PabloFuentes
komentáře u knih
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Přiznám se, že původně jsem chtěl dát jen tři hvězdičky a to kvůli těžkopádnějším pasážím diskuzí soudruhů na schůzích. Chápu, že to tam muselo být, ale mohlo jich být trochu méně. Nicméně láska k postavám a to, že už se s nimi opravdu vidím naposledy, tu hvězdičku přidala. Navíc zrovna v tomhle díle byly dle mého asi nejdojemnější a i nejkatarznější pasáže vůbec. Krásné a důstojné zakončení těžkého příběhu ztraceného města.
Trhlina
Jozef Karika
(SPOILER) Existuje mnoho realit, které leží vedle sebe a občas se stane, že se někde protnou. Já se nacházel v té, ve které se čtení Trhliny a chůze po horách na Tribeči absolutně střetla s mou současnou náladou a všechno do sebe dokonale zapadlo.
Temné lesy se mihaly za oknem vagónu, ve kterém jsem seděl a přísahal bych, že jsem tam měl v kupé i spolucestujícího na sedačce naproti, ale najednou byl pryč. Byl tam? Nebo tam snad nikdy neseděl? Možná jsem se jen příliš začetl a on vystoupil v Ústí nad Orlicí. Možná jen pro něj v našem vlaku a v naší realitě nikdy nebylo místo. To už se asi nikdy nedozvím. Jediné, co vím, bylo, že Tribeč mě v tu chvíli naprosto pohltila a já byl myšlenkami jinde, než v našem kupé.
Ps. Víte o tom, že spousta internetových odkazů uvedených v knize stále funguje?
Manželé odvedle
Shari Lapena
Ke knize jsem přišel jako slepý k houslím, resp. jsem ji vyhrál v tombole. Pustil jsem se tedy do čtení a musím říct, že mě vlastně velice bavila. Líbilo se mi, že ač se jedná o detektivní příběh, je celý z pohledu "obětí", nikoliv vyšetřovatele. Oceňuji popis myšlenkových pochodů hlavních hrdinů. Jejich utrpení bylo občas až hmatatelné. Spoustě lidem se zde nelíbila poslední kapitola, no mně nevadila, ale za zvrat ji nepovažuji. Vidím ji jako něco, co se dalo očekávat. Lepší tři hvězdičky.
Boj o magii
Klára Holubovská
Velice povedený a hlavně velmi čtivě napsaný fantasy román, který si pohrává s tím, co je opravdové zlo, a že nic není úplně černobílé. Jako hlavní zápornou postavu tady máme Kortana, nicméně je napsaný tak sympaticky, že ač se snaží magii zničit, a tím i Periocii, vlastně mu člověk dost fandí a chápe, proč to dělá. Na druhé straně je "kladný" Andross, bývalý vládce země, který naopak o svou magii přišel a chce ji získat zpátky stejně jako svůj trůn. Sarkastická kočka Nisa, která mu v tom pomáhá, je pak originálním a občas i vtipným prvkem. Andross o sobě ví, že magii nadužívá a čtenář už trochu tuší, že není tak kladnou postavou, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Hlavním neduhem knihy je trochu větší množství jmen, ve kterých se pak i díky častému pojmenování postav různými způsoby (např. dle jejich rodů, kterých není zrovna nejméně), čtenář lehce ztrácí, čehož jak se zdá, si je autorka dobře vědoma, protože hned na začátku knihy je seznam postav pro lepší orientaci. V každém případě se jedná o první díl trilogie, děj je dobře rozehraný a jsem zvědavý, kam nás zavede jeho pokračování. Mohu jen doporučit :)
Prostě na mě zapomněli
Jiří Holub
Silný příběh o střetu dvou generací, mladičké Klárky a starší ženy Helgy, v těžké době odsunu Němců po druhé světové válce. V podstatě souhlasím s komentářem medlovice. Také by mě zajímal spíše osud Červenky, než postav, které se najednou vynořily v epilogu. Ale budu to brát tak, že to je jako v životě. Občas o někom víte, jak dopadne a občas se to nedozvíte. Příběh se mi líbil a celou knihu jsem zvládl za jednu jízdu vlakem. Jen jsem měl trochu problém s tím, jakým slohem byly napsány pasáže vyprávěné Helgou. I tak ale můžu s čistým svědomím doporučit :)
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Je to už půl roku, co jsem četl díl první, a chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněl na to, co se s kým stalo. Nicméně kniha je napsána velmi chytře a často si některý z hrdinů vzpomene na původní dění, čímž vám vše připomene. Škoda, že tu nebyla Barbora, té by se to moc líbilo, jak tehdy…
Moc se mi líbil příběh a osudy hrdinů samotných. Neuvěřitelné, čtivé a zároveň velmi děsivé vzhledem k tomu, že se jedná o skutečné historické události. Občas někoho nesnášíte (třeba s takovým Tomkem jsem úplně dobrý vztah neměl), ale vzápětí se něco stane a vy si tu cestu k němu stejně najdete. Jak řekla paní Lednická v jednom z rozhovorů, postavy s ní žijí ještě dodnes. Věděla moc dobře, co se jim kvůli příběhu musí stát, bylo to pro ni těžké, chodila 10 km denně, aby to ze sebe vychodila a pak to prostě napsala, protože bylo potřeba vyprávět příběh kraje a lidí, kteří byli těžce zkoušení.
Jak už tedy tady někdo říkal, tohle by měla být povinná literatura, protože její přínos je zřejmý. Nemluvě o tom, že pamětníci některých událostí jsou ještě stále mezi námi. Oblíbené postavy: Julka, Ženka, Leon, Jurek a Anuška.
Josefíně všichni lžou
Kateřina Pantovič
Tak tohle je hodně ze života. Souhlasím s tím, že se to musí trefit do nálady a mně se to do nálady rozhodně trefilo. Všechny postavy byly krásně uvěřitelné, bavily mě, občas byla kniha velmi humorná, jindy zase hrála na vážnou strunu. Moc se mi líbilo zmínění legendy vztahující se ke vzniku Karlových Varů. Zrovna včera jsem touto historkou ohromil kolegyni pocházející z tohoto kraje. Nicméně i mně v textu trochu vadilo vstupování autorky do děje. Obzvláště ze začátku mi to přišlo rušivé, pak jsem si asi zvyknul, nebo toho ubylo. I tak bych knihu doporučil a moc chválím nejen název tohoto titulu, ale i všech autorčiných ostatních. Myslím, že Kdo se postará o Annu si budu muset přečíst také :)
Hastrman
Miloš Urban
(SPOILER) Ohodnotit tohle dílo bylo pro mě tak strašně těžké. Na jednu stranu je opravdu originální, stylové a zábavné, na druhou zvláštně nevyvážené. První kniha je popisem života na vesnici, se všemi jejími tradicemi (zdravím Babičku na Staré bělidlo), oslavami, způsobem života a zajímavým milostným čtyřúhelníkem, který je absolutně dokonale vyvrcholen. Druhá kniha už je klasický Revenge story, který možná až moc tlačí na pilu ohledně životního prostředí, nicméně s překvapivě pozitivním koncem. I když to finále samotné bylo zase krásně poetické. Je to tak na 4 a půl hvězdy, ale protože mi z vlasů natekla voda do očí, tak jsem je trochu přimhouřil a hned je z toho hvězd pět :)
Historky z Tinderu
Lucie Macháčková
Lucku Macháčkovou mám rád jako stand up komičku a tak jsem čekal, že kniha bude ve stylu jejich stand upů a ono hodně velká část nakonec byly ty stand upy, případně její scénky z Koko comedy. Člověk se zasměje, občas je tam velmi černý humor, což já opravdu můžu a ty vzpomínky na Moravu taky cením :) Mým hodnocením je tedy velmi solidní trojka. Jen škoda teda za tu recyklaci. Ps. donutilo mě to popřemýšlet nad vlastní randící historií a myslím, že by se pár podivínek taky našlo :D
Harry Potter a Tajemná komnata
J. K. Rowling (p)
(SPOILER) Obsahuje Spoilery: Tak mi zase od sovy přišel dopis, že se mám dostavit na nový školní rok do Bradavic. Rychle jsem sehnal všechny učebnice, překvapivě nějak moc jich bylo od Zlatoslava Lockharta a už už si to ženu s Harrym na nástupiště 9 a 3/4, když najednou nabouráme do zdi. Naštěstí Ron měl skvělý nápad jet taťkovým létajícím autem, tak jsme to hecli a pak už nás čekal jeden průšvih za druhým. Co říci k druhému pokračování Harryho Pottera?
Za mě osobně lepší jak díl první, protože už pracujeme se světem, který trochu známe, příběh je takový “komornější“ a tím i ucelenější (logicky, jsme přece v Komnatě :) a celé mi to nějak hezky uběhlo. Jen jsem si všiml, že Harry přece jen od svého bratránka Dudleyho něco pochytil, protože zatímco on od Rona a Hermiony dárky dostal, sám nic nikomu k Vánocům nedal. Teď mu to odpouštím, ale pro příště, abychom se brzy neobjevili na převýchovu v Azkabanu :)
Pražské jaro
Simon Mawer
Musím říct, že takhle krásně zpracovanou problematiku roku 1968 jsem dlouho neviděl. Nemluvě o tom, že je provedena formou velmi čtivého románu. Nakonec jsem si musel dohledat i spoustu informací o panu Mawerovi, protože mi přijde až neuvěřitelné, jak často se zaměřuje ve svých knihách na ČR. Tak například: Když byl mladý, stopoval v roce 1968 se svým kamarádem do Řecka. Po cestě mu navrhl, co kdyby se vydali namísto do Řecka do tehdejšího Československa, ale nakonec kamaráda nepřesvědčil a v panu Mawerovi jen zůstalo, co by se stalo, kdyby se tehdy rozhodli jinak? Je tedy jasné, že postava Elie a Jamese je inspirována jeho vlastním životem. Také se mi líbily historické vsuvky, které za mě působily nenásilně a něco málo jsme se z té doby o rozdělení západního a východního světa dozvěděli.
Je vidět, že autor si nastudoval veškerá historická fakta od ulic Prahy, až po tehdejší známé české umělce. Za mě absolutní spokojenost, tedy až na ten otevřený konec, za který bohužel nemůžu dát plný počet hvězd. Ptal jsem se na tu dobu i rodičů a svou recenzi zakončím tím, co řekla učitelka mamce na základce první školní den po obsazení: "Děti, dobře si zapamatujte, co jste dodnes zažily, protože kdo ví, jak se o tom bude učit za pár let."
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Pro někoho první, pro někoho poslední. Jako třeba pro mě. Dalo by se říci, klasická Mornštajnová, ale tímhle to vlastně celé vypuklo. Příběh několika generací, zajímavé životní osudy a skvělé počtení. Mé oblíbené postavy byly Alžběta, Božena a jejich otec Antonín, kdy každý z nic byl něčím jiný a velmi specifický. Závěr mě mile překvapil a nečekal jsem ho. Moc děkuji paní Mornštajnové a teď už mi nezbývá nic jiného, než tak jako všem ostatním, jen čekat na novou tvorbu.
Želary
Květa Legátová (p)
Jozova Hanule mě nadchla a tak jsem očekával něco obdobného i od Želar samotných. Myslím, že v něčem bylo i lepší, že jsem četl první právě Hanuli, protože už jsem některé postavy znal, a i tak mi přišlo, že ten zmatek v tom, kdo zrovna mluví, kdo se vůbec v místnosti nachází apod. byl obrovský. Obzvláště v první třetině knihy to bylo trochu peklíčko. Vůbec nedokážu pochopit, jak některé kapitoly mohou být tak špatné a některé naopak tak výborné. Příběhy a osudy jsou to těžké, různé události čteme z pohledu více postav, takže na ně máme jinou perspektivu a náš názor na věc se může postupně měnit. Určitě to není kniha pro každého, ale ta nepřehlednost jí hrozně ubírá, což je obrovská škoda.
Do tmy
Anna Bolavá (p)
(SPOILER) Vím, že jsem měl napsat komentář na knihu Do tmy od paní Anny Bolavé. Myslím na to celý den, ale pak si všimnu Hluchavek, které vyrůstají vedle mého domu a tiše na mě volají a lákají mě svými protáhlými lístky a nachovými květy, které jsou v slunci ještě krásnější, než když jsem je sbíral před týdnem naposledy. Už už si to mířím k počítači, když se najednou přistihnu, jak sedím mezi nimi a jejich krásná struktura se mi mne mezi prsty a já opět cítím to neodolatelné opojení. Nasbírám jen jednu brašnu, kterou mám teď přes rameno. Stejně se mi toho víc do bytu nevleze. To bude hned a pak napíšu ten komentář. Na mě je spoleh.
Popravdě na začátku jsem netušil, že budu číst 250 stran o tom, jak někdo posedle sbírá všechny možné druhy květin a prožívá u toho slastné pocity štěstí. Jen o tomhle přece ta kniha nemůže být. A najednou jsem byl úplně na konci, obešli jsme spolu s hlavní hrdinkou všechny louky a meze a někde mezi tím umřela kamenná tvář paní Tomanové, setkali jsme se nešťastně s tchánem a ty muškáty od Marcely, no tak, kdo mohl čekat tak silný déšť. Nechápu, kde se nám vzala ta ošklivá rána na ruce. Je to neuvěřitelné, ale ono to celé opravdu nějak funguje a být tak dlouho v něčí hlavě ve vás něco z něj zanechá. Něco... A co je vlastně opravdové štěstí? Líbí se mi, když stránky knihy šustí. Šustí nahlas. Není to ale kniha pro každého.
Provazochodkyně
Simon Mawer
"Říkala jsem si, že si to možná rád přečteš. Je to můj příběh. Ach ne, ne ten poválečný zmatek. Je to o tom, co se stalo za války. Když jsem byla hrdinka."
Já bych řekl, že to je vše říkající. V první knize byla Marian Sutrová hrdinka. V knize druhé, po válce, už to byl jen jeden velký špionážní zmatek. A jako u každého agenta, nikdy nevíte, jestli to, co se dělo, mělo nějaký smysl. Nenechte se zmást, vlastně mě ta kniha velmi bavila. Dobře se četla, bavil jsem se. Nedokázal bych ale vysvětlit, o čem to vlastně bylo a co bylo účelem.
Jozova Hanule
Květa Legátová (p)
Na začátku jsem se bál, že děj bude velmi zkrácený, urychlený, oproštěný od jakýchkoliv emocí. Vždyť ta kniha je tak tenká. Nemohl jsem se však více mýlit! Kniha vás prostě vtáhne. Ten přerod vztahu Elišky/Hanule k Jozovi od "musím s tebou být" po "jsi mým světem", je tak neuvěřitelně hezky a citlivě napsán. Prostředí malé vesničky Želary a životy jejich obyvatel, to všechno tam je. Není potřeba víc dodávat. Dobrá práce paní Legátová.
Harry Potter a Kámen mudrců
J. K. Rowling (p)
Taky patřím k těm, které knihy Harryho Pottera nějak minuly a to jsem ním ta nejvíce zasažená generace, která na jeho dobrodružstvích vyrůstala. A ač mé ochranné kouzlo na obranu proti knihám fungovalo mnoho let, tento rok přišla kamarádka, kouzlo prolomila a proklela mě čtenářskou výzvou: "Přečtidum Harryosa!" Učinil jsem tedy, přenesl se vlakem z nástupiště 9 a 3/4 do Bradavic a musím říct, je to fakt dobré! Čtivé, svižné a s obrovskou dávkou fantazie. Kámen mudrců za mnou, nastal čas vstoupit do Tajemné komnaty.
Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
(SPOILER) Na začátku jsem měl pocit, jak kdybych četl opětovně Norské dřevo - hlavní hrdina Hadžim, jako by z oka vypadl Tóruovi, kniha se opět jmenuje podle názvu písně a velká láska zde vzniká v hluboké minulosti - jen tentokráte není zatížena tragédií. Naštěstí se pak příběh proměňuje a dál už je to celé jen o opravdové lásce a s ní spjaté touze po nevěře (v doslovu je pak zajímavé, že japonskému publiku vlastně nevadila samotná nevěra jako sexuální popisy, zatímco evropské publikum to mělo naopak). Moc se mi líbí, Murakamiho popis smýšlení hlavního hrdiny, naopak neoceňuji popis samotného sexuálního aktu, který působí, jak kdyby ho psal někdo jiný a za mě by tam vlastně vůbec nemusel být. Trochu mě mrzí, že jsme se nedozvěděli nic o Šimamoto, ale i takový je život. Něco holt zůstává nevyjasněno.
Proč spíme
Matthew Walker
Na to, že se jedná o odbornější knihu, byla napsána velmi čtivou formou. Jedinou výtku mám k tomu, že autor často zmiňuje studie, na které už ale nedá žádný odkaz. Pak to působí, že si daná fakta vycucnul z prstu. Příklad: lidé, kteří více spí, vydělávají více peněz. Z čeho to vychází? Jinak je ale téma spánku rozebrané opravdu přehledně a to skrz na skrz ze všech směrů z pohledu lidí, zvířat i rostlin. No nic. Myslím, že si půjdu na chvíli schrupnout. Přece jen, chci ty peníze. Dobrou :)
Šikmý kostel
Karin Lednická
Přenádherné dílo a lepší knihu ke čtení k zakončení roku si neumím představit. Skvěle přednesený příběh z kraje, kde se těžce vydělává na chléb, a z historie, o které se u nás tak moc nemluví. Musím říct, že Karin Lednickou můžu klidně přirovnat třeba ke Kateřině Tučkové, protože je vidět, že stejně jako paní Tučková i paní Lednická má skvěle nastudovanou historii a životy horníků, o kterých její román pojednává. Těším se na druhý díl.
