žádní svatoušci, kterým budou hlavou svištět fandihodné myšlenkové pochody.
Tyto tři spojí pátrání po sériovém vrahovi, který loví mezi dámami z nejvyšší společnosti nacistických pohlavárů.
Těch 600 stran ti napovídá, že to nebude lehká cesta. Je tu spousta akce, slepých uliček a v neposlední řadě vyždímání doby na 100%.
Tento spisovatel je mistr slova. Vystihuje zlo, balí ho do hávu tragikomedie a bizarních scén nepodobných Tarantinovi.
Nebere si absolutně servítky s režimem, s postavami, s nekorektními dialogy. Na nic si nehraje, před ničím neodvrací pohled.
Ještě vyzdvihuju gradaci děje, s každou další stranou napětí nepolevuje, ani kapku.
Tato knížka je symfonie a vrcholně naturalistická, působí na všechny smysly. Cítíš pižmo v zakázaných klubech a další stránku v koupelně smýváš krev po razii na židy. Pochybuju, že letos přečtu něco lepšího.
Jestli si fanda detektivek, pečlivě vystaveného příběhu, barevných charakterů a nebojíš se drsnějšího černého humoru - jdi do toho

13 26.10.2022

Česko-polské pohraničí. Druhá světová válka. A tragédie, o které jste nejspíš neslyšeli.
Strhující román-stojí na obalu. Za mě spíš sálal pokorou, jakou byl napsaný. Jak vyprávěný babičkou při popíjení melty u mramorové bábovky.
Se vší úctou k spisovatelce v práci Karin Lednické a jejího Šikmého kostela na mě mezi řádky prosakovalo víc faktických událostí a tím pádem očividných stop mravenčí práce. Tady ač mi to přišlo víc beletrizované, mě ani tak nevtáhly ty jednotlivé osudy, jako spíš zvědavost, jakého charakteru byla hlavní postava.
Je to silný kousek ale se strašně malým polem na rozehrátí většího příběhu. I když mě to nezasáhlo, jak pád šutru na hlavu a nebrečela jsem, jak třeba právě u Šikmého kostela, ta gradace příběhu je tu famózní, s mírnou husí kůži tyto řádky píšu, to zase ano.
Souběžná linka ze současnosti mi nevadila. Jen mě utvrdila v tom, že jsou prázdné fráze a pak jsou věty, které se jimi nikdy nestanou. Třeba ta, že se máme poučit z minulosti a nikdy nezapomenout.
Hvězdičku musím strhnout za místy mravokárnost a řeči, že jedna z postav nemá právo soudit jinou poměrně starší osobu. To mě nadzvedává. Já jsem prostě v táboře, že nacistický zločinec by měl sedět ve vězení a pykat i v devadesáti. Tečka.

13 21.02.2022

"Jezdila jsem si pro odpověď na otázku, jestli si buď já nezasloužím svět, nebo si svět nezaslouží mě."
Osvěžující knížka. Vtipná a zároveň smutná. V úvodu se ti hlavní postava zabije, reinkarnuje do akvarijní rybičky a zábava může začít . Ale pozor! Ač je Olivie ironická a srší to tu vtipem a odkazy, zároveň tu bliknou vážnější pasáže, a to často.
Chvilkama mi přišlo, že je tato útlá knížka napsaná přímo pro mě. Černý humor já ráda.
"Jenže tohle není film od Tarantina a režijního vedení napjaté scény v obýváku se ujímá Bohouš, takže z Tarantina nezbude ani Troška."
A toto se tu řeší taky. Takže si odneseš hlubší myšlenky a ještě se od srdce zasměješ . Za mě ideální kombinace.
Bože jak já jsem šťastná, že mám na doporučování další kus pro zákazníky, kteří nechtějí lascivní podbízivý humor a jsou unavení českými autory, kteří prodávají jménem a ne obsahem.

13 17.02.2022

Tak toto byla detektivka podle mého gusta. Svižná, k věci a pohánějící mě dopředu díky krátkým kapitolám.
Jeden z hlavních vyšetřovatelů extrémně sympatický s takovou tou zdravou urputností, která se ale nevymyká logice, takže mu člověk neustále držel palce - "ať už ho proboha všichni poslouchají a dají na něho."!
Jsou tu zločiny, vrah kterému jsme v patách a související případ zmizelé holčičky z nedávné minulosti.
Krásně se to postupně šmodrchá, aby se to ukázkově rozpletlo v tvojí přítomnosti s indiciemi, které jsou dávkované v průběhu knihy.
Ale i tak jsem na pachatele vůbec nedošla.
Jo a bála jsem se, moc! Ke konci je to taková jízda, že nejde odlepit oči od stránek. Největší strach stejně zažívám tady u takových kousků, než u věcí s nadpřirozenou tématikou, ač horory všech typů miluju. Protože největší temnotu si vytváří člověk sám a předává ji dál a vyrábí další zrůdy. Staré dobré lidské pokolení, na něho se můžeme spolehnout, že se nikdy nepoučí.
Ač hodnotím vysoko nemůžu si odpustit nesouhlas s přirovnáním k tvorbě Larssona na zadní straně obálky . Ten je pro mě o ždibek víc ve kvalitě. Má víc temnoty a wow momentů.

13 19.11.2021

"Kdyby lidé věděli, kdy zemřou, žili by mnohem lepším životem."
OBÁVÁM SE, ŽE KDYBY LIDÉ VĚDĚLI, KDY ZEMŘOU, PRAVDĚPODOBNĚ BY NEŽILI VŮBEC."
Být čtenářem Pratchetta a vracet se do Zeměplochy je jako být členem tajného spolku. Jakmile jsi vevnitř, je ti společníkem
neskutečně pestré panoptikum postav s ještě jiskřivějším humorem v pozadí. Je třeba být se na pozoru každou stránku. Nikdy nevíš, co ti může uniknout - narážka z pole
fyziky, filozofické zamyšlení, romantická chvilka a nebo to byl jen sarkastický hlod?
Tento díl se zaměřuje na Smrtě, jeho nedobrovolný odchod do důchodu a co to obnáší pro obyvatele Zeměplochy.
Není to nic veselého, to říkám rovnou. Lidé neumírají, opouští svá těla ale nemá je kdo převádět na druhou stranu.
Takže se staví do fronty, neví kam by se vrtli a vzniká tu pěkná mačkanice.
Taky tu víří všude kolem nahromaděná životní síla. Svět se jednoduše vychýlil z rovnováhy.
Objeví se samozřejmě někdo, kdo situaci zachrání. A protože Pratchett umí krásně psát hrdiny, kteří se tak stali jen díky
probíhající situaci a většinou nemají ponětí, co dělají; je tento díl opravdu perla. Vtipnost, kam se podíváš.
Kniha skáče mezi Smrťem, dožívajícím zbývající čas na farmě a Ankh-Morporkem, kde se situace s nahromaděnou životní sílou vyostřuje.
Jestli se nebojíte hodně bizarní a specifické fantasy, doporučuju.
Celou knihu zařazuju mezi lepší kousky ze Zeměplochy a konec byl jeden z nejdojemnějších vůbec.
.
"MĚL JSEM V PLÁNU UKÁZAT VÁM DIVY SVĚTA. NÁDHERNÁ MĚSTA. COKOLIV BYSTE SI PŘÁLA," řekl Smrť.
"Cokoliv?"
"ANO."
"Pak tedy půjdem na vesnickou tancovačku. Chodím tam každý rok, spoléhají na mě, vždyť to znáte."

13 06.05.2021

Jsme zase zpět v Medvědíně (v dějišti předcházejícího dílu). Po události, která otřásla
tímto severským maloměstem a rozdmýchala v lidech to nejhorší ale i to......ne, jen to nejhorší.

Prvních cca 50 stran je opakování a omílání toho, co už víš. Chápu nezbytnost pro nečtenáře prvního kousku, ale stejně mě to štvalo a byla jsem nedočkavá na nové žďárání do duší, další příběhy z Medvědína.
On totiž pan Backman rád nahazuje udičku v podobě- "jeden z nich zemře" nebo "byla by to epická láska, kdyby trvala celý život" a ty jen dalších x stránek čekáš pohromu a rozuzlení hádanky.
Pan Becket umí svoje řemeslo a splnil má očekávání - rozpitvání postav a pojmenování věci pravím jménem.
"Je tak jednoduché přimět lidi, aby se nenáviděli, až je nepochopitelné, že to někdy jde i jinak."
"Smutek člověka, který ví, že je v něčích očích hotová bestie, se nedá popsat."
Těchto mouder je tu nespočet a můžou se zdát kýčovitá a nic neříkající takto vytržené z kontextu. Ale on jim ten kontext dává. Taky má dar pro nemilosrdný popis důsledků špatných rozhodnutí. Ukáže ti, jak jsou slova mocná. Jak lidi ve své omezenosti a ulitě můžou zničit jiný život, když tnou do živého.
A někdy to nejde vzít zpátky.
Takže narovinu, neměla jsem během čtení příjemný pocit a hrozně jsem se za místní obyvatele styděla, jako bych patřila mezi ně. Ale to vůbec nestojí v cestě nejvyššímu hodnocení.

13 19.11.2020

"Nemůžeš ho zachraňovat, když on sám nechce."
O tom, že když nemůžeš, tak někdy prostě nejde přidat víc.
Ať už vinou okolí nebo svých vnitřních démonů.
Hanišová v sedmi povídkách otevírá citlivé a diskutované téma sebevraždy.
"Jako by něco v něm rozhodovalo za něj, aby dělal věci jinak než ostatní. Aby škodil sám sobě."
Můžeme dokola diskutovat, jestli se bezvýchodná situace takto jen nejeví...
Nebo o případné odborné pomoci...
Či snad začít zpytovaním svědomí, jestli nejbližší okolí nemohlo udělat víc?
Ve výsledku mají ale vždy konečné slovo dotyční a Hanišová ti dává nahlédnout do jejich myslí i těch přímo zúčastněných okolo.
Jakkoliv je to těžké a náročné téma, tak je podané krásnou češtinou, bez zbytečných příkras a kudrlinek.
Samotný obsah knihy a celé poselství (ať si ho přebereš jak chceš) je těžké sousto, které jsem si musela dávkovat a někdy jsem se bála otočit stránku.
Takové knihy je potřeba psát a číst už jen proto, aby se člověk vyhnul rychlým soudům.

"...začínají vylézat myšlenky, s nimiž bych se nedokázala svěřit ani své terapeutce...Jsou mimořádně zákeřné, napadají moje tělo zevnitř jako sněť a likvidují jeden orgán za druhým."

13 16.10.2020

Téměř 900 set stránkový opus, který má plným právem místo mezi autorovými top tituly.
Velmi aktuální téma, které vplulo na pulty knihkupectví už v roce 1978!
Z vládní laboratoře v USA unikne smrtelný vir super chřipky, který proseje většinu populace na zemi rychlostí blesku. A ten zbytek lidstva, co přežil, se vypořádává jak to jde se vzniklou situací. Se stanným právem, které logicky panuje to není zrovna v Americe procházka růžovým sadem.
Osudy šesti hlavních postav, respektive jejich aktuální pohled na věc a popis jejich minulosti tvoří cca polovinu knihy. V té druhé je alfou a omegou oblíbený Kingův motiv - souboj dobra a zla. Bůh X Ďábel. A tím pádem, pro mě hodně citlivé téma víry.
Já jako velký ateista jsem s touto částí hodně bojovala a místy se přemlouvala ke čtení, ale vyplatilo se a nelituju.
Zase byl přítomný neodbytný pocit, že vyšťárává všechny mé strachy a představy z mých útrob, vdechuje jim život a jen tak mimochodem je hází na papír.
Nechá tě konfrontovat s nejhlubším dnem a pak tě vezme na světlo. A když už si myslíš, že je po všem, udělá to znova a tak pořád dokola...až na konec, který tě překvapí, rozseká, utěší?
Brečela jsem, smála se, bála se a pak litovala, že už je definitivní konec. Co chtít od pětihvězdičkové knihy víc?

13 04.08.2020

Zpověď stárnoucího rockera. Padesátiletého, rozvedeného vyklízeče bytů s dospívající dcerou, kamarády holdujícími pivu a muzice jako on.
Ty jo, toto si čteš a říkáš si- vůbec ne pro mě. Dál nečtu.
Chyba! A to velká.
Nevím, jestli to způsobil přednes audioknihy, ale já jsem byla v škatulce spokojený čtenář každou minutu.
Jako pan Leoš Noha si mírně šlapal na jazyk, ty slova vyznívala ještě víc buranovsky a o jeho výslovnosti angličtiny taktně pomlčím.
Ale to k té knížce tak MOC sedělo!
Je to o chmurech, přešlapech, temných myšlenkách o životě. Ale taky o druhých šancích, teenegerech na facku a vtipných sexuálních pochodech v hlavě hrdiny příběhu.
Krátké kapitoly a svižně ubývající text jsou další jmenovatelé knihy.
Byl to pro mě hodně rázovitý kousek, určitě pro 18 plus a doporučuju, když chcete na chvilku vyjet z lajny historických generačních románů z pohraničí, apod. kterých člověk konzumuje mraky. Víme ;)

12 07.09.2024

Nejnovější knížka mistra hororu pro mě měla příchuť detektivního lahodného sorbetu. Možná trošku s příchutí nechutné esence v podobě lidského…ne! To by byl velký spoiler.

Jako hlavní postavu tu máme Holly, kterou už dobře znáš z předchozích knih spisovatele a tato znalost je tu benefit, bez kterého, si troufám říct knížku náležitě neužiješ.

Trošku výstřední majitelka detektivní kanceláře dostane do rukou případ zmizelé dívky a krásně to přeroste v monstrózní případ. Nechutný, ať už povahou zločinu nebo samotnými pachateli. Ti jsou tak krásně nepravděpodobní, že ti vůbec nevadí, že víš o koho jde. Narozdíl od Holly.

Ta se k pravdě dopracovává celou knihu za pomocí svých přátel, kteří přiloží ruku k dílu až v samotném konci. Který mě nadchnul, nic mu nevyčítám, jen jsem čekala ještě nějakou třešničku na konci, nějaký drobný twist.
I tak to byla ale pecka na 5 hvězd.

Ja si od něho užívám i tu ukecanost mezi řádky. Jeho rozplývaní se nad poezií, moralizující zapojeni covidové situace v ději nebo pro někoho možná zbytečné odbočky, které jsou nepodstatné pro samotný příběh.

Jsem na něho už tak napojená a znám jeho styl psaní, že si užívám to, co čtu v ten moment a zároveň mi přebíhá husina po každém milimetru těla z té předtuchy, co přijde.
Tady jsem tu husinu měla TAK často. Děkuji.

12 26.05.2024

Taková ta detektivka, která způsobuje hřejivý pocit, že je ta pravá, zamiluješ si ji a žádný díl tě nezklame.
Tento druhý díl to splňuje na jedničku.
Vesnička ve Švédsku, staří známí z prvního dílu, neobjasněná vražda z minulosti, další za humny, poklidnému vyšetřování nic nebrání.
Hezky táhla je holka, skoupá v dávkování indicií, nešetřil naopak vazbami mezi postavami. Někde mi to vadí, tady vůbec.
Protože jsou jako tvoji staří známí, fandíš jejich romantickým pletichám, je ti líto jejich nezdaru a stíháš ještě přemítat, co všechno tají a jestli vlastně nejsou ten dotyčný vrah.

Považuju se za šťastlivce, že mi padla do ruk. Že mi jednání postav přijde logické (až na přešlap policie na začátku). Až mi bylo líto konce a dopadení vraha.
Zní to jako klišé, ale opravdu tě přenese na místo vyšetřování a neubráníš se vtažení do děje.
Můžeš číst i samostatně bez prvního dílu ale byla by to škoda. Na ten též moc ráda vzpomínám.

12 19.01.2024

Opět napěchovaná šedivým životem, otřesným vztahem matka/dcera, mezigeneračními konflikty, nesnesitelným manželem/otcem, scenérií tuctové vesnice a happyend v nedohlednu. Jak jinak.
Já si ale nestěžuju. Nečekala jsem nic jiného. Všem moc přeju, aby si u knížky řekli- “to je děs, doufám, že mě to nikdy nepotká! A ne- “vždyť to je kopie mého života.

“Lehnu si na stráň a koukám do divokých větví. Představuju si, jak mě někdo prořezává a teče mi všude krev a strašně to bolí. Zdá se mi to tak strašné, že si slibuju, že se nikdy prořezat nenechám. Že raději zůstanu plánětem.

Konec devadesátek a jedna rodina pod mikroskopem.
Skáčeš mezi pohledy matky/otce/dcery.

“Ono stavět se v životě na zadní ničemu nepomůže. A už vůbec ne lidem, jako jsme my.

“.jako by se bála, abych třeba neprozradila, že na sebe s taťkou pořád řvou. A že po mně hodila příborovej nůž, protože jsem jí odmlouvala.

“Nepotřebuju nic extra, žádné úchylnosti, jen tu krásnou hladkou kůži, prsa, boky, dokázal bych se na to dívat celé hodiny.

Dělalo se mi opět špatně z vesnické nátury - je horší všechny kostlivce tutlat nebo to, že každý nevěrohodný/malicherný/ klep žije vlastním životem napříč celou dědinou?

Bavilo mě to, přečetla jsem za den, ale plné hodnocení nedávám. Všechno už jsem to v obměnách četla a styčný moment tu nebyl.

12 11.10.2023

Bleskově přečtené, ale dojem pětihvězdičkový.
Krásně mrazivé, jak se na edici zrnka temnoty sluší.

"Někde na trati jeho život přeskočil na jinou kolej a on se ocitl v noční můře a jako v těch nejhorších se nemohl pohnout."

Hlavní postava Phil se ocitl v bizarním jinosvětě, ve kterém je lapený tím víc, čím urputněji se z něho chce vymanit.

Hlavní zápletku stačí nastínit jen přítomností děsivého dítěte.
Mně osobně jen tento fakt stačí ke spokojenosti ve spoustě hororových skvostů.

Tak neskutečně absurdní, ale zároveň tak krásně věrohodné, uvěřitelné.
Napsané s tak jasným záměrem fandit hlavnímu smolařovi a nikdy nebylo tak jednoduché podvolit se postrkování knížky.

Snesla bych větší počet stran, ale někdy jsou náznaky temnoty a nevyřčené hrůzy lepší.

Krása.

12 17.07.2023

S přehledem nejvtipnější díl a to díky one and only - Zlatoslavu Lockhartovi.
To jsou takové perly mezi řádky, že má člověk pauzu mezi popadáním se za břicho, jen u pasáží, kdy útočí příšera z komnaty, nebo se bojí o osud hajného.
Tolik důležitých momentů pro další děj - jako Soubojnický klub, zmínka jednoho z viteálů nebo rozhovor s Brumbálem.
Já tento díl miluju, protože nám víc představuje budoucí paní Potterovou.
Pro mě jsou největší srdcovky následující díly se Siriusem, kdy přibývá temnota, postavy a čím dál tím víc důvodů k pláči i smíchu.
Ale Tajemná komnata má určitě své nezpochybnitelné místo v celé sérii.

"Já že jsem profesor? zeptal se Lockhart poněkud překvapeně. Můj ty bože, počítám, že jsem byl dost beznadějný případ, ne?"

12 11.07.2023

Tak toto byla esence smutku a ztráty. Na přebalu knížky by měla být varující nálepka, že ji nemáte číst na veřejnosti, jak vám budou téct slzy.
Neskutečně krásný a bolavý čtenářský zážitek, který tě rozebere na kousíčky a potom zase složí dohromady. Tento krámek z názvu je putující. Objeví se, kde je ho potřeba. Přesně v takových obchodech uvěříš, ze někde čeká zakopaný poklad. Obchod, který ti pomůže vyrovnat se se zármutkem.
Ale pozor nedokáže otevřít oči těm, kteří je záměrně zavírají. Kdo nevěří v zázraky, ten je neprožije.
Prodavačem je často člověk, který zapomněl věřit v nemožné, komu by prospělo začíst se znovu do pohádek.
Než budu pokračovat!: připravte si ke čtení kapesníky. Fakt, věřte mi. Ale nebojte, dojemné pasáže jsou protknuty i vtipem. Vkusným milým, který důstojně doprovází ty srdceryvné části.
No nic, jsme v Austrálii.
A jsme svědky různých pohledů lidi, kteří mají v sobě díru po ztrátě a je potřeba ji zaplnit.
Ač se téma může zdát pohádkové přímočaré, vůbec tomu tak není. Mockrát jsem byla zmatená a svedená ze zdánlivě jasného směřování děje.
Tak jako hlavním úkolem krámku je pomoc lidem se ztrátou, vidím tuto moc i v této knížce. Pokud potřebujete zahojit, jděte do ní.
A jako zarytý pejskař jsem tu každou stránku sympatizovala s kočkou, fakt, tak magická je to knížka.

12 16.02.2023

Zase kniha, kde jsem vděčná za neznalost anotace.
Tak vám ji též naložím jen poskrovnu:
Klára je umělá inteligence, velice zamilováníhodná. A ty se za ní celý příběh otáčíš, jako ona za svým Sluncem.
Jsi v době, kdy umělá inteligence postupně začala nahrazovat lidi a mimo jiné roboti, jako Klára, dělají společnost dospívajícím dětem.
Pro mě neskutečně zvláštní kniha, která vrhá lidi do nemilosrdného světla, tím že jsou podrobeni pohledu záštiprosté entity, jako je naše Klára.
Kláře najdeme její dítě, respektive Josie si vybere ji. A zbytek knihy sledujeme, jak si Klára vede.
Doslov pani Dvořákové dokonale vystihuje tuto knihu: “Od robotů si slibujeme buď nemožnost-aby byli lidštější, než my a zároveň nepřestali být roboty. Anebo: aby mezi robotem a člověkem nebyl žádný rozdíl.”
Myslím, že by to byla dokonalá divadelní hra, opravdu. Scéna před divadlem byla tak dokonale dynamická vystihující všechny charaktery.
Jestli chceš vědět, co je to “pozvednutí”, jestli je v této budoucnosti prostor pro lásku a jakou roli v tom všem hraje sakryš to Slunce- jdi do ní.
Příběh opravdu krásný, ale stále mám z představy umělé inteligence nepříjemné šimrání v zátylku a cítím naši zkázu.

12 09.01.2023

Román o postavení ženy v šedesátých letech v Americe.
Román, který není úplně odlehčené čtivo na dovolenou.
Román, který mi absolutně sedl do nálady.

Je napsány neuvěřitelně hravě, škádlivě, neurazí tvoji inteligenci přesládlými scénami.
Nutí tě se smát i nadávat, zamyslet se a všechno to dělá tak vyváženě, že ji nejde odložit.

Elizabeth, hlavní hvězdu těchto stránek obdivuješ za přežívání ve světě akademické půdy ovládaným muži. Přeskakuješ s ní klacky pod nohama a hltáš její moudra a postoje.

Přiznám se, že za některé knížky se stydím, že jsem jejich přesládlou jízdu absolvovala a nechápu jejich popularitu, ale tady tomu tak není. Toto je za mě pochopitelný světový bestseller.
Není to žádná těžká literatura, ale opravdu neúprosně kousavě reflektuje postavení žen v Americe v 60. letech a potažmo i dnes- a TO podle mě sakra stojí za přečteni a uvědomení.
Nejde ji číst v klidu, bez zvýšeného tepu a haldy sprostých slov na jazyku.. A nudu ani od dobrých knížek nečekám. Nebo vy jo? Jestli ne, tak po ni sáhněte.

12 09.12.2022

Toto byl tak krásný a silný příběh, který v průběhu měnil mírně fazónu a lokality, aby své zdrcující vyznění podtrhl hlavně senzačními hrdiny. Kdo toto bude číst, nedotkne se ho to a neprohodí pár desítek sprostých slov, toho zvu na kafe.
“ Na texaských lánech přežily jen drsné ženy.”
Pár jich v tomto romànu najdeš a obdivu šetřit nebudeš.

Els v tobě zanechá největší stopu. Ze slečinky ze zámožné rodiny žijící do 25 jen v knížkách se vyloupne žena žijící pro půdu, která pochopí její význam v ukotvení člověka, darující život.

Jelikož jsi v Texasu a přehoupneš se do 30. let, rovnýma nohama spadneš do hospodářské krize a nesnesitelných veder v kterých nic neroste, farmy krachují, rodiny prchají.

Ženy tu nedělí jen generace, ale i různé povahy, které se střetávají.
Podmínky v krajině trpící drtivým suchem po letech rozkvětu a hojnosti ustál málokdo.
A ty tuto situaci sleduješ očima těch, kteří tvrdě dřou a půda je pro ně život.
A nevyhneš se pohledu těch, kteří chtějí prchnout.
Musím říct, že ty pohledy byly dobře popsané na obou frontách, že jsem si netroufala vybrat si stranu a tu opačnou zavrhnout.

Chápala jsem lásku k půdě a letům tradice a stejně souznila s touho od toho všeho prchnout za lepším.
Ze začátku mě postavy štvaly. Pořád mít před očima rozmazleného fracka nebo nevýřečnou netykavku byl děs.
Ale jak přituhovalo na dalších stránkách a člověk se ocitl mezi milionem Američanů na pokraji chudoby, kdy ten krůček k ní balancuješ s hlavními hrdiny a tak jim držíš palce, až to fyzicky bolí…No přirostou k srdci.

Co všechno je člověk schopný vydržet a jak se k sobě jsme schopní navzájem chovat, napříč kontinenty i staletími….Nikdy nad tím nepřestanu žasnout.

12 10.10.2022

Tato česká detektivka je taková lahůdka.
Lepší jsem si nemohla přát.
Případ náležitě temný-zmizení třech kluků v rozpětí let v malé vesničce.
Jakmile se v současnosti na scéně objeví navíc vražda, po letech rozdmýchá případ duo sympatických vyšetřovatelů. Nemají to ale vůbec lehké.
Ta bezvýchodná situace a začarovaný kruh s minimem stop a podezřelých paradoxně vůbec příběhu neubírá dech.
Úplně naopak, stala jsem se najednou jedním z kriminalistů a neměla jsem klid, dokud jsme aspoň drobeček stopy nenašli .
Dialogy a úsečnost celého vyšetřování za mě o.k - takto si představuju ryzí kriminálku.
Ke konci ale víc místa dostalo soukromí vyšetřovatelů a tam za mě příběh zaškobrtnul. Ale ta pointa přátelé! Kterou jsem sice uhodla v půlce ale super!! Věrohodná, děsivá.

12 02.08.2022

Já zase jednou nemám slov. Tak citlivě, trefně a očividně erudovaně zachycené milníky jedné rodiny.
Vánoční příměří v zákopech první světové, rodinná sešlost v předvečer druhé světové, Terezín očima dítěte, poválečné shledání, srpen 1968, virtuóz bez kořenů v Londýně... Vše jmenované má pro sebe svou kapitolu a svého vypravěče z početné rodiny.
Fakt smekám před tou barvitostí, očividnou přípravou autorky a tou sílou slov, rozehranou v úspornosti povídek.
Zase jsem si jednou připomněla nesmyslnost války, zmařené lidské životy, okrádání majetku, a hlavně, že komunismus je zlo, nebylo sakra líp a je šílené, že si to musíme připomínat. Jak lehce se zapomíná...

12 08.05.2022