pajaroh komentáře u knih

Za mě vcelku nečekané příjemné překvapení, ke knize jsem přistupovala opatrně, ale tento příběh české ženy nacházející se v pustých částech Ameriky mě oslovil od první kapitoly. Trochu mi to připomínalo záznamy z cest Patti Smith (jinak opravdu nesrovnávám), hledání svého místa, setkávání se se zapomenutými lidmi i opuštěnými kouty země... Vyprávění má lehce melancholický nádech a naštěstí je bez jakéhokoliv patosu či romantizace indiánů.
Opravdu škoda, že kniha není více známá (stačila by desetina medializace jiných českých superplodných autorek, které si to podle mě ani nezaslouží). Na druhou stranu by tomuto příběhu a myšlenkám masová popularita neslušela.

10 03.06.2023

Autorčina Adresa Naděje se mi líbila, ale tento příběh mi byl ještě blíže. Snad tím kočovným životem, horami, francouzskými vesnicemi, no občas to až zavánělo malebným kýčem, ale nikdy to nepřekročí únosnou hranici a také je všechna ta nostalgie a krása uzemněna nemocí a těžkostmi.
A že na cestách člověk pozná zajímavé, netradiční a občas podivné lidi, to autorka moc pěkně vyjádřila.
Přes těžké téma mám po dočtení z příběhu hřejivý pocit, což mi přijde důležitější než kdejaké literární korektnosti.

13 23.05.2023

Příběh z hor, který jsem nalezla v knihobudce v Beskydech a četla jsem ho večer po horském toulání s výhledem na kopce do tmy, deště, mlhy. Může být pro čtení Bratra mlčenlivého vlka ideálnější prostředí?
Samotný příběh mě velmi oslovil, vlastně jsem čekala dětské povídání o klukovinách na horské chatě, ale v knize je toho mnohem více. Více smutku, krásy, vztahu k přírodě i horám, také více pohledů na různé lidské povahy. A více blech a bernardýnů.
Takové knihobudkové nálezy opravdu můžu a děkuji za ně všem, kteří tuto krásnou knižní tradici udržují.

10 22.05.2023

Nová kniha o Rychlebských horách s pěknými fotografiemi ale nijak detailním textem. Souhrn informací je to přehledný, vhodný pro nové návštěvníky Rychleb. Pro někoho, kdo se o tento kout zajímá či ho navštěvuje již delší dobu, je to opakování známého.
Název knihy mě doslova bolí... ale v dnešní době už je to pravda. Už by se mi nepodařilo ztratit se na Hraničkách, protože turistická stezka totálně zarostla a nebyla prošlá dny, možná týdny...

7 22.05.2023

Nádherně zpracovaná atabaská legenda přibližující život Eskymáků i jejich povahu. V jednoduše napsaném příběhu dvou starých (sebou i kmenem odepsaných) žen dokáže autorka probudit naději i motivaci a já si knihu velmi ráda znovu přečtu, až budu mít chuť remcat na život.

5 22.05.2023

Sportovní výkony autorky jsou obdivuhodné a opravdu - všechna čest za to, co dokázala.
Ze samotné knihy jsem rozpačitá. Obsahuje mnoho různých zaměření, pohledů, citátů a životních mouder a možná právě proto mi v tom chyběla hloubka jednotlivých témat. Během chvilky jsem se od čtení meditace přesunula přes ultramaraton, péče o tělo, mírový běh k dálkovému plavání a šup na pár stránek do Austrálie... Myslím, že přesně taková autorka je, a já její silnou a expanzivní životní energii a chvat (navzdory popsaným meditacím) nestíhala zvládat ani při čtení.
"Po triatlonu nebyl čas se zastavit a plně si uvědomit, co se událo." - tato věta vyjadřuje můj celkový pocit.
To však neznamená, že není kniha dobrá - věřím, že pro čtenáře s podobným životním tempem to bude inspirující čtení.

12 22.05.2023

Příjemná oddychovka s nepříjemně odhadnutelným dějem.

4 22.05.2023

Není náhodou, že se mi tato kniha dostala do rukou dostala v době, kdy hodně přemýšlím o společnosti a vyrovnání se s vším tím hnusem, který přináší. A ani není náhodou, když jsem zjistila, že v Bournemouth, kde Jane žije (střídavě od svých 7mi let), jsem letos už 2x byla a čeká mě tam další cesta. (Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že ji zná málokdo z místních).
Je to kniha, ve které autorka popisuje své dětství, život, názory na mnohé události a především životní filozofii a důvod nejen k naději, ale i důvod k životu po mnohém násilí, kterého byla svědkem.
Neuvěřitelně moudrá žena.
A dobrá spisovatelka.

7 22.05.2023

Kombinace zajímavého příběhu a dokonalého grafického zpracování (které mě zaujalo více než text) tvoří z knihy výborný celek. Nelehká temata a psychické stavy jsou dobře zachyceny i pro dětské čtenáře, nějaké to dobodružství, kamarádství a vztahy a netradiční prostředí. Opravdu pěkná kniha - řekla bych pro čtenáře jakéhokoliv věku.

6 24.04.2023

Kniha zamyšlení tak nějak o ničem a vlastně o mnohém. Vyprávěním několika střípků časově krátkého období se o hlavní postavě mnoho konkrétních detailů nedozvíme, přitom poznáme kus jejího vnímání světa, povahy, duše. Líbily se mi úvahy, popisy vybraných míst a pocitů. Osobně jsem se prostě musela částečně s vypravěčkou ztotožnit, volba životní cesty je až příliš podobná (narozdíl od mnoha jejích pocitů). Příjemná, pomalá kniha.

4 24.04.2023

Změť románku a pokusu o magický realismus s velkým důrazem kladeným na intelekt hlavní hrdinky... no nevím. Hovorový jazyk mě bolel, japonské "zajímavosti" nezajímaly, čtení nebavilo.

9 17.04.2023

Úvaha o střídání ročních období, která opakuje obecně známé věci a jejiž čtení mi nic nepřineslo. Období na mě přirozeně působí, to, že se rozdíly v dnešní době zastírají či nevnímají vím, jahody v zimě mi nechutnají a výčet jídel na konci knížky ...?

3 17.04.2023

Poklidný rozjezd s café au lait na jarním sluníčku? No kdeže... Od první věty je tento díl plný akce, napětí a hrozby lidské i přírodní. A což o to, vodní živly a počasí jsou popsány výborně, stejně tak pocity z překlenutí zimy do jara, které se pro tuto roční dobu toliko hodí. Ale kde se vytratily ony pohodové okamžiky vyplňující děj, milá atmosféra Three Pines? Vím, že obyvatelé nebudou trávit čekání na povodeň hrozící smetením vesnice u krbu s mandlovým croissantem a knihou, ale ... stejně mi to chybělo.
Poslední díly jsou více a více dějové, nahuštěné, což jistě ocení čtenáři napětí, ale pro mě už překombinované - zápletky, vyšetřování i vztahy. Ráda se vracím do tohoto literárního koutu Kanady z jiného důvodu.
Co se mi líbilo, bylo pokračování příběhu Clary.
A závěrečné poděkování L. Penny mě vždy dostane.

10 14.04.2023

Začátek mi připadal rozvláčný a otázky nadbytečné, ale postupem čtení jsem se k originální atmosféře Petrkova a jeho obyvatel ráda vracela. Nostalgie a poetiky je kniha plná, no život to poetický nebyl. Z této umělecky nadané rodiny mě nejvíce oslovily černobílé fotografie Daniela Reynka, které mám doma ve starém kalendáři. Také přírodní grafiky Bohuslava R. se mi líbí (jeho literární dílo mám bohužel spojeno s rozebíráním a teoretizováním na vysoké škole, což není autorova chyba - básně by prostě měly k člověku promlouvat a neměly by se rozpitvávat a škatulkovat).
Samotné dotazování Aleše Palána je průměrné, řekla bych, že jeho největší síla a úspěch je ve výběru osobností. Díky nim je tato kniha rozhovorů zdařilá, mají neuvěřitelný přehled i osobitý styl.

7 13.04.2023

Nejsem fanoušek (naopak) českého rybářství ve smyslu narvat bahňáček co nejvíce kapry, abychom ho mohli se slávou na podzim masu těl vylovit. Možná je to tím, že jsem poznala soukromé rybaření ve fjordech a jezeře v Norsku. A to pod dohledem farmáře, který jakoby postavě Ivara z huby vypadl.
Tohle pomalé čtení a jednoduché filozofování o všem a o ničem nebo prostě jen popis žití u horského jezera jsem si opravdu užila. Dýchá z něj sever a prostor.

8 06.04.2023

Miluji atmosféru knih Patti Smith, prostě mě uklidňuje (asi to nahánění a pití kávy). Líbí se mi její styl a psaní o běžném životě, myšlenkách, žádné velké rozuzlení, žádný příběh plný obratů. Prostě jen příjemné nostalgické povídání o sobě, o místech, o spisovatelích a lidech, které často ani neznám, ale vůbec mi to nevadí.
A po této vzpomínkové knize i mnohem více rozumím záznamům z poslední Knihy dní.

9 03.04.2023

Jsem ráda, že tato kniha vyšla v originále za života Královny, nejedná se tedy o žádnou posmrtnou biografickou "rychlokvašku", kterých je o známých osobnostech na knižním trhu více než dost. Připravte se na opravdu detailní vyprávění z dětství a života Elizabeth zahrnující informace o různých hračkách, dárcích, gestech či dohadech, zda princezna v pěti letech zavtipkovala či nikoliv. Kapitoly o dětství jsou napsány pro opravdové fanoušky, pro mě byly méně záživné, byť citace tehdejších novinářů skloňující tisíckrát slovo "rozkošná a kouzelná" jsou úsměvné.
Zklamala mě délka (resp. nedélka) popisu válečného období. No a úlety typu co napsala o královně jakási paní v domácnosti byly na mě už trochu moc.
Přijde mi, že kniha je spíše souhrn toho, co kdo řekl či napsal ve stylu jedna paní povídala, než konstruktivním královniným životopisem, který jsem očekávala... Je třeba k ní přistupovat s přihlédnutím k netradičnímu zbožňování královské rodiny Angličany.

3 03.04.2023

Příběh ze zádumčivého, hladového a studeného severu, dobře vykreslené povahy lidí, ty přímé i skrývající tajemství. A kruté, nikoliv kvůli přírodním podmínkám, ale to popisované lidské násilí mi vadí čím dál více i v literatuře, můj problém (snad díky současné "severské" tendenci neskončím u dívčích románků).
Dvě vyprávěcí linie se mi líbily, stejně tak konec a vysvětlení příběhu. Nejvíce mě zaujala podobnost a zároveň velká odlišnost ženských postav, vnímání domova, strach a slabé stránky, které byly vlastně i odvahou.
To, jak divnosti a poslední kapitoly zapadly do sebe i úplný závěr - opravdu výborné.
"Duše se v hlubokém lese snadno uchytí a zůstane."

12 28.03.2023

Novela psaná jednoduchým jazykem, bez detailů a odboček, přesto s velkou výpovědní hodnotou (a dobře popsanou vánoční irskou atmosférou). Měla jsem při čtení pocit, že se příběh odehrál před mnoha a mnoha lety...
Někdy není třeba dlouhých románů.

17 20.03.2023

Třetí kniha Guzel Jachiny je možná nejlépe napsaná, ale také nejdrásavěji. Vlak do Samarkandu přináší opět silný, hluboký příběh. A jak už je v autorčiných knihách zvykem, temnou historii, chudobu, hlad a smrt provází (a určitě nevyrovnává) laskavost a snad trochu naděje. V částech Dějevova šílenství jsem se trochu ztrácela a je mi líto, že postava komisařky Bílé nedostala více prostoru. Čtení autorčiných knih je zážitek a příběh nepatří mezi zapomenutelné.

16 16.03.2023