Ovecka_Saki
komentáře u knih
Útěk z pekla
Paul Herron (p)
Neurazilo, nenadchlo. Hlavní ženská postava naprosto naivní blbá kráva. Nejvíc se mi líbila postava Felixe. Při čtení jsem se 2x fakt nahlas musela rozesmát, připadalo mi to už fakt jako bizarní (i když ani to není ten správný pojem), přitažené za vlasy, nebo veliký pech nevím. Ale rozesmálo mě to dost. Velmi akčně napsané, já se jen divím, že toho hlavní postava Jacka tolik vydržela a že všechny zbraně byly funkční, byť je pořádně vymáchali ve vodě. A ten klišé konec jsem přesně čekala, ale ve skrytu duše jsem si přála, aby to neskončilo tak jednoduše, tak filmově, tak hollywoodsky. Ještě, že ta kniha měla jen tak málo stránek, víc času už bych ji obětovat nechtěla, už by mě to absolutně nebavilo.
Mé nepálské lásky
Michaela Gautam
(SPOILER) Když jsem si tuhle knihu pořizovala celá nadšená (a dostala k tomu zrovna jako dárek malinkou kapsičku na zapnutí vyrobenou v Nepálu), měla jsem velkou úctu k této paní.
No nicméně jsem si pak tedy asi po půl roce otevřela tuto její knihu a začala číst. Já mám tedy v drtivé většině vždycky problém s hlavními hrdinkami, ale ty jsou vždy vymyšlené, tohle je poprvé, kdy jsem absolutně neměla ráda hlavní ženskou postavu a zároveň to byla sama autorka. Prvních 120 stran pro mě byla jen mladou naivní slepicí, která o životě prd ví a já si jenom říkala, že jsem měla víc rozumu v 17 než ona ve 22. Já mít takovou dceru, tak ji asi propleskám a teprve pak se ji rozhodnu pomoct.
Může mi někdo vysvětlit, proč se tam zabývá tím, jak je to v Nepálu hrozné s nějakými informacemi o antikoncepci, kondomech, dámské hygieně, menstruaci, sexu a že většina mladých kluků jen chodí za prostitutkami, dává na to důraz a pak se bez mrknutí oka vyspí s Dipakem, ještě když jsou v tom pokoji ty děti? (teď se fakt musím zasmát), pardon, zapomněla jsem, hloupá naivní láska. Mysha mi připomínala Bellu ze Stmívání, která sama nevěděla, jestli by radši byla s Jackobem nebo Edwardem, tady Mysha měla stejný problém s Dipakem a Peterem (což taky nechápu, začít vztah a pak odjet na tolik měsíců pryč a pak se divit, že to není úplně růžové? Pardon, stále si musím opakovat že ji bylo 22…a pak si vzpomenu, že jsem měla víc rozumu v 17 než ona a sakra, zase jsem naštvaná).
Popojedeme dál, za celou dobu vyšlo najevo, že pokud by v životě neměla osudové ženy (ne muže), tak by nic z toho nedokázala, tady mě potěšilo, že jim v knize poděkovala, uvědomuje si jejich pomoci a je za to vděčná a váží si toho.
Hned na str. 120 to začíná Jitkou, která položila základní kámen. (do této chvíle kniha úplně k prdu) a pokračuje to andělem strážným aka Editkou a navazuje Lindou.
Taková kráva, když soudila podle vzhledu a nedala na rady zkušenější Edit, přála jsem ji to, co ji způsobily ty dvě studentky, není nad to, když se člověk spálí a pak si to pamatuje na celý život.
Hodně mě štvalo, že o něčem přemýšlela a najednou spoiler, e v následujících letech to vůbec nevyšlo. A pak to s tím Vesmírem, chápu, že každý věříme něčemu jinému, ale takhle to neustále předhazovat.
str. 147: Kdybych to totiž všechno dopředu věděla, jsem si docela jistá, že namísto otevření internetového obchodu Thao bych si hned po příletu domů našla nějakou tu pořádnou práci. (Já snad ani nemám slov, jenom naivní kráva si fakt myslí, že bez kapitálu si jen tak rozjede neziskovku a spasí svět.)
str. 220: Jsem ztělesněním zoufalství, odporná sama sobě. (Tak přesně tohle je nejvíc vystihující popis autorky, jak jsem ji viděla v průběhu já.)
Na konec jen zmíním něco, co není její chyba. Připomnělo mi to naturalismus. Byla jsem fakt nasraná na ty nevděčné parchanty, kterým se otevřela možnost žít lepší život než jejich rodiče, než kdokoliv, koho znali a nic.
Přece jen dávám nakonec jednu hvězdu, protože dnes domov funguje a byla k tomu dlouhá cesta, tak za výdrž.
Červená, bílá a královsky modrá
Casey McQuiston
Velmi dobrá kniha na oddech. Člověk tak nějak počítá, že to skončí dobře, ale stejně jsem si někdy přála, aby se jim to tak nezavařilo. To jsem si říkala, že si to bobínci ani nezaslouží, hlavně Henry to měl těžké. Postavy jsou sympatické a je to vůbec první kniha po dlouhé době, kde mi snad nevadila ani jedna postava. Ona i ta stará rašple co sedí na trůnu má prostě svoji úlohu :D akorát tam někdy bylo až moc politiky a terminologie, že jsem v tom občas plavala a měla chuť to celé přeskočit. Ale příběh Alexe a Henryho byl milý.
Koláčky a spiklenci
Theo Addair (p)
Na začátku knihy jsem si říkala, že pokračování asi původně v plánu nebylo. Ale pak jsem se začetla a bavilo mě to víc, než první díl. Takže děkuji autorovi za přídavek. :)
Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
Přespříliš pohledů od spousty postav, ke konci už jsem se v tom ztrácela, jak se postupně odkrývaly další rodinné vazby. Možná to bylo tím, že jsem to poslouchala na ČRo a nemohla jsem tak listovat zpátky jako v knize, abych si osvěžila paměť, ale tím spí by mělo být vše jasné, aby se čtenář/posluchač neztratil. Absolutně si nepamatuju, jak to bylo s těmi náušnicemi, takže konec mě nějak nedostal. Cením ale toto téma, protože o této menšině se moc v knihách nepíše. Děkuji za nakouknutí do řecké kultury, ale zase naopak musím dodat, jak je to pro Řeky typické, že si stále myslí, jak je to u nich nejlepší, že jedině to řecké je to dobré, a právě to mě na hlavních postavách štvalo. Když uteču za lepším životem, tak mám být ráda, jestli si toho nevážím, mohu se vrátit nazpátek ne?
Dítě číslo 44
Tom Rob Smith
Velmi dobrá kniha. Chytlo mě to ale až od chvíle, kdy Lev prozřel a pak to teda byla jízda. Nedivím se, že Severní Korea žije tak, jak žije, když ideálním režimem jejich vůdců je toto.
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Posloucháno jako audiokniha a musím přidat jednu hvězdu právě za Millie, ta byla velmi dobře namluvená. I když je to bolestivé téma, vždycky oceňuji, když má záporná postava vše dopodrobna promyšleno. Mé trochu neoblíbené střídání minulosti s přítomností se tady dalo přežít.
Písečný muž
Lars Kepler
Celkem zklamání. Všichni tady vychvalují, jak je to nejlepší díl série, ale já osobně čekala třista stran na nějakou pořádnou pecku. Ta pak přišla a pak zase konec knihy velmi uspěchaný a úplně poslední strana v epilogu? To se dělá? Takhle to useknout. No nic, v ruce už držím a rozečítám Stalkera, tak snad to nebude utahané jako tohle. Co mě extrémně rozčilovalo byly krátké kapitoly. Četla jsem zatím jen Hypnotizéra a tam mi vyhovovaly delší kapitoly i příběh mě více vtáhl.
Hypnotizér
Lars Kepler
Výborná detektivka! Hned se pouštím do další knihy téhle série. Čtenář tak nějak během té části 'před deseti lety' přijde na to, kdo by mohl být únoscem, ale i tak je to parádní napínavá jízda.
Líbali jsme se
David Levithan
Hrozně mě rušil po celou dobu ten pohled již mrtvých lidí. A bylo tam tolik postav, které se objevily na pár vět a pak zas na několik stran zmizely, že jsem měla problém se furt orientovat. Pak už jsem to nechala tak, přeskakovala text mrtvých duši, skoro celý příběh Niela a jeho přítele, jehož jméno si ani zrovna po dočtení nevybavím, ale mám pocit že snad Peter, nebo nějak tak…
A asi nejvíc mě zajímalo, jak skončí Cooper a průběh lámání rekordu. Příběh mě ničím neobohatil, škoda. Původně jsem si představovala úplně jinou fajn knihu.
Tak se mi kniha aspoň hodila do letošní výzvy no. A tímto to končím a už se k tomu nebudu nikdy vracet. Kniha poputuje o dům dál.
Řekni vlkům, že jsem doma
Carol Rifka Brunt
Absolutně netuším, jak mám knihu hodnotit. Myslím, že ve mně zanechala tolik, že si to nejdřív všechno musím v hlavě utřídit a pak možná…
Ke konci knihy jsem už jen tak tak zadržovala slzy.
Jediné, co mě mrzí je to, že jsem neměla možnost nahlédnout do okamžiků před Finnovou smrtí, kdy byli Toby a Finn spolu a šťastní - protože jen Tobyho vyprávění mi nestačilo.
Nejsem jako vy
Jodi Picoult
Rozhodně jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední dva měsíce četla.
Tajemství porodní báby
Sabine Ebert
Kdybych mohla, dám 4,5* Mělo to sice svých pár mušek, ale většina postav mi byla moc sympatická a tak si mě knížka nakonec získala. Ale říkám si, že bych nemusela číst pokračování.
Ale pro milovníky historických románů jako dělané. Doporučuji. :)
Hospoda Jamaica
Daphne du Maurier
První kapitoly super, atmosféra dobře vykreslená, pak už jen román o holce, která si není jistá, jestli je či není zamilovaná a velká shoda okolností pro občasné příznivé situace, které hrdince hrály do karet.
Přiznat vinu
Martin Goffa
Slabé, detektivka bez detektivní zápletky. Aspoň je to dobře namluvené jako audiokniha.
Objevil jsem Katyň
Jan Gomola
Mně tam tedy trochu vadilo neustálé vzývání Boha. Taky bylo neuvěřitelné, že měl pan Gomola takové štěstí, to snad vybral všechno štěstí všem, že z celé války vyšel naprosto v pořádku. Nikdy nikoho nemusel zabit, všichni nepřátele ho taky ušetřili, vlastně válka byla plná dobrých a hodných lidí, všem zajatcům dávali jídlo a další skvělé věci...nechce se mi věřit, že se všichni v tom věčném nedostatku k sobě chovali tak mile. A ještě jak nenapráskal ty partyzány a přitom: " já osobně partyzány příliš v lásce nemám. Jsou záludní a bojují zákeřné zezadu, nikdy vojenským způsobem a vždy proti slabšímu nepříteli, než jsou sami." … No a přesně proto když vpadnu do hnízda, tak ho nenahlásím.
Souhlasím s jeho výrokem " Jak Stalin, tak Hitler byli zbabělci. Na frontě se z nich nikdo neukázal. To je jejich hrdinství."
Syndrom E
Franck Thilliez
No tak mně kniha teda neodsejpala jako ostatním. První polovina knihy se mi dost vlekla, vlastně víc jak polovina knihy. Jak se pořád prokousávají případem a ne s ním pohnout. Jakmile Lucie odletěla do Kanady, konečně to nabralo správný směr a pak už se to četlo dobře. Je trochu znepokojující, jak pravdivé tvrzení o syndromu E je. Opravdu si agresivními hrami a filmy připravujeme nové agresory. Asi je potřeba další generace opravdu znovu vychovávat na pískovišti, s křídou v ruce malující po chodnících, s odřenými koleny při hrách a smějící se při hraní s obyčejnými hračkami. Konec knihy jasně vybízí ke čtení pokračování, ale upřímně, nemyslím si, že si ho přečtu.
Rusko pohledem z kuchyně
Witold Szabłowski
Teda hlavně ty části o Černobylu, fuuha. Skvělá kniha. Jako audio se to poslouchalo moc hezky. Moc se mi líbilo, že to bylo právě z pohledu kuchařů.
Vzpomínky na Afriku
Karen Blixen
Náhodné příběhy poskládané do vyprávění o Africe v minulém století, takovou hezkou Afriku bych ráda zažila, s dnešní se to nedá srovnávat. Autorka měla štěstí, že tyto zážitky mohla prožít.
Bez citu
Neal Shusterman
Na mě až moc dějových linek a ještě víc postav. Ne, pokračování mě vůbec nebavilo, tentokrát mi postavy nebyly sympatické, ani ty staré nejspíš si hodně budu rozmýšlet, jestli v sérii budu pokračovat. Škoda, drží se to tradice, že 2. díl v drtivé většině velmi zaostává za první knihou.
