mysimas
komentáře u knih
Úniková hra. Sherlock Holmes - největší případ
Alex Woolf
Jsou tam nějaké chyby, v textu i obsahu. Například u hádanky s názvy knih je vybraná špatná odpověď. Typy hádanek se hodně opakují a příběh, který hádanky doprovází, je odbyt několika krátkými větami.
Nápad je to ale hezký a ilustrace krásné. Děti (a ne nutně pouze je :)) by to určitě mohlo potěšit.
Holub
Patrick Süskind
Chudák Jonatán má den blbec, kazí se mu všechno, na co sáhne — kdo z nás někdy nezažil něco podobného? Na povrch vyplouvají stará traumata a všechno ještě víc komplikují. Je to trochu depresivní, trochu vtipné a hlavně proklatě dobře napsané.
Vůně kávy
Dany Laferrière
Nejzajímavější je na knížce mozaikovitá struktura a pro českého čtenáře exotické prostředí Haiti. Docela mě ale zklamal jazyk — knihy, ve kterých se toho moc neděje, by měly být o to hezčeji napsané. Tady mi ten styl přišel takový nemastný neslaný.
Rybí šupiny
Bohuslav Reynek
Hodně náboženských motivů a opěvování přírody. Krásný jazyk, byť zastaralý — problém mi nedělala ani tak jednotlivá slova, jako spíš syntax. Asi to chce víc cviku.
Půjčila jsem si ji kvůli úvodním dvěma básním, zbytek sbírky už mě oslovil méně.
“Hodiny jsou kruhovitá brána Edenu, o niž všecky laskominy se rozbíjejí. A nestačí již jediný meč andělův, aby ji bránil. Krouží zde dva, kdybys, zoufalče, jednoho rouhavě se chytil, mysle, že se tam nějak přemetneš, abys jako v klepetech byl rozmáčknut o druhý… “
Mrtvému nože netřeba - Islandské pověsti a pohádky
Jón Árnason
Pokud vám jde o seznámení s islandskou kulturou (nebo alespoň jednou její verzí - Jón Árnason podle předmluvy sesbírané pohádky prý všelijak upravoval a je otázka, nakolik jsou výsledky autentické), kniha tohle poslání splňuje na jedničku. Čeho už se tu dostává méně, je čtenářský zážitek — většina příspěvků naprosto postrádá jakýkoli vypravěčský um a jde pouze o suché, zkratkovité popisy událostí bez jakéhokoli pořádného úvodu, konce nebo napětí. Když už jsem narazila na něco, co se četlo jako typická pohádka nebo příběh, byl to pro mě takový malý svátek. Na “normální čtení to tedy úplně není.
A neodpustím si poznámku o hrubkách a překlepech, kterých je v knize snad víc než trolů a elfů, a to je co říct.. Podobné mušky mi většinou nevadí, ale tady jich byly mraky, vážně to rušilo.
Neznámi z expresu
Patricia Highsmith
Se zápletkou si lépe poradila první sezóna Farga a zvláštní vztah podobný tomu Bruna a Guye zase více propracoval seriálový Hannibal.. Knížka mi přijde zbytečně ukecaná a Guyovo chování není dostatečně dobře podložené, aby s ním dokázal čtenář cítit.
V zajetí zimy
Naomi Novik
Od autorky jsem už dřív četla pár dílů Temeraira a moc se mi nelíbily. Proč mě tedy napadlo číst V zajetí zimy, nevím, očekávání jsem měla hodně nízká a pak jsem jenom vejrala s otevřenou pusou, jak je tahle knížka nečekaně dobrá. :) Má pěkný styl, zajímavé a prokreslené postavy, úžasně zvládnutou atmosféru a nadpřirozeno. Zlověstné stopy ve sněhu, svět za zrcadlem, svatební tance pod měsícem na zasněženém palouku, víly z rampouchů.. no prostě krása.
Konec je typicky pohádkový a jiný by se snad ani nehodil.
Počítám s tebou
Michaela Červenková
Důležité téma - psychická onemocnění zůstávají v naší společnosti stále ještě tabu a je důležité začít se o nich více bavit, třeba i v rámci beletrie.. Ladin příběh může bezpochyby pomoct dětem v podobné situaci najít odvahu oslovit rodiče, kamarády, a požádat o pomoc.
Příběh je zde na druhé koleji.
Co mě trochu zarazilo, byla naprostá chápavost a ohleduplnost Ladina okolí - jediný, kdo jí nevěřil na úplně 100 %, byl tatínek, ale i ten ji bez problému vozil k psychiatrovi a své pochyby si většinou nechával pro sebe. Spousta lidí takové štěstí mít nebude. Osobně bych asi upřednostnila méně idealizovanou verzi.
Dva proti Říši
Jiří Šulc
Historické romány mi obecně moc nesedí, tady mě navíc neoslovil ani autorův styl. Rozpačitá jsem i z postav - jsou to skuteční, známí lidé, kteří žili ještě relativně nedávno, a zde se jim při konverzi na románové postavy nevyhnutelně podsouvají fiktivní názory a myšlenky.
Možná knize dám ještě někdy šanci, pokud bude správná nálada. Spíš si ale myslím, že to není kniha pro mě.
Prózy pro mládež
František Langer
Nejméně se mi líbil příběh Děti a dýka, přišel mi takový naivní, idealizovaný. Dalo by se dohadovat, že cílem bylo vytvořit povzbudivou pohádku, ale pak do toho úplně nesedí závěrečný a tíživý odkaz na Lidice.
Naopak nejvíc mě bavily Pražské legendy - hravé, často vtipné povídky, které jsem jako mladší moc neoceňovala, ale teď mi skvěle sedly. Moc se mi líbil například vodník, který se stal divadelním kritikem, aby mohl potopit herce, co ve svých rolích takříkajíc plavou..
Na Psovi druhé roty bylo zajímavé zasazení do legionářské čety. Byl to příběh z příběhů - legionáři si během hlavní dějové linky, po cestě domů, vyprávěli o svých válečných zážitcích, a čtení to tedy bylo docela různorodé a díky autorovým osobním zkušenostem i barvité.
Bratrstvo bílého klíče mi přišlo se sbírky nejobyčejnější - typická klukovská dobrodružství, která zaujmou hlavně děti, ale už bez nějakého přesahu pro dospělé (na rozdíl např. od Pražských legend).
Celkově jsem si knihu přečetla ráda, i když s dlouhými pauzami mezi jednotlivými příběhy.
Údolí strachu
Arthur Conan Doyle
(SPOILER) Zábavné dobrodružné počtení, akorát nechápu Sherlockovo rozhodnutí do odhalení zapojit policii, když věděl, že to bude stát nevinný život. :(
Z písní lásky
Sapfó
Oslovil mě hlavně úvod, který pojednává o Sapfó a historickém kontextu jejího života.
Samotná poezie mi přišla ok, zajímavé na ní byly reálie a pak samozřejmě tematika lesbické lásky. A skvělý byl moment, kdy jsem si najednou uvědomila, že čtu slova ženy, která žila před neuvěřitelnými 2 500 lety a procházela si tehdy pocity a zážitky ne zcela nepodobnými těm našim dnešním.. Najednou mi to došlo na nějaké hlubší úrovni a až mě z toho zamrazilo.
Zítřek ti nikdo neslíbil
Kateřina Karolová
Líbil se mi námět a počáteční znepokojivá atmosféra. Jazyk byl jednoduchý, ale čtivý. Dojem mi trochu pokazily melodramatické vztahy postav odhalené na konci, přišlo mi, že se k hlavní myšlence knihy moc nehodí. Hlavně část s Viktorem působila jako pěst na oko, protože se v druhé polovině knihy úplně přestal objevovat a autorka se k němu vrátila až v poslední kapitole, a zrovna s takovým ulítlým odhalením, které v předchozím textu skoro vůbec nepodložila. Působilo to spíš jako snaha nějak začlenit pozapomenutou postavu než jako legitimní závěr příběhu.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
(SPOILER) Mrazivá výpověď o zrůdnosti holokaustu, ale bohužel se slabým příběhem a postavami. Pokud v knize figurovala ještě jiná témata než holokaust, pak zůstala beznadějně utopená mezi nekonečnými, samolibými a veskrze nicneříkajícími monology Brenskeho. Zápletka pak z 90 % sestávala ze zmiňovaných monologů a zbytek bylo hlavně ježdění vlakem a vypisování šeků. Skupina Židů víceméně splynula v jednu masu, ze které ještě taktak jakožto její zástupce prosvítal Cohen, a pěkná Kateřina tam byla jen tak na ozdobu - ten jeden okamžik slávy už to nezachránil a to, že se opakovaně a úchylně zdůrazňovalo, že je skoro pořád ještě dítě, a že se pak na ni chodili ještě dívat po smrti, už jsou jenom třešinky na dortu.
Slepozrakost
Peter Watts
Zajímavé úvahy o vědomí, emocích, lidském mozku a spoustě dalších témat.
Slabý příběh a postavy. Emocionální odstup je vzhledem k tematice pochopitelný, ale příběhy bez emocí zkrátka moc dobře nefungují. Hrdinova rodinná a romantická historie plná klišé celkovému dojmu taky nepomohla.
Případ ukradeného medailonu
Leon Garfield
56% hodnocení si Ukradený medailon vážně nezasluhuje, je to fajn dobrodružný příběh pro děti. Zápletka je vzhledem k cílovém publiku trochu jednodušší, ale postavy jsou tak sympatické, že jim budou držet pěsti i dospěláci. Obzvlášť pěkně se povedl vztah mezi hlavními postavami Muškou a panem Goslingem - Muška v příběhu začíná jako zdivočelý kluk, který se musí starat sám o sebe, ale pak v panu Goslingovi získá laskavého otce a postupně se mezi nimi buduje důvěra.
Za zmínku stojí i humor, který mi osobně skvěle sedl. Pokud máte rádi dobrodružné příběhy á la Dobrodružství Huckleberryho Finna, Medailon si taky pravděpodobně užijete.
Kronika ohlášené smrti
Gabriel García Márquez
Víc než tři hvězdy Kronice dát nemůžu, protože se mi prostě nelíbila. Je to temné a místy nechutné čtení, a i když ho sem tam trochu zlehčuje humor, není ho tam ani zdaleka dost. A pak samozřejmě ten sexismus - patří ke společnosti, o které Márquez píše, tož dobrá. Když jsem se ale dostala k části, kdy se nevěsta po letech znovu shledala se svým skoro-mužem, měla jsem upřímně problém příběh dočíst.
Na druhou stranu hodnotit méně než třemi hvězdami taky nemůžu, protože si myslím, že napsané je to dobře - detailně, propracovaně, věrohodně, a všechny ty vzájemně se doplňující a někdy taky vyvracející se perspektivy dávaly dohromady zábavnou mozaiku. Doufám, že s takhle extrémním bystander efektem se naživo nikdy nepotkám.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Zpočátku docela fajn, pak převládla nuda. Autor se soustředí hlavně na to, jak přespával u různých hostitelů a pil čaj v kavárnách, jinak se toho v knize nic moc neděje. O to víc prostoru mu tak zbylo na přiblblé komentáře o ženách, kterých zahrnul vážně požehnaně. Jak sám říká: No a tady vidíte, jaké myšlenky se mi na cestě občas honí hlavou. Co jiného taky mám celý den dělat, že?
Dočteno do třetiny.
Medvěd a Slavík
Katherine Arden
Místy jsem měla pocit, že čtu dívčí románek o koních, ale jinak nemůžu popřít, že mě čtení bavilo. Vasya je skvělá hrdinka a ostatní postavy si taky získaly moje sympatie, snad až na Konstantina, který jako by Frollovi z oka vypadl. Jenom škoda toho zbrklého konce a některých nedořešených otázek - možná si je autorka šetří na další díly?
Kuře melancholik
Josef Karel Šlejhar
Důležité téma šikany a domácího násilí. Ke knížkám se často ráda vracím, ale tady to myslím jednou stačilo.
