Pablo7
komentáře u knih

Četl jsem to před volbami a tak jsem byl dost znechucen a vytočen, že tento člověk ovládá naši zem. Navíc ho řada spoluobčanů podporuje, což jsem nechápal nikdy. Hodně lidem stačí dát pár tisícovek nebo levný salám a pivo podobně jako za Husáka a jsou spokojený a ani jim nedojde, že to nedává ze svého ale z našeho. Politika a byznys je často dost špinavá záležitost, kde se nehraje fér a morálka je na posledním místě. Vadilo mi snad jen trochu nadbytečné citace novinářských kolegů např.paní Zlámalové. Babiš je zřejmě chytřejší než jsem si myslel, že dokázal takový Palermo vybudovat. Snad jednou na svoji nenažranost dojede.


Knížka fejetonů do novin. Některé mě zaujaly více jiné méně. Hodně se jich týká psaní, které je pro autorku naprosto zásadní. Je tam spousta zajímavých úvah a napsané je to vzhledem k náročnosti dobře a čtivě.


Četl jsem po povídkách Tyhle fragmenty od Bellové a tahle knížka je výrazně slabší. Povídky jsou docela dlouhé. Hned u první povídky se mi moc nelíbilo, jak je jazykově napsaná, ale možná je to částečně překladem. Některé povídky jsou hodně dojemné, až mě to přišlo trochu vykalkulované a přehnané.


Výborná knížka povídek a to mě povídkové knihy moc neberou. Povídky jsou krátké, ale vždy se autorce podaří navodit nějakou atmosféru a vtáhnout do děje. Je to velmi dobře napsaný a Bellová fakt umí. Problém je, že po pár týdnech si vzpomínám spíš jen na pár fragmentů. :-)


Je to výborně napsaný . Přečetl jsem vzhledem krátkosti za dva dny. Příběh disfunkční rodiny mě vtáhnul. Byl jsem napjatý, jak to dopadne, ale ten konec mě šokoval a taky trochu zklamal. Zkrátka mi to moc nedávalo smysl nebo to pro mě bylo přehnaný.


Četl jsem to, protože mě nalákalo vysoké hodnocení. O to větší je mé zklamání. Kniha je neskutečně dlouhá a zbytečně užvaněná. Kdyby autor napsal radši dvě nebo tři knihy udělal by lépe. Autor tam splácal dohromady hodně věcí a témat, ale žádná žádná postava mě nekázala doopravdy zaujmout. Nejlepší byla první nejrozsáhlejší kapitola, kde otec hlavního hrdiny vzpomíná na dětství. Skoro bych řekl, že tam měla kniha skončit. Všechny postavy šustily papírem, aby mohl autor rozvádět své úvahy.


Poměrně nenáročné oddechové čtení. Je to o čtyřech spolužácích, kteří po dvaceti letech od maturity žijí jinak než by chtěli. Vymyslí si proto "protisráčské" výzvy, jako třeba se svléknout na veřejnosti. Je to psané zábavně a je to přitažené za vlasy, ale bavil jsem se a přečetl to za dva dny.


Kniha mě zaujala svým jazykem a nezvyklým způsobem psaní. Vtáhla mě do děje a chtěl jsem vědět, jak to dopadne. Přesto mi to nakonec přišlo nejen jako příběh jedné postavy, ale spíš se autorka snaží rozebrat téma sebevraždy z různých pohledů. Snad proto jsou tam včleněný pasáže o statistikách sebevražd atd. Knížku jsem si dokonce po měsíci pročítal znovu, abych si připomněl některé scény. To už mě tolik nenadchlo, ale i tak to hodnotím vysoko.


Někteří autoři mě oslovili více, někteří méně a s některými jsem dost nesouhlasil. Většina příspěvků je napsaná dobře a stojí za zamyšlení. Různí lidi vidí zkrátka různé problémy.


Nápad podat fyziku nejen dětem zábavnou formou je dobrý, ale to provedení není perfektní. Některé bajky obsahují vtípky pro dospělé, které děti neocení a naopak některé věci asi neocení dospělí. Zkrátka mě to úplně nechytlo.


Jde o několik příběhů v jedné knize. Jednak hlavní hrdinka autobiograficky popisuje svojí cestu k japonštině a Japonsku. V rámci studia narazí na málo známého spisovatele Kawašitu a jeho knihy jsou dalším příběhem. Pak je tam ještě motiv, kdy "duše" mladé hrdinky zůstala před lety uvězněna v Tokiu. Nejvíc mě bavila ta osobní část, které je psána vtipně a s ironií, i příběh Kawašity je zajímavý. Nejmíň mě oslovila ta "mystery" část, které se pak ale protne s realitou.


Tak to byla dost náročná kniha. Starý pastor píše svému malému synovi dopisy, kde mu líčí příběh své rodiny. Děj se odehrává v padesátých letech 19.století, ale vzpomínky na dědečka sahají až do občanské války. Bohužel se toho v knize moc neděje. Jde hlavně o úvahy o víře. Po 100 stránkách jsem vážně uvažoval, že to nedočtu. Nakonec jsem vytrval. Pak se tam objeví marnotratný syn pastorova přítele a trochu více děje. Doporučuji hlavně lidem, co se více zajímají o víru a náboženství.


Knihu jsem přečetl za pár dní, protože je hodně čtivá a chtěl jsem vědět, jak to dopadne. Hlavní hrdinka je divná, ale je vykreslena sympaticky. Je naznačeno tajemství z její minulosti, které je odhaleno na konci. Eleonor se seznámí v práci s ajťákem a tak získává spojení s "normálním" světem. Humorné scény se střídají s vážnějšími nebo dojímavějšími. Jak už tu někdo zmiňuje, tak mě to připomnělo Backmana a jeho Oveho nebo Britt-Marie. Je to dobře napsané. Celý příběh působí poněkud nerealisticky, ale pokud máte rádi dojemné příběhy s humorem, tak doporučuji.


Jde o deníkové záznamy mladého lékaře, který se vybral za obor gynekologii/porodnictví. Humorné zážitky se střídají s tragickými. Líbila se mi upřímnost autora. Hned ze začátku napíše, že jako lékař po několika letech skončil. Trochu mi jen vadilo neustálé stěžování autora na málo peněz a hodně práce. Kniha je dobře napsaná a čte se snadno i přes odborné lékařské pojmy, které jsou vysvětleny.


Skvělá knížka. Dokonce jsem si ji po měsíci přečetl znovu. Nejsem moc na povídky, tak jsem neměl velká očekávání. Jde ale spíše o střípky života jedné ženy, které nejsou řazeny chronologicky. Autorky si prochází těžkým dětstvím, nezdary v manželství, závislostí na alkoholu, prací v různých profesích atd. Nevím, jak moc je to autobiografické, ale je z toho cítit opravdovost. Není to vypočítaný na efekt a je to výborně napsaný. I v těch smutných, těžkých chvílích se dá najít nějaké jiskra naděje a optimismu.


Líbil se mi jazyk, kterým je kniha psána. Ze začátku mě to bavilo. Čekal jsem, že postupně do sebe děj nějak zaklapne a pochopím to. Bohužel jsem se ale spíše ztrácel. Nejsem asi nejpozornější čtenář, protože čtu rychle. Nemám ale chuť se k tomu už vracet.


Když jsem viděl, že ostatní knihy vypadají vedle této bichle jako malé knížečky, tak se mi do ní moc nechtělo. Čte se to ale dobře a většinou je to dost napínavé, tak jsem to přečetl rychle. Na začátku knihy je předmluva autora a také popisy hlavních postav. Doporučuji to nečíst, protože pak vás nepřekvapí vývoj hlavního hrdiny či spíše antihrdiny Zlatka a osudy dalších postav. Jde vlastně o historii jedné rodiny, do které se promítají dějinné zvraty v Číně. Děj začíná před druhou světovou válkou a končí až v devadesátých letech. Popisy válečných událostí a bídy jsou hodně silně. Při čtení o hladomoru v období, jemuž komunisti říkají tři roky nesnází, jsem se divil, že kniha vůbec mohla vyjít. Pak se skokem dostaneme do devadesátých let rychlého hospodářského rozvoje a zbohatnutí Číny. Nedávám plný počet hvězd, protože mě vadilo, že část vypráví Zlatko v první osobě a pak se najednou přejde do třetí osoby a některé další věci. Nadbytečné je zařazení poslední části, která popisuje osudy jeho matky. Kniha ale stojí za přečtení.


Kniha se skládá ze tří částí. V první části Východ jsou tři povídky, které mě bavily a byly z exotického neznámého prostředí. V druhé část Západ jsou také tři povídky, které se mi zdály slabší a hlavně povídku inspirovanou Shakespearem jsem málem ani nedočetl. Třetí část Východ, Západ se znovu skládá z tří povídek a je opět zajímavější. Jde o zajímavou ale dost náročnou četbu. Navíc mě asi úplně nesedí formát povídek.


Kniha je napsána typickou "hrabalovštinou". Autor vypráví různé historky a zážitky, které prožil s výtvarníkem Vladimírem Boudníkem. Je z toho cítit láska a obdiv k tomuto umělci. Další postavou je básník Egon Bondy. Zatímco různé často pivní příhody mě bavily, tak filosofující pasáže nejen o výtvarném stylu explosionalismu už mě tam neoslovily. Vydání, které jsem četl se skládá z více různých textů kromě hlavní části Něžný barbar, což trochu narušuje celkový zážitek z četby.


Tak žádná velká literatura to není, ale zase tak špatně holky nepíšou. Víc mě bavila Marika Šopovská, ale Berenika je možná trochu více otevřená. Pobavilo mě, že si nakonec vzaly dvojvaječný dvojčata, i když to nakonec Berenice nevydrželo. Dokonce jsem neúspěšně hledal jejich starý blog na netu.
