Norri komentáře u knih
Třetí díl s podtitulem Město světla uzavírá sérii Berlín, ale příběh, či spíše příběhy, uspokojivě uzavřené nejsou. Ano, vyprávění hlavní hrdinky se dá za uzavřené považovat, i když je to divný závěr. Ale co ostatní postavy? Chápu, že je jich v komiksu tolik, že nejde ukončit každého zvlášť a i život literárních postav končí až smrtí a ne koncem knihy, přesto se cítím být o pořádný závěr ošizený. Prostě jsem čekal trošku jiný konec. Třetí díl v podstatě nic nového nepřináší. Sice konečně ukázal Hitlera a hákový kříž, ale střet komunistické a nacistické ideologie se zde smrsknul na bojující děcka.
V této knize si lidé velmi často prozpěvovali, a jejich zpěv byl v bublinách německy. Vím, že autor komiksu, Jason Lutes, je Američan a ”nesrozumitelná” němčina je pravděpodobně i v originále, ale bylo by fajn mít to “pod čarou” přeložené. Takže to nechci BBartu vytýkat. Vytknout mu ale musím velikost knihy. Tentokrát nejde ani tak o kresbu, jako o písmo. Vidím dobře a ještě se mi nestalo, abych musel komiks číst z takové blízkosti jako Berlín. Tohle tu knihu docela sráží.
Ke grafické stránce komiksu můžu říci to samé, co k předchozím dílům - je to skvělé. Hodně se mi líbilo i panelování. Ač jde jen o čtverce a obdélníky, tak mi díky kompozici připadaly estetické a nápadité. 3,5*
Město kouře bezprostředně navazuje na Město kamene. První díl se nesl v duchu počínajících změn a nadšení jedné z hlavních hrdinek z velké kulturní metropole. Druhý díl se soustředí na střet komunismu a národního socialismu. Zejména pak na osudy lidí, které tento souboj ideologií semlel. Větší prostor zde dostávají vedlejší postavy z prvního dílu. Město kouře lehce ztrácí tempo v nekonečných politických a propagandistických proslovech.
Komiks se kupodivu vyhýbá Hitlerovi a jeho politickým začátkům. Stejně tak se vyhýbá zobrazení hákového kříže, což je na historický komiks o této době zvláštní. Možná je to kvůli emocím, kterou tyto nacistické symboly vyvolávají. Zjitřené emoce by čtenářům mohly zabránit racionálně se zamyslet nad situací, která tenkrát ve Výmarské republice panovala a také nad tehdejší situací prostého německého obyvatelstva. Zamyslet se nad atmosférou, která vyústila v drtivé vítězství nacistů v německých volbách.
Ke grafické stránce komiksu můžu říci to samé, co k prvnímu dílu - je to pěkné. Kresba se mi líbí a teď už mi nedělalo problém orientovat se ve všech těch tvářích, co v komiksu jsou. A že jich není málo. Hodně se mi líbilo i panelování. Ač jde jen o čtverce a obdélníky, tak mi díky kompozici připadaly estetické a nápadité.
Nakonec musím zmínit něco, co hanebně sráží české vydání. Je to velikost knihy. Tentokrát nejde ani tak o kresbu, jako o písmo. Vidím dobře a ještě se mi nestalo, abych musel komiks číst z takové blízkosti jako Berlín. Chvílemi jsem dokonce litoval, že nemám lupu. 4*
Je to i není takové, jak jsem očekával. S politickou stránkou toho komiksu, tj. s popisem sílícího komunismu i národního socialismu, s tím jsem počítal. Nečekal jsem ale, že vyprávění bude roztříštěné do tolika malých a vlastně i bezvýznamných příběhů obyčejných lidí. Zpočátku jsem se v tom špatně orientoval a snažil jsem se mezi těmi příběhy hledat spojitost, která tam zatím moc není. Autor čtenářům to čtení ani moc neulehčuje a všechno jim servíruje po malinkých střípcích a vy potom zběsile listujete tam a zpátky, abyste si to dali dohromady. Ale díky právě této roztříštěnosti dokážete nasát atmosféru té doby. Sledujte osudy lidí, kteří tíhnou ke komunismu a nebo k národnímu socialismu, a přestože dneska byste jim plivli do ksichtu, tak v kontextu té doby a její atmosféry rozumíte tomu, proč se těmi ideologiemi nechali strhnou. Však v knize mimo jiné zazní, že se zatím mohou bavit o drobných rozdílech v politickém smýšlení, ale nakonec, v revoluci, jsou už jenom dvě strany.
Grafická stránka komiksu je taky fajn. Líbila se mi kresba, přestože jsem měl problém některé postavy v té záplavě tváří rozeznat. Hodně se mi líbilo i panelování. Ač jde jen o čtverce a obdélníky, tak mi díky kompozici připadaly estetické a nápadité.
Nakonec musím zmínit něco, co hanebně sráží české vydání. Je to velikost knihy. Tentokrát nejde ani tak o kresbu, jako o písmo. Vidím dobře a ještě se mi nestalo, abych musel komiks číst z takové blízkosti jako Berlín. Chvílemi jsem dokonce litoval, že nemám lupu. 4,5*
Tento komentář je společný pro všechny tři díly.
Předtím, než jsem se pustil do Jerieho trilogie, jsem si dal Candida jako rozhlasovou hru. To proto, abych mohl porovnat Jerieho scénář s předlohou a mohl si více užít jeho autorský přínos. Dopředu jsem věděl, že Karel Jerie zasadil svou adaptaci do bizarního světa, který je kombinací fantasy, středověku, steampunku a sci-fi. Nevěděl jsem ale, jaké jsou jeho změny v ději. Nyní po dočtení musím uznat, že se toho zhostil skvěle. Některé části předlohy změnil a některé pasáže doplnil, ale žádná ze změn neměla negativní dopad na celkové vyznění. Jerie navíc vyšperkoval svou adaptaci nepřeberným množstvím vtípků a popkulturních odkazů. A to jak čistě textových, tak i obrazových. Najdeme zde například odkazy na Švejka a na Hvězdné války, ale také na Saudkova Arnala a snad i na Cimrmana. Najdeme zde ale také politickou satiru a kritiku současného světa a Jerieho zapojení "Peacemakera" do děje je skvělé. V kresbě, nebo spíše malbě, se Jerie také vyřádil a do Candida vmaloval všechna svá oblíbená témata, jako jsou houby, dinosauři, sci-fi lodě a nebo také chapadla hrnoucí se z toaletní mísy. Měl jsem trošku strach, aby se mi při čtení nerozpadla vazba knih, ale přežila to a to je důležité. Je dobře, že Candide vyšel ve velkém formátu a v pevných deskách. Suma sumárum - maximální spokojenost a prosil bych více takových komiksů od domácích autorů.
Tento komentář je společný pro všechny tři díly.
Předtím, než jsem se pustil do Jerieho trilogie, jsem si dal Candida jako rozhlasovou hru. To proto, abych mohl porovnat Jerieho scénář s předlohou a mohl si více užít jeho autorský přínos. Dopředu jsem věděl, že Karel Jerie zasadil svou adaptaci do bizarního světa, který je kombinací fantasy, středověku, steampunku a sci-fi. Nevěděl jsem ale, jaké jsou jeho změny v ději. Nyní po dočtení musím uznat, že se toho zhostil skvěle. Některé části předlohy změnil a některé pasáže doplnil, ale žádná ze změn neměla negativní dopad na celkové vyznění. Jerie navíc vyšperkoval svou adaptaci nepřeberným množstvím vtípků a popkulturních odkazů. A to jak čistě textových, tak i obrazových. Najdeme zde například odkazy na Švejka a na Hvězdné války, ale také na Saudkova Arnala a snad i na Cimrmana. Najdeme zde ale také politickou satiru a kritiku současného světa a Jerieho zapojení "Peacemakera" do děje je skvělé. V kresbě, nebo spíše malbě, se Jerie také vyřádil a do Candida vmaloval všechna svá oblíbená témata, jako jsou houby, dinosauři, sci-fi lodě a nebo také chapadla hrnoucí se z toaletní mísy. Měl jsem trošku strach, aby se mi při čtení nerozpadla vazba knih, ale přežila to a to je důležité. Je dobře, že Candide vyšel ve velkém formátu a v pevných deskách. Suma sumárum - maximální spokojenost a prosil bych více takových komiksů od domácích autorů.
Tento komentář je společný pro všechny tři díly.
Předtím, než jsem se pustil do Jerieho trilogie, jsem si dal Candida jako rozhlasovou hru. To proto, abych mohl porovnat Jerieho scénář s předlohou a mohl si více užít jeho autorský přínos. Dopředu jsem věděl, že Karel Jerie zasadil svou adaptaci do bizarního světa, který je kombinací fantasy, středověku, steampunku a sci-fi. Nevěděl jsem ale, jaké jsou jeho změny v ději. Nyní po dočtení musím uznat, že se toho zhostil skvěle. Některé části předlohy změnil a některé pasáže doplnil, ale žádná ze změn neměla negativní dopad na celkové vyznění. Jerie navíc vyšperkoval svou adaptaci nepřeberným množstvím vtípků a popkulturních odkazů. A to jak čistě textových, tak i obrazových. Najdeme zde například odkazy na Švejka a na Hvězdné války, ale také na Saudkova Arnala a snad i na Cimrmana. Najdeme zde ale také politickou satiru a kritiku současného světa a Jerieho zapojení "Peacemakera" do děje je skvělé. V kresbě, nebo spíše malbě, se Jerie také vyřádil a do Candida vmaloval všechna svá oblíbená témata, jako jsou houby, dinosauři, sci-fi lodě a nebo také chapadla hrnoucí se z toaletní mísy. Měl jsem trošku strach, aby se mi při čtení nerozpadla vazba knih, ale přežila to a to je důležité. Je dobře, že Candide vyšel ve velkém formátu a v pevných deskách. Suma sumárum - maximální spokojenost a prosil bych více takových komiksů od domácích autorů.
Přemýšlím, jak si mám ten komiks přebrat a jestli si z něj mám něco vzít… To téma musí být blízké snad každému, kdo měl někdy prázdniny a nemusel odmala makat jako dětský dělník v čínské továrně na hračky. I já jsem jako malý a poté i dospívající jezdil na léto na chalupu a ještě si pamatuji ty své telecí roky a nálady. První platonické lásky a hrozné prožívání úplně všeho. A taky potřebu řešit starší mládež, se kterou jsme se chtěli bavit, ale neměli jsme odvahu a oni zcela jistě ani zájem. Klasika. V připomínání této atmosféry ten komiks funguje výborně. Je zvláštní, že jako rodič to u svého syna tak moc nepozoruju, ale na druhou stranu to zas tak překvapivé není, protože rodičům po takových záležitostech může být prd. S rodičema se o tom prostě nemluví.
Černobílá kresba komiksu je fajn. Postavy a jejich obličeje jsou poměrně jednoduché, ale nakreslené pevnou ladnou linkou a není nejmenší problém se v nich od začátku orientovat. Místy je více prokreslené prostředí a povedené jsou i vlasy, které různě povlávají a vypadají fakt dobře. Celkově se na ty panely velmi příjemně dívá.
Problém jsem ale měl trošku s dějem, lépe řečeno s jeho absencí. Na těch 318 stránkách se téměř nic neděje a jak to začalo, tak to i skočí. Prostě jedno obyčejný léto. Jasně, má to být atmosférovka a ta velký děj nepotřebuje, ale já bych ho i tak ocenil. Musím to dát přečíst synovi, možná to ocení více než já. 3,5*
Je to výborné! Nedávno jsem dočetl skvělou sérii Berlín od Jasona Lutese a byl jsem na Babylon Berlín zvědavý, protože se odehrává na stejném místě a ve stejné době. Jen je vyprávěný z jiného úhlu pohledu. Myslím, že jsem se do těch knih pustil ve správném pořadí, protože Lutesova série dodává atmosféře Babylonu výborný kontext doby. Naopak by to nefungovalo, protože Babylon Berlín je v prvé řadě kriminálka a politiku řeší pouze okrajově jako motiv. Ten příběh by v podstatě mohl být vyprávěn v jakékoliv době, ve které se už používaly pokročilé vyšetřovací metody jako balistika a daktyloskopie. Děj je vyprávěný lineárně a přesto je to parádně zamotané a během čtení jsem si neustále nebyl jistý, jestli je hlavní hrdina morálně dobrý anebo špatný polda. Ačkoliv v knize není nouze o akční scény, tak policejní vyšetřování je tady na prvním místě. Do toho to má parádní kresbu a já jsem maximálně spokojený!
Coby milovník severské mytologie jsem nemohl vynechat české převyprávění eddických příběhů přímo od jedné z nejpovolanějších osob - od Heleny Kadečkové. Soumrak bohů má celkem dobré reference a tak jsem se na tu knihu těšil. O to více, že mám nejnovější vydání doplněné ilustracemi Jana Grumla a vůbec celá kniha vypadá velmi pěkně. Od Soumraku bohů jsem očekával, že to bude lepší než Gaimanova Norská mytologie. Nyní ale už vím, že není ani lepší, ani horší. Je podobná, ale přesto jiná. Vím, vypadá to jako šalamounská odpověď, vysvětlím to. Když už má člověk nějaké příběhy načtené, tak je citlivý na jejich různé variace a i přesto si nemusí pamatovat některé detaily správně. Pokud jako základ pro posuzování vezmeme Eddy, pak se chyb, či spíše vlastních interpretací dopustili Kadečková i Gaiman. V tomto ohledu jsou jejich díla srovnatelná, i když Kadečková se překvapivě, coby překladatelka Eddy, dopustila větších odchylek. Malý rozdíl je i ve způsobu vyprávění. Gaiman vypráví o něco rychleji, ale hlídá si logiku jednání aktérů. Nepovedly se mu ale některé čistě popisné kapitoly. Kadečková se více rozepisuje, ale občas jako by ji něco vypadlo a to potom chybí a vy nevíte, proč dotyčný jedná tak jak jedná. Co se týká celkového obsahu, tak tam má Kadečková navrch. Soumrak bohů obsahuje více Eddických příběhů a dokonce je do příběhu zahrnut i historický vývoj náboženství v Evropě a nebo začátek Snorriho Gylfiho oblouznění. Po dočtení Soumraku jsem z knihovny vytáhnul i Gaimana a obě Eddy a ve dvě hodiny po půlnoci jsem srovnával rozdíly v některých pasážích...
Tuto knihu jsem dostal jako dárek, jinak bych ji pravděpodobně nikdy nečetl, protože tohle není můj šálek kávy. Přemýšlel jsem, jak knihu ohodnotit a pomohl mi sám autor úvodem knihy. Číst tuhle knihu je jako jít na třídní sraz po 20 letech. Poslechnete si, jak jsou na tom po těch letech ostatní a v duchu to porovnáváte se svým vlastním životem. Posloucháte zábavné historky ze života spolužáku, posloucháte jejich stesky a máte chuť si s nimi dát panáka. Příběh knihy a všechny situace jsou snadno uvěřitelné a není těžké si představit, že se to stalo vám anebo vašim kamarádům. Navíc je to poměrně vtipné. Co se týká samotného stylu vyprávění, tak mě zaujalo, jak Hartl proplétá jednotlivé dějové linky. Nedělá to v rámci odstavců, ale kapitol, a přesto se čtenář v ději poměrně snadno orientuje.
Kniha začíná vyprávěním ze středověku, které s hlavním příběhem zdánlivě vůbec nesouvisí. Potom už začíná vyprávění, které začíná ve stejné době, jako Temný les, načež se oba děje prolnou a vyprávění poté pokračuje dále do budoucnosti. Místy se děj táhl, ale pořád si dokázal držel moji pozornost a pořád jsem chtěl vědět, co bude dál. Místy se to zase podobalo Star Treku, což nemyslím vůbec zle - mám Star Trek rád. Celkově jsem si to užil! Vzpomínka na Zemi ukazuje lidstvo, které se zmítá v nových a nových existencionálních krizích, protože je svázáno svým humanismem. Svazuje nás to co jsme a zároveň nám to dává prostor k rozletu. Vzpomínka na Zemi je parádní sci-fi, která zároveň nabízí témata k zamyšlení. Je to úžasný zážitek, když si čtenář v celé trilogii projdete s lidstvem všemi těmi staletími. Sice poslední kniha ke konci připomíná nastavenou kaši, ale přesto pořád přináší nová témata a nové nápady. Jako kdyby autor nevěděl, jak to celé ukončit a nebo měl ještě hlavu plnou nápadů, které prostě nechtěl zahodit. Jo a to zdánlivě nesouvisející vyprávění z úvodu během knihy samo zapadne do kontextu.
Je to epické! Poslouchal jsem to jako audioknihu. Kniha navazuje na knihu Problém tří těles a popisuje přípravy lidstva na mimozemskou invazi, která má nastat za několik století. Je to strhující vyprávění a je v něm spousta zajímavých nápadů. “Vědecký” styl vyprávění zůstal. Hlavní postavy jsem si lehce oblíbil a jejich osudy jsem s nimi docela prožíval. Ke konci, po několika zlomových událostech jsem měl pocit, že se příběh vydal lehce jiným směrem, který už se mi už tak moc nelíbí, ale Liou Cch'-sin to měl dobře promyšlené a konec mě docela dostal. Jsem maximálně spokojený!
Jediná výtka, kterou mám, se týká audioknihy - skoky v čase nebo místě, které jsou v knize pravděpodobně řešeny minimálně novým odstavcem, jsou zde přečteny bez výraznější pauzy a tak jsem se občas divil, že už jsem někde jinde a s někým jiným.
Parádní komiks se skvělým příběhem a famózní kresbou. Užíval jsem si každou stránku.
Poslouchal jsem to jako audioknihu. Zpočátku jsem se do děje hůře dostával a popis čínské kulturní revoluce mi nepřišel jako dobrý začátek sci-fi příběhu. Ale byl to ten správný základní kámen pro pozvolné vybudování celého příběhu. Celá kniha má zajímavý koncept a zajímavé nápady a jelikož jsem technický člověk, tak mě potěšil "vědecký" přístup k celému vyprávění. Je to strhující.
Pro mě obrovské zklamání. Národnost obou autorů pro mě byla příslibem, že k severské mytologii budou přistupovat s respektem, nebo přinejmenším alespoň s nadsázkou vycházející ze znalosti příběhů Eddy. Více jsem se mýlit nemohl a jsem z toho slušně řečeno rozčarovaný. Buďto autoři o severské mytologii četli maximálně v komiksech od Marvelu a nebo s ní vědomě a pro mě nepochopitelně naložili hůře než s kusem hadru. Co se týče kresby, tak Karl Johnsson je sice šikovný, ale mužské obličeje mu teda vůbec nejdou a všichni vypadají jako ženské. Udatný vikingský bijec a obličejem vousaté zpěvačky Conchity Wurst vypadá směšně.
Pro mě obrovské zklamání. Národnost obou autorů pro mě byla příslibem, že k severské mytologii budou přistupovat s respektem, nebo přinejmenším alespoň s nadsázkou vycházející ze znalosti příběhů Eddy. Více jsem se mýlit nemohl a jsem z toho slušně řečeno rozčarovaný. Buďto autoři o severské mytologii četli maximálně v komiksech od Marvelu a nebo s ní vědomě a pro mě nepochopitelně naložili hůře než s kusem hadru. Co se týče kresby, tak Karl Johnsson je sice šikovný, ale mužské obličeje mu teda vůbec nejdou a všichni vypadají jako ženské. Udatný vikingský bijec a obličejem vousaté zpěvačky Conchity Wurst vypadá směšně.
K tomuto komiksu jsem měl dopředu předsudky a ani jsem nepočítal s tím, že by se mi to mohlo líbit. Ale víte co? Ono to celé nějak funguje! Nefunguje to vždy, ale pokud se vám podaří naladit se na tu správnou mentální vlnu, tak začnete vnímat tu parádní nadsázku a poctu všem drsným béčkovým bijákům.
Je to zvláštní kniha o závažném tématu sexuálního násilí. A já tak nějak nevím, jak ji mám hodnotit. Nemám rád sexuální násilí a ani knihy o něm. A není ani moc důležité, jestli je to úchylná fikce a nebo osobní zpověď oběti. Nelíbí se mi, že se to děje a nelíbí se mi o tom ani číst. I když uznávám, že je asi potřeba, aby takové osobní zpovědi a knihy kritizující jakékoliv násilí vznikaly. Od Niny Bunjevac jsem četl už Otčinu a s její kresbou nejsem úplně srovnaný. Působí na mě celkem depresivně, ale po přečtení Bezimeny si s její kresbou dokážu představit pěkný erotický komiks. Děj by ovšem musel být diametrálně jiný. Nevím jak Bezimenu ohodnotit. Odkládám ji s pocitem ošklivosti, ale s vědomím, že obsahuje důležité poselství. Není ale úplně jisté, jaké to poselství je. Celá kniha je totiž možná sebemrskačstvím oběti za to, že mlčela, tiše se litovala a utekla, místo aby promluvila a pomohla zabránit dalšímu násilí.
Těžko se hledá něco, co by se dalo knize vytknout. Občas jsem si říkal, že některé události a nebo historické detaily mohly být v komiksu a nebo alespoň v lexikonu více rozvedeny. Je potřeba si ale uvědomit, že Dufaux s Delabym píší a kreslí historický komiksový román a ne učebnici dějepisu, nebo snad kompletní encyklopedii starého Říma. Museli si stanovit jasnou mez, kolik historických detailů mohou do komiksu zpracovat a co už musí vypustit, aby přílišnými detaily neunudili k smrti čtenáře, kteří se chtějí bavit dobrým příběhem. A to se jim podařilo vybalancovat naprosto precizně. Skvělá kniha, které probouzí touhu dozvědět se o historii více!
“Co peklo schvátí, už nikdy nenavrátí,” říká česká klasika. Mě peklo pánů Millse, Ledroita uchvátilo a zcela jsem mu propadl. Kvůli tématu to tak nemusí vypadat, přece jenom upíři v pekle nevypadají příliš seriózně, ale série Requiem: Upíří rytíř patří k tomu nejlepšímu, co u nás vychází. A to jak příběhem, tak kresbou. Druhá kniha je toho jasným důkazem. Děj bezprostředně navazuje na první knihu a vztahy mezi hlavními postavami se zamotávají a komplikují. A to mě baví. Navíc se blíží vzpoura proti Drákulovi...