Mychaela komentáře u knih

Naprostá bomba!
Po Sněžném měsíci byla laťka nastavena vysoko, ale Zlodějka příběhů ji naprosto zadupala :)
Kniha mě hrozně moc bavila, byla čtivá, svižná, žádné prázdné dialogy o ničem, (pro mě) zajímavé prostředí, téma i životní peripetie jednotlivých postav a hlavně jsem fakt až do posledních pár stránek netušila, kdo je "vinen". Autorka rozehraje tolik variant, že vás drží v napětí až do konce...
Říkala jsem si to už po zmiňovaném Sněžném měsíci, ale po Zlodějce to platí tuplem - těžko věřit, že jde fakt o českou detektivku, leckterá americká nesahá Klevisové ani po kotníky!

12 28.10.2020

I druhý díl série byl super čtivý, nepředvídatelný a promyšlený.
Jenže i mrtvoly byly podobně brutálně zohavené a i motiv, kdy hraje hlavní roli msta a odškrtávání jednotlivých hříšníků ze seznamu byl dost podobný jako v Dvojitém kříži. I popichování Huntera a Garcii i překračování pravomocí...
Nevím, jestli to bylo tím, že jsem 2. díl četla tak brzo po tom prvním, ale zkrátka těch podobností bylo nějak moc a wow efekt jako při tom prvním díle už se nekonal. Ale furt to byla jízda, o tom žádná.
A ráda si přečtu i díl 3., jen si mezi tím dám delší pauzu :)

11 16.07.2023

(SPOILER) Na to, že jde o českou detektivku, je to dost povedená záležitost! (Ne, Kleviska to není, ale tak ta je prostě jenom jedna no :D)
Kniha je sakra čtivá, pachatele sice už zhruba od první třetiny tušíte, ale i tak jste napnutí a děj se zamotává až do konce.
Líbí se mi a souhlasím s přirovnáním k českým kriminálkám, co běží v televizi, co tu zaznělo. Kriminálka Anděl hadr :)
Bohužel ale souhlasím i s tím, že v knize bylo docela dost plochých, zbytečných rozhovorů...
Chválím fakt, že jsem měla celou dobu hlavní vyšetřovatelky plné zuby a byla mi strašně protivná (protože podle mě i fakt, že autor dokáže vykreslit postavu v knížce tak, aby ji člověk nesnášel nebo si ji oblíbil, svědčí o talentu).
Jediné, co mi pilo krev fakt hodně a proč nedávám plný počet, jsou ty patetické, poetické pasáže a kydy, kterými je celá kniha proložená, nebo to, jak se Linhartka vciťuje do role oběti, to si autorka fakt mohla odpustit, působí to jak pěst na oko.
(- "Poslové špatných zpráv. Znesvětí jejich společnou minulost, zničí přítomnost a z budoucnosti udělají nedosažitelnou metu..."
- "Naposledy jsi vydechla na jevišti, jež ti bývalo druhým domovem. Na milovaném pódiu. Avšak s prázdným hledištěm.")

Každopádně, jestli hledáte neprvoplánovou detektivku na odreagování a nechcete sahat po nějakém zahraničním rádoby bestselleru, kterými se to teď všude hemží a jsou jak přes kopírák, tak Stvůra by se vám mohla líbit :).

11 22.10.2022

(SPOILER) Další z příběhů vyprávějící o osudech lidí židovského původu za 2. světové války a koncentračních táborech.
Poslední dobou jich přibývá jak hub po dešti. Možná je to ale dobře. Ať se o těchto hrůzách čte zas a znovu, ať nezůstanou zapomenuty, ať se nikdy neopakují. Ať jednou opravdu nedojde k tomu, že lidé uvěří, že jde jen o výmysl, že něco tak strašného se přece nemohlo stát...

Přečetla jsem knih s touto tematikou už poměrně dost, nicméně každá je vždy svým způsobem jedinečná, jiná než ty ostatní. Zuzanin dech je psán, jak je zmíněno v jedné z předchozích recenzí, "krutě a syrově".
Ano, syrově, stroze, účelně, bez příkras a zbytečných řečiček okolo. Mně to k příběhu sedlo. Stránky se četly samy.

Samotný příběh je silný a bolavý. Milé, bezstarostné, idylické Zuzanino dětství přechází do vystřízlivění a kruté reality dospívání a poté končí v dospělosti v koncentračním táboře na pokusech... Smutné je, že přežitím a návratem domů Zuzanina bolest a utrpení neskončí... Já osobně ale viděla alespoň v tom závěru malý záblesk naděje. :-)

Trocha odlehčení na závěr: vím, že jde o smyšlený příběh, ale já to stejně vždy prožívám naplno, a tak bych jen chtěla podotknout, že to, že byl Hanus svi°ě největšího kalibru je bez debat, ale já bych nakopala do řiti i milého Janíčka. Sbalit si saky paky a zdrhnout do Ameriky, když jeho údajně velká láska někde trpí? Co takhle na ni třeba zkusit počkat, frajere...? :-D

11 21.11.2021

Lepší průměr (co se českých detektivkových vod týče rozhodně).
Zápletka nebyla špatná, rozhodně nebyla prvoplánová, jenže nebyla zamotaná vlastně až moc? Méně je někdy více.
Na můj vkus autorka používala až moc "omáčky" a okecávání okolo. Hlavně začátek knihy se hrozně táhnul - rozhovor Jiřího v ordinaci ORL s primářem a sestrou byl utrpení. Dialog(y) který mohl být vylíčen úderně a svižně na pár řádcích byl rozplizlý na několika stránkách...
Tomáš s Honzou byli celkem těžko uvěřitelní vyšetřovatelé (nebo aspoň doufám, že jejich chování mělo do reality daleko) a Ema byla blbka, která si za to, jak málem dopadla, mohla sama. Jakože kdo chce kam, pomozme mu tam. Já tohle amatérské pátrání postav na vlastní pěst úplně nesnáším :D
Suma sumárum, neurazí, ale ani extra nenadchne.
Klevisová to není... :)

10 10.01.2025

(SPOILER) Moc příjemné překvapení!
Ke knihám označeným jako "Světový bestseller" nemám zrovna důvěru (většinou stojí za prd, kam se hrabou na takovou naši Klevisku nebo Trpišovou) a navíc jsem už jednu knížku od autorky četla a byla to slabota. Ovšem toto!
Přijde mi, že většina současných thrillerů se snaží ve čtenáři vzbudit děs a hrůzu hlavně co nejnechutnějším a nejdetailnějším popisem mrtvol, hlavně hodně krve a vnitřností... Ale Nevítaný host ne, nemá to za potřebí - i tak na mě dokázal přenést onu paranoiu a strach, které vládly ze soboty na neděli v noci u krbu. Úplně jsem se do hlavních postav dokázala vcítit, bylo mi nepříjemně...
Vůbec jsem netušila, kdo může být vrah (možná by přece jen nějaké to vodítko během vyprávění nebylo na škodu) a byla jsem napnutá až do konce. Ten mi narozdíl od většiny čtenářů nevadil. Přišlo mi zbytečné příběh ještě nějak natahovat, byla jsem ráda, že to ze sebe vrah pěkně všechno vysypal a vysvětlil. Mimochodem, já tipovala, že je tam s nimi někdo další:))
Příběh je líčen tak trochu rozvláčně, hlavně rozjezd je dost pomalý, ale jako celek to fakt funguje - aspoň u mě ano :)

10 12.03.2023

Tak je to fejk, nebo to není fejk, nebo jak jako, sakra? (Mimochodem, jsem docela překvapená, jak pár sprostých slov v knize dokáže leckoho rozohnit...)
Každopádně první zhruba polovina knihy se celkem vlekla, nicméně druhá půlka byla docela jízda. Až teda na chvílemi zbytečné okecávačky a natahovačky.
Kniha mě na jednu stranu nijak zvlášť nevyděsila, to ne, ale docela mě rozebrala. Zanechala ve mně, nevím, divný pocit, jsem z ní taková nějaká zaražená nebo co, blbě se to popisuje. Tím spíš, že pro mě je ten příběh uvěřitelný...
No, chvíli mi teda ještě v hlavě a žaludku ležet bude.
Za mě rozhodně stojí za přečtení. Ať už si pak na ni uděláte jakýkoliv názor.

10 26.08.2022

(SPOILER) Z knihy mám hodně smíšené pocity.
Je čtivá. To každopádně. A ani myšlenka/námět knihy není úplně špatný (a vytvořit knihu, kde každá jedna postava je protivná jak osina v ...., to chce taky talent).
Stejně jako někteří další čtenáři jsem se občas ztrácela. Po dočtení 2. části jsem si říkala, že teď by to chtělo dát si znovu 1čku, ale stejně jako i jiní, jsem i já došla k závěru, že mi to za to nestojí.
Taky mi přišlo trochu přitažené za vlasy, jak byla úplně každá postava v knize nějak učebnicově "narušená" (PPP, obezita, závislost na online hrách, krize sexuální identity, homosexualita atd. Autorka tím mohla knihu jen trochu okořenit, né do ní chrstnout rovnou celej obsah kořenky :D)
Co mě ale fakt naštvalo, byla tak neukončenost. Vím, že otevřené konce jsou v módě, ale v tomhle případě už to bylo trochu přes čáru. Jako kdyby v tiskárně zapomněli na posledních 30 stránek. Nechat jeden, dva osudy na představivosti čtenáře - ok, ale tady nebylo dotažené vůbec nic. Přežila Viky? Jak ostatní zareagují na smrt Lukáše? Dostane se Nina z PPP? A co Johan a Robert a Jola... Já nevím, ale za mě autorka odešla od nedopsané knížky.
Jo, v rámci nějakého čtenářského kroužku asi super, mohli bychom do nekonečna debatovat o tom, kdo co a jak, ale já mám raději knihy, jejichž autoři je alespoň částečně dopíšou, než je pošlou do světa.

10 30.12.2021

"Když máš možnost, dej. Aspoň pomocnou ruku."
Hrozně silná, emotivní, smutná, těžká, krásná kniha.
Víc k ní asi psát nebudu, stejně bych to slovy nedokázala správně vyjádřit.

10 24.02.2021

Hodně silná kniha.

Hlavní hrdinka mi byla dost nesympatická, jako by měla patent na rozum a na vkus, věděla přesně, co je pro koho nejlepší, jak by měl kdo žít, jak si vybavit byt, do jakých podniků chodit a jaké dárky rozdávat.
To, že nedokázala pustit minulost z hlavy a zničila si tak život (a bohužel částečně i svým nejbližším) jí ale člověk nemůže mít úplně za zlé. Kdo něco podobného neprožije, nemůže soudit. Kdo ví, co to s člověkem takový zážitek udělá.

Celkově - Houbařka, Anežka, Rekonstrukce - říkám si, co musí autor prožít, nebo cítit, nebo s čím se musí prát, když napíše sérii takhle depresivních a temných knih...

A překvapujeme mě, jak tu někteří píší, že kniha nemá konec, nebo že konec je odfláknutý... Podle mě je to jediné možné zakončení. Depresivní, ale reálné. Copak by čtenář uvěřil, kdyby to skončilo happy endem? Elišku by celá minulost najednou úplně přestala zajímat, skoro jako mávnutím kouzelného proutku by se vyléčila, byla šťastná a spokojená...? To asi těžko. Takový život není.

10 08.01.2021

(SPOILER) Silná kniha!

Taková ta, kdy vám po přečtení není zrovna moc lehko na duši a sedá na vás depka...

Bily se ve mně pocity, na jednu stranu jsem měla chuť si rvát vlasy nad odevzdaností hrdinek, nad jejich smířením se se životem, který je ubíjel a ničil a zabíjel. Přitom, jak si samy uvědomovaly, "přece ještě není pozdě začít znovu".
Ale čtenář zároveň chápe, jak těžké to tehdy ženy měly.

Co se týče chlapů, z těch mi bylo zle, hlavně z těch z linie Kucmanů.

Překvapil mě vztah Jany k Johance. Jasné, lásku vlastní matky prakticky nepoznala, ale čekala bych, že o to spíš se bude snažit aby se Johana nikdy necítila tak sama, opuštěná a bezradná, jako kdysi ona...

10 02.07.2020

Jak tu už psali čtenáři přede mnou, jde prostě o Hartlovinu. Kdo zná, ví.
Čtivá oddechovka, která není úplně bezduchá.
Od H. mám nejraději Okamžiky štěstí, na ty sice Gazely neměly, ale příběh se mi líbil moc! Jsem spokojená. Předchozí kniha 15 roků byla zklamání, tak jsem měla obavy, ale naštěstí se nepotvrdily. A já si těch pár dní četby užila.

Z hrdinek mi byla nejsympatičtější Kája. Helena byla opravdu histerická p**" (souhlasím, Leoši) a Šárka byla tak trochu sobec a nevěděla co chce (kromě parfumerie, samozřejmě). Káju jsem si dokázala úplně živě představit i s těma opruzenýma kozama, který tu všem tak lezou na nervy :D

Totálně mě rozsekalo přeřeknutí Earlinga "čeština je nesilomrdně těžká" - to jsem navzdory depce, co jsem zrovna měla, vyprskla a řechtala se nahlas :D

Jo a... já bych na to číslo asi zavolala :)

9 12.02.2024

(SPOILER) Moje hodnocení předchozí autorčiny knihy 'Věci na které nastal čas' začínalo takto: "Rozmazlené děti, velice často zralé na facku, nechám stranou, na mnohem větší facku byli rodiče. Oba. Ona ale asi přece jen o chlup víc."
A vida! Klidně se to dá použít i na novinku autorky - Nikdo není sám! :-D

Kniha je každopádně čtivá, myšlenky, pocity, nálady, trápení a radost, to všechno se na čtenáře valí jako lavina a to hned od tří hlavních hrdinů.

Autorka otvírá několik celkem zajímavých, aktuálních témat.
Např. přístup k výchově dvou dospívajících dětí (nebudu lhát, mně se při chování a přístupu obou rodičů k dětem otvírala kudla v kapse! Pizza a telka jako "odměna" za to, že syn spolušikanoval spolužáka? Nechat si od dcerušky srát na hlavu, omlouvat její chování a ještě ji prosit, aby s vámi letěla do Londýna?)
...Nebo balancování mezi tím, co by člověk měl, co se od něj očekává (postarat se o stárnoucího otce s počínajícím Alzheimerem) a co by skutečně chtěl (věnovat se svojí rodině a práci, žít svůj život). Pocit, že ať děláte, co děláte, je to stejně špatně. Jak se rozhodnout správně? A existuje vůbec "správné" rozhodnutí, po kterém nebudete mít výčitky svědomí..?
Samotná šikana nebo urputné veganství hraničící s PPP je pak už jen taková omáčka okolo...

9 12.10.2023

Pokud bylo jedním z cílů autorky vytvořit hlavní hrdinku zralou na profackování, protivnou a nesympatickou až k pláči, povedlo se jí to na výbornou!
Ema je tak chytrá, tak jiná, tak filozofující, tak nepřízemní! Nikdo ji nechápe, nikdo ji nerozumí. A samozřejmě je hrozně krásná. A její kluk je samozřejmě taky hrozně krásnej. A její nejlepší kamarád je gay. S hereckým nadáním samozřejmě. Fakt až takové klišé?
Snad jediné, pro co stojí za to knihu číst, jsou životní příběhy a osudy jednotlivých postav okolo Emy. Není vždycky všechno takové, jak se na první pohled zdá.
...I babička Dana, toho času ušlápnutá puťka pod nadvládou Radomíra, měla kdysi své sny a touhy... Zato Radomír se choval jako idiot odjakživa... A babička Růženka?

9 22.02.2022

(SPOILER) Námět knihy je určitě zajímavý a neotřelý (a dost děsivý!), ale i přesto se bohužel ke zdejší nadšené většině nepřipojím. Z knihy jsem byla poněkud zklamaná a rozpačitá.
Asi moc očekávání. Slepá mapa, Hana i Tiché roky byly boží, Listopád byl (pro mě) oproti nim slabý průměr.
Přišlo mi, že děj se pořádně rozjel až ke konci knihy a sotva se rozjel (propuštění Maji z vězení, setkání Lenky a Maji, Lenčino postupné prozření atd.), byl konec knížky.
Naprosto souhlasím s @FoxFox, která píše: "Nebavily mě pasáže popisující komunistický režim a politickou situaci, od autorky čtu raději lidské příběhy." - jako je třeba právě luxusní Slepá mapa.
Každopádně, kniha určitě stojí za přečtení, už jen proto, aby si člověk více vážil toho, jak dobře si žijeme!

9 10.08.2021

(SPOILER) V porovnání s Vránami alespoň o chlup menší deprese. Ale optimistické čtení to taky nebylo. Spíš realistické, ze života.
Nějak jsem se na Hynka nedokázala zlobit, i když dělal další a další kraviny, kvůli kterým se propadal do ještě větších s***ek. Snad mi ho bylo spíš líto a svým způsobem jsem ho chápala. Když člověk neví kudy kam, dělá občas hrozné blbosti. On je každý hrozně chytrý a uvědomělý, když se ho to přímo netýká. Jak tu někdo psal, život fakt není černobílý!
Klobouk dolů, jak autorka dokázala "vlézt do hlavy chlapovi". A ještě lékaři. Věřila jsem jí/mu to všechno.
Část kolem smrti otce byla silná (ale ne klišovitá a patetická, za to také pochvala autorce!)

9 13.07.2021

Milá jednodenní jednohubka :-)
Pohladí na duši - taková knížka je někdy potřeba!
A jinak bych si takový track taky dala říct, navíc, když by na mě dohlížel a pečoval o mě taky nějaký takový Jake :-D

9 08.01.2020

Hned na začátek musím říct, že povídky nemám ráda. Sotva se člověk začte do příběhu a začne se vžívat do postav, je konec. Ale povídky v Začátku jsou jiné! Jsou delší a skvěle zpracované. Každá je jedinečná a skvělá jiným způsobem. Jak už bylo několikrát řečeno, každá by vydala na samostatnou knihu. Příběhy jsou silné, některé vyloženě děsivé (Loutkoherečka). Z každé na mě dýchla dávka smutku, lítosti, bezmoci nebo nenávisti. Takže žádné veselé čtení... Ale stojí za to!
A možná jsem byla nějaká "nechápavá", ale pointa/rozuzlení mě skoro u všech vždycky dostalo. Předvídatelné mi rozhodně nepřišly.
Určitě sáhnu i po další autorčině knížce, Začátek mě navnadil :)

8 18.06.2023

Celé dva dny čtení a následně i po dočtení to byla depka černá stejně jako ty vrány, které celou knihou prostupují.
Některé ženy by matkami zkrátka být neměly! Každému někdy vypění nervy, děti umí člověka vytočit do běla, to si všechno uvědomuji (ačkoliv matka zatím nejsem), ale tohle bylo o něčem jiném...
Trnula jsem hrůzou, kdykoliv se Bára opět do něčeho pustila a nejhorší na tom bylo, že v 99% to dělala s dobrými úmysly.
A nejhorší je, že se v některých rodinách opravdu takhle žije! Vůbec si to nedokážu představit, jaké to musí být. Já měla štěstí na milující mamku (i když samozřejmě taky někdy vyletěla), ale až takhle zpětně si uvědomuji, jaké jsem měla štěstí... A to nejmenší, co můžu udělat, je, že se budu snažit, aby moje děti nic takového, jako je popsáno v knížce, nezažili...
Jazyková úroveň jednotlivých postav mi také úplně nesedla, na druhou stranu jsem musela přiznat, že díky tomu byly jednotlivé monology a dialogy opravdovější, skutečnější, osobitější...
Nesmím zapomenout zmínit nádherné ilustrace!!

8 26.05.2021

Opět skvělá detektivka paní Klevisové. Napínavý děj, psychologie postav, nahlédnutí do jejich osobních životů a starostí. Zápletky, slepé uličky... Na českou detektivku opět skvělá práce.
Jen... No prostě ze zatím přečtených knih autorky (Zlodějka příběhů, Dům na samotě a Sněžný měsíc) byla tato asi zatím nejslabší.
Jestli se nemýlím, byla to první detektivka autorky, tak se možná jen potřebovala trochu vypsat...
Každopádně, i když slabší, pořád příjemně čtivá, oddechová, odreagovávací záležitost! :-)

8 08.01.2021