pajaroh komentáře u knih

Krásná kniha o životě jedné tiché duše žijící v ústraní společnosti, takové mám nejraději. Autorka mohla jít klidně více do detailů i do hloubky, co se života/rodiny/díla Len týče, i když chápu, že se chtěla co nejvíce vyhnout spekulacím a výmyslům. A stejně ty popsané opeřené zahradní chvíle jsou nejkrásnější, tak jako vývoj povahy a sympatické asociálnosti. A když si k tomu najdete dostupné fotky Len Howard...
Opravdu si kniha zaslouží mnohem větší pozornost (I když skryté neprofláklé poklady jsou nejpřitažlivější).

23 31.05.2021

Kdyby se mi tato kniha dostala v dětství do rukou, přidala by se ke 100x čteným, ohmataným, otrhaným, milovaným (Heidi, děvčátko z hor, Děti z Bullerbynu, Danny, mistr světa, Gabra a Málinka)... A možná je dobře, že jsem ji četla až v této době, protože i když je to dětská literatura, optimismus, lidskost a nadhled si z ní může odnést kdokoliv.
Krásné neosekané vydání od Albatros s ilustracemi Ivony Knechtlové.

23 26.04.2020

Před rokem jsem se toulala skotskou Vysočinou, mokla, stanovala na černých vřesovištích a prolézala opuštěné chátrající kamenné domy... letos jsem se tam vrátila alespoň díky knize P. Maye. Tedy o kousek více na západ...
Přiznám se, že jsem si při čtení vychutnávala především atmosféru ostrovů, samotný příběh byl pro mě ve vedlejší roli a těšila jsem se, až začnou zase ty popisy krajiny, rozbouřeného moře, černých skal a neustále zatažené oblohy. Prostě Skotsko. Krimi zápletka byla ke konci hodně vyhrocená, ale to tomuto žánru asi jen těžko můžu vyčítat.

23 30.05.2019

Kombinace posedlosti a puntičkářství hlavní hrdinky s pochopením a vnímáním přírody je neuvěřitelně blízce vyjádřena.
Přes všechnu fyzickou bolest a psychické narušení jsem každý kvítek sbírala s Annou, prožívala její nutná setkání s lidmi a lidskou neomaleností (jak pravdivé a všudypřítomné) a doufala, že bouřkové mraky na obloze i v životě přijdou a odejdou a nezanechají spoušť na bylinkách ani v duši. A závěr? Smutně nádherný. Asi jako celá kniha.

23 24.04.2017

Když bloger vydává knihu a zve se spisovatelem, přistupuji ke čtení opatrně. Nicméně Danka Štoflová - ať už je to kdokoliv - si titul spisovatelka plně zaslouží. Její blogy zpracované a upravené do knihy obsahují více, než mnoho románů známých spisovatelů, stejně tak její styl psaní je velmi vydařený. Přírodní filozofie, humor, velká otevřenost ve všech ohledech (i intimních), popis a opakování toho důležitého.
A i kdyby polovina vyprávěného nebyla pravda, nevadí. Ráda budu věřit, že někde žije kmen Čerokí plný šťastných žen, mužů zírajících do ohně a dětí mluvících se stromy.

22 29.06.2023

Těch vztahových zápletek bylo trošku více, závěr knihy... řekněme, že se mnou nerezonoval (klidně ho autorka mohla ponechat v "černém" duchu), ale vykreslená atmosféra, netradiční povolání i způsob života jsou podány tak, že se mi knihu nechtělo odložit ale už vůbec ne dočíst. Co si jen počnu bez starého hřbitova, cedrové části, jedenácti koček, nebožtíkova psa a bohatě plodící zahrady (aby ne, na tak výživné půdě...)? Už nechci být popelářem jako v šesti letech (kvůli tomu autu, samozřejmě), nové vysněné povolání je správkyně hřbitova. Nejlépe ve Francii :-)

22 14.06.2021

K dobrým knihám je nějak těžší psát komentář. A co teprve když je kniha geniální.
Snad jen to, že malou rozcuchanou postavičku v zaplátované sukni a příliš velkém saku by dneš svět plný materiálu, rychlosti, spěchu a šedivců potřeboval.
Příběh si přečtěte v jakémkoliv věku a já si ho jdu přečíst ještě jednou. Mám na to čas...

22 20.10.2020

Stejně jako mnoho jiných autobiografií je i Vzdělaná psána střídmým stylem, ale oproti jiným se opírá o silný, až neskutečně dramatický příběh.
Jistá odtažitost je v tomto případě naprosto pochopitelná, samozřejmě je dána osobními pocity a podle mě také tím, že to autorka ještě nemá v sobě úplně vyřešené, ale to možná nebude mít nikdy. O tom svědčí i občasné nesrovnalosti, snaha urychlit vývoj nepříjemných situací či nevyjasněné věci a praktické otázky, které logicky čtenáře napadají.
A kdo se nikdy nesetkal s podobným člověkem, jako byl autorčin otec, těžko uvěří nehodám, zvrácené výchově a genetickým dispozicím. Kéž by to byla fikce. Bohužel není.

"Všichni jsme složitější než role, které nám ostatní připisují."

22 02.05.2020

Výborně napsaný povídkový soubor s propojovacím prvekm místa i osudů některých lidí, díky němuž jsem měla pocit, že čtu ucelený příběh jednoho místa a vlastností člověka (i když se děj odehrával jinde). Popsané lidské zlo přítomné v různé formě v jakékoliv době, postavy, do nichž se čtenář během pár vět vžije a soucítí s nimi, styl psaní i vazba knihy - to vše dobře zapadá a tvoří jednu z mála povídkových knih, kterou hodnotím plným počtem.
Děkuji Magnolii za výborný komentář.

22 11.11.2019

Stejně jako u prvního dílu i zde se mi především líbily kapitoly z minulosti, které přibližují život za starých časů, neustálý boj s tvrdými životními podmínkami. Autor prostě dokáže velmi dobře do slov zahrnout všechno to drsné, co člověk na Skotsku miluje. Popisy ostrovní krajiny, cest, lidí - to je přesně to, co se mi na skotské trilogii líbí. A ano, nějaká ta vražda a děj tam musí být taky, aby příběh držel pospolu, ale není tím hlavním pilířem, který Mayovy knihy odlišuje od haldy jiných, zapomenutelných.

22 30.05.2019

Anna Bolavá přitvrdila, Ze Tmy Ke dnu, ze světa rozkvetlých luk, lipových květů a vůně bylin do podzemní haly drůbežárny mezi kmitající se těla spařených kuřat. Svět je nemocný a Bolavý a autorka nám bez obalu a s neuvěřitelně zraňující upřímností servíruje úskalí lidských vztahů, sebevražednou bezútěšnost všednosti a neschopnosti něco změnit i sobeckost lidských typů, které každý najde ve svém okolí (případně v sobě). A jako naschvál tohle všechno je tak pěkně napsáno.

22 09.05.2017

Tento díl opět dokazuje přesah žánru "detektivek" M. Klevisové. Výborně vykreslená atmosféra, severská příroda, střípky sámské kultury, psychologie postav, osobní příběhy, konflikt tradice a moderního a další témata, která kniha nabízí. Ve výsledku mě vražda a její řešení zajímala nejméně.

" 'Já sem utíkám před civilizací... Když jsem tady, můžu si nalhávat, že pořád ještě existuje úcta k přírodě, k tradicím, ke kořenům. Jenže pak sednu do auta a za první křižovatkou mě stejně něco vyvede z omylu.' V hlase mu zaznívala hořkost. Je depresivní jako všichni lidé, kteří se cítí být součástí přírody, nikoli jejími vlastníky a vládci, pomyslel si Bergman. Jejich svět se zmenšuje a jim nezbývá než okolo sebe zoufale kopat... nebo se stáhnout do ústraní jako tento muž."

"Nejistota je vždycky lepší než jistota zlého."

21 15.01.2024

Atmosféra knih Astrid Lindgrenové je neodolatelná pro všechny ve věkovém rozmezí 3-nekonečno let. Prostředí plné malebných i tajuplných koutů - v tomto případě je to skalnatý ostrov - její jednoduché a přitom hluboké popisy přírody, slunovratu, krásy léta i kouzlo zimy a nosný dobrodružný příběh. Kdo by se nechtěl vracet k obrovskému bernardýnovi na Saltkråkan...

21 06.06.2021

U tohoto příběhu jsem si plně uvědomila známou věc, že knihy jsou cesty do jiných světů, jiných dob, ale i cesty do vlastní duše a minulosti. Kterak jsem si v dětství myslela, že konečná vlaková zastávka v našem městečku znamená hranici světa a jak jsem si představovala, co všechno za tou konečnou je a nekončí...
Nádherná knížka pro toho, kdo nezapomněl.

"A na jednom takovém
ztraceném místě stála zahrada.
Zapomenutá, tichá,
obehnaná vysokými zdmi
vonícími deště a kouřem.
Tajuplné mapy
neznámých kontinentů
na opadaných omítkách."

21 06.02.2021

"Je jen jedna pravda - pravda severu."

Výjimečná kniha o jednom roce na Špicberkách zachycující denní (ne)všední činnosti a zápas s ledem o přežití. Ale především popisy pocitů a stavů duše, okolní pustiny, skal, polární tmy i oslepující bílé záře, ticha i mnohahodinnové hučení sněhové bouře a toho, co se z člověka v opuštěných podmínkách stane a jak začne vnímat život a dění.

"Na obloze neslyšně vlaje polární záře. Neznám krásnější vysvětlení pro původ tohoto tajuplně se vlnícího světla než to, které mu přisoudili Inuité. Věří, že v předivu světla lze spatřit duchy jejich zemřelých. Tato projasněná zář v sobě má cosi, co touží po návratu na zem, cosi, co by nás chtělo obklopit, v její odloučenosti od upachtěného světa je něco útěsného, vědoucího, a přece nepopsatelně němého."

"Škoda, že lidé v Evropě pomýšlejí spíše na hrůzy a útrapy, jež jsou s polární nocí spojené. O krásách arktických končin se sice můžou dočíst v encyklopedii, ale nemají ani tušení, že i lidská duše najde pod zářivou noční oblohou klid, průzračnost a jas."

21 16.12.2020

"Jejich vzorné a láskyplné manželství bylo všeobecně známo..." a kolik zrůdností a chorobností skrývalo.
J. Glazarová i v této knize výborně zachytila specifika kraje a slezského nářečí, roční období a s nimi úzce spojené životy lidí a především psychologii postav. "Tetička" Klára byla vykreslena opravdu geniálně - živá, zavrženíhodná, nasírací i soucit vyvolávající a prostě velmi uvěřitelná. Ach, Opavo.

21 18.11.2020

Silný psychologický román (tvářící se zezačátku jako kovbojka) stavící na jemném nátlaku na soucit, empatii čtenáře. Zajímavě je zachycen vnitřní svět postav (hlavních i vedlejších), kdy jsou důležité myšlenky vsunuté mezi řádky, a přesto působí úderně. Příběh nutící k opakovanému zamyšlení, který nezapadne.

20 23.11.2021

Tuto knihu jsem zkoumala (četla je asi silné slovo) na lavičce pod stromy v parku, tolik podobném ilustracím na začátku knihy. Zdánlivě. Jedna žena vyplácela dítko, protože šlo vlevo a ne vpravo, druhá tupě koukala do mobilu, zatímco potomek utíkal na cestu, muž na vedlejší lavičce se opíjel pivem z okénka a rozhazoval kolem sebe kelímky... Nevím, zda by je jejich duše doběhly do konce života.
Přibližně jedna stránka textu v době, kdy se cíleně snažím zpomalit. To je prostě Tokarczuk - vždy se u mě objeví v příhodnou dobu.
(Nicméně ta cena za novou knihu je vysoce nadsazená).

20 06.05.2021

V dětství jsem Zrzečku zbožňovala a četla její příběh domova ze Starého dubu stále dokola každou neděli (před Studiem Kamarád) a snažila se kopírovat milované ilustrace (hrdinný ostříž samozřejmě dopadl jako rozjetá slepice). Pak se mi kniha ztratila neznámo kde a teď po letech jsem ji objevila v beskydské knihobudce (děkuji moc neznámému dárci!). Nostalgická záležitost, hodnotím neobjektivně za 5*.

20 22.09.2020

Zajímavé, většinou když se z románu vyklube románek, skřípu zuby. V tomto případě jsem se tlemila jako měsíček na hnoji. Možná je to originální formou příběhu, možná charakteristikou postav, popisem místa nebo všudypřítommým důrazem kladeným na důležitost literatury, ale příběh mě chytl a Normanské ostrovy jsem navzdory závěru opouštěla těžce.
Jen ten nový přebal se opravdu nepovedl.

20 24.09.2018