mosem komentáře u knih

Možná je chybou, že jsem tento příběh četl bezprostředně pro přečtení knihy Krvavý duben. Možná to ale bylo výhodou, protože "Kanun" a "besa" pro mne nebyly jen prázdné pojmy, které tady nejsou nijak vysvětleny. Možná podvědomě jsem ale měl pocit, že by měla být kniha něčím podobným - námětem, stylem vyprávění, poselstvím..... Ne tahle kniha je jiná. Baladický příběh, vycházející z vyprávění předávaných ústně je naprosto odlišný. Nemohl jsem se ubránit srovnávání s Ishigurou. Také jeho knihy jsou každá jiná. Příběh ve kterém jsem nacházel prvky albánské bojovnosti - souboj s mocí, náboženstvím, i se sebou samotným. Kniha na mne působila zvláštně - na začátku jsem měl pocit, že mně nebude bavit....v polovině jsem jí přicházel na chuť....a na konci mně bylo líto, že končí. A já začínám pátrání po dalších příbězích od Kadareho.

4 07.09.2019

Kniha je nesporně plná inteligentního humoru, kterých bych označil za Čapkovský. Nicméně tomu odpovídá také jistá "rozvláčnost", která může od přečtení knihy, aniž by ji čtenář v některých částech jen prolistoval, odrazovat. Nesporně geniální je překlad. Kniha kterou stojí za to přečíst, ale ke které se jen ztěží budu vracet.

Hodnotit tuhle knihu je složité. Kniha, připisovaná původně vietnamské autorce byla chválena, oceňována, doporučována...A poté, co se ukázalo skutečné autorství, je téměř stejně vehementně zatracována a kritizována, stejně jako její skutečný autor, kterému se klade za vinu snad i všeobecný pokles kulturnosti lidstva. Marně přemýšlím o tomto obratu názorů. Kniha se mně líbí/nebo nelíbí a je lhostejné, kdo je jejím autorem. Tedy....doufám, že to takhle funguje u většiny čtenářů. Takže recenze neberu příliš vážně ...ty původní možná knize přidávaly na hodnocení, abychom byli více multi/kultu...ty novější pak jsou mnohdy výrazem uraženosti těch, kteří se cítí napáleni. Já osobně ji nepovažuju za žádné veledílo, nicméně je to pouze můj názor. A stejně tak je jen mým názorem ocenění a úsměv nad vším, co autor udělal pro dočasné utajení své identity. Ostatně - komu vadí pseudonymy jako Ed Mc Bain, Petr Bezruč, Maxim Gorkij, Louis Aragon nebo Eduard Bass. Nebo také stovky dalších, a nejen v literatuře. Takže se na knihu dívám přes písmenka, nikoliv přes autora.

4 29.12.2018

První čtvrtinu knihy jsem přečetl jedním dechem. S pokračujícími stránkami jsem ztrácel dech já, a jako by jej ztrácela i autorka. Kniha se stala rozvláčnou a nedokázala upoutat pozornost na dobu delší než krátkou. Ty zbývající tři čtvrtiny knihy byly spíš trápením než požitkem. Nicméně samotné pojetí románu je vcelku zajímavý pokus. Poněkud ve mně vyvolával inspiraci Farmou zvířat. Nikoliv dějem, ale formou - přenesením děje do světa zvířat, tolik podobném tomu našemu, lidskému. ukazuje vnímání uniformity a pravidel ve kterých se denně pohybujeme, kterými se řídíme a která ovládají nás. Kdy každá odlišnost vyvolává pozornost, nepochopení a mnohdy i "trest".¨
I přes mé pocity věřím tomu, že pro spoustu lidí může být tahle kniha velmi poutavá a zajímavá. Právě v tom je kouzlo knih - ve schopnosti vyvolávat u různých lidí odlišné pocity.

4 17.12.2018

I když ani tento díl neztrácí nic na poutavosti a navazuje na díl první, o hvězdičku míň si u mne zasluhuje až příliš akcentovaným popisem Petrových milostných dobrodružství, který v některých momentech působí nadbytečně. Je to jen subjektivní pohled čtenáře, který dává přednost zapojení fantazie před "polopatickým" popisem. Naproti tomu mimořádně poutavě vyznívá popis bojů mezi papeženci a hugenoty. Neidealizuje ani jednu ze stran, stejně jako v mnoha případech odkrývá pozadí krvavých střetů, velmi vzdálených nábozenskému idealismu. I přes drobné výhrady knížka nesporně kvalitní a mimořádné zajímavá.

4 17.12.2018

Povídková kniha, která osloví i téměř 100 let po vzniku jednotlivých povídek. Povídky které mají občas poněkud pochmurné téma, v jiném případě by námět mohl svádět s lacinému popisu. Nicméně, tomu se autor vyhnul - povídky jsou psané kultivovaně, bez brutality, ale i erotična. O to víc dávají možnost zapojení fantazie, dávají prostor hře se slovy.

4 16.12.2018

V rámci "Čtenářského klubu" jsem po letech přečetl Deník Anne Frankové. A jeden z komentářů mně nasměřoval k této knize, popisující událost z jiného úhlu. Z pohledu té, která se podílela na ukrývání rodiny Frankovy. Zachycení událostí těsně před válkou, v době války a ukrývání, ale i bezprostředně i později po válce. Pohled před válkou je takový lehce starosvětský, pohled v období války ukazuje co vše se může v lidech skrývat a čeho jsou schopni i za cenu vlastního nebezpečí, období po válce je jakýmsi pohledem na myšlenky na zúčtování s minulostí. Odvaha této ženy, která události a vlastně celý příběh líčí prostým způsobem bez okázalosti a patosu je úžasná. Kniha, která k deníku Anne Frankové podle mne patří jako Nový Zákon ke Starému. Jedno bez druhého je jaksi ochuzené a obojí pohromě svůj účinek násobí.

4 03.12.2018

Kniha, ve které se pohádková rovina protíná s rovinou snu a rovinou reality. Tyto roviny je nesnadné od sebe odlišit. Také láska zde má několik rovin. Ne jen té prosté, plné představivosti a jisté naivity, ale v pozadí je zde cítit ještě jinou rovinu. Rovinu, ve které přátelství a láska spolu na jedné straně soupeří, na druhé straně splývají. Kniha má laskavý jazyk a její děj v mnoha případech dává možnost fantazii propuknout v plné síle, což vynikne zejména v místech, kdy se text "odmlčí". Kniha, která potěší, pohladí a zaujme dějem, obsahem i formou.

4 27.11.2018

Kniha která nemá velký rozsah, ale která zaujme na dlouho. Už samotné téma provokuje, otvírá Pandořinu skříňku tajemství, o kterých se raději ani nehovoří. Kniha, od které se čtenář neodtrhne. Kniha která události nepopisuje nijak drasticky, ale přesto není dobré ji číst před spaním. Velkou část knihy zabírá psychologická sebeanalýza účastníků. Od poklidného děje události gradují až k závěru knihy. Ten je k samotným "pachatelům" relativně milosrdný, stejně jako je naprosto nelítostný ke strůjcům vojenské mašinérie. Autor dokáže pochopit, a do jisté míry snad i omluvit pohnutky jedněch, ale stejně tak je nesmlouvavý k cynismu a bezohlednosti druhých.

4 19.11.2018

Nemám ve zvyku dávat detektivkám pět hvězd. I tady jsem dlouho váhal. K Mayovi jsem se dlouho a složitě prokousával, stále ještě na něj nemám úplně jednoznačný názor. I v této knížce se najde pár (víc než pár) slabých míst. Nicméně, napětí dokáže autor udržovat po celou dobu čtení. Dokáže překvapovat. A současně si nehraje na intelektuála, který čtenáři servíruje náročné filozofické dílo. Uvědomuje si, že prvním a možná jediným záměrem téhle knížky je vyplnit čas čtenáře, a to pokud možno literaturou, která neurazí. A tohle kniha v mém případě splnila vrchovatě, přečtena na jeden zátah....jen čtenářská noc byla poněkud krátká :-)

4 17.11.2018

Kdyby se Gogol narodil o necelá dvě století později a napsal svoji novelu dnes, neměl by zřejmě šanci ji vydat. A pokud ano, čelil by nejspíš nejrůznějším útokům. Vztah Tarase k manželce by napadly feministky, vztah k Tatarům, Polákům, katolíkům, islamistům i židům by napadli multi-kulti, na své by si jistě přišli i pacifisté, propagátoři zdravého životního stylu, a v neposlední řadě i psychologové. Kniha ukazuje úsek ukrajinských dějin, který oni sami vnímají podobně rozpolceně jako my období husitství. To ne dobré se pokrývá patinou hrdinství, hrdosti a vlastenectví....Závěrečná část, kdy Ostap před smrtí hledá v davu otce připomíná výkřik Krista na kříži a samotná smrt Tarase by dnes neobstála ani v béčkovém filmu. Ale doba a společenská atmosféra byly v době vydání novely jiné. Ale přes tyto drobnosti se novela četla dobře a přečíst si ji jistě není ztrátou času.

4 10.11.2018

Kdo má v oblibě soudce Ti, podobně jako já, ke knize přistupuje s velkou pochybností. Nicméně, byl jsem příjemně překvapen. Z této knihy jsem neměl pocit úporného snažení po větším či menším napodobení. Snad až na to, že se i zde děj odehrává v dávné minulosti v zemi poměrně exotické jak z hlediska vzdálenosti, kultury i etiky. Ale i to bych považoval za podobnost čistě náhodnou. Mimo napínavého děje je pro čtenáře nenásilné seznámení se s kulturou středověkého Japonska, se zásadami bušido, s morálkou samurajů. Seznámení s obdobím, kdy čest znamenala mnohem víc než život. Kdy věrnost svému poslání byla nadřazena osobnímu prospěchu i štěstí. Ale také s obdobím, kdy patřit k privilegovaným vrstvám znamenalo téměř neomezenou moc, nadřazenost a pohrdání všemi kdo jsou na společenském žebříčku níž. Je to zajímavá sonda do období, kdy vyšetřování zločinů nebyla nápomocna celá řada vyšetřovacích metod a technik, jak je známe dnes. Do období, kdy se střetá nikoliv technika ale výkonnost mozků. Jednu hvězdu ubírám snad jen proto, že některé scény jsou na mne poněkud naturalistické, přičemž v tomto popisu nenacházím žádnou souvislost podstatnou pro vývoj příběhu nebo jeho rozuzlení.

4 08.11.2018

Geniálně strukturovaný román. Začíná pozvolna, jemně až lyricky, postupně se dějová linie větví, jednotlivé větve se dotýkají, kříží a dále rozrůstají. Z poklidného vyprávění se stává napínavý příběh, který se postupně dramatizuje. Závěr románu pak přinese čtenáři šok, který bude ještě dlouho doznívat. A v tom okamžiku najde odpověď také na otázku, pokud si ji položil, proč "šedé duše". Dlouho jsem nečetl knížku, která by ve mně takhle zarezonovala.

4 26.10.2018

I když se v knize neodehrává na první pohled nic dramatického, je možné jednotlivé roviny vnímat. Nejen otázka vyrovnání se s minulostí - souboj svědomí a vnímání minulosti okolí včetně blízkého, ale neméně zajímavá je rovina, kterou bych nazval etnografická - pohled na fungování tradiční japonské rodiny, vztahů v ní a vztahů s rodinami okolními. Vnímání společenské prestiže. Otázka komunikace, kterou bych označil jako ukázka superkorektnosti až pokrytectví. Kniha, kterou bych charakterizoval slovem "sendvič" - řada vrstev, každá je jiná, ale ve své různosti se propojují a vytváří velmi příjemný celek, nad kterým je třeba se zamyslet a jednotlivé vrstvy identifikovat, aby nevznikla jen zmatená, bezchutná hmota.

4 26.10.2018

Kniha, po jejímž přečtení budete hledat slova, která by ji stručně charakterizovala. Je to kniha o bojí víry se zlem? Je to víra o boji se sebou samým? Co je víc - jistá pomoc jednomu člověku, nebo potenciální pomoc mnoha jiným? Jak bude reagovat zlo na okamžik, kdy reakce toho komu je ubližováno překročí zamýšlenou hranici? Kniha, kterou bych označil jako dílo na pomezí beletrie a filozofie. Kniha, která ve vás tyto otázky vyvolá, ale odpověď na ni musí každý dát sám. Kniha, která je sice tenká svým rozsahem, ale mohutná svým obsahem.

4 23.10.2018

Další z příběhů této autorky. Její styl psaní je zcela atypický, knihy nejsou snadné k přečtení, je třeba se nad nimi zamyslet. Příběh, který se odehrává v nedefinované zemi s nespecifikovaným válečným konflikte,, kde nám děj samotný dovoluje dovozovat místo, čas, kulturu i sociální aspekty. Příběh, který rozčeří zdánlivě klidnou hladinu vyprávění a ponoří se do hloubky, pak ještě do větší hloubky, a dojde až na samotné dno. A najednou je zde obdiv k hlavní postavě, vděčnost že jsme jinde a v jiném prostředí, pokora plynoucí z našeho dostatku/přebytku. Příběh, ke kterému se budu vracet.

3 10.09.2024

Pokud bych měl knihu vystihnout jedním slovem, bylo by to "plytké". Kniha je nepochybně čtivá, zajímavá je cesta prof. Bárty k egyptologii, ale další část knihy postrádá podle mého názoru hloubku. Hloubku, kterou prof. Bárta nepochybně umí. Dokladem jsou jeho besedy a přednášky. Věřím, že mnoho čtenářů to vnímá jinak, ale já to prostě vidím takhle.

3 03.09.2021

Trošku jsem váhal nad hodnocením. Nakonec čtyři hvězdy - za mně se líbící jazyk, ale především za neotřelý nápad, kdy ve dvanácti krátkých příbězích ukazuje dnešní propojenost celého světa. Dvanáct příběhů, odehrávajících se v různých částech světa, v nepříliš se lišícím čase. Příběhy, které ukazují, jak každý z nás může být a také je svým způsobem propojen s mnoha dalšími lidmi na planetě, byť k odhalení tohoto propojení by nestačilo dvanáct příběhů, ale mnohonásobně víc. Stejně jako genom je tvořen mnoha geny a geny jsou tvořeny miliardami nukleotidů. A stačí maličká porucha, maličký zásah..... A tak se tato útlá kniha s drobnými příběhy může stát něčím víc. Může být základem našeho zamyšlení se nad globalizací, jejími příčinami a také důsledky.

3 05.07.2020

Kdyby tuhle knihu napsal profesionální spisovatel, dal bych určitě o hvězdičku míň. Stejně tak v případě, že by knihu zpracovával profesionální historik. Nicméně je třeba ocenit osobní svědectví, je třeba mít pochopení pro literární i dokumentační nedostatky. Nicméně, z mého pohledu kniha kromě tohoto osobního svědectví obsahuje velké množství "balastu", který je lépe a podrobněji zpracován v jiných knihách. Nechci ji označit za zbytečnou, právě tím svým osobním svědectvím autora má svou hodnotu, ale do značné míry nenaplnila to, co jsem od ní očekával.

3 09.02.2020

Problematiku války na Balkáně se snažím sledovat z nejrůznějších úhlů pohledu. Protože každý pohled bude, svým způsobem je to logické, jednostranný, zkreslený a subjektivní. Takovým je i tahle kniha. Jakkoliv je to zajímavé nahlédnutí do dění v Sarajevu v době války. O to víc, že je to město, které znám a znám se také s lidmi, kteří z tohoto města pocházejí a v době války zde žili. Nicméně, negativní hodnocení mezinárodních sil v této lokalitě je hodnoceno až příliš negativně, v některých momentech jsem se nedokázal ubránit pocitu až jisté účelovosti. Ale vím, že podezírat z účelovosti autora by nebylo fér - tady jsou pouze popsány jeho pocity, jeho vnímání. To že kniha je psána strohým, dokumentárním stylem mně nepřišlo divné, vzhledem k tomu že autor není spisovatel, to bylo i pochopitelné. Spíše jsem měl po jisté době pocit jistého stereotypu popisu. Takže kniha, která stojí za přečtení, pokud hledáte něco zvláště silného. Ale mé očekávání nenaplnila.

3 30.10.2019