monushka
komentáře u knih

Na autorku jsem narazila doporučením na jedné knižní FB skupině. Do té doby jsem jí neznala. K Vánocům jsem si nadělila hned pět jejích knih, protože anotace mě okouzlily.
Jenom kamarádi mě trochu odrazovala svou obálkou, ale jsem ráda, že nedám na první dojem. Příběh mě naprosto pohltil a byl skvělý! Kristen a Joshuu jsem si zamilovala a oběma přála to nejlepší. Je super, že je zde popsáno několik složitějších témat, o kterých se nemluví příliš snadno.
Co se týče emocí - zamilovaně jsem se usmívala, styděla se, řechtala se, plakala smutkem a vzápětí radostí.
Moc se těším, až se začtu do dalších knih této spisovatelky.


Tato kniha mi přijde jako autorčina nejslabší. Téma bylo zvláštní a nepříliš dobře propracované. Závěr příběhu byl ještě zvláštnější.


Na Vězni z Azkabanu jsem kdysi dávno byla s kamarádkou v kině a usínala jsem u toho, protože mi Harry Potter tenkrát nic neříkal.
Za to teď jsem četla jedním dechem a nemohla knihu odložit. Prostě jsem si musela počkat na ten správný okamžik. Těším se na další díl!


Z počátku mi trvalo, než jsme si zvykla na styl deníkového vyprávění, na občas chybějící slovesa a formu celkově. Když jsem si ale zvykla, příběhu jsem naprosto propadla. Byla jsem Martou! Všechny stavy, trápení, nálady, bolesti jsem prožívala s ní. Akorát mi přišlo, že autorka nechala Martu "trápit" příliš dlouho a dalo by se to zkrátit.
Celou dobu jsem Martě fandila, aby se ze všeho dostala a bylo jí dobře. Paní Soukupová tento příběh napsala bravurně, doporučuji k přečtení.
Jsem zvědavá na další příběh s Martou, který si rozhodně přečtu.


Knihu jsem četla v angličtině. Líbila se mi zvolená témata popsaná v knize, a to bipolární porucha a trauma po velkém stresu. Je dobře, že se o těchto tématech píše. Obzvláště pro mladší čtenáře.
Hvězdu odebírám za to, že celou dobu čtenář tuší, kam příběh směřuje a když k tomu bodu dojdeme, je to dle mého popsáno málo emotivně. Bylo mi to sice líto, ale více emocí to ve mně nevyvolalo.
I přesto jsem si od autorky objednala další knihu, Tíhu vesmíru a jsem na ní zvědavá.


Normálně jsem se ve svém věku stala závislou na příbězích s dospívajícími čaroději. Tento díl byl celkem i napínavý a četl se "skoro sám". Těším se na další setkání.


Moc jsem si oblíbila příběhy této spisovatelky. Ale u Dítěte prachu jsem se kolikrát ztrácela v postavách. Více se mi líbilo vyprávění z minulosti.
Těším se na další setkání s autorkou.


Další z příběhů se dvěma dějovými linkami. Velmi mě bavila historická část, ale současná mě tak moc neoslovila. Hrozně mi tam vadila postava Richarda a kolikrát i chování Anny.


Hezký příběh odehrávající se ve vánoční čas. Hlavní hrdinka je v nezáviděníhodné situaci, kdy se jako sirotek dostane do rodiny a domu, ve kterém nepanuje žádná radost a naděje.
To by však nebyla Seren, kdyby nechtěla přijít věcem na kloub.
Troufám si říct, že děti během čtení budou nadšené, okouzlené a zvědavé, jak to celé dopadne.


Již třetím rokem jsem netrpělivě vyčkávala na nový díl trilogie s vánoční tématikou. Dočkala jsem se a jako každý rok jsem nadšená!
Tento kouzelný příběh nás opět zavedl do Elfhelmu a k nám již známým postavám. Opět to bylo kouzelné, vtipné, zasněžené, plné elfů a plné radosti a naděje.
Jen je škoda, že to bylo naposledy. Příští rok v tento předvánoční čas si budu číst celou trilogii znovu. Protože během čtení mám pocit, že jsem zase dítě, které věří ve své sny a tajná přání.


Příběhy tří ženských postav, které jsou vzájemně propletené a souvisí spolu.
Počáteční strany knihy mi přišly lehce zmatené než jsem příběhu plně propadla. Poté jsem musela obdivovat krásné popisy přírody, která na nás dýchá z každé stránky.
Co mi však trochu vadilo, byl pohled na muže, protože ve většině případů je jim v příbězích přidělen negativní charakter.


Nenáročná oddychovka, která se hodí do předvánočního období. Je to úsměvně, milé a hodně odpočinkové, ale přesně to jsem od knihy čekala. Jediné, co mi hodně vadilo, byla spousta sprostých slov.


Tahle kniha je slušný emociální a čtenářský zážitek. Prolínání nezáviděníhodných situací všech obsažených postav mě zasáhlo. Je strašné, jak tenká hranice je mezi světem v pořádku a mezi závislostí. Jako matku dospívající dcery mě nejvíce zasáhla dějová linie s matkou Hanou.


Od téhle knihy jsem na základě vysokého hodnocení očekávala naprostou pecku. Ještě přirovnání k panu Kingovi mě navnadilo o to více. Ale já se ptám: Co to bylo a jak kniha může mít tak vysoké hodnocení? Naprosto překombinovaný příběh, který je spíše velice nechutný než strašidelný. Husí kůži jsem neměla ani jednou, byla jsem znechucená a musela se nutit k tomu, abych knihu dočetla. Pro příště by se měl autor držet hesla, že méně někdy znamená více.


Tato knižní série o mladém čaroději mě spoustu let míjela. Kdysi jsem jí četla svým dcerám před spaním, ale nic mi to neříkalo a nikterak mě příběhy neoslovily. Filmové verze jsem nikdy neviděla. Ale čím je člověk starší, tím se rád vrací do období svého dětství. Takže v mých šestatřiceti letech jsem vzala do ruky první díl...
A jsem nadšená! Do kouzelného světa jsem vplula ani nevím jak. Ačkoliv nejraději čtu psychologické thrillery a detektivky, propadla jsem kouzlu Harryho Pottera a konečně chápu, proč ho všichni kolem mě tak oslavují. Je to čtivé, je to kouzelné, je to návykové, má to děj, humor, napětí.
Je paráda ho číst v nadcházejícím vánočním čase. Brzy vezmu do ruky druhý díl.


Knihu hodně vychválila kolegyně v práci, tak jsem si jí se zvědavostí půjčila v knihovně.
Větší blbost jsem nikdy nečetla! Děj absolutně o ničem, všude sex s modrým mimozemšťanem - to jako vážně? A ještě ke všemu to má více dílů? Děkuji, ale opravdu ne.

Více se mi líbila historická dějová linka. A chválím za pěkný nápad "cestování" v čase. A rovněž za přiblížení čtenáři vážnou nemoc zvanou roztroušená skleróza.


I přesto, že mi byl Anton, hlavní hrdina, dost nesympatický, příběh jako takový se mi líbil. Je to taková pohádka pro dospělé.


Ráda čtu knihy českých autorů a objevuji nové "tváře". Příběh slunečnice mě zaujal anotací, protože příběhy ze současnosti protnuté s minulostí mám ráda.
Hvězdičku ubírám za postavu Natálie, jedné z hlavních postav, strašně mi vadilo její chování a byla mi nesympatická.
Dnes rozečítám další autorčinu knihu, Příběh akvamarínu.


Tuto knihu mi doporučila má skoro čtrnáctileté dcera, která jí četla v létě a já jí při dočtení konejšila a utírala slzy. Tehdy jsem si říkala, že když jsem starší generace, příběh na mě nezapůsobí tak jako na mou dceru.
Ale chyba lávky! Knihu jsem četla v angličtině, takže nemohu hodnotit český překlad, ale příběh - ten mě rozbil na milion kousíčků a tentokrát to byla má dcera, která utírala slzy své matce, protože jsem se jí vyplakávala do náruče.
Ano, autorka se opakuje dokola, ale o to v tomto případě nejde, jde o příběh samotný, a ten je krásný a krutý.
Autorčin styl mě zaujal tak, že jsem "dceři" objednala k Vánocům další dvě knihy od této autorky. A budu se těšit, až si je obě přečteme a budeme si o nich povídat.
