Mona-Lisa komentáře u knih
Byla jsem zhnusená, otřesená, nadšená a přemýšlela, jestli se nemám za ten mix stydět. Jo! A často jsem se bála, což je asi u hororových povídek nejdůležitější.
Dlouho se mi nestalo, že by mě z povídkové knihy uchvátila většina.
Hlavně oceňuju konce, které nezklamaly.
Nevím, kterou povídku vyzdvihnout víc?
Baba Jagu, Levičku, Specialitu, Nositele světla, Adama a Ewu, Úlomek, Šelestění listí nebo Rozumíš, drahoušku?
Každou však spojuje atmosféra, při které buď v průběhu nebo stoprocentně na konci tuhne krev v žilách.
U některých kousků mi bylo fyzicky blbě ale to pro mě k správnému hororu patří. Nicméně nedoporučuju pro křehké duše se slabými žaludky.
I když upřímně musím napsat, že tak 3 kousky šly mimo mně (byly třeba až moc abstraktní a unikala mi pointa), jedním dechem dodávám, že zbytek to dotáhl na suverénních 5 hvězd v celkovém hodnocení.
A to za vyvolaní napětí, hrůzy, sympatií, zmatenosti a hlavně nadšení!
Za každou povídkou je odstavec o autorovi mimo jiné s dalším publikovaným dílem. Neskutečně mě to navnadilo na jejich práci a budu tyto knížky vyhlížet na českém pultě.
Jestli chcete zakusit různé druhy strachu z ruk našich sousedů, jděte do toho!
Příběh o nelehkém údělu obyčejné rodiny holky z obálky.
Emilčin nerůžový život ve mně bohužel nevzbudil tolik emocí, jako podobné knížky tohoto typu.
Moc naňahňaných zbytečností, které dějově nejsou přínosné a působí, jak kdyby autorka chtěla do posledního drobku použít vše, co ji babička řekla a její příběh povyprávět hodně svědomitě.
Ono je příjemné číst si o zvycích od sezónních prací po bramboru k obědu, ale mohlo by toho být méně nebo proložené víc vykreslením charakterů.
Jazyk mě bavil moravským nářečím, lahodil na každé stránce. Upřímně to bylo jak balzám po “hele, koukej” co mě spíš poslední dobou práská z knížek mezi oči.
Občas vás z plejády zvyků a pamalu plynoucích dní zakalených těžkým životem vytrhnou pasáže, jak z vod erotických románů. Což v kontrastu babičkovské intonace vyprávění působilo opravdu úsměvně. Ale může být, myslím, že i zarytí puritáni odstavce zkousnou.
Ve výsledku tento přínos české autorky hodnotím silnýma 3 hvězdama. Protože podle mě knížek o těžkém údělu obyč rodin zakusujících ran válek a komunismu máme dost a tato ničím nevyčuhuje. Sympatická Emilka se mi utopila v přehršle informacích o xy členů rodiny a popisech co jedli, slavili atd.. kdyby kniha měla o stran 100 míň, víc by na mě dopadla a další hvězdu zachytila.
Kdo by neznal Tolkiena a jeho dílo, minimálně z filmového plátna.
Já se až teď přidala k těm, kdo měli tu čest seznámit se s knihou a stát se doslova jedním ze Společenstva.
Příběh Jednoho prstenu, Temného pána, mocnostech zla a těch, kdo proti němu bojují je ve svém základu pradávný až banální. Ale díky Tolkienovi je nesmrtelný.
Epický úděl malého půlčíka Froda, který má ve svých rukou osud celé země.
Společenstvo prstenu je propracovanější než Hobit. Ten je taková předehra, než se odehraje to hlavní dějství s pořádnou porcí historie, postav, události, písní, času na svačinky….:-D
Odchována na filmu jsem se zpočátku prala s rozdíly. Věkovými, časovými, jiné scény, tempo…
Některé klíčové situace se též liší na stránkách oproti plátnu.
Upřímně rychle jsem si zvykla a stala se díky přednesu Aleše Procházky imunní k nespokojenostem a jen si užívala cestu Středozemí.
Postavy mají větší prostor, jak pro poznávání jejich minulosti, tak pro projevení svých vlastností.
Ani v nejodvážnějších snech jsem nečekala, že budu víc milovat:
Chrabrost Aragorna
Smělost Sama
Odvahu Froda
Moudrost Gandalfa
A každá z postav se díky prostoru se stane o tolik barevnější.
Víc chápeš jejich chování, jejich motivaci, víc si na jejich vlně. Aragorn je smělejší a víc si vědom svého dědictví, Bilbo ukecanější, Gandalf váženější.
Celé je to v pomalém roztáhlém tempu oproti akčnímu filmu, kde se furt jen někde běží a prchá.
Tady je čas na vyprávění, svačiny a zpívání.
Přednes Aleše Procházky, který dal život audiopodobě tohoto veledíla si zaslouží odstavec. Chtěla jsem jen začít a zbytek pokračovat knižně, ale nešlo se odtrhnout, opravdu ne. Jak tady pan mistr měnil hlasy je neuvěřitelné, hned jsem poznala, kdo má zrovna řeč. Sebevědomá, poctivá práce, kterou slyšíš každou minutu z těch 21 hodin. Dodal knize další rozměr, bravo, bravo, bravo!
Detektivka odehrávající se v Madridu s drsnou vyšetřovatelkou. Čekala jsem s názvem Obřad a anotací skloňující slova rituální vraždy trošku temnější věc. A ono nic. Do půlky knížky je nejděsivější věc červ v mozku. Možná posledních 70 stránek je drsnějších.
Není to vyloženě zklamání na dvě hvězdičky, ale nic zkrátka nevyčnívá. A bohužel hodně často v poslední době tuto větu u detektivek používám.
Vyšetřovaní se na můj vkus moc plácalo a doufala jsem ve finální smršť a že rozuzlení bude stát aspoň zato. Smršť teda byla ale naštvala mě identita pachatele.
Detektivku teda hodnotím jako plochou, jsem holt zvyklá na ligu Maye a Keplera.
Chci vyzdvihnout důvod, proč si na to třeba po měsíci vzpomenu- je to prvek únosu dítěte. To tu je krásné zachycené. Jak dlouho truchlit? Kdy to vzdát? Je zbabělost zapomenout a jít dal? Stojí za neustálé hledání ta bolest?
Toto, plus madridské kulisy a svižné kapitoly si vysloužilo tři hvězdy.
Nečtu si poslední dobou anotace a volbu této knihy má jednoznačně na svědomí autorka.
Má oblíbená, která se nebojí temnějších emocí a traumat a kostlivců a všeho dalšího, co z jejich kousku nedělá příliš veselé čtení.
Takže tady máme rodinu ze tří pohledů :syna, matky, otce.
Základní motiv knihy je drsné dětství a nekomunikace, které způsobují začarovaný kruh, který se dál nese generacemi.
Já u knížky trpěla nejen díky těm křivdám, lidské blbosti a zášti, ale hlavně díky tomu náboženství, kam se podíváš.
Matka - náboženský fanatik - díky špatnému dětství v tomto stylu vychovává svého syna.
V první části, kterou vidíš jeho očima je trošku zmatek díky chybějícím uvozovkám, nespisovné češtině a jeho handicapu, o kterém vlastně pořádně nic nevíš. Co si vymýšlí? Co je pravda? A co se děje v neděli odpoledne? Jo! Neděle odpoledne je celkem důležité pro celou knihu. A tím pádem i motor, co tě ženě kupředu.
Přetrpěla jsem díky tomu i část z pohledu věřící matky.
Vůbec si z knížky neodnáším dobré pocity, přemýšlím, co mi dala a jaké je adekvátní hodnocení?
Netřepala jsem se hnusem, jak u Houbařky ani nekývala chápavě hlavou, jak u Anežky.
Bylo mi líto hlavní postavy, pointa do příběhu zapadla, nicméně delší dobu mi v hlavě nezůstane- takže slabší 4 hvězdy.
Cesta tam a zase zpátky, kterou chápu že spousta lidi podniká víckrát a je takový fenomén.
Moc mě mrzí, že stejně jako Pratchetta ani Tolkiena nemůžu osobně poznat a říct, jakou mi bylo ctí navštívit jejich svět a přidat se do zástupu čtenářů, které pohladily jejich slova.
Vy víte, že mám ráda temnotu, zkoumání lidského zla a drsnější příběhy.
Hluboce se ale taky klaním před uměním tak vyváženě propojit světlo a tmu. Tak samozřejmě pohádkově zachytit potřebu Bilba po svačině a teplém pelechu a na další stránce ho zachraňovat z hořícího stromu před skřety. Prostě to, jak ti Tolkien říká: “vytvořil jsem ti pohádkovou zemi, kde je všechno možné a i když jsi pohodlný jako Bilbo a nachomýtneš se u nebezpečí, když budeš na straně dobra, všechno dobře dopadne.”
Tak jdu na Společenstvo prstenu. Mám se na co těšit, co?
Toto je šťavnatý kousek. Plný pomsty a spravedlivého hněvu, který tě prostoupí celého jako hlavní hrdinku a málem ji vedeš ruku při její cestě.
Počáteční nadšení ne že opadlo, ale postupně mé porozumění jejího počínání, jako spravedlivého hněvu, kterým jsem ospravedlňovala její činy- s každou stránkou vyprchávalo.
Přestala jsem fandit, ale vůbec kniha neztratila čtivost.
Dál se naplno projevila její povaha a svojí zášti dala náležitý prostor. Rostla, vzkvétala, hlodala ji v kostech jako rakovina.
Ke konci, kdy se to hrozné tajemství stává neudržitelné přichází krásně vyostřené situace, když si myslíte, že už to užuž praskne a ono nic a tak strašně vtipné to ke konci bylo. Pasáže Belly se střídají s pohledem její sestry Nellie, která ji do Ameriky pomohla a jsou stále v kontaktu. Zbožná Nellie se snaží svou sestru milovat, ale jakmile začne odhalovat její dráhu je to těžší a těžší .
No, prozrazovat víc nebudu. Za mě to není klasický horor, kdy se bojíš otočit každou stranu (max posledních 100 stran). Spíš takový rozsáhlý román o zrodu psychopata díky těžkým životním podmínkám a jedné křivdě. Jak obětí přibývá, je to krvavější a místy na husí kůži ale zařadila bych to spíš do světové literatury.
Zase kniha, kde jsem vděčná za neznalost anotace.
Tak vám ji též naložím jen poskrovnu:
Klára je umělá inteligence, velice zamilováníhodná. A ty se za ní celý příběh otáčíš, jako ona za svým Sluncem.
Jsi v době, kdy umělá inteligence postupně začala nahrazovat lidi a mimo jiné roboti, jako Klára, dělají společnost dospívajícím dětem.
Pro mě neskutečně zvláštní kniha, která vrhá lidi do nemilosrdného světla, tím že jsou podrobeni pohledu záštiprosté entity, jako je naše Klára.
Kláře najdeme její dítě, respektive Josie si vybere ji. A zbytek knihy sledujeme, jak si Klára vede.
Doslov pani Dvořákové dokonale vystihuje tuto knihu: “Od robotů si slibujeme buď nemožnost-aby byli lidštější, než my a zároveň nepřestali být roboty. Anebo: aby mezi robotem a člověkem nebyl žádný rozdíl.”
Myslím, že by to byla dokonalá divadelní hra, opravdu. Scéna před divadlem byla tak dokonale dynamická vystihující všechny charaktery.
Jestli chceš vědět, co je to “pozvednutí”, jestli je v této budoucnosti prostor pro lásku a jakou roli v tom všem hraje sakryš to Slunce- jdi do ní.
Příběh opravdu krásný, ale stále mám z představy umělé inteligence nepříjemné šimrání v zátylku a cítím naši zkázu.
Malý skrytý poklad.
Olga, to je oč tu běží.
Děvče z chudých poměrů zažije turbulentní dobu první i druhé války, ale z té turbulentnosti na knize moc neulpí.
Pro mě to byl spíš komorní příběh cinklý romantikou a uzemněn realitou.
Každá ze tří částí knihy má jiného vypravěče, maličko jinou formu i jinou dynamiku.
Do některých části života jen nakoukneš a právě ta zkratkovitost mi ubrala hvězdu.
Z poklidnosti celé knihy pak ke konci vzbudí čtenáře jistá odhalení, která zpětně šly uhodnout a Olgu vrhají do jiného světla.
Doporučuji vám Olgu poznat, víc takových žen, co navzdory době a okolnostem jdou za svými sny.
Od autora jsem četla Předčítače, který mě jako první tehdy na gymplu vytrhl z vod povinné četby minulých časů a ukázal mi, jak mě současná literatura může rozdrtit na maděru, rozšířit obzory a nutit číst odstavce xkrát dokola.
Olga není tak zdrcující, je nenápadná ale postupně na stránkách zvyšuje svůj hlas, víc se ti vpije do hlavy a stoupne v tvých očích.
Během dvou dnů přečtené. Měla jsem tušení, že mi to sedne, ale stejně mám z toho radost jak malé dítě. Že jsem objevila další českou autorku, která píše kvalitně, úderně.
Je to sebevědomě napsané, jasně s cílem, bez obalu znázorněný vztah matka/dcera. Kdy nejbolavější je část, kdy dcera ví, že ji matka nemiluje. Ale ona ji ano. A ty otáčíš stránky a na každé je tento bolestivý vztah popsaný, už od Símčiného dětství. A tebe to bolí číst, ale stejně čteš dál. Jak si dcera ničí život, kvůli takové potvoře.
Vím, že někteří nemají rádi přirovnávání, ale čtenářský mi sedí jako Dvořáková nebo Bolavá. Takové to kostlivcové, nepříjemné čtení, které ti dělá dobře tím otevíráním křivd, strháváním strupů a ‘aha’ momenty, které poznáváš z vlastního dětství, vztahů, rodiny
Podivnost úplně pro mě. Povídky, kde se fakt musíš snažit hledat pointu, nedají ti nic zadarmo. A už teď vím, že se je budu bát doporučovat.
Situace dohnané na okraj, do absurdnosti.
Nejhorší lidské vlastnosti vybičované do extrému.
Autorka žila mezi lety 1916-1965. A zřetelně z povídek čpí aura té doby v Americe. Předsudky, rasismus, smýšlení žen…
Musím upozornit, že když jste zvyklí u povídek na gradaci, zlom, groteskno, něco, co vás cvrkne do nosu- toto není to pravé ořechové.
Nejsou vypointované, každý si z nich odnese úplně něco jiného. Za mě ale může být, kvituju to moc.
Jsou pro mě jak výsek z románu. Každá, jak kdyby byla součástí většího celku, ty se na něho během čtení naladíš a pak STOP, konec. Shirley ti udělá túdle do ksichtu poslední větou bez pointy a pro tebe je si ji vycucnout.
Takové vyzobávací povídky. Každý si uklovne mezi řádky jinou věc. Povýšené chování, přetvářku, snobství…. a naopak někdo jiný v tom stejném může spatřit zranitelnost, obranu nebo strach ze změny. Každopádně mě nutily přemýšlet a u každé si srovnat, co tím chtěla Shirley říct.
“Jak se lehce se dobrý skutek přetaví v cirkusovou atrakci pro znuděné dámy.”
“Okouzlení pozlátkem velkoměsta a poté prozření, že věci podléhají destrukci, díky konzumu společnosti.”
Posledních 5 kousků bylo stravitelnějších i husí kůži nahánějicích a tudíž hodnotím tuto knihu 5 hvězdami
Detektivka severské autorky se skvělými vyšetřovateli i zápletkou k tomu.
Bavilo mě prostředí, tempo i pomalé vyšetřování.
Krásně zapojíš mozek při řešení případu a ještě jsi svědkem domácího násilí.
Za to, jak jsem si zanadávala aspoň dvě hvězdy přirážím :-D
Je tu odlehlá severská vesnička a autorka pracuje s prostředím i postavami ve stylu Petera Maye. A toho ja mám neskutečně ráda. Jeho sérii Skála jsem zatím četla a miluju ji!
Každopádně přemýšlím, co bych vytkla a nic mě nenapadá. Hlavně oceňuji, že vyústění bylo za mě logické a hlavně na to člověk mohl přijít sám v průběhu.
Pět hvězd a doporučuji.
Román o postavení ženy v šedesátých letech v Americe.
Román, který není úplně odlehčené čtivo na dovolenou.
Román, který mi absolutně sedl do nálady.
Je napsány neuvěřitelně hravě, škádlivě, neurazí tvoji inteligenci přesládlými scénami.
Nutí tě se smát i nadávat, zamyslet se a všechno to dělá tak vyváženě, že ji nejde odložit.
Elizabeth, hlavní hvězdu těchto stránek obdivuješ za přežívání ve světě akademické půdy ovládaným muži. Přeskakuješ s ní klacky pod nohama a hltáš její moudra a postoje.
Přiznám se, že za některé knížky se stydím, že jsem jejich přesládlou jízdu absolvovala a nechápu jejich popularitu, ale tady tomu tak není. Toto je za mě pochopitelný světový bestseller.
Není to žádná těžká literatura, ale opravdu neúprosně kousavě reflektuje postavení žen v Americe v 60. letech a potažmo i dnes- a TO podle mě sakra stojí za přečteni a uvědomení.
Nejde ji číst v klidu, bez zvýšeného tepu a haldy sprostých slov na jazyku.. A nudu ani od dobrých knížek nečekám. Nebo vy jo? Jestli ne, tak po ni sáhněte.
Představte si sterilní svět, kde se utlumují pocity pilulkami, každý má ve 12 přidělené budoucí povolání a navíc pozor : společenství vám přiřazuje i partnera a poté i dítě, které rodí speciálně vychované dívky, jen k tomuto účelu už v 15 letech. Ne, není to díl z Black mirror nebo popis sekty.
I když….
Lois napsala už tři knihy z tohoto dokonale organizovaného světa bez válek, sváru…
Ale i bez emocí, individuality, vzdoru, názoru a hlavně možnosti volby.
Její hrdinové vždycky najdou skulinu, jsou jiní…
Tak teď už je jasné, proč její tvorbu miluju, že? :-D
Tento finální díl propojuje hrdiny z předchozích knih, ale nemusíte je mít načtené. Příběh funguje i sám. Jen víc třeba pochopíte nějaké postavy a snáz vám na konci ukápne slza, jak mně.
Skládá se ze tří částí, které mají rozdílné tempo, dějiště ale emoce jako děs, napětí, touhu po svobodě v tobě vyvolá každá z nich.
Opravdu krásné zakončení.
Toto jsem měla sepsané 50 stránek před koncem:
S touto sérii bohužel končím tímto druhým dílem. Usekla bych tak 150 stránek.
Zase jsme v kouzelnické škole s těmi samými hrdiny a opět se cca na 400 stránkách po dějové stránce houby stane. Hlavně, že víš, jak obrovský má El spasitelský komplex a jak chce dělat nevhodné věci s Orionem, i když vlastně nemůže.
A kdybych nakrásně v této sérii pokračovala díky této romantické lince- v jejím naplnění je spisovatelka k navztekání skoupá.
Nedává mi zkrátka nic převratného, tak ji přenechávám ostatním fanouškům a jdu doufat, že se Novik někdy vrátí k atmosférickým pohádkám inspirovaným slovanskou mytologií. A jdu si k tomu čekání znovu přečíst její V zajetí zimy.
Ehm, ale pak přišel konec a sklaplo mi. Perfektní navnadění na finální díl, hromada akce a i na romantickou linku došlo.
Tak teda silné tři hvězdy a kdy bude ten třetí díl??? :-D
(SPOILER) Tak krásně vizuálně vymazlená knížka! Slovarte bravo bravo! Obálka, ořízka, ilustrace, styl písma, umělecké dílo fakt.
Je hodně tajemná, nic ti nedá zadarmo, k rodinným tajemstvím jsi jako čtenář připuštěn pozvolna, stejně jako hlavní hrdinka.
Ta je němá a navíc vyrůstala v sirotčinci, nebo chceš-li ve výchovném ústavu pro mladé dámy. No neměla to jednoduché si řekněme. Navíc vídá duchy. A ne přízraky v šedém oparu, ale rozpadající se děsivá stvoření.
Pak se na ni usměje šestí a ocitne se v rodinném domě.
A tady se příběh rozjíždí. Spousta postav, kde neznáš úmysly, divných příbuzných a zakázaných míst, kde ti hrdinka samozřejmě furt leze a ty se děsíš, co ji potká.
No! Jsem spokojena.
Celý ten příběh je jako tklivá a osamělá píseň.
Ta její nemota je strašně skličující, přenáší se z těch stránek na tebe-jak dělané do tohoto počasí.
Čekala jsem víc romanťárny, temnoty nebo nečekaných zvratů, ale i tak je to na 4 hvězdy.
Brilantně napsaná kniha. Poslední knížku s takovou frekvencí myšlenek, které mě zasáhly a souzním s nimi bych hodně dlouho dolovala z hlavy.
Cokoliv mě v souvislosti s tímto dílkem napadá je jak vystřižené z laciných zvolání na přebalu:
"Nejlepší kniha autorky"
"Výpověď generace přednesená její mluvčí"
Ale toto všechno opravdu je. Je zkomponovaná tak lehce a s nadhledem a stejně tak se čte do posledního písmenka.
Zároveň se nedokážu ubránit dojmu, že audiovizuálně by mě to neskutečně nudilo, stejně jako seriál podle její knihy - Rozhovory s přáteli. Ale na papíře? Wow.
Fakt mě nic tak dlouho nenutilo zastavit uprostřed stránky a zvolat jaká je to pecka.
A to se tam nic tak dramatického neděje, fakt jen obyčejný život, to mi na tom přijde geniální.
Ve výsledku je tam celkem důležitá romantická linka. Ale nijak dominantně, účelově. Tak přirozeně se tam naskytne lépe to nejde říct.
Moc příjemná kniha, která neoplývá zvraty nebo překvapivým koncem, ale zůstane po ni zaván super čtenářského zážitku.
A já osobně nejvyšší hodnocení dávám za desítky momentů v knize se kterýma jsem se ztotožnila na 100% a byly napsané jak pro mě.
Asi to bude stejnou generací, což?
Krása krása krása
“….představoval si sám sebe jako Satanova vojáka, který se vrací z bitvy s nevěřícími,”
Kluk z chudé rodiny, který se ocitl na horské dráze plné kokainu, krádeží. Ať už za to mohla násilnická výchova, epileptické záchvaty, špatná společnost nebo jen on sám, stal se sadistický monstrem.
Detailní popis práce sériového vraha Richard Ramireze, který zavraždil minimálně 14 lidí a to v Americe v 80. letech, jeho dětství, zatčení a nesmyslně dlouhého soudního procesu.
Předchozí knihu z edice TRUE CRIME o Tedu Bundym jsem vstřebala a tím pádem četla rychlejc.
Toto byla stroze napsaná kniha, emocionálně nezabarvená na rozdíl od Teda Bundyho.
Ramirez byl chladnokrevný člověk, vyznavač Satana, prostý výčitek.
Jeho stopu mapuje autor svědomitě a
500 stránek nahlížíte do hlavy individua, co vidí sebe na vojenské misi: považuje se za komando bojující za temnou stranu lidské povahy.
Podrobná rešerše autora v tomto případě znamená brodit se nemilosrdně v Ramirezových zločinech.
V první části jsi přímý svědek všech jeho činů a už mě ty pidi odstavečky o životě obětí těsně před zmasakrováním maličko emocionálně drtily.
Obyvatele Los Angeles se báli, dostal se jim do hlavy, v každodenním životě se necítili bezpečně.
Následovala část o jeho dětství - velmi informačně přínosná, část o zatčení- vtipná jak z grotesky (pardon) a část se soudním procesem- dlouhá, natahovaná, zbytečně popisná.
Jsem z knížky ve výsledku rozpačitá.
Nejde o to, že by byla špatně napsána. Jen můj pohár snesitelnosti temnoty na řádcích této knížky přetekl. A fakt by podle mě spoustu zbytečně popisných částí šlo vynechat a stala by se stravitelnější.
Neskutečná jízda, kterou jsem absolvovala za 24 hodin. To se mi nestává často.
Není to vysoká literatura s morálním přesahem mezi řádky ani extra vystavěným universem.
A je tak osvěžující, že si na to vůbec nehraje. Tato knížka ví, čím chce být a rochní se v tom až po rožky.
Svět se před 20ti lety zaplavil kouzelnými bytostmi, lidé se nedali a od té doby se válčí.
Máme tu Brexley, holčinu, která vyrostla v luxusu za zdmi paláce v Budapešti, která se ocitne díky své nespoutané povaze v příšerně situaci.
Dostane se z ní? Je vůbec člověk? Koho vlastně miluje? Kdy se spolu konečně vyspí? Na či straně je?? A která strana v této válce je vlastně správná?
Ano, je tu spousta otázek a můžu vám říct rovnou že po dočtení moc odpovědí nemám.
Ale kašlu na to, doporučuji to dál a vyhlížím pokračování!
Četla jsem lepší romantickou fantasy? Jo.
Mohlo tu byt míň otazníků a víc lokalit? Taky jo.
Ale pane bože toto byla tak sexy jízda plná napnutých scén, erotického náboje mezi řádky, že člověk ve vlaku přivíral stránky a tak nabitá immervere dějem, že i zastávku jsem minula. Pecka!
Jsme zpět v domě milionářů Hawthornů plném záhad s ještě zásadnější rodinou. Nelegitimní dědička Avery je zpátky stejně vtipná a chytrá a obklopena bratry/ctiteli, kteří ji zdatně sekundují při luštění záhad.
Jestli vám sedl první díl, tak vás tady nemá co zklamat.
Já jsem byla o chlup spokojenější, než s prvním dílem a taky jsem tomu zvedla hvězdu v hodnocení.
Otázek tu bylo položeno adekvátní množství, aby to nebylo extra přitažené za vlasy. A samozřejmě ne na všechno víme odpověď- máme ještě díl před sebou, že?
S jednou věcí jsem si byla dost jistá a její vyvrácení mě zklamalo, ale o to víc se těším na pokračování a pořádné vysvětlení.