mySaints komentáře u knih

Přečetla jsem knihu, ve které se v každé kapitole nejméně 10x vyskytují slova "prd, prdět, prdění, prdící, prdonautí", mimo jiné se zde setkáme s větami jako například "na zdi okolo vyšplouchla hnědá voda, tampony a použitý toaletní papír". Co mě ještě čeká? :D
No a protože se ve mně stále skrývá malé děcko, které rozesměje představa malého trpaslíka, který se dobrovolně nechá spláchnout do záchodu, moc jsem se u téhle knížky bavila. Ovšem hodnocení by se zde mělo přenechat především dětem, protože ti si musí Doktora Proktora a spol. zamilovat, narozdíl od některých dospělých:)

1 27.06.2013

Tak co napsat k převyprávěným příběhům? Snad jen to, že autorka odvedla velmi dobrou práci, kniha se čte skoro sama. Rozhodně doporučuji všem, kdo se o severské mýty zajímají a komu se nechce číst originální Edda.

2 26.06.2013

Jako nenáročné letní čtení je kniha dokonalá. Zápletka je samozřejmě nereálná, ale je to přece jen příběh a při čtení můžeme věřit čemukoliv.:) Více než romantické pasáže mě ovšem bavil hrdinčin tatínek (hlavně scéna na letišti), kdy jsem obdivovala autorčin smysl pro humor.
"Nemusíte se ničeho bát, pane, na pevninu určitě nespadneme."
"Fajn. To jste mě vážně uklidnila. Ale pokud ano, řekněte pilotovi, ať to položí do stohu slámy nebo tak nějak."
:)

2 16.06.2013

"Vys*at se můžu jít, kdy chci?" :D Když se člověku něco nelíbí, na co čekat? Vylezte z okna a jděte objevovat svět, nikdy nevíte, co vás tam čeká! Skvělá knížka, nejenom zábavná a oddychová, ale i s určitým poselstvím. "Je tak, jak je, a bude tak, jak bude". :)

19 22.03.2013

Proč jsem Škvoreckého tak dlouho odkládala? Je neuvěřitelné, jak lidem na konci války přišla násilná smrt tak přirozená, tak normální. Danny prostě potřeboval obyčejné věci, holky a muziku, ne další slzy a beznaděj. Jeho myšlenky mi přišly sympatické ("Věděl jsem to zatraceně dobře, že člověk nemůže být nikdy šťastný, protože štěstí je skrz naskrz věcí minulosti."), i když podle něho jsou všechny holky hloupé. :) Forma mi rozhodně nevadila, Škvorecký dokonale zachytil uvažování i mluvu mladého kluka. K Náchodu mám pak hodně vřelý vztah, protože jsem tam, stejně jako Škvorecký, chodila na střední, takže jsem všechna místa poznávala a přišlo mi neskutečné, že ulice, kterými jsem si vesele štrádovala ze školy, byly tenkrát zasypány střelbou a strachem.

11 05.03.2013

I když už asi patřím mezi ty dospělé, kteří chodí stínadelskými ulicemi a nechápou, co to tam ti chlapci provádějí a proč pro ně má nějaký hlavolam takovou cenu...s touto knihou jsem byla zase zpátky. Díky Rychlým šípům si i dospělí mohou uchovat touhu po dobrodružství hluboko ve svých srdcích...

10 24.10.2012

U všech plantážníků! Je jednoduché se vrátit do dětství pomocí této knížky a všech příběhů Rychlých šípů...Škoda, že dnešní děti Foglara už moc neznají, jeho fantazie byla úžasná....a co na to Jan Tleskač? :)

7 14.10.2012

Na takovou knihu příliš malé hodnocení. Četla jsem ji, když jsem trávila nějakou dobu v zahraničí a při čtení lyrických pasáží popisujících lásku k domovu a k české přírodě jsem pociťovala neskutečný stesk. Příběh je jednodušší, ale to knize nic neubírá. Klasika.
„A v tom vědomí měkla jeho duše, zprotivily se mu čpavé kavárny, hloupá se mu zazdála hra kulečníku, mysl jeho utíkala daleko, daleko do zapadlých let a srdce jeho se otvíralo tichým vzpomínkám na šťastnější, dětstvím vyzlacený věk. Sladké snění zapředlo jej ve zlatou svou niť. – Poesie rodného kraje sechvěla se k němu a slibovala mu krásné lesy, zelený ráj, květnaté stráně, bělounké cesty, svaté shromáždění dědiny. Ať nechá všeho mudrování, všeho žalování a zajde si tam na místo, kde bývalo a bude zase jeho nebe.“

7 14.10.2012

Psychologická sonda do nenávistné duše. Ze začátku jsem si musela zvyknout na zvláštní, chladný způsob vypravování, ale nakonec to podtrhlo celou atmosféru knihy. Čekala jsem od toho trochu víc, například Erichsenův názor na to, jak to celé vzniklo. Podle toho, co jsem o blackmetalu četla a po zhlédnutí dokumentu "Until the Light Takes Us" šlo členům Burzum, Darkthrone nebo Mayhem hlavně o syrovou, extrémní hudbu, kterou by poslouchali jen stejně smýšlející lidé - tedy ti, co opovrhovali komercí, trendy, tupou společností, materiálními hodnotami a křesťanstvím, které Norsku v 10. století vzalo jeho individualitu a historii. Spolu se snahou o rebelii, láskou k temnotě a nenávistí bylo pro média snadné z toho udělat satanistické hnutí. Mladí lidé se toho samozřejmě chytli a vzniklo z toho něco zavrženíhodného, co je "krásně" popsáno v této knize. Mám z toho mrazení v zádech.

7 10.06.2012

"Listen to them. Children of the night. What music they make."
Celkově mě rozhodně více vystrašily filmy s Belou Lugosim nebo Klausem Kinskim, ale bez tohoto (svého času průkopnického a geniálního) díla by nikdy nevznikly. Proto jsem se rozhodla si knížku přečíst a rozhodně nejsem zklamaná.

4 10.06.2012

"Když Erkki pochopil, že se bubnuje dvěma paličkami, chtěl z toho nejdřív vycouvat."
"Táta cosi slavnostně blábolil o finské hrdinské smrti, přičemž jako její nejzářnější příklady jmenoval sebevraždu, válku, infarkt v sauně a otravu alkoholem."

Výjimečná kniha. Člověk se v první řadě nasměje, popřemýšlí (ale pozor, hloubavost vede k šílenství!), dozví se spoustu věcí o finsko-švédské mentalitě, vrátí se do dětství a ještě ke všemu je vhozen do zlaté éry rock'n'rollu. A nakonec pláče, protože dětství je pryč. Nenápadná knížka, která mi rozsápala srdce.

"Časem jsme pochopili, že náš kraj ke Švédsku vůbec nepatří. Byli jsme jen jeho severní přístřešek, několik pustých močálů, kde shodou okolností bydleli lidé, kteří byli jen částečně Švédové. Byli jsme jiní, trochu méněcenní, trochu nevzdělaní, trochu chudí duchem. Vyrůstali jsme v nedostatku. Ani ne tak v materiálním slova smyslu, jako spíš v nedostatku identity. Byli jsme nuly. Naši rodiče byli nuly. Naši předci nesehráli žádnou roli ve švédských dějinách. Mluvili jsme s finským přízvukem, a přitom jsme nebyli Finové, mluvili jsme se švédským přízvukem, a přitom jsme nebyli Švédové. Nebyli jsme nic."

6 09.06.2012

Skvěle vykreslená severská atmosféra, kterou téměř naturalistické líčení jen podtrhovalo. Typicky finské dílo, smutné, ale krásné.
"Když pára začne pálit, Martta seskočí z palandy a střemhlav se řítí do sněhu. Převaluje se v závěji jako kůň v písku. Sob stojící uprostřed pole sleduje děvče, které, když se sdostatek vyskotačilo, uhání zpátky do sauny."

5 10.05.2012

Již dříve jsem viděla film a ten mě tedy nezaujal ani v nejmenším. Ovšem díky němu jsem se dostala k této skvělé knize. Je pozoruhodné, jak se autor dokázal vcítit i do ženské hrdinky. U spousty věcí jsem se pozastavovala a poznávala i své myšlenky. Nádherná kniha,smutná i vtipná zároveň, u které si člověk uvědomuje, jak ten čas letí ... Jen ten konec mě dost mrzel.
"Budoucnost se před ní tyčila jako sled prázdných dní, každý další hrozivější a nepředvídatelnější než ten bezprostředně před ním. Může je vůbec kdy dokázat naplnit?"

6 19.04.2012

No ... Pravá krev má sice plno chyb a nudných pasáží (opravdu nepotřebuji vědět, jak dlouho si hrdinka čistí zuby a že Eric voní pracím práškem Tide) , ale autorka umí rozvinout zajímavý děj a proto to vypadá, že to asi přečtu do posledního dílu. Rozhodně lepší upírská story než ubrečené a naivní Stmívání.

5 21.03.2012

Celým příběhem se line citlivost, smutek a uvědomování si stárnutí vypravěče,otce rodiny, brilantně schovaného za hordami ironie. Ovšem velice úderné ironie. Můj vkus, stejně jako Bukowski.

4 19.03.2012

Kniha je psána z několika pohledů, to je sice zajímavé, ale podle mého názoru jí to ubralo na napínavosti. Konec mě také trochu zklamal, na škodu by nebylo více obětí a opravdový šílený sériový vrah, ale třeba ho Petterson zařadí do jiné knihy. Pouze dobrý, stylem netradiční thriller, nejvíce se mi ale stejně líbilo popisování Finska, finských měst, přírody, lidí ... Jediné, co mi hodně vadilo byl "Nadin deník", který se mi jak špatně četl, tak mě nebavil a nepochopila jsem jeho význam.

2 18.01.2012

Lehtolainen se nikdy nevyrovná jiným severským autorům, její kriminální příběhy jsou prosťoučké, žádné složité a promyšlené postupy vyšetřování, psychické rozbory a politické souvislosti. Ale pro zábavu, napětí a poznání života v současném Finsku jsou knížky Leeny Lehtolainen zajímavé. A její vyšetřovatelka je se svými názory celkem sympatická.

1 10.01.2012

Zpověď jedné beatnické ztracené a zlomené duše. Kerouac je zde stárnoucí legenda, která se snaží vyrovnat se svým věkem, závislostí i představami, které o něm a o beatnicích měla tehdejší mladá generace. Zajímavé čtení, u kterého jsem se buď smála (jeho psychopatické šílené výjevy a sny jsou k nezaplacení ve všech jeho dílech), plakala (přece jen je to i intimní deníček o bolesti a ztracenosti) nebo se zarážela nad podivnými odstavci, kde mi nic nedávalo smysl. Ale i o tom je (byl) Jack Kerouac.

6 21.12.2011

"Kteří kouřili ocasy a nechali si je
kouřit od těch lidských serafínů
námořníků, něžnosti atlantické
a karibské lásky"
A.G.: "Je to uznání jednoduché reality homosexuální radosti. A to byl průlom ve smyslu..veřejného vyslovení citů, emocí, názorů. Ta báseň je chápána jako propagace homosexuality. Spíše je propagací toho, aby lidé o všem mluvili otevřeně."
Tenhle chlapík změnil svět... :-)

3 26.10.2011

Ne neoprávněně přispěla Kalevala k vytvoření finské identity, ne neoprávněně ve svém čase okouzlila celý svět a ne neoprávněně jsou na ní Finové dodnes tak hrdí. Z knihovny jsem knížku málem ani nepřinesla, jak byla tlustá a těžká, ale řeknu vám, obdivovatelé Finska, rozhodně si ji musíte přečíst. Je krásná.

7 26.10.2011