Mychaela komentáře u knih

Tiché roky jsou plné bolesti, smutku, bezvýchodnosti. Je tam tolik nevyřčeného...
Každá z postav touží po lásce, je jí smutno. I Svatoplukovi, ačkoliv se v převážné části knihy chová jako idiot. Touží po lásce, ale lidi kolem sebe jen uráží, odhání je od sebe, kope kolem sebe... a pak toho sám lituje.
Z toho, jakým směrem se jeho život ubírá, viní lidi kolem sebe (matku, Blanku, Bělu, Bohdanu...), že je svého (ne)štěstí strůjcem jen on sám si odmítá připustit... A to mi pilo krev nejvíc.
Byla jsem moc ráda, že Bohdana nakonec našla svoje štěstí, ať už mlčky, nebo nahlas.

22 11.11.2020

Začala jsem nejprve číst Tiché roky a říkala si, jak tíživá a plná bolesti kniha je. Pak, po zhruba 100 stránkách, jsem začala současně číst i Hanu (běžně 2 knihy najednou nečtu) a po prakticky současném dočtení obou knih mi najednou Tiché roky přišly vlastně docela optimistické...

Když jsem se pouštěla do Hany, věděla jsem, že mě čeká téma 2. světové války a koncentračního tábora a myslela si, že jsem na to připravená, vždyť už jsem knih s touto tematikou přečetla tolik... Ale ne, vždycky mě to znovu dostane.
Hana jako postava mi byla nejprve hrozně nesympatická, divná, zlá, jenže pak se postupně rozpletl celý její příběh a člověk pochopil.
Takovou hromadu smutku, ale hlavně výčitek svědomí může člověk jen těžko unést. Říkat si, kdybych byla bývala... Uf, no pěkná depka na mě po přečtení padla. Byla jsem opravdu vděčná za tu kapku světla a naděje na konci příběhu.

Když čtu příběhy z koncentračních táborů, čím dál častěji se pozastavuji u všudy přítomného hladu, nedostatku, lidé sní o "blbém" krajíci chleba s medem. Nebo o kostce cukru. A my dnes už nevíme coby... Ten nejí maso, ten zase vajíčka, rybu taky ne, je to přece živý tvor a tamten pro jistotu jen zobe zrní a vůbec, když to není bio, ani o tom nemluvte... Nevím, no.

27 11.11.2020

Naprostá bomba!
Po Sněžném měsíci byla laťka nastavena vysoko, ale Zlodějka příběhů ji naprosto zadupala :)
Kniha mě hrozně moc bavila, byla čtivá, svižná, žádné prázdné dialogy o ničem, (pro mě) zajímavé prostředí, téma i životní peripetie jednotlivých postav a hlavně jsem fakt až do posledních pár stránek netušila, kdo je "vinen". Autorka rozehraje tolik variant, že vás drží v napětí až do konce...
Říkala jsem si to už po zmiňovaném Sněžném měsíci, ale po Zlodějce to platí tuplem - těžko věřit, že jde fakt o českou detektivku, leckterá americká nesahá Klevisové ani po kotníky!

12 28.10.2020

Rozporuplné pocity.
První třetina knihy mě bavila, měla spád, stále se něco dělo, jednotlivé linie příběhu se rozjížděly. Líbilo se mi sledovat, jak odlišně jednotlivé postavy žijí, co zažívají... Pak ale najednou začalo tempo postupně zpomalovat a "zbytečných" řečí navíc okolo přibývat. A příběh se zbytečně prodlužoval a natahoval. Možná, kdyby byla kniha o 100 stránek kratší, byla by o to "nadupanější".
Ale je pravda, že fantasy není úplně můj šálek kávy a možná to byl ten problém. Každopádně byla to příjemná změna, vykročit na chvilku ze zajetých žánrových kolejí :-) Taková pohádka...
...a poslední 2 stránky potěšily mou romantickou duši :-)

2 20.10.2020

Hlavní Kingovské období jsem měla na konci zakládky. Pak mě to nějak přešlo. Lunapark pro mě proto byl takový návrat ke Kingovi po hodně dlouhé době. A byla jsem dost překvapená, tohle nebyl King, jak si ho pamatuji!
Každopádně jde o slušnou detektivku (ne horor, jak bych od pana autora čekala), svižná, čtivá záležitost. Palec nahoru za prostředí a skvělé navození atmosféry. Jsem spokojená☺️

6 30.09.2020

Po Mengeleho děvčeti, Tatérovi z Osvětimi a Chlapci, který následoval svého otce do Osvětimi to byla zajímavá a vítaná změna.
Místo Německa a Polska tentokrát Itálie, pozornost věnována solidaritě mezi křesťany a židy a milostná zápletka, která pohladila mou romantickou duši, spáchané hrůzy však zůstaly...
Kamarádka knížce vytkla, že na ni tam bylo až moc náhod. Za mě ok, až na tu poslední, závěrečnou, největší (setkání v Bastogne), to už autorka trochu přepískla :))

3 19.09.2020

V rámci svého žánru se jedná o úžasnou záležitost!
Od začátku jsem od knihy raději nic moc neočekávala a snad právě díky tomu se mi odvděčila tím, že mě pobavila, odreagovala, některými hláškami rozesmála, rozněžnila a překvapivě i svým způsobem pošťouchla... Život má člověk jenom jeden a neměl by si žádnou příležitost nechat protéct mezi prsty... A když jde o lásku, platí to dvojnásob!
Nemluvě o úžasně vykresleném (dobře, asi dost zidealizovaném) životě na anglickém venkově... Hned bych se sbalila a utekla do Liptonu do krámku s cukrovinkami, achjo!

Shrnu to - krásná pohádka pro dospělé :-D

5 07.09.2020

Tak jsem asi (opět) divná :-D, ale nesdílím zdejší nadšení.
Námět knihy, její téma, nebylo špatné, posledních asi 20 stránek, závěr a rozuzlení celého příběhu bylo dokonce hodně dobré, ale jinak za mě zklamání. Asi to bylo způsobem a stylem vyprávění, bylo to nezáživné, nebavilo mě to, nemělo to ten správný šmrnc, nebyl to nářez, jaký od knížek tohoto typu očekávám.
Zkusím dát šanci ještě 2. dílu "Černá díra"...

1 23.08.2020

Tohle bude "souhlasový komentář" :-D
* Souhlasím, že knížka byla nářez a jízda! Měla spád, byla propracovaná, čtivá, prostě detektivka jako fík!
* Souhlasím, že byla možná až trochu moc překombinovaná
* Ale NEsouhlasím, že první díl Někdo blízký byl lepší... Když už, tak fifty fifty :-D

1 31.07.2020

Pohádka pro dospělé.
Romanťárny mám ráda, ale tahle na mě byla až moc předvídatelná a prvoplánová...

2 23.07.2020

Tak tohle bylo trápení!

Už dlouho jsem se u knihy nemusela tak moc nutit do toho abych ji dočetla, nebo spíš dolistovala do konce.

Je dobře, že se o tématu mluví/píše a možná někoho zrovna tato neobyčejná forma osloví, u mě to ale bohužel nezafungovalo.

6 23.07.2020

Tak ta se povedla!
Moje první od paní Klevisové a určitě ne poslední.
Super prostředí (úplně jsem se v jedné z těch roubenek viděla :-), kniha měla spád, bavila mě, neustále se vynořovala nová tajemství a já popravdě až skoro do konce netušila, kdo za tím vším stojí - a to už se mi docela dlouho nestalo...
Je to tak, i česká detektivka má rozhodně co nabídnout!

14 13.07.2020

Úžasná, nádherná kniha! (pokud se to v rámci tohoto žánru dá vůbec napsat?)
Přečetla jsem dost knih - svědectví o životech v koncentračních táborech - každá z nich byla jedinečná, líčené utrpení, zvěrstva a hrůzy vždy stejně nepochopitelné...
Tato kniha byla ale něčím jiná. Nedokážu říct čím přesně, snad i přesahem do autorčina mládí, její první lásky... Kniha byla svým způsobem laskavá, plná myšlenek o lásce, životě, síle, odhodlání, zoufalství, které byly tak hrozně pravdivé! Daly by se vytesat někam do kamene, přitom byly pronášeny úplně obyčejně, prostě...

Stále a pořád nedokážu pochopit, jak se něco takového mohlo dít a jak to ti lide mohli přežít..

Čtenáři, čtěme takovéto knihy a doporučujme je ostatním, ať lidé nikdy nezapomenou a nikdy už se nic podobného neopakuje!

6 07.07.2020

(SPOILER) Silná kniha!

Taková ta, kdy vám po přečtení není zrovna moc lehko na duši a sedá na vás depka...

Bily se ve mně pocity, na jednu stranu jsem měla chuť si rvát vlasy nad odevzdaností hrdinek, nad jejich smířením se se životem, který je ubíjel a ničil a zabíjel. Přitom, jak si samy uvědomovaly, "přece ještě není pozdě začít znovu".
Ale čtenář zároveň chápe, jak těžké to tehdy ženy měly.

Co se týče chlapů, z těch mi bylo zle, hlavně z těch z linie Kucmanů.

Překvapil mě vztah Jany k Johance. Jasné, lásku vlastní matky prakticky nepoznala, ale čekala bych, že o to spíš se bude snažit aby se Johana nikdy necítila tak sama, opuštěná a bezradná, jako kdysi ona...

9 02.07.2020

Nebyl to úplný průšvih a propadák, námět knihy parádní - dalo by se z něj ale vytěžit o TOLIK víc!
Jak už bylo zmíněno níže, psychologie postav mohla jít víc do hloubky, mohli jsme se dozvědět víc o životech jednotlivých postav a traumatech, co mají za sebou... Během samotného pobytu v Sunrise se toho také mohlo tolik odehrát, autor si mohl se čtenářem hrát, děsit ho, nechutit ho, místo toho mu stačilo pár stránek a bylo po všem (doslova). Styl - ať to máme všichni rychle za sebou... A k tomu plytké, nic neříkající dialogy :-(
Budu končit pozitivně - závěr nebyl až tak hrozný :-D

4 28.06.2020

Tohle nebyla kniha pro mě.
Obrovský respekt rodičům Dorotky a jí podobných (viz dokument Děti úplňku), ale já se prostě na tyto děti nedokážu dívat a vidět je jako krásné, zakleté, výjimečné, které náš život obohacují... Chtěla bych, ale nejde mi to.
Autismus je zákeřná "věc". Žádné vyšetření ho předem neodhalí, narodí se vám zdánlivě zdravé dítě a po pár měsících se vám život obrátí vzhůru nohama... Nemáte žádnou možnost volby... Obchází mě úzkost jen si to představím!

Znovu jsem si připomněla, že odpověď "To je jedno, hlavně, ať je zdravé" na otázku "A chcete radši holčičku nebo chlapečka?" NENÍ KLIŠÉ, ALE SVATÁ PRAVDA!

2 13.06.2020

Musím říct, že ve mě knížka v různých fázích vyvolávala různé, rozporuplné pocity!

Část dopisová mě překvapivě zrovna dvakrát nebrala. A to já na dopisy jsem - ale nějak u mě nezafungovaly. Dost mě taky štvala pro někoho zanedbatelná maličkost - dopisy postrádaly data!

Část, kdy Roye pustili ven. Tehdy se vyloupnul jeho charakter na plno a pro mě se stal postavou silně nesympatickou. "Všichni koukejte a sedněte si na zadek z toho, co jsem před vězením dokázal! Jsem ten největší borec, ale zároveň chudáček, ta největší obět ze všech" Když měl tolik hrdosti a obří ego, proč prostě neskousnul, že Celest hold dala přednost jinému. Vzhledem k tomu, jak to nakonec dopadlo, chtěl evidentně zase akorát dokázat sám sobě, že ji dokáže stáhnout zpět, že na to má - jedno za jakou cenu a jakým způsobem. Chtěl ji vůbec upřímně? Miloval ji? Nebo šlo o to, aby mu bylo vráceno něco, co patřilo jemu a konec! Ano, uvědomuji si, že nemůžu postavu soudit, těžko si dokážu představit jeho postavení ve společnosti...
A Celeste? Sakra když měla koule na to, se zamilovat do jiného, proč taky neměla koule na to s ním zůstat a rozhodla se pro roli oběti... Za lásku se má bojovat ne? Držela jsem jí palce, překvapivě jsem ji chápala, ruku na srdce, kdo by dokázal čekat s představou 12cti let! Člověk musí být občas trochu sobec a myslet na sebe a na své štěstí...

Část závěrečná - tedy Epilog - jako by do sebe nakonec všechno zapadlo tak, jak má. Jak to mělo být.

...a vy si říkáte, proč to tak nešlo od začátku, proč všechny ty Royovi scény a velká gesta a oběti... No asi proto, že tak to bývá i v opravdovém životě. V něm taky většinou nejde nic jako po másle. Ztrapňujete se, bojujete o něco, co vlastně nemá cenu, nebo jenom proto, abyste sobě, nebo okolí něco dokázali... A doufáte, že nakonec svůj klid a štěstí naleznete. Nebo aspoň zdánlivě.

3 10.06.2020

Tak si tak pročítám komentáře níže a nemůžu si "nerýpnout" :-)
Půjčujete si knihu žánru "Pro ženy", anotace také dost napoví, a pak si tu "stěžujete", že šlo o prvoplánovou love story, nudu a blbost a já nevím co. Tož, příště sáhněte po nějakém psychologickém románu, nebo thrilleru, nebo naučné bichli o 2. světové válce..;-)
Já si po "V šedých tónech" a vzhledem k psychicky náročné práci potřebovala odpočinout, vyčistit si hlavu, odreagovat se, trochu se zasmát, trochu se zasnít, trochu nevěřícně kroutit hlavou s povytaženým obočím, trochu si zanadávat... a to kniha splnila.
Ano, sáhnu teď pro změnu zase po něčem "hlubším", ale v rámci žánru to bylo fajn!

Líbí se mi komentář níže: "Nádherná oddechovka" - Jó, tak nějak bych to viděla :-)

6 28.05.2020

Mini.Baby - souhlas, taky jsem byla zvědavá na to, jak je zachránili, na popis návratu domů a na to, jak se navraceli zpět do života. Škoda, že toto bylo úplně vypuštěno... :-/

6 24.05.2020

Silná kniha!
Pro mě o to zajímavější, že o tomto úseku dějin jsem prakticky nic nevěděla - a to je špatně!
Přijde mi, že člověk (a většina literatury) se v tomto období zaměřuje především na Hitlera a osudy Židů a toto neméně závažné téma Pobaltí a Stalina zůstává v pozadí...
V první části knihy jsou ještě postavy tak naivní, nechtějí si připustit, co je čeká... a asi dobře, že to nevěděli... Bože 10-15 let na Sibiři za takových podmínek?! Vždyť to nejde přežít..!

SPOILER: "...je těžší umřít, nebo být ten, kdo přežil? Bylo mi 16, sirotek na Sibiři, ale tohle jsem věděla. Zrovna o tomhle jsem nikdy nepochybovala. Chtěla jsem žít. Chtěla jsem vidět brášku dospět. Chtěla jsem znovu vidět Litvu... Chtěla jsem si přivonět ke konvalinkám pod oknem..."

8 20.05.2020