Nytherisa
komentáře u knih
Odvrácená tvář lásky
Colleen Hoover
(SPOILER) Poté, co jsem přečetla knihu Námi to končí jsem sáhla po této a byla jsem lehce zklamaná. Mám dojem, že větší část knihy se odehrává hlavně v posteli namísto toho, aby se zaměřila více na dialogy a psychologii postav. Mám za to, že autorka měla více rozvést Milesovu cestu k uzdravení a více se zaměřit na to, jak postupně hlavní hrdinka a hrdinka našli cestu k sobě. Jsem trošku zklamaná postupným ztrácením sebeúcty Tate k sobě samé. Jedno se nedá knize upřít, a to že Vás vtáhne do děje, takže v mém případě jsem ji přečetla jedním dechem, i když mám vůči ději výhrady.
Život zn.: Hygge
Rosie Blake
Velice průměrné oddychové čtení na dovolenou. Kniha chvílemi nereálná. Nelíbil se mi nedostatečný prostor pro sblížení hlavních hrdinů, ve kterém by více hovořili o své minulosti a více se napojili na duchovní úrovni. Ději odehrávajícímu se na posledních 50 stranách měl být dán větší rozsah a větší propracovanost, jinde bych ubrala.
Deset důvodů, proč tě miluji
Julia Quinn
Plně přiznávám, že Quinn je má nejoblíbenější autorka románů tohoto druhu a tahle kniha nezklamala. Je to osvěžující odpočinkové čtení. Hlavní hrdinové mi byli velmi sympatičtí. Jako jedinou výtku bych měla, že kniha byla moc krátká. Na místě autorky bych příběh více natáhla v prostřední části.
Muž, který už nezavolal
Rosie Walsh
Velice příjemné překvapení. Upřímně doufám, že autorka vydá více knih. Jedná se o romantiku, ale nijak přehnanou, a tím se odlišuje od současného trendu spíše erotických románů. Hlavní postavy mi byly velice sympatické, zjm. Eddie, jež nezavolal. Hlavní háček jsem tušila - jedna z mých verzí, proč se Eddie již neozval. Knihu jsem poslouchala v audio formě a mohu též jen doporučit.
Hamlet
William Shakespeare
Jedna z mých nejoblíbenějších tragédií, která mě uchvátila svou atmosférou a stala se mým nejoblíbenějším dílem od WS.
Krysař
Viktor Dyk
Má nejoblíbenější. Vždy mě fascinovala ponurost příběhu a s jakou stručností autor dokázal dokonale vystihnout atmosféru. Nejvíc krásný je tragický konec.
Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
Don Miguel Ruiz (p)
V jednoduchosti je krása. Pěkné myšlenky, ze kterých jsem si něco odnesla a zamyslela se. Ovšem nemohu říct, že by to ve mě zanechalo hlubší jizvu.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Ransom Riggs
Na knihu jsem se již dlouho chystala a četla o ní. Byla jsem zvědavá, velmi dobře se mi to četlo. Napsáno velmi pěkným způsobem. Přečtené během jednoho dne a nemůžu říci, že bych se netěšila na pokračování. Doporučuji k přečtení.
Čekanka
Julia Quinn
Musím uznat, že trošku ujíždím na Julii Quinnové. Hrozně mi sedl její styl a série Bridgertonů mě prostě baví. Dokáže mě to ponořit do děje. Tato knížka mi přijde o trošku slabší než Vikomt, který mě miloval a Vévoda a já, nicméně i tak jí musím dát pět hvězdiček, protože si je rozhodně zaslouží.
Ztracený symbol
Dan Brown
Pro mě zatím nejslabší z knih Dana Browna, ve kterých se setkáváme s geniálním symbologem Robertem Langdonem. Da Vinciho kód, Andělé a démoni i Inferno jsem přečetla jedním dechem, ale u této knihy se mi ani nechtělo dobrat konce. Zápletka mě nijak nenadchla. Od Dana Browna jsou rozhodně i lepší kousky.
S láskou Rosie
Cecelia Ahern
Moc mi nesedla forma a to forma dopisu, ale to už je asi na každém. Každopádně ten příběh mám moc ráda.
Barbarský vetřelec
Ruby Dixon
Jediný důvod, proč jsem se pustila do druhého dílu této bizarní série, byl ten, že jsem potřebovala něco nekomplikovaného, u čeho nemusím zapojovat mozek.
Pokud očekáváte, že tato kniha přinese něco nového, bohužel budete zklamaní. Autorka se drží zaběhnutého konceptu, který prakticky kopíruje první díl. Dokonce si troufám tvrdit, že první kniha byla lepší – Georgie alespoň usilovala o záchranu svých kamarádek, takže příběh měl určité vyšší poslání. Autorka navíc vůbec nevyužívá možnosti hlouběji představit zmrzlou planetu, zvyky „barbarů“ nebo minulost hlavního hrdiny, která zůstává nedostatečně vysvětlená.
Na druhou stranu musím ocenit, že hlavní hrdina, plný pochybností o sobě samém, není úplně standardní archetyp hrdiny, což považuji za plusový bod. Sympatizovala jsem s ním, ale totéž bohužel nemohu říct o Liz, která byla na můj vkus vyloženě nesnesitelná.
Hodně mi také vadila přemíra vulgarismů, které působily zbytečně a rušivě. Mám dojem, že by se kniha dala napsat lépe i bez nich. Z nějakého důvodu mi vulgarity zní přijatelněji v angličtině než v češtině.
Barbaři z ledové planety
Ruby Dixon
Tahle kniha byla trochu bizarní jízda. Co se týče vyjadřovacího stylu autorky, kniha je napsaná velmi jednoduše – literární zázrak tedy nečekejte. Hlavní hrdinka rozhodně není hlubokomyslná postava, takže nelze počítat ani s propracovaným sci-fi příběhem. Na druhou stranu, kniha doručí přesně to, co slibuje – hromadu intergalaktické erotiky.
Musím souhlasit s názorem, který jsem zahlédla v komentářích – autorka zřejmě do našeho barbarského přítele promítla své představy o ideálním vybavení (i když musím přiznat, že jsem čekala víc). Sáhla jsem po této knize jako po oddechovém čtení po emocionálně náročném příběhu, a svůj účel splnila. Nicméně mě další díly nijak nelákají.
Je škoda, že kniha nenabídla téměř žádný děj, přestože námět měl spoustu potenciálu. Pokud by autorka přidala více příběhové hloubky, věřím, že by série oslovila širší okruh čtenářů.
Království popela
Sarah J. Maas
(SPOILER) Tohle bylo nezapomenutelné a plné emocí od začátku až do konce. Úvod knihy nás napínavě připravuje na velké finále, kdy hlavní hrdinové bojují hned na několika frontách, a člověk nestačí tajit dech. Při čtení jsem několikrát prolila slzy (Třináctka – však víte).
Příjezd Aelin do Orynthu byl pro mě stejně dojemný jako příjezd Rohirů za svítání pátého dne do Helmova žlebu ve filmovém zpracování Pána prstenů: Dvě věže. A podobných silných momentů jsem v knize našla hned několik.
Největším hrdinou knihy je pro mě Aedion, který i přes veškeré zoufalství zůstal s hlavou vztyčenou. V příběhu se uzavírá několik romantických linek, což oceňuji, ale trochu mě mrzí, že nebyly více rozvedeny. Chápu ale, že vzhledem k rozsáhlosti knihy a duchu celé série na to nebyl prostor.
Chtěla bych mít možnost přečíst si tuto sérii znovu poprvé. Pro mě je to nejlepší série svého druhu, a je mi upřímně líto, že se s oblíbenými hrdiny musím rozloučit. Jedinou věcí, se kterou jsem se během čtení nemohla srovnat, byl český ekvivalent jména Rowan Whitethorn – ale to na mém hodnocení nic nemění. :)
Věž úsvitu
Sarah J. Maas
Když jsem se do knihy Věž úsvitu pouštěla s odstupem od Říše bouří, měla jsem problém se ke čtení dokopat. Ale jsem ráda, že jsem to nakonec udělala. Přes počáteční rozpaky nad tím, že hlavními postavami jsou Chaol a Nesryn, jsem si příběh nakonec moc užila.
Děj byl čím dál zajímavější a nakonec jsem litovala, že jejich samostatné dobrodružství je u konce. Autorka se velmi dobře vypořádala s vykreslením Chaolovy léčby – nejen fyzické, ale i té duševní. Yrene si zkrátka nelze nezamilovat, je skvělým přírůstkem mezi postavy.
Těším se, jak nové postavy a jejich příběhy okoření děj poslední knihy.
Říše bouří
Sarah J. Maas
Tento díl hodnotím o něco slaběji než ten předchozí. Ztotožňuji se s názory, které se opakovaně objevují zde v komentářích – Aelin mě v tomto díle často štvala. Chápu, že Aelin je od začátku série specifickou osobností (ostatně si toho prožila opravdu hodně, což její povahu výrazně ovlivnilo), nicméně mám pocit, že Sarah J. Maas má tendenci stavět své hlavní hrdinky do role spasitelek světa. Tyto postavy často zamlčují podstatné informace a neberou ohled na názory svých blízkých, což mi opravdu vadí.
Navíc mi děj tentokrát přišel chvílemi zdlouhavý, což způsobilo, že mi čtení trvalo déle než u předchozích dílů. Některé pasáže by mohly být kratší nebo lépe dynamicky strukturované.
Dalším bodem, se kterým se stále nemohu srovnat, je věk postav jako Aelin, Lysandra, Aedion, Dorian a Chaol – všem je kolem dvacítky. Od začátku série si je v hlavě představuji o deset let starší. Mám pocit, že autoři současné literatury pro mladé dospělé příliš nechodí mezi skutečné dospívající, aby si lépe uvědomili reálnou míru vyspělosti, kterou lze s takovými postavami spojovat.
Dědička ohně
Sarah J. Maas
Ač se mi to zdá téměř nemožné, tento díl je ještě o poznání lepší než ten předchozí. Tentokrát se hlavní hrdinka vydává ze Zlomuvalu a konečně se setkává s magickými bytostmi. Musím přiznat, že mi během čtení několikrát ukápla slza, protože hlavní hrdinka se vyrovnává s temnými traumaty své minulosti. Právě tento aspekt je důvodem, proč knihu hodnotím plným počtem. Podle mého názoru má tento díl mnohem větší hloubku než ty předchozí.
Zároveň se seznamujeme s novými postavami, které jsou nesmírně zajímavé a vzbuzují chuť je blíže poznat. Kniha je pozoruhodná i tím, že vypráví hned tři dějové linky. Autorce musím přičíst k dobru, že dokáže čtenáře přimět, aby si oblíbil i záporné postavy, například Manon (i když mám pocit, že v budoucnu u ní nastane změna).
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
První setkání s Caleanou, nejobávanějším zabijákem, se mi velmi líbilo. Líbil se mi samotný koncept soutěže o místo králova zabijáka. K hlavní hrdince jsem si musela hledat cestu, protože mi v některých ohledech dost neseděla. Zároveň mi moc nesedělo její občas její nerozvážné chování, které sice odpovídá věku hlavní hrdinky, ale neodpovídá její pozici obávaného zabijáka. Občas si tyto dvě pozice dost odporovaly. Postavy Chaola, Doriana, jakož i princezny Nehemie jsem si velice oblíbila. Vykreslené temné napřirozeno vyvolává pěkné napětí.
Království těla a ohně
Jennifer L. Armentrout
Druhý díl série Z krve a popela mě do děje vtáhl ještě více než ten první. Autorka v této knize hlouběji rozpracovává uspořádání svého fascinujícího světa a odhaluje složité pavučiny lží, které hlavní hrdinka postupně rozplétá.
Tento díl je především o znovuobnovení důvěry, která byla ztracena v důsledku falešných her a manipulací. Zároveň je to příběh o hledání spřízněné duše, což knize dodává emocionální hloubku. Velmi mě zaujal vývoj hlavních postav – jejich růst a proměny působí přirozeně a uvěřitelně. Oceňuji také vedlejší postavy, které postupně vstupují do děje a začínají čtenáři přirůstat k srdci.
Závěr knihy mě doslova přiměl okamžitě sáhnout po dalším dílu. Druhý díl série tak nejen prohlubuje příběh, ale přináší i silné emoce a nové, poutavé postavy.
Koruna z kostí a zlata
Jennifer L. Armentrout
Třetí díl série Z krve a popela považuji zatím za nejslabší, i když jsem si jeho čtení stále užívala. Musím však souhlasit s některými názory, že střední část knihy působila zdlouhavě a přehnaně se zaměřovala na intimní scény mezi hlavními postavami. Ocenila bych, kdyby tato pasáž byla trochu zkrácena – příběh by tím získal na dynamičnosti.
Naopak samotný začátek knihy je velmi intenzivní a okamžitě vtáhne čtenáře do děje. V této části jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Podobné napětí přináší i závěr, který, byť otevřený, skvěle připravuje půdu pro pokračování a nutí čtenáře sáhnout po dalším dílu.
Oba hlavní hrdinové mi přirostli k srdci, ale stále ve mně hlodá otázka: Jak může devatenáctiletý člověk zásadně změnit svět? Tato úvaha mi brání v úplném ponoření do příběhu, přesto oceňuji, jak charismaticky a přesvědčivě jsou postavy vykresleny.
Celkově jde o díl, který má své silné momenty, zejména na začátku a konci, ale jeho tempo je místy zbytečně rozvláčné. Fanoušci série si ho ale nepochybně užijí, zvlášť pokud si oblíbili vztahovou dynamiku mezi hlavními postavami.
