PabloFuentes
komentáře u knih

(SPOILER) Velké finále a ukončení aristokratky. Co k tomu říct? Párkrát jsem se nahlas zasmál, takže kniha splnila svůj účel. Pasáž s příběhy z historie Kostky mi přišla nadbytečná, ale naštěstí nebyla až tak dlouhá. Nejvtipnější mi přišel... SPOILER (nečíst kdo nedočetl) ...falešný konec, který byl hodně černý, ale upřímně... Kdyby to takhle skutečně skončilo, tak bych byl dost naštvaný. KONEC SPOILERU. Naštěstí vše dopadlo tak, jak mělo a tak se můžeme rozloučit se všemi hrdiny důstojně a vědět, že všichni žijí šťastně, až dokud Kostku zase někdo nedobyde :)


Mám rád, když knihu dočtu a odcházím s úsměvem na tváři. V mém případě spíš - jdu spát s úsměvem na tváři a přesně to ve mně vyvolala poslední kniha paní Tučkové. Navíc mě přiměla najít si reálie o naší méně známé historii skryté církve, klášteře Bílá voda a poutním místě Mariahilf. Kniha tedy určitě má přesah. Skoro by se zdálo, že to je na pět hvězdiček, ale co dle mého toto dílo malinko sráží, jsou již jinými čtenáři zmíněné, nekonečně dlouhé spisy, kterých na mě bylo prostě až moc. Někdy je méně více. I přes to všechno je kniha skvělá, čte se výborně a můžu jen doporučit. A teď už se půjdu začíst do něčeho odlehčenějšího :)


První půlka knihy pro mě byla úplná katastrofa a vnitřně jsem si říkal, kdo takové knihy vlastně čte? (Evidentně tedy já, ale dostal jsem ji darem a nedařilo se mi usnout). Vždyť autor tam omílá stále dokola to samé a ještě k tomu nic extra objevného. Kde je ta myšlenka, která by mi měla uvíznout v hlavě a změnit mé smýšlení o životě? Pak ale přišla půlka druhá a musím říct, že nakonec ve mně přece jen něco uvízlo a musím konstatovat, že párkrát jsem se přistihl, jak o dané problematice skutečně uvažuji, takže nakonec alespoň za dvě hvězdičky.


Pěkné, čtivé, ale oproti ostatním dílům Zaklínače trochu slabší. Beru to jako takovou poslední možnost od Sapkowskeho ještě jednou nahlédnout do světa bělovlasého Vědmáka Geralta a prožít si s ním a s ostatními "běžné" dny jejich životů. Aneb co se po.... mohlo, to se po.... :)


Věřím, že tímto způsobem mohly dané události (pokud by se listopad 1989 odebral směrem, který je uvedený v knize) odehrát. Jediné, čemu nevěřím, je to množství odsouzených lidí a délka jejich trestů. Myslím, že by bylo vybráno pár exemplárních případů a zbytek by byl brán jako lidé čtvrté kategorie a zřejmě by se tento cejch vztahoval i na jejich potomstvo. Jinak se mi kniha moc líbila. Čtivé a se zážehem naděje na konci.


Po návštěvě Berlína, a ano i stanice zvané Zoo, jsem se dostal k této knize. Velmi silná zpověď heračky Christiane okořeněná o názory a příběhy jejího okolí, která jen dokazuje, že pokud se v nesprávnou dobu chytnete nesprávné party, může se s vámi stát doslova cokoliv.


"Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější." Bylo, je a vždycky bude aktuální. Člověk si až říká, proč se té povinné četbě vyhýbal, když ona měla smysl. Na něco se možná musí dozrát a možná k nějakému pochopení časem dozrají i ty "zvířátka" z farmy. Skvělé, čtivé.


Asi jsem tady jediný, kdo bude tuhle knihu hanit, ale já se do toho tak nedokázal dostat. První půlka knihy pro mě bylo doslova utrpením, kdy cokoliv jiného bylo zábavnější, než číst právě tohle. Pak se to otočilo a druhou polovinu jsem přečetl v podstatě během chvíle (proto alespoň ty dvě hvězdičky). Hlavním problémem je, že hrdina je příliš overpowered. Postavy jsou ploché a celkově to působilo až moc klišovitě a neuvěřitelně. Umím si představit, že tahle látka bude fungovat daleko lépe ve filmu, ale kniha za mě ne.


S touhle knihou jsem měl poměrně problém. Jsou tam pasáže, které jsou hodně pěkné a zábavné, ale i pasáže, které jsou vyloženě nudné (třeba různé politické domluvy o území, část bitev a podobně). Problémem je i nadměrné množství postav, kdy pak stejně ve výsledku za chvíli nevíte, kdo s kým mluvil. Samotný závěr se mi líbí tak, jak je. Nic bych na něm neměnil. I vzhledem k tomu, že se jedná o závěr celé ságy, tak tomu v hodnocení trošku přilepšuji.


Jak zde již bylo napsáno, také si myslím, že ke spoustě myšlenkám, které jsou v knize uvedeny, si člověk jednou přijde sám, nebo by alespoň měl. Nicméně text je moc čtivě sepsán a ke každému poučení jsou přidány jasné a srozumitelné příklady. Je to takový fajn návod na život, který by mohl spoustě lidem pomoct. S novým rokem tedy nastal čas stát se správným uprdelistou :)


Velmi čtivě napsaný příběh, který jakoby z oka vypadnul posledním dvěma letům našeho českého bytí. Postavy dělají správné, ale i špatné rozhodnutí a tím působí uvěřitelně. Trochu mě mrzí, že dějová linka s Klářiným bratrem vyšla dle mého trochu do ztracena. Potěšila i lehká návaznost na autorovu původní knihu Korporace, nicméně není ji nutné kvůli pochopení děje znát.


Vůbec netuším, jak tohle pojmout. Chápu, že pan Zibura chtěl asi zachytit co nejvíce ze svého cestování, což je úžasné do své osobní sbírky a dejme tomu k nějaké archivaci vlastního života, ale na mě jako čtenáře to prostě úplně nezafungovalo. Ve výsledku teď znám osobní život kdejakého horala na Kavkaze (což neznám ani u vlastních sousedů), a kdo a jak chlastá, ale po dočtení prostě nemám pocit, že bych měl touhu Gruzii nebo Arménii navštívit. Přitom v Gruzii jsem byl a je to nádherná země. Pan Zibura má na psaní talent, to se mu upřít nedá, ale v rámci knihy bych určitě ubral pasáže o chlastu, informace o tom, kde kdo studoval a třeba přidal fotky z cest.


Myslím, že níže už bylo vše řečeno. Nejvíce souhlasím s názorem Seta123. To, že kniha nemá samostatného vypravěče, ale že nám je příběh vykládán tolika možnými způsoby a ještě skáče všude možně v čase dělá tento díl opět zajímavým a jiným, než jsou díly předchozí. Jediné, co mi vadilo, byli trochu nevýraznější záporáci v závěru, ale to přežiju a rovnou se "teleportuji" k další knize, na kterou se už teď moc těším. :)


Nina odvedla skvělou práci. Není zde vůbec nic k vytknutí. Jsem rád, že přiblížila život běžných občanů. Nejpřekvapivější výpověď? Asi příběh studentky a reálná vznikající hipster kultura, která se evidentně nevyhýbá ani KLDR. Ke zbytku knihy jen dodám, že je opravdu neuvěřitelné, na kolika možných úrovních může člověk ztratit svobodu. Buďme rádi, že žijeme, kde žijeme. Mohlo by být hůř.


151 dní Pacifickou hřebenovkou jsem četl vždycky před spaním a musím říct, že už se mi o ní i zdálo. Krásné hory a příběh nezkušené holky, která se vyhecuje a nakonec to zvládne. Nebo ne? Na Lucku jsem narazil díky pořadu 7 pádů a už v tu chvíli jsem věděl, že si knížku pořídím. Nelitoval jsem a při čtení se hodně smál, obzvláště u dní s komáry nebo třeba u krysy ve stanu :D Ps. Pokud jste ultralight backpackeři, ale bez knihy nikdy nikam nevyrazíte, rozhodně si nebalte tuhle, protože pak dopadnete přesně jako Lůca :)


Příběhy jsou to rozhodně zajímavé, ale působí na mě až příliš odosobněle ve srovnání například s osobní zpovědí Michaely Duffkové, která mne přece jen zaujala a vtáhla do svého života malinko více. I tak se ale jedná o čtivo, na které by člověk narazit měl.


Kniha mi přišla malinko slabší, než ty předešlé, nicméně téma bylo pořád zajímavé. První část zaměřená na dějiny se mi zdála trochu těžkopádnější a možná až příliš tlačila na pilu. Nemyslím si, že by všechny ty historické události byly až tak napojené na zrcadla a odrazy, stejně tak do toho zakomponovat Aladinovu lampu či Sněhurku v příkladech na konci mi přišlo až moc. Nicméně nebudu lhát. Metodu určitě, jakmile bude trochu času, vyzkouším a myslím si, že v léčení zármutku mají zrcadla a odrazy rozhodně svůj smysl.


Za mě trochu slabší díl, ale to je jen tím, že mi zde chyběly ty silné dvojice typu - Yen a Ciri, Geralt a Yen, Ciri a Geralt. Je pravda, že dějově to bylo slabší a že se jednalo hlavně o samotnou cestu. Nové postavy Milwy a Regise jsou příjemným zpestřením a doufám, že budou delší dobu i v dalších dílech.


Líbí se mi, jak je Zápisník napsaný a jaký má přesah. Je vidět, že i z něčeho zlého může vzejít hodně dobrého. Autorce moc děkuji za odvahu, že do toho šla. Spousta lidí tady potom řeší nelogičnosti v chování hlavních aktérů, ale dle mého je hlavní problém, že z knihy víme, že byla hádka, ale už nevíme, co kdo jak podal, co kdo přesně řekl, jak co vyznělo a vlastně ani co přesně se řešilo. Víme jen, že byla hádka a problémy v manželství a během toho všeho vznikaly zajímavé projekty. Problémy, díky kterým se všichni báli, že do toho autorka opět spadne a naštěstí nespadla :) Více takových knih.


Kniha byla určitě zajímavá. Jako klad beru popis starých obyčejů a zvyklostí, které obzvláště na vesnici přežívají dodnes. Jako zápor zase to, že spousta domněnek zde bylo předkládáno jako fakta. Každopádně kniha stojí určitě za přečtení :)
