Morbidus komentáře u knih

„Zatímco tohle píšu, stojí vedle mě muž bez tváře.“ Mám dojem, že filipínský horror jsem četl vůbec poprvé. A rovnou dodám, že na mě kniha zapůsobila nejen svými krátkými texty, ale i celkovou formou. Toto dílo ocení spíše čtenáři s citem pro poezii; nejen jednotlivé texty, ale i samy kapitoly vyžadují, aby čtenář na chvíli zastavil a nechal text působit. Co se oněch kapitol týče, jejich tematizace je přehledně přítomna v (občas až nepříjemných) kresbách.
Možná se mi Byt ve městě Naga trefil do vkusu i proto, že popis i vyobrazení neodpovídá konvenčním horrorovým monstrům, na který už je průměrný Evropan zvyklý. Místo toho se blíží se stínům, nejasným postavám bez obličeje a nutí pochybovat o povaze samotné reality. Je to něco, co se vám dostane do hlavy a ubezpečí vás, že ty věci, které od dětství cítíte či vídáte, jsou reálné. Díky stručnosti textů jako by byl občas cítit autorův potměšilý úšklebek, který občas nechá přejít v horrorově laděnou anekdotu.
Byt ve městě Naga nemusí být vašim šálkem černého čaje, ale padne-li vám do noty, nedáte ne něj dopustit. Nakonec: „Pokud máte pocit, že vás někdo pozoruje, je dost dobře možné, že vás někdo pozoruje.“

3 11.09.2024

Asi nejtemnější věc, jakou jsem od autora četl. Ono to asi bude i tím, že příběh si tentokrát bere inspiraci v románu Proces od Franze Kafky (přičemž můj vztah k jeho dílu zůstává nadále rozpolcený). Musím ovšem uznat, že absurdní tón Mellicka i Kafky zde vzájemně ladil a první polovina knihy se vyvíjí zajímavě. Někde za půlkou už jsou ovšem karty víceméně vyložené na stole, mnoho nových se neodkryje a konec je prakticky povinné dopovězení příběhu. To bohužel vede k postupnému poklesu napětí, který nemá šanci zachránit sebevětší množství erotiky.
Už podle obálky i názvu se dá soudit, že nepůjde o četbu pro puritány a text nebude šetřit intimnostmi. Ale kniha jde ještě dál a v podstatě popisuje extrémistickou totalitu, kde je rodina na prvním místě - a zejména pak děti. V tomhle ohledu kniha odvádí skvělou práci a popisuje dystopický systém, který své oběti sežere zaživa. Hlavního hrdiny mi bylo chvílemi až líto a určitá má část s touto knihou víceméně souzní; výsledné pocity čtenáře se tady nejspíše budou silně lišit podle toho, jaká je míra jeho individualismu.
Knihu bych doporučil čtenářům, kteří už mají od Mellicka něco málo načteno.

3 10.09.2024

Pokud bych měl z dosud přečtených Mellickových knih vybrat tu, která v sobě má největší podíl bizarra, bude to jednoznačně tahle. Zcela vychýlený stav bytí, ve kterém postavy jeho příběhů většinou končí, jsou zde během pár kapitol počátečním standardem. Jde tedy o dobrý základ pro to, aby vychýlenost popisovaného světa gradovala dál. Což se taky děje, absurdity se smysluplně kupí a děj plyne kupředu velmi svižně.
Problémem pro mě byl ústřední Franklin. Ne proto, že by snad působil nesympaticky (byť lúzry příliš nemusím), na to měl příliš dobrou motivaci. Jde mi spíše o jeho tělesný stav, který se podle mě od určité fáze těžko slučuje s dalším pohybem, rozumným uvažováním a v podstatě i se životem. Vedlo to dokonce k tomu, že bizarro složka příběhu mi přišla uvěřitelnější než ta, která měla být zakotvena v realitě. Tentokrát však musím pochválit obálku knihy; mám rád a je skvělé, když neevokuje jen jednu emoci, ale rovnou určitý kontrast.
Příběh pro čtenáře, kteří nejsou z cukru.

3 15.08.2024

Tato nenápadná horrorová limitka nejspíš mnoha žánrovým čtenářům unikla, protože ji nejspíš nešlo získat úmyslně. Je to zatracená škoda, protože podle mého názoru - společně se svazkem Ozvěny - jde zatím o bezkonkurenčně nejlepší knihy nakladatelství Mighty Boys. V popředí stojí detektivní linka, psychologický rozklad hlavní postavy a emoce, které by mohly bořit baráky. Vše v sympaticky černobílém provedení. Měl jsem dojem, jako by mi někdo namíchal koktejl filmu Sedm, první série True Detective a vybraných bruntálů od Martina Štefka.
Tento komiks mě nadchl; přitom jde o relativně jednoduchý realistický příběh, který spoléhá zejména na postavy a celkový kontext. Současně si dovolím podoktnout, že pokud čtenářem Jizvy alespoň trochu neotřesou (jakože by sakra měly!), nejspíš je něco špatně. S tím ostatně pracuje předmluva i související doslovy jednotlivých částí příběhu; s tím co se v oněch textech píše, do značné míry rezonuju. Zejména pak s pohledem na horror, který pro mě nikdy nebyl, není ani nejspíš nebude o strachu, ale o vychýlení naší reality z rovnováhy. Prozření, chcete-li.
Jelikož tuhle knihu asi jen tak neseženete, dovolím si z ní závěrem citovat slova Stevena Granta: „Strach vychází z pudu sebezáchovy. Říká vám, kdy máte utéct. Hrůza je, když si uvědomíte, že není kam.“

3 10.08.2024

Hlavní protagonista je odporná lidská hyena, utopená v sebeklamu a pokřivených iluzích. Je to ten typ postavy, který od prvních řádků nenávidíte, ale to lidské v nás s ní přesto umožňuje do jisté míry soucítit. Nicméně pak je tady ta potměšilá část, náš osobní hyenismus, který si pomalý rozklad života takového mizery nestoudně užívá. Ačkoli u tohoto typu postav se konec příhodně nabízí, tady mě mírná předvídatelnost i bavila.
Jelikož sám mám k nadužívání technologií odpor (opice by neměly užívat věci, ke kterým ještě nedospěly duševně) a současně mám rád, když horror využívá moderních znalostí a možností, Virální životy mě vyloženě potěšily. Tahle zrnková temnota definitivně byla mým šálkem kávy a rozhodně bych si přál číst další autorovy příběhy. Mimochodem, obálka je taky naprostý nářez!
Virální životy nabízí skvělý moderní a svým způsobem nadčasový příběh.

3 28.04.2024

U románu Temné stránky mě ani kombinace tajuplného názvu, komorní obálky a stručné anotace nedokázaly připravit na to, co najdu uvnitř (což vnímám jako klad). Takže mě mile překvapilo, co všechno se nakonec z putování ústřední trojice do usedlosti Pohádka vyklubalo. Zejména ona první část je skvěle rozehranou partií s houstnoucí temnou atmosférou. Samotný text působí promyšleně - někdy putuje v čase z pohledu jiné postavy, jindy na vhodném místě zmíní slovo, které pozornému čtenáři obrátí perspektivu vzhůru nohama. Díky tomu jsem nedokázal zcela odhadnout, kam se děj ubírá (což mi vždycky udělá radost!).
Mé nadšení trochu zbrzdila část druhá. Ta stále působila fajn dojmem co se kvality a dějových zvratů týče, neopouštěl mě ovšem pocit, jako by jeden z autorů chtěl v knize pokračovat zajímavým směrem, zatímco druhý už to plánoval poměrně zkratkovitě ukončit. Ať je to jak chce, některé dějové linky mírně vyšuměly (i když své opodstatnění stále mají), nadmíra užitých témat začala být vidět a ono punkové finále mi přišlo jak pěst na oko, byť ho autoři uřídili s grácií. Navzdory tomu z mé strany převládá dojem, že oba tvůrci si v této románové spolupráci mimořádně sedli. Výsledkem je svižné a napínavé čtivo, kde až do samého konce knihy nevíte, na čem vlastně jste.
Zaujme čtenáře, kteří se nebojí podívat na věci z té temnější stránky.

3 07.02.2024

Mám rád tyhle malé komiksové knížečky, které si nekladou za cíl nic menšího, než čtenáře pobavit. Je pravda, že je obvykle stihnete pročíst ani ne za hodinu, ale pokud se záměr povede, je to nářez. A Belzebubové jsou přesně takový případ, zaměřený na rodinu pravé metalové rodinky a členů kapely. Byť to zpočátku vypadá, že jednotlivé komiksové stripy spolu nesouvisejí, časem začnou nejenže přímo navazovat, ale také skládat ucelenější příběh. Tenhle přístup považuji za originální (včetně celého nápadu) a hodně se mi líbí.
Humor je černý jak šálek Deathpressa, ale vždy udeří hřebíček na hlavičku. Skvělé je, že nesklouzává k lacinosti, urážkám věřících ani k vulgaritám. Naopak se zde ukazuje (a má zkušenost je přesně taková), že zdejší metaláci mají poměrně inteligentní sofistikovaný humor a umí si ze sebe udělat solidní legraci. Je pravda, že některé vtipy asi poberou jen lidé „více zainteresovaní“ a jiné zmizí v překladu... na druhou stranu překlad (mimo jiné) odvedl opravdu dobrou práci - a jak ukazují i zdejší komentáře, vyprodukoval řadu kultovních hlášek. Díky pevné vazbě, stylizaci a celkovému vyznění hodnotím vysoko.
Skvělá věc, u které se pobaví všichni lidé s otevřenou myslí.

3 08.12.2023

Dost mě překvapuje, že o Dětech Halloweenu není víc slyšet, ba že kniha schytává poměrně negativní hodnocení. Mě samotného děj svým svižným tempem pohltil už od začátku a odkládal jsem knihu jen nerad. Někdo snad může získat dojem, že se v příběhu nic neděje, nicméně to je dáno psychologickým laděním svazku. Najdete zde psychické jump scary, destabilizaci jistoty ohledně reality a pohledy manžela a manželky, které se coby vypravěči navzájem znevěrohodňují.
Zda jde o nadpřirozený horror čtenáři neprozradím, protože práce s odhalováním tohoto faktu je podle mě součástí knihy. Mohu k tomu říct jen to, že ta kniha je inteligentně poskládaná; například zdánlivě zbytečné emaily jisté studentky v kombinaci se sdělením jednoho z protagonistů vypoví mnohé. Možná že se postavy chovají nevěrohodně a zvraty se zdají příliš bizarní. Ovšem pokaždé když jsem chtěl knize něco vytknout, uvědomil jsem si, že to už bylo vysvětleno v jiné části dění. Je to skládačka, logický rébus - přesně jak mám rád.
Vyvrcholení se sice zdá být na efekt, na druhou stranu ovšem pokládá čtenáři otázku, co se to vlastně celou dobu dělo. Závěrečná analytická kapitola mě pak v některých odhaleních dostala, ačkoli jsem choval jistá nespecifikovaná podezření. Oba autoři odvedli pěkný kus práce; pevná vazba a poutavá obálka pak jsou jen třešničkou na dortu.
Doporučuji čtenářům psychopříběhů s nejednoznačným vyzněním.

3 07.11.2023

Rozhodně bych to neviděl kdovíjak negativně. Možná proto, že si plně uvědomuju, že tady čtu S.T. Joshiho a ne H.P. Lovecrafta (přijde mi, že někteří čtenáři vedou věčnou etudu na téma tohle-není-HPL tam, kde jde ve skutečnosti o práci jiných autorů, což je poměrně smutné). Naopak jsem rád, že Joshi zde kráčí svou vlastní cestou, pohybující se skrze zákruty detektivního vyprávění až thrilleru. Samozřejmě je tato příběhová kostra naroubovaná na Mythos či jemu příbuzné motivy, což vytváří hodně atypický drajv a atmosféru. Rozhodně se to dobře čte a naroubování problematiky Prastarých do historického či dokonce ekologického rozměru mne svým způsobem nadchlo. O to víc, že zde často jde vidět logika a promyšlenost v pozadí děje.
Z povídek mne nejvíce zaujala úvodní Periodická hrozba, nejméně pak Jakýsi omyl (rybolidi mě prostě baví méně). Ústřední novela Cosi z hloubi trpí zpočátku (nutným) vysvětlováním a některé údajně důležité prvky nakonec až tak důležité nejsou, ale navzdory jisté roztáhlosti je to stále uspokojivé. Se všemi příběhy v knize mám jeden problém, který je však ryze osobní; osobně chápu celou problematiku Mýtu poněkud jinak, než autor. A vím, že když je Joshi přední lovecraftolog, asi do toho více vidí - jen mi přijde, že v jeho díle se příliš nepracuje se symbolismem a filozofií, která je v Mýtu skrytá. Pokud si ovšem tuhle spornost odpustím, stále jde o dobré příběhy. Závěrem - kniha má jednu z těch obálek (v pevné vazbě, jupí!), která mě zaujme, byť nechápu, proč je na střechách domů sníh (děj se odehrává tuším v květnu).
Máte-li rádi kosmický horror, Cosi z hloubi rozhodně stojí za přečtení.

3 15.10.2023

Nemnoho knížek mě (úmyslně) přimělo se zasmát nahlas, nicméně tohle je jedna z nich. Ačkoli jde primárně o poučné čtení nejen pro akutní či budoucí maminky (leč i zástupci mužského rodu si takto mohou udělat představu, jak to vnímá jejich drahá polovička), je to psáno s velkým nadhledem a schopností se od srdce zasmát vlastním útrapám. Což jsou velice důležité atributy každého, kdo píše humor. Tady se to povedlo a co víc, kniha současně plní i edukační účel.
Jsem od přírody hnidopich, takže pár věcí se mi pochopitelně nezamlouvalo. Nad tím, že některé kapitoly skáčou děním dopředu a pak se zase vrací do minulosti, dokážu mávnout rukou. Tohle není kniha, kde by šlo o negativum. Jen mě pak mrzí - i když to svým způsobem knihu dokresluje - že se často opakují podobná přirovnání (skutečně, existují i kapustňáci, hrošíci či brontosauři!) či popisy situací. Nakonec, obálka i název knihy mi evokovala trochu jiný obsah; nicméně mám rád překvapení a tudíž jsem byl touto automystifikací potěšen.
Knihu bych doporučil (nejen) těm, kdo děti plánují nebo díky jejich existenci hledají spřízněný terapeutický materiál.

3 13.04.2023

Tady není o čem. Od samotné zápletky až k skvěle napsaným postavám příběh šlape jedna báseň; v podstatě už po pár prvních odstavcích jsem zapomněl, že jenom čtu. Navíc se dějem proplétá tolik profláklých propriet, že člověk s láskou k fantastice nemůže k této knize nepřilnout. Je to vtipné, temné a v jádru ikonické. Nějaké drobné chybky by se našly, ale příběhu jako takovému v podstatě nemám co vytknout. Naopak, jelikož mám rád různé vychytávky, na první pohled mě potěšil pohyblivý hmyzák v pravém horním rohu. Příběh mě bavil a dokonce se dá říct, že mi Rytíř v nitru hodně pomohl.
Pokud jste na tuto knihu narazili, neváhejte a přečtete si ji.

3 02.04.2023

První, co u této knihy (potažmo celé komiksové série) nadchne, je jednoznačně vizuál. Celá ta bizarní gothičnost, volba barev a odevšad dýchající temnota je naprostá paráda! Do toho ještě předimenzovaně supersilní macho hrdinové a oblinami kypící ženštiny v brnění chránícím vše mimo životně důležitých orgánů... jinde bych kroutil hlavou, ale sem to prostě patří. Skoro to vypadá na komiks, který si mé hříšné srdéčko parádně užije. Ovšem to by kresba nesměla odvádět většinu práce. Pokud se totiž zaměřím na kostru děje, mimo působivý vizuál a snahy aby to vypadlo drsně a chytře, toho moc nezůstává.
Samotný příběh začne upadat poměrně brzy. I když zprvu vše vypadá nadějně, s každým novým a novým a novým a novým (...) nápadem je utloukána jakákoli předchozí myšlenka. Zvraty kolem hlavního hrdiny vše spíše zamlžují (a to ani tak nic nevíme), což spolehlivě zlikviduje i tu poslední špetku sympatií (lidskosti?) kterou by vůči němu čtenář mohl pociťovat. Ono by se vlastně dalo říct, že příběh selhává právě proto, že funguje tak, jak bylo plánováno - jako pekelná přehlídka lidského zla v karikovaných podobách. I svět Pekla se zprvu zdá zajímavý; minimálně dokud se čtenář nezamyslí nad detaily a nedojde mu, nakolik si jeho pravidla protiřečí. A jelikož se Requiem podle všeho objeví i v dalším svazku, závěrečný cliffhanger mě nemůže nalákat. Ach jo.
Nehledáte-li nic náročného, tento komiks plný bohaté temné fantasie vás zaujme.

3 28.03.2023

Po delší době fajn komiks v souborném vydání, který náladou lehce připomene dílo H.P. Lovecrafta, které ovšem k porozumění tomuto příběhu není třeba znát. Kniha si od počátku buduje své vlastní universum, ke kterému netřeba nic jiného, než komiks samotný. To samozřejmě klade vyšší nároky na dnešního čtenáře, který je nucen k porozumění příběhu zapojit vlastní myšlení. A jelikož mně tyhle hlubší věci sedí, jsem relativně spokojen.
Co mě ihned zaujalo, je specificky detailní kresba - jakmile jsem jí po pár stranách uvyknul, získala pro mě své kouzlo; některé výjevy měly atmosféru jako vystřiženou z děl Davida Lynche. Co už potěšilo méně, bylo občasné řazení panelů, které mě někdy mátlo (zejména v akčnějších částech) a jindy vše naopak zpřehlednilo (ve statičtějších částech). Naneštěstí mi připadá, že v každé ze tří částí vyprávění některá složka zaostává (kresba, charaktery či sám příběh). Nakonec, ačkoli si troufám tvrdit, že jsem pointu pochopil, ne se všemi závěry jsem v souladu - přesto šlo o obohacující zážitek. Děkuji.
(Doporučuji čtenářům, kteří mají rádi nejednoznačné a promyšlené příběhy.)

3 20.03.2023

Doma se mi povalovali tři Živí mrtví, které jsem při svých toulkách mimoděk nashromáždil - a logicky na sebe tedy přímo nenavazují. Zde tedy hodnotím svazek jako takový, nikoli jeho zasazení do komiksové série (což ostatně dělám vždycky). Nicméně do tohoto rozjetého vlaku se naskakovalo snadno, protože na základní otázky příběh zvládá odpovídat průběžně.
Práce s charaktery, prostředím i příběhovými zvraty je odvedena na jedničku, takže mé případné výtky jsou spíše individuální. Jelikož jsem si sem skočil od prvního dílu, trochu mě překvapila kresba - není špatná, jen je „jiná“. Ze stejného důvodu jsem se v druhé polovině orientoval hůře v postavách, což je ale můj neduh kdykoli a kdekoli. Mezi výrazné body patří jednoznačně části „nechci, aby to bylo tak rychlý“ a „jsem zlej člověk?“. Tato komiksová série mi ukazuje, že nepotřebuje seriál k tomu, aby mě zaujala.
Rozhodně povedený kus i pro mě jako „náhodného kolemjdoucího“.

3 12.02.2023

Třetí separátní výcuc z Howardů léta páně 2014 zachycuje období, kdy se mi nedostával dostatek času na čtení čehokoli. Částečně to bylo životními stezkami, kterými jsem se ubíral, ale možná také trochu tím, že Howard v tomto období jaksi „zvážněl“, což mi úplně nesedělo. Všechna čísla jsem si samozřejmě přečetl zpětně - ale faktem je, že volená témata se se mnou až tolik nepotkávala. Dnes už je tomu trochu jinak, přesto mi pocitově poslední z nesvaté trojice tištěných Howardů přijde chladnější než je zvykem.
I tak jsem dostal to, pro co jsem si přišel. Vybrány jsou rozhovory s zajímavými autory, potěšily zajímavé a přínosné profily mně (dočasně ne)známých osobností. Nejvíce mě - a to platilo vždy, i v elektronické formě - oslovily a pobavily zajímavé články nabité všelikými informacemi a pohledy na věc. Snad jen Gojira mě přes až heroickou snahu pisatele zaujmout čtenáře (a tu snahu prostě ocenit musím!) stále nijak nezaujala. A ačkoli první dvě povídky v tomto svazku jako by rozdílným způsobem zpracovávaly podobné téma, ta poslední od šéfredaktora Honzy Vojtíška jako by svým tématem zcela intuitivně celou ságu o Howardovi uzavřela. Vrátí se zombie Howard v separátu ze všech čísel, které se kdy objevily? Kdo ví... vždyť mrtví se někdy vracejí.

Sbohem, Howarde. Budeš mi chybět.

3 11.02.2023

Už od dob, kdy jsem našel zálibu v literatuře, jsem preferoval příběhy, které jsou do jisté míry skládačkou či hlavolamem. Vymazlené vraždy toto do puntíku splňují. Ve všech třech případech je vrah znám, takže text na čtenáře spíš po Columbuvsku pomrkává, jak to ti prevíti udělali. S tímto otazníkem se pak kniha čte prakticky sama.
Na druhou stranu, bez „externích znalostí“ nemá čtenář příliš prostor, aby věc alespoň z části rozlousknul sám. Skoro mi přijde, že díky krátkosti případů nemají šanci na řešení ani hlavní hrdinové, dokud něco nespustí „deus ex machina“ efekt. Nicméně právě ono podsunutí posledního dílku ve čtenáři vybudí pocit úžasu, který mám spojený s vyřešením obtížné šifry či matematického příkladu. Tedy pokud o pár řádků výše brblám, ona vymazlenost mi vše plně vynahrazuje.
Pokud máte rádi detektivní příběhy, neváhejte se s touto knihou pomazlit.

3 25.01.2023

Achernar je poměrně specifický kus. Začíná nezáviděníhodným civilním příběhem, který se přesune do neveselých kulis podivné firmy a houstnoucí temno plynule přejde v nepolevující depresi. Co víc, tento chameleoní efekt je prodchnut „záblesky a střípky“ děje. Hodně mě také bavily alegorické prvky, které jsou plnohodnotnou součástí vyprávění. Příběh ocení zejména sečtělejší osoby, které čtou mezi řádky a pomalu splétají příběhovou mozaiku v jednolitý celek.
Naopak čtenář uvyklý v knihách vysvětlování se může v spletitém labyrintu dění ztratit a pointu minout. Příběh totiž uhání vpřed jako divoká řeka a nezabrání tomu ani „statičnost“ samotného Achernaru. Trnem v oku mi možná bylo relativně jednoduše vykreslené ústřední zlo, nicméně jeho efektivita a funkčnost se nedá popřít. Oproti tomu silná hlavní hrdinka působí velmi živě a nebyl problém s ní sympatizovat. Co mě však oslovilo na první pohled, je surrealisticky laděná obálka knihy. Stejně tak mě posléze potěšily ilustrace vnitřní; obojí má nepřekvapivě na svědomí stejný tvůrce, jako u Sběračky kostí.
Doporučuji všem milovníkům temné literatury s otevřenou myslí.

3 25.12.2022

Pokud četba některých knih svého čtenáře pohltí, tahle kniha jej doslova zblajzne! Už dlouho se mi nestalo, že bych nějakou knihu přečetl na jeden zátah. Nicméně čtivost i živost textu čtenáře prostě nepustí. K mému překvapení to nebyl příběh vyloženě o „prokletém autu“ nebo „nehmotných nemrtvých“. Nadpřirozeno hraje sice prim, ale niterně lidský příběh pojednává zejména o titulní smrti. A taky o kýženém pocitu smíření, kdy je třeba nechat minulost jít.
Text je bohatý na emoce, avšak mimo různorodě nepříjemné a smutné pocity (v pozitivně-hororovém smyslu) jsem zde měl slušný náběh na mrazení v zádech při setkání hlavního hrdiny s Jiřím Skálou. Neříkám, že ostatní části mi připadaly slabé, ale místy mi v textu něco přišlo navíc nebo naopak chybělo. Většinou však jde o maličkosti. Knize prospívá taktéž fajnová obálka i parádní vnitřní ilustrace - přesně taková grafika mi k této knize sedí. Třešničkou na dortu je i bonusová povídka (kterou jsem četl už kdysi dříve pod jiným názvem), kde pozorný čtenář může objevit letmé propojení s předchozím příběhem.
Po této knize určitě sáhněte, máte-li zdravě morbidní smysl pro horor.

3 18.11.2022

Mízožravci pro mne dlouho zůstávali otazníkem, protože ani po přečtení anotace mi nenaskočila žádná výrazná teorie, oč by zde mohlo kráčet. O to raději jsem se nechal pohltit čtivým příběhem, ve kterém nechybí autorské rozpomínání na staré časy, spousta trefných přirovnání a především efektivní proplétání minulosti s přítomností. Poslední jmenované značí, že nepůjde o četbu pro sváteční čtenáře; text volně plyne i skáče do minulosti, přítomnosti a nočních můr mezi nimi. Navíc se tak děje nejen očima hlavního hrdiny; z tohoto důvodu se zde méně pozorní čtenáři mohou občas ztratit. To však není můj případ - veškeré dění se mi po čas četby s přehledem poskládalo v jeden celek a souvislosti protkané napříč knihou jsem si díky tomu patřičně užíval.
Jelikož jde o kraul ve vodách hororového příběhu, různých úchylek a perverzit se tu najde přehršel. Nejde však o žádnou samoúčelnost, román jako celek dává i v tomto rozměru smysl. Je pravdou, že závěr trochu ztratí intenzitu a nabere na akčnosti, ale jsem za to vlastně i rád. Navíc příběh nabízí hned dva možné konce! Co se týče negativ, čas od času na mě vyskočila nějaká chybka v textu; ovšem mnoho jich není. Mou jedinou větší výtkou tak zůstává obálka - ačkoli mně osobně svou atmosférou ke knize sedí, vizuálněji zaměřené osoby ji snadno přehlédnou. Což je škoda.
Máte-li rádi mix tajemna, starých kultů a zeleného hororu, dejte tomu šanci!

3 17.09.2022

Za prvé, musím pochválit skvělou anotaci této mangy uvedenou přímo na knize. Naznačí všechno a neřekne nic. Za druhé, tento příběh mě velmi příjemně překvapil. Jelikož jsem o knize neměl žádné předchozí informace, po prvních pár stránkách jsem uvažoval, jestli opravdu chci číst o příběhu dětí ze sirotčince. No, a pak se to najednou zvrhlo... a těch pár podivností do sebe precizně zapadlo.
Fajn. Jenže mimo to je tu zbytek knihy, kde se střídavě jásá, dumá a bojí... a ačkoli se pár zásadních věcí stane, příběh se od ústředního zvratu vzdaluje jen dětskými krůčky. Další svazky mají potenciál být zajímavé; nicméně mám problém - ústřední trio mi příliš nepřirostlo k srdci. Není tu nic, čím by mě zaujali.
Tak či onak, tato manga si rozhodně zaslouží pozornost.

3 12.05.2022