Nikidree komentáře u knih
Nevím čím to je, ale poslední díl série se mi četl nejhůř. I proto jsem ho četla tak dlouho. Na jednu stranu obdivuji spoustu událostí, překvapivých zvratů, různých pohledů z řad všech hlavnějších hrdinů i třeba zajímavou osobnost Winter. Na druhou v tom zároveň vidím problém.
Na můj vkus byly události v posledním díle hodně roztahané. Vše je hezky popsané, dobře se to čte, někdy je to velmi napínavé, jindy nudnější, ale pořád celkem zajímavé. Jen toho prostě bylo až moc. Konečná bitva mi naopak přišla uspěchaná, takže jsem ji příliš neprožívala (s výjimkou střetu s Levanou ke konci). Taky bych uvítala rozepsanější konec. Zda se Cinder povedlo to, co zmínila Kaiovi, jak Vlk zapadl do pozemského života na farmě atd.
Sečteno podtrženo, ačkoliv jsem prvně sérii zamítla kvůli žánru, který nepreferuji, opravdu mě mile překvapila. Autorka si velmi krásně pohrála s prvky z pohádek a zpracovala je po svém. Celá série je velmi čtivá, místy opravdu napínavá a najdou se v ní i milé/smutné chvíle.
Celý příběh Cinder rozhodně stojí za přečtení a já ho ráda všem doporučím.
Tak tohle byla tedy jízda! Ačkoliv jsem četla už propracovanější knihy, první díl Studie jedu mě naprosto uchvátil. Skvěle mi sedl styl psaní, kdy jsem četla stránku za stránkou a doslova je hltala.
Valek je naprosto úžasná, komplikovaná a velmi zajímavá postava a Jelena jakbysmet. Dokonce mě i zaujal velitel, a pár vedlejších postav. Přišlo mi, že jako celek se to všechno hezky doplňuje. Jelena prošla krásnou proměnou, která je opravdu znatelná a držím jí palce.
Vytkla bych snad jen to, že se vztah mezi postavami udál příliš rychle. Děj sice krásně plyne a v podstatě se pořád něco děje, ale vzhledem k tomu, co obsahuje konec, mi po přečtení přijde, že to chtělo víc oťukávání, nějaké narážky,... cokoliv, co by to udělalo věrohodnější.
I přes tuto drobnost dávám plný počet, protože mě to vážně moc oslovilo a bavilo.
Další díl za mnou a nadšení ze série stále přetrvává. Sice mi chybí větší provokace mezi Curranem a Kate, ale na druhou stranu alespoň to mezi nimi není natahované do posledního dílu. I přes to je Kate naštěstí pořád stejně sarkastická a autorka to prostě umí dobře napsat, za což tleskám. Opravdu se mi to zamlouvá.
Tento díl mi přišel docela drsný. Z těch všech dosavadních nebezpečí pro Kate i celou Atlantu mi přišel (zatím) nejhorší. Nejspíš proto, kdo za tím stál, a co + jakým způsobem se chystali udělat.
Nejvíc ze všeho mě hrozně štve, jak je kniha krátká. Člověk čte, čte a najednou konec. Mám přečteno ani nevím jak. Což ostatně svědčí o tom, že mi série o Kate sedla a opravdu mě baví. Sedí mi styl psaní, její sarkasmus, to jak se nebojí přiznat, že se bojí i když se to snaží nedávat najevo...
Je to parádní oddechovka, u které jsem se prostě hltala stránku za stránkou, jak mě zajímalo, co se stane dál. A zajímá mě to stále. Co je Kate vlastně zač, jak to dopadne s Curranem, kdy se konečně objeví Roland.. Jsem tak ráda, že jsem teprve na začátku série a mám ještě spoustu před sebou.
Jediné, co bych tomuto dílu vytkla, byl příliš rychlý konec. Osobně bych uvítala alespoň větší popis souboje a hlavně toho, co se dělo potom. Taky mě zajímá, co se stalo třeba s Esmeraldou, pokud jsem tedy její osud nepřehlédla.
Jinak je to prostě pecka a už se těším na další díl.
Už po anotaci jsem tak nějak tušila, co od knihy očekávat a naprosto jsem se trefila. V podstatě by Kate Daniels šla přiřadit k Nočním lovcům, Anitě Blake, Strážkyně Riley Jensonová atp. A to mi vůbec nevadí. Jsou to skvělé oddechovky- A ani Kate není výjimkou.
Líbí se mi, že je opředena tajemstvím, Pán Šelem je opravdu drsný týpek, upíři jsou vyobrazeni naprosto jinak, než ve většině knih a třeba i že magie působí tak nějak zvláštně.
Po dočtení se však nemohu zbavit pocit, že mi tam něco chybělo. Knihu jsem přečetla velmi rychle, jak mě bavila, ale přesto mám pocit, že ve mně prozatím nezanechala ten "wow" pocit. Snad se ho dočkám v dalších dílech.
(SPOILER) Asi jsem už na YA věci stará, nebo mi prostě jen nesedí, když se něco FANTAStického začne dít až na cca 230 stránce (ze 300!).
Takhle, kniha sama o sobě není vůbec špatná, některé dialogy jsou opravdu vtipné, jiné už méně. Hl. hrdinka není neodolatelná kráska se super schopnostmi, avšak typická šedá myš, která se tak bere (anotace mluví sama za sebe). Lee je naopak trošku namyšlený, ale milý hezounek, který se občas chová divně.
Na druhou stranu je tam celkem dost zásadních věcí, co mi vrtají hlavou. Proč po Fay najednou začnou slintat úplně všichni, když se zas tak moc nezměnila (nemá rovnátka a najednou je okouzlující?). Proč se Lee chová jako puberťák, když mu je tolik? Čekala bych, že už bude vědět, jak to chodí. Navíc chtěl získat Fay, a když potom zjistí svůj omyl, stejně ocucává jinou? Eh já to z knížky pochopila tak, že ti dva jsou si souzeni nebo tak něco. A z anotace vyplývá, že má zachránit elfí říši, ale v knize je naopak zmíněno, že ji má vlastně zničit, takže co platí?
A potom to cestování časem a napravení věcí. Proč se to vůbec děje, když se ty věci už staly? To tam jsou nějací "záškodníci" co se vrací zpět a snaží se změnit svět?
Tohle prostě není vůbec domyšlené, nebo alespoň řečené. Což by mělo. Rozhodně by to bylo lepší, než 230 stránek osobního života hl. hrdinky, kde jedinou nadpřirozenou věcí jsou její "vize" a divné chování Leea..
Tak jako tak plánuji pokračovat dál. Je to psané příjemným způsobem, občas se člověk skutečně zasměje a jako oddechové čtení je to paráda. Navíc jsem zvědavá, jak to s Fay dopadne. Konec mě dost navnadil, takže u mě účel splnil.
Překvapuje mě, že to píšu, ale tato novela mě v některých ohledech bavila víc, než předchozí knihy. Ne úplně, ale dost na to, abych to zmínila.
Sice se v ní člověk takřka nic nedozví a anotace je velmi zavádějící, ale mě to vůbec nevadilo. Líbilo se mi, že se tam objevily pohledy na děj od jiných postav a že byl do knihy zanesen takový.. klid? Nevím, jak to přesně popsat. Často jsem se smála a prostě si jen užívala čtení.
Co mi však vadí, je chybějící epilog. I kdyby byl pojat světelnou rychlostí. Myslím, že všechny čtenáře zajímá, jak dopadl Tamlin, Nesta, Elaine, Lucien, Mor, smrtelnicí, vílí dvory,.. Skoro jako kdyby si autorka ponechala prostor pro další díly. Nezlobila bych se. Autorčiny světy nabízejí spoustu prostoru. Ale asi se nedočkám..
Dojmy z tohoto dílů mám poněkud smíšené. Osobně mě zaujala až druhá polovina knihy, konkrétně kdy se Kvothe vydal za vintským králem. Tam to již bylo zajímavé i velmi napínavé. Jelikož popis jeho života na univerzitě je tak nějak stále stejný - chvíli dobré chvíli špatné.
Způsob vyprávění je stejně skvělý jako předtím. Avšak na můj vkus tam bylo dost pasáží, které byly o ničem. Samozřejmě většinou když se snažil něco vysvětlit nebo popsat. Ale ani tady to nenudí. Kniha se čte skvěle. Opravdu skvěle. Za mě velký palec nahoru autorovi i překladateli, protože to je bomba.
Myslím, že na to, kolik stránek kniha má, jsme se v ději skoro neposunuli. Alespoň to na mě tak působí. Navíc kniha je už dost stará a další díl stále není. Což mě bohužel nutí na to pohlížet trochu negativně, jelikož mě zajímá důvod, proč se z ambiciózního mladíka stal vyhořelý hostinský. A zatím to vypadá, že se to nedozvím.
Jedno z nevětších mínusů vidím v Denně. Zpočátku to působilo velmi tajemně, zajímavě, teď mi to leze krkem. Je to pořád stejné. Setkají se, užívají si společný čas a ona potom zmizí, aniž by kolikrát řekla bů. Poté na sebe zase narazí a opět, jako by neuplynula kdoví jak dlouhá doba, si povídají jak zamilovaní, načež zase zmizí.
I přesto všechno se to prostě čte dobře. To klidně zopakuji milionkrát, protože je to pravda. Autor svět vymyslel dobře, má ho propracovaný, Kvothe není hrdina co zdolá bez problémů všechny překážky, ani chudák co má prostě jen štěstí. Pokud to autor někdy dopíše, nepochybuji, že to bude dobré čtení. Takže s klidným srdcem můžu Kroniku královraha doporučit.
Celý den přemýšlím, jak knihu správně zhodnotit. I tak si myslím, že se mi to úplně nepovede. Dle jednoho dílu se samozřejmě nedá hodnotit celá série, avšak to stejně zkusím.
Hl. hrdinka si mě nijak nezískala. Když vezmu v potaz, jak dlouho se cvičí v zabijáka, tak i přes roční pauzu se na cvičenou vražedkyni prostě nechová. Nemám z ní pocit, té chladnokrevnosti, kterou musela získat. Jistě, nemá problém zabít kde koho na potkání, ale nevyzařuje to z ní. Ani když někomu vyhrožuje smrtí. To samé by šlo říct o Chaolovi. Je takový nemastný neslaný. A to je v tak mladém věku velitelem královských stráží! Alespoň že princ Dorian, díky svému postoji, za něco stojí.
Další znatelné mínus vidím ve stylu vyprávění. Možná to je tím, že to čtu v pdfku na čtečce, ale i tak se mi zrovna nezamlouvá, že mezi vyprávěním o Calaeně se objeví jeden max dva odstavce z pohledu někoho jiného. Nevadí mi různé úhly pohledu, ale ať to má smysl. Krátké odstavečky jsou o ničem.
No abych tu nepsala román, zakončím to: První díl na mě působí jako kniha pro relativně mladší čtenáře, kteří ještě moc neřeší, proč a jak se kdo chová. Ačkoliv si velmi cením, že autorka vytvořila svůj fantasy svět, který má svá pravidla a magii, příběh Calaeny mě (alespoň prozatím) neoslovil.
První dílo od autora a jsem celkem příjemně překvapena. Líbí se mi, že jsem takřka nedokázala odhadnout, co se bude dít.
V první chvíli mě však zarazilo, když se příběhu ujala Lori, přišlo mi to jako hrozná škoda. Avšak brzy se ukázalo proč a díky tomu se mi zase snadněji pokračovalo ve čtení.
Osobně bych vytkla způsob vyprávění. Občas to hezky plyne a je dobře popsáno a náhle se tam objeví spousta skoro až filozofických úvah a prohlášení. Postavy mají takový zvláštní charakter a nedokázala jsem si žádnou oblíbit. Což asi není úplně špatné, je je těžší se vžít do děje (pro mě)
Ačkoliv jsem viděla nejdříve film a až poté si přečetla na doporučení kamaráda knihu, byla jsem velmi mile překvapena. Většina filmů na základě knih jsou dosti katastrofální (viz Eragon), ale Sirotčinec mě velmi překvapil! A to navzdory záměně Emmy s Olive.
Samozřejmě je kniha barvitější a dá se mnohem lépe vžít do postav, než při shlédnutí filmu. Bohužel pro mě jsem znala děj a tak to nebylo úplně ono, ale věřím, že ti, kteří četli nejdříve (nebo jenom) knihu, museli hltat stránku za stránkou.
Rozhodně si přečtu další díly, jakmile se ke mně dostanou. Oproti filmu je v knize jiný konec a tak mě velice zajímá, jaké je pokračování :)
Druhý díl slupnutý jako malina. Ano, tak moc mě to baví. Sice jsem čekala malinko víc pokročení kolem Zloděje duší, na druhou stranu mi to nijak zvlášť nevadí.
Dialogy mezi hl. postavami mě stále baví a slavnost v Říši flóry byla zajímavá, byť mohla být trošku víc propracovanější. Ačkoliv se tu už primárně neřeší hlavně vztah hl. postav, je ho tam pořád dost. A občas je to už na škodu. Chci říct, že to místy vůbec nevypadá, že by kdokoliv měl obavy o to, co by Zloděj mohl způsobit a jak velký problém představuje.
Stále však sérii vnímám jako příjemné oddechové čtení a jdu se rovnou vrhnout na poslední díl.
Závěrečný díl mě velmi překvapil. Oproti předchozím knihám mu nemám skoro co vytknout. Jasně, našla bych tu pár drobností, ale vlastně je nechci hledat. Konečně můžu totiž říct, že jsem si čtení užila. Od začátku až do konce.
Spousta akce, napětí, emocionální projevy odpovídající situacím,.. Jo, toto jsem si opravdu užila.
Ačkoliv série Ranhojička nebude patřit k těm, které bych okamžitě doporučovala, nemůžu ji úplně zavrhnout. Nejspíš bych ji doporučila těm, kterým nevadí, že hlavní postava vše brutálně (emocionálně) prožívá a opravdu hodně se to popisuje. A že jsou zajímavější spíš "hlavní vedlejší postavy", než ty úplně hlavní (Kiva + Jaren).
Druhý díl jsem vnímala jako první - naprostá pecka! Tento příběh mi prostě sedl jak prdel na hrnec. Hrozně mě baví popichování mezi postavami, drzé až sprosté hlášky, kousavé odpovědi, fakt že hl. hrdinka je sice silná ale schytá nejednu pořádnou ránu,.. Je toho spousta.
Ačkoliv první díl byl zajímavější, díky pobytu ve vězení, druhý díl mě překvapil novými postavami a taky konečně řádně nakousl zvláštnosti kolem Brex.
Sečteno podtrženo, díl jsem si užila a moc se těším, až se mi do rukou dostane další díl.
Páni, tak toto byl mazec. Musím říct, že jsem Divoké říši totálně propadla a nebýt toho, že jsem začala číst až pozdě večer, dala bych ji na jeden zátah.
Sedlo mi totiž úplně vše. Postavy, popisy, prostředí, události i dialogy. Ve světě jsem se poměrně rychle zorientovala a díky tomu, že je děj pořádně svižný, stále se něco zajímavého děje.
Jediné, co bych vytkla, jsou dvě drobnosti. Zaprvé to je pro mě trochu časová nesrovnalost. Zmíní se jaro ale hned v další kapitole už má být přelom jara a léta. To samé platí i o popisu událostí. Chvíli to vypadá, že vše plyne za sebou den po dni, když tu se člověk dozví, že uplynul týden či dva. No a zadruhé je to časté opakování informací, které byly řečeny klidně i "před chvílí". Není jich moc, ale vnímala jsem to.
Avšak i s těmito drobnosti musím říct, že mě příběh Brexley velmi nadchl. Takže dávám 5* a jdu hned na druhý díl!
Srovnatelné a přeci jen jiné, než předchozí díl. Tato dvojice mě neoslovila tolik, jako Persy s Kingem, protože Killianova povaha na mě byla krapet moc šílená. Avšak musím říct, že mi to vlastně nijak nevadilo. Čtení jsem si užila.
Trochu mě zarazily téměř identické maličkosti, jaké byly použity i v prvním díle, ale jelikož se jednalo hlavně o drobnosti, šlo to přehlédnout.
Tento díl na mě působí brutálnějším dojmem, hlavně kvůli minulosti hl. hrdinky. Což mi nijak nevadí!
Ještě zmíním, že mi styl psaní autorky velmi sedl. A i když tady byl začátek takový zmatený a tajuplný, rozuzlení vše (do)vysvětlí a je to pecka.
Knihu mi půjčila kamarádka před delší dobou a tak jsem se konečně rozhodla ji přečíst. Ačkoliv se těmto titulům spíše vyhýbám (preferuji jiný žánr), byla jsem mile překvapena. Vyklubalo se z toho oddechové a poměrně příjemné čtení na jedno odpoledne.
Ano je tam pro mě několik klišé, jenže to je snad standard tohoto typu knih. Taky mě krapet udivovalo, jak oba neustále myslí na toho druhého. A to i ve chvílích, kdy se to za mě absolutně nehodí.
Detektivní zápletka byla příjemná vsuvka na ozvláštnění děje a setkání s kamarádkami Lucy docela zábavná. Příběh jako celek pěkně plyne. Jediné, co bych vytkla je střídání kapitol dle postav. Na začátku to je v pohodě, ale později mi přišlo, že v některých kapitolách jsou oba jejich úhly pohledu (není to už oddělené)
I přes tyto "drobnosti" to opravdu nebylo nijak špatné čtení. A tak ho klidně doporučím dál.
Dala bych 3,5* ale jelikož to nejde, přikláním se ke 4*, protože se mi to dobře četlo.
Musím říct, že absolutně nevím, jak knihu ohodnotit.
Děj jako takový poměrně hezky plyne a vyvíjí se. Dočkala jsem se příjemného popichování mezi postavami, milými scénami i spousty zvratů. Ano jsou tam nějaké mouchy, hlavně co se týče nevyužitého potencionálu, ale kolem a kolem to příliš nevadí.
Svět má hlavu a patu a pro příběh se čtenář dozví vše potřebné. Ačkoliv jako náročnější čtenář bych uvítala trochu víc rozvést magii (třeba se toho ještě dočkám) a celkově světa. Není potřeba psát dlouhé kroniky, ale tady to bylo velmi stručné.
Jediné, co bych asi nejvíc vytknula, je náhlé vzplanutí lásky mezi hlavními postavami. Obzvlášť co se týče Reida. Možná mít z jeho pohledu víc kapitol, kde si něco víc pomyslí/uvědomí nebo rovnou udělá, bylo by to věrohodnější.
Problém s hodnocením mám hlavně proto, že mě příběh skutečně oslovil až v poslední třetině knihy. Do té doby to bylo hezké čtení, ale mou fantazírující mysl to nechávalo chladnou. Proto dávám 3*, ale kdyby to šlo, dám 3,5*.
Avšak těším se na pokračování, na které se rovnou vrhnu.
Na druhý díl jsem se těšila a jakmile to jen šlo, četla jsem každou volnou chvíli. Díl nezklamal, jen jsem už asi krapet stará na to, že emoce mezi dvěma kluky zabírají až příliš moc místa v knize. Ale což.
Způsob psaní autorky mi sedí, líbí se mi prostředí, do kterého je tento příběh zasazen a vzhledem k událostem na konci knihy jsem i hodně zvědavá na pokračování
Třetí díl mě nechytl tolik, jako předchozí dva. Ačkoliv první díl byl plný neobjasněných věcí, ve druhém se něco pořádného stalo až na konci, třetí díl je naopak nabušený tolika zvraty a akcí, že jsem se chvílemi krapet ztrácela.
Série jako taková se mi zamlouvá a opravdu v ní plánuji pokračovat. Dokonce i Poppy už působí mnohem moudřeji, než v předchozím díle. Taky musím pochválit styl psaní, který mi přišel propracovanější.
Vlastně mi ani nevadí vývoj událostí, jako jeho dávkování. Začátek byl takový akorát, prostředek mi přišel zase trochu roztahaný, byť se mi líbilo, jak Poppy poznává Atlantii. No a konec byl doslova nacpaný akcí. Putování, které vydalo na celý druhý díl se tady odehraje pomalu jen na několika odstavcích. To samé jako návštěva jistého místa. Nevím no. Raději bych rozepsané tyto "akční" pasáže, než vnitřní pocity a rozpory Poppy.
Těším se na další díl. Jen doufám, že mi jeho čtení půjde snadněji, než tohoto.