osuška
komentáře u knih

Výborná kniha o hrozných věcech, který se můžou dítěti dít ve vlastní rodině.


Samostatně popsané osudy slepé francouzské dívky a německého vojáka, které se v určité chvíli na okamžik spojí. Přes všechny tragédie velmi nežná kniha.


Napínavá kniha od začátku do konce. Během čtení jsem neustále googlila, hledala další informace. Oceňuji autorovo poznámky a odkazy pod čarou ( např. byla zmíněna zmizelá Ďatlovovo výprava, pro mě nové info ) . Spousta věcí se dá vysvětlit, spousta věcí je mezi nebem a zemí. Chvílemi mi šel mráz po zádech.


Útěk na drsnou Aljašku s vidinou, že se rozložená osobnost člověka zase složí vlivem okolnosti dohromady. Ve jménu lásky týrá válečný veterán svou rodinu a poměrně brzy je jisté, že situace nedopadne dobře. Trochu mě zklamal konec, který mi přišel nereálný, přesto moc pěkná knížka.


Moc pěkné, čtivé. V knize se objevuje postava Loty z Kyselých třešní.


Syrový, tragický příběh napsaný na základě skutečných událostí. Dokonale popsaný drsný život a zima na Islandu. Příběh, který zůstane v hlavě. Vzhledem k obsahu knihy je název a obal úplně matoucí.


Skvěle napsaný drsný příběh jedné rodiny, poznamenané dávnou tragedii. Autorka vykreslila největšího zmetka tak, že jsem ho na konci vůbec nelitovala.


Štěpka Kiliánová, její touha po vztahu, po dětech, její síla a odhodlání, odlišnost v tehdejší době, to všechno jsou Petrolejové lampy. Klasika velmi čtivě napsaná, tak pěkně, že se vidíte vedle Štěpky v Jilemnici na konci 19. století a zapomínáte na to, co se kolem vás děje. Přestože kniha je kniha, líbí se mi moc i film.


Dobře čtivá kniha s otevřeným koncem. Zajímalo by mě pokračování příběhu.


Knihu jsem nedočetla. Nedokázala jsem se přenést přes styl psaní. Takto se nevyjadřuje jedenáctiletý kluk.

Co prožívá matka pohřešovaného dítěte? Co prožívá žena obviněného pachatele? Jak celý případ vnímá vyšetřovatel? Těmto otázkám se věnuje kniha více než samotnému zločinu. Čtivě a temně napsáno.


Velké množství postav, několik propletených osudů. Takový konec jsem nečekala. Dovedu si představit volné pokračování příběhu.


Přečteno jedním dechem. Depresivní kniha od začátku do konce, protože právě tento příběh se mohl stát.


Dá se utéct před svým svědomím?
Citace z konce knihy: Když vcházím do místnosti, když se setkávám s druhým člověkem, nejsem to pouze já. Jsem celý život. Jsem svá přítomnost, ale mnohem více svá minulost. Jsem cestující. A nesu těžké zavazadlo.


Moc pěkně, věrohodně napsáno. 70. léta a život mladé rodiny v Aši. Ve zmiňovaných Oděvech K. Vary pracovala kdysi krátce moje maminka.


Dvě ženy svedla náhoda dohromady a přestože je dělí více než 70 let, mají něco společného. Kniha je velmi čtivá, prolíná se zde minulost a současnost. Skutečný sirotčí vlak rozvážel po Spojených státech osiřelé a opuštěné děti s cílem umístit je do rodin za dost otřesných podmínek - pro mě nová informace. Kniha stojí určitě za přečtení.


Nedokázala jsem se začíst, ztrácela jsem se v postavách. Snažila jsem se vydržet, protože mě zajímalo téma knihy, ale nakonec jsem jí odložila nedočtenou.


Má první kniha od Třeštíkové, aniž bych cokoliv očekávala. Čtivá, děj má spád, je tam napětí, humor, soucit i nesympatie. Alice je pro mě taková Štěpka Kiliánová z Petrolejových lamp, tolik jsem jí fandila. :-)
