NymphMaeve komentáře u knih
Nevím odkud začít, ale jsem úplně rozhozená. Je fakt, že jsem se začetla snad na první stránce, protože jsem ani nemrkla a byla v polovině knihy. Čtenář je okamžitě uvržen do akce a dobrodružství, fandí a pak i vyslechne vyprávění obou stran o jejich životě. Už z toho jsem byla zdrcená. Franka zažívala věci, které by mne nenapadly - a to že i Němci to mohli mít tak moc těžké. John je můj kladný hrdina a věc s bombou mi přijde také silně k zamyšlení. Vyvrcholení v příběhu bylo ohromně napínavé a plné zvratů, že jsem nestíhala dýchat. Knihu jsem si jako čtenář emočně užila a pocity asi jen tak nezmizí. Nádherně napsáno, je z toho cítit vše co má a s postavami prakticky vše prožijete naplno, jako byste u toho byli s nimi. Lituji toho, že jsem si tento příběh nepřečetla dřív a odkládala ji.
Milé a hezké vyprávění o osudech jedné velké a rozvětvené rodiny. Najdete tam lásku, napětí, zločin, utrpení, štěstí, prostě směsici všech aspektů života. Je to vyprávěno s neskutečnou lehkostí a přirozeností, jako kdybyste byli přímo součástí rodiny. Autorka opravdu umí pracovat s jazykem a je mistryně vyprávění. Na plný počet v hodnocení mi tomu ale něco chybělo.
Neskutečná kniha. Bála jsem se dost, ale nemohla se odtrhnout. Od začátku to mělo v sobě nějaké tajemství, záhadu a je to cítit jak z popisu prostředí, tak i z atmosféry. Děj se odkrývá postupně a většinou když se odhalí "to", čeho se bojím, strach přejde. Zde ne, stále tu bylo to chybějící tajemné vysvětlení, ale i to přišlo. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, jen nevím, jak bych se takhle rychle vyrovnala s tím, co ona prožívala. Každopádně mě to nutilo do pokračování a já prostě musela vědět, jak to dopadne. Závěrečné vysvětlení naprosto skvělé, každá drobnost vysvětlena a úplný konec Edith mě potěšil. Asi nejlepší horor, který jsem kdy četla, za mě předčil o Kinga. Moc se těším na další knihu od této autorky.
Úžasný dechberoucí příběh, dystopie každým kouskem, ale úchvatná. Autor mne již zasáhl sérií Smrtka a zde taktéž nezklamal. Od začátku do konce čtivé, napínavé a nápadité. Musím říct, že mi vůbec nedělalo problémy se zorientovat jak v terminologii, tak i v rozdílnosti světa. Vše je podané jednoduše, avšak samozřejmě. Příběh hlavních hrdinů je popsán z mužského i ženského hlediska skutečně věrně a důvěryhodně. Nebylo tam nic, co by mi vadilo, prostě nádherný zážitek z knihy. A nechyběl popis procesu rozpojení, za což jsem taky moc ráda. Mohla jsem si udělat lepší představu, jaký je rozdíl mezi smrtí a právě rozpojením. Kéž by vyšel další díl, konec láká k pokračování.
Měla jsem velká očekávání, téma je nádherné, potenciál obrovský, ale myslím, že autorka ho plně nevyužila. Události, o kterých píše jsou samozřejmě příšerné. Osudy lidí, které jsou ovlivněny nejen bojem mezi sebou, ale i režimy a politikou. Ale kniha se mi překvapivě četla dost těžko, 450 stran mi trvalo více jak týden a to je u mě fakt hodně. Určitě ale stojí za přečtení, měli bychom si vážit žen, jako byly bohyně ze Žítkové, protože právě ony sebou nesly ty dávná moudra, která s nimi také umíraly.
Kniha, kterou jsem našla po babičce v hodně mizerném stavu, čerpám z ní recepty, které nám babička nestihla předat a je to skoro jako od ní, díky této kuchařce jsme nepřišly o ty největší dobroty, co nám babička podstrojovala, i když to není 100% ono. Miluju popisy k tomu, jak se správně co dělá a připravuje, například kynuté těsto se jeví prakticky jako alchymie, ale výsledek stojí za to :) Sehnala jsem i to první vydání (jako měla babička) z roku 1954 a jsem moooc spokojená, děkuji :)
Pro mě první nerománová faktografická kniha od mistra Vondrušky, která poskytuje odpovědi na otázky běžného života lidí v historii - a to od čištění zubů, přes sex, oblékání, holení až k vyprazdňovacím potřebám. A i přesto je neskutečně skvěle napsaná, zábavnou formou, takže rozhodně se u ní nedá nudit. Navíc toto téma jakkoliv "obyčejné" je potřebným kořením historie jako takové. Ve škole se o tom neučí, ale přesto se každý zajímá o to, jak to vlastně bylo. Lepší publikaci týkající se tohoto tématu jsem nečetla a pochybuji, že někdy číst budu. Kniha je prostě skvělá a určitě dává mnoho podnětů k dalšímu přemýšlení.
Další nálož od mé milované Darcy Coates. Tentokrát žádná lehounká duchařina, ale pořádně děsivý téměř apokalyptický děj. Mrtví se vracejí ve fyzické podobě a nejde jim uniknout. Je pravda, že kniha je rozsahem o dost větší než jiné knihy ze série, zde bohužel ne pro dobrou věc. Místy jsou dost nudné a opakující se pasáže, avšak když tohle překročíte, čeká vás opravdová hrůza. První kniha, po které se mi opravdu špatně usínalo a honily mne noční můry. Hlavní hrdinka mi byla docela vzdálená, ale našla jsem si jiné postavy, které mi sedly více. Musím říct, že oproti duchařině, která nemusí až tak dávat smysl, jsem tady čekala trochu více vysvětlení a osvěty, protože mi bude dlouho vrtat hlavou to, co se stalo na půdě a před soumrakem. Stejně tak jako to, co s sebou rodina Hullových tolik desetiletí nesla. Zkazilo mi to dojem z knihy, ale i tak jsem si čtení užila stejně jako strachu, který mi po dočtení zůstal. Děkuji za super zážitek a nemůžu se dočkat, až se pustím do další knihy od autorky.
Mám Viktorii Hanišovou moc ráda, akorát jsem si bohužel při koupi knihy nevšimla, že jde o povídkovou knihu. Navíc s dost depresivním tématem sebevražd, úzkostí a celkově smyslu života. Docela pasovala k počasí, které ty dny panovalo venku - pršelo, bylo zataženo a foukal vítr. Jinak si ale myslím, že tato sbírka nepatří k tomu nejlepšímu, co autorka napsala, přestože je stejně jako jiné její knihy velmi čtivá a úžasně napsaná. Neříkám, že se mi to nelíbilo, ale třeba právě závěr prvního příběhu je absolutně mlhavý a nejasný. Chápu, že toto téma není o nalinkování a přesných popisech, ale pro lidi, kteří podobné problémy nemají, nebo neprožili, je ten prostor moc volný. Pár příběhů mne opravdu chytlo za srdce (Vrátíš se?, Díra, Zbytečný člověk), ale spíš jsem knihou proběhla, vzala v potaz a sem tam tedy něco zanechala, moc toho ale nebylo, přestože to není úplně lehké a oddechové čtivo. Nejspíš knihu věnuji někomu, pro koho by mohla znamenat více a nebo mu něco navíc i dát.
Práci pana Mareše sleduji již několik let a to nejen v televizi a knižních dílech, ale i na Youtube. Mám jeho vyprávění i styl podávání informací moc ráda, avšak této knihy jsem se trochu bála. Měla jsem malinko předsudky o tom, aby to bylo čtivé, zajímavé a aby mě to nenudilo. A bála jsem se zbytečně. Ihned jsem se začetla, byly tam příběhy, o kterých jsem už slyšela, něco viděla a nebo četla, ale i příběhy, které pro mne byly úplně nové. Například vědců Hudcových nebo Tersiána. Moc se mi líbí, jak se některé případy vzájemně prolínají. Styl psaní i vývoj případů se zde opravdu povedl - vždy se začíná krátkou informací o čem případ je, pak začínají rozhovory se svědky, využitá pátrání, další vývoj a informace a nakonec jakési shrnutí, vše doplněno větším množstvím fotografií. Byl to skvělý knižní zážitek, i přesto že se nejedná o žádný obrovský průlom v případech, autor vždy nastiňuje pár možných variant a nechává čtenáře se nad vším zamyslet. A teď když vím, že vyjde další díl, jakési pokračování této knihy, nebudu váhat a pustím se i do ní. Doufám, že pan Mareš opět překvapí a těším se.
Dlouho jsem měla chuť okusit tuto autorku, slyšela jsem hodně pochvaly, ale i kritiky. Sice jsem chtěla začít knihou Nemusíš, ale v knihovně se dříve uvolnila tato. Úvod mi přišel ne úplně zajímavý, ale to se rychle změnilo. Vyprávění nabere obrátky a rychle čtenáře pohltí. Úžasné je tam střídání vyprávění z pohledu minulosti a současnosti, které přesně časově navazuje a vezme tak čtenáře na výlet přímo do dané situace. To samo o sobě nabízí samozřejmě bližší náhled než obyčejné vyprávění. K hlavní hrdince jsem si bohužel nedokázala vypěstovat hlubší vztah, ale k Radimovi to šlo samo. Asi v tom hrál roli i věk a zkušenosti Vandy, protože sama děti zatím nemám. Kniha byla úžasná, užila jsem si jí od začátku do konce a i přesto, že jsem závěr vlastně úplně přesně tušila, bylo super si svůj odhad potvrdit a přečíst. Rozhodně se těším na další knihy autorky, protože psát umí, strhnout čtenáře taky, její vyprávění je příjemně oddechové a přitom má svou hloubku.
Ukázka rodičovství a dětství v podobě té nejhorší noční můry. Musím říct, že čtení knihy bylo přes mé sebezapření. Nejsem žádná víla a přečetla jsem už kdeco odporného, děsivého nebo strašného, tady jsem měla neskutečný pocit odporu. Když Monika vyprávěla o své bezmoci a bolesti v tak útlém věku, mít po ruce jejího otce, vzteky ho umlátím k smrti. Nepochopení a odmítání ze všech stran, včetně tety nebo babičky, byl další hřebíček do rakve. Nechápu, jak mohl být někdo tak slepý a ignorantní. To vše dohromady vytvořilo koktejl, který Monice zničil celý život. Bylo to namáhavé čtení na psychiku, avšak velmi čtivě popsané, pokud se to tak dá nazvat vzhledem k tématu. Doporučuji přečíst, protože vypovídací hodnota je veliká. Škoda nedokončeného závěru ohledně trestů pro další zúčastněné - matku, tetu, babičku, Borise a Stefana.
Po Terapii se mi do další knihy od B. A. Paris moc nechtělo. Za zavřenými dveřmi mne dostala úplně nejvíc a tím, že to z dalších obálek knih autorky září, dala jsem další šanci, přestože Terapie byla slabá. Zde jsem se však spletla. Ano, nic asi nebude jako Za zavřenými dveřmi, avšak tohle byla taky jízda. Cass mi bylo líto a dost jsem trpěla tím, co jsem s ní prožívala. Když jsem ke konci četla rozuzlení a příčiny toho všeho, zuřila jsem. Stejně tak jsem byla překvapená tím, jak to vyřešila. Navíc jsem se dost sekla v odhadu, kdo byl vrah, i když tam trocha tušení byla. Kniha je moc pěkně napsaná, má spád a rozuzlení přijde opravdu z ničeho nic. Užila jsem si to.
Dlouho jsem si chtěla přečíst další knihu od autorky Za zavřenými dveřmi, protože mě ten příběh úplně dostal. A až nyní jsem se pustila do Terapie a jsem lehce zklamaná. Příběh je to čtivý a celkem dobře vystavěný, i prostředí kam je zasazený je zajímavé, ale ten děj a celkově příběh nebyl tak silný, jak bych si představovala. Asi od poloviny jsem tušila, kdo je pachatel a trochu i to pozadí, protože je velmi kladen důraz na vše ostatní, jen to co je na tom nejzvláštnější je upozaděno. Alice mi přišla naivní a i když měla svá tajemství, byla mi velmi nesympatická a Leo taktéž. Vlastně mi z postav nikdo moc nesedl. Kdybych mohla, hodnotím 3,5 hvězdičkami, ale zde dám 3, protože i přesto, že autorka umí napsat opravdu strhující příběh, tento je průměrný. Jsem ráda, že jsem si knihu nekoupila, jen půjčila, nebyla by tak jako tak součástí mé sbírky.
Po chvíli s jiným žánrem jsem opět zatoužila po příběhu z pera paní Javořické. Výběr padl na tento titul a musím říct, že pro oddech to pravé. Příběh je trochu obsáhlejší než u většiny jiných knih Vlasty Javořické a byla jsem tomu ráda, krásně jsme mohli sledovat osudy několika generací na dvou mlýnech - Nouzov a Závist. Velice se mi to líbilo, bylo tam vše - láska, závist, popisy prostředí, smrt, zvraty, prostě vše, co od podobných románů očekávám a to vše jsem dostala. Četla jsem už i poutavější a čtivější romány od autorky, ale tento jsem si velmi užila.
Pana spisovatele mám neskutečně ráda už mnoho let, jeho historické romány jsou úžasné a sérii s Oldřichem z Chlumu fakt miluju, ale tady mne velmi zklamal. Neviditelní má celkem dobré recenze a tak jsem se i já těšila, až si ji přečtu, ale od začátku mi to nesedělo k jeho stylu. Bohužel se v knize objevují pravopisné chyby a velmi nelogické věci spolu s až urputnou chutí ukázat určité myšlenky jako zvrácené a špatné. Chápu, že autor chtěl zareagovat na aktuální politické i světové dění (Covid, očkování, další pohlaví atd.), ale nepovedlo se. Chápu, že se děj odehrává v ne příliš vzdálené budoucnosti, ale pochybuji, že by se toho tolik změnilo například ohledně otěhotnění a příznaků prvního trimestru, které se objeví za dva/tři dny po styku ještě před vynechanou periodou. Nemluvě o tom, že se tam vyskytuje dost vzájemně si protiřečících situací. Celou knihou vládnou velmi prosté dialogy hodné young adult literatury, k tomu se autor neštítí všude cpát populismus a v důsledku je to celé nedomyšlené, zvláštně osekané a takové jako nedodělané. Rozhodně bych neřekla, že to psal zkušený spisovatel a k tomu ještě někdo s takovou fantazií, jako je pan Vondruška. Když se ale oprostím od politiky, nepřesností a tak, je to prostý příběh se silným a neomylným hlavním hrdinou a paličatou hrdinkou, co se zase rozhoduje prakticky furt blbě. Přijde mi to trochu klišé s přídavkem sci-fi prvků a hodilo by se mi to spíš pro naivní náctileté. Četlo se to rychle, ubíhalo to a bylo to docela i čtivé, ale..... Z knihy jsem možná až trochu znechucená, asi už napořád zůstanu u jeho historických románů a podobným autorovým počinům se zdaleka vyhnu.
Knihu jsem velmi dlouho odkládala, tušila jsem, že to bude jednohubka, ale že bude po okraj plná velmi silných emocí, to jsem nečekala. Příběh Lucie se mne opravdu dotkl až úplně uvnitř a i když byl krátký, dokázal to, co jiné knihy nezvládnou ani s trojnásobným rozsahem. Moc se mi líbilo střídání vyprávění minulosti i přítomnosti, kdy se ke konci obě linky vlastně spojí. V tu chvíli mi spadla brada a já si vlastně říkala, jak jsme mohla být tak hloupá, že mne to nenapadlo. Byl to velmi silný příběh, moc pěkně napsaný a jsem ráda, že jsem měla tu možnost si ho prožít spolu s hlavní hrdinkou. Autorka má pěkné vyjadřování, občas jsem měla pocit, že je to takové nezkušené. A škoda, že nebyl úplně dotažený do konce a nepokračoval ještě kousek dál.
Autorku miluju a stejně tak její sérii Strašidelné domy. To je moje velká srdcovka a proto jsem se na Kořist hrozně těšila. Rozjezd celkem dobrý, ale i když jsem věděla, co můžu očekávat, nenaplnilo se to asi ani z poloviny. Do děje jsem vtrhla rychle a velmi mě to zaujalo, čtivost knize upřít nejde. Jen to přeskakování z postavy na postavu a potom ještě spousta hluchých odstavců v napínavých částech, kdy moje oči vyloženě těkaly po odstavcích, abych se dozvěděla, co se tam tedy děje. Charaktery byly trochu jednodušší, než u podobného tématu čtenář asi očekává, na druhou stranu rozuzlení příběhu a jeho plné vysvětlení, které nezanechává otázky mne velmi potěšilo. Váhala jsem, jak knihu na závěr ohodnotím a nemůžu dát méně, i když by si to možná trochu zasloužilo. Jinak dávám 3,5/5, tady to nechám na 4, autorka je úžasná vypravěčka a těším se na další její knihy.
Od knihy jsem očekávala úplně něco jiného. Zaprvé jsem myslela, že je to z dnešní doby, ale většina zážitků a zápisků se týká 90. let - tedy mých dětských let. Druhá věc byla styl, jakým je to psané. Nejen, že jsou to maximálně třístránkové deníkové zápisky, jsou formulované velmi divnou formou - ani v první ani ve třetí osobě, ale převážně v druhé - "ty". To samo o sobě působí velmi zvláštně a trvalo mi si na to zvyknout. Obsah zápisků a sdělení je neuvěřitelný, když se vezme v úvahu, že při příchodu "vypravěčky" na intr jí bylo jen něco přes deset let. Je to neuvěřitelné, jaký svět pohltil malé dívky, ta šikana ohledně váhy, cigarety, drogy, alkohol....proti tomu působí bolest při tréninku tance jen jako zrnko písku. Je to tvrdý a drsný svět, v malých náznacích mi to připomínalo My děti ze stanice ZOO. Knihy chytí za srdce a díky tomu, jak je psaná, není ani nijak moc obsáhlá, takže se dá zvládnout rychle a pak teprve zpětně si přehrát vše, co z děje vyplouvá na povrch. Moc dlouho jsem si ji chtěla přečíst, ale nijak mě nenadchla, ani nepohltila, i přesto jsem ráda, že se mi do ruky dostala a já měla možnost nahlédnout do světa vytváření nových baletek.
Jedno z obsáhlejších děl Vlasty Javořické mne od začátku učarovalo a odzbrojilo svou upřímností. Popisy chudoby a trápení rodiny Pazderových, poté Selmino trápení a soužení, smutné okamžiky. Dost mne překvapilo, jak se v té době žilo a jaké byly možnosti například hlídání dětí nebo práce a tak. Zajímavé a poučné. První část byla opravdu plná emocí a vyprávění o trápení. Druhá část vyprávění o holčičce a jejím dětství mne zasáhla asi o kapku více, Mayerovou jsem nesnášela a nechápala jí. Poté co se karta začne obracet jsem četla horlivě a nadšeně o osudech Ilky. A závěrečné rozuzlení rodinných poměrů bylo strmé, neskutečné a tak citově vybarvené, až k dojetí. Nádherný příběh, krásně napsaný a velice čtivý, plný hlubokých myšlenek a odkazu doby. Poselství si v něm musí najít každý sám, protože nebije do očí, přeci jen tam ale je.