pajaroh komentáře u knih

Zvláštní kniha, chtěla bych napsat "oddechovka", ale i přes jednodušší styl téma určitě oddechové není. Krimi nálepka příběhu nesluší, spíš jde o odkrývání dávných tajemství s dávkou melancholie a ponurou atmosférou anglického venkova, která kontrastuje s životem zbohatlíka a jeho trochu nabubřelými popisy vína a holywoodské kultury.
Deníkové střípky z války mi ze začátku přišly trochu moc, ale v závěru najdou své místo a zintenzivní čtenářovo vcítění.
Autor do knihy zařadil hodně žánrů a nápadů (od duchařiny přes romantiku až po válku a spiknutí), a tak žádný nedostane tolik místa, kolik by si zasloužil. Ale určitě je to příjemné čtení (doporučuji tak na listopadové nebo zimní období).
A zajímavé jsou informace o Porton Down, např. https://www.theguardian.com/science/2004/may/06/science.research

4 04.07.2019

Určitě to znáte, čtete knihu z prostředí, které vám je blízké, ale přesto se nedokážete naladit na autora, jako by mluvil jiným jazykem. Takový jsem měla pocit při čtení A zavaž si tkaničky. Záznamy ze života a přírody, popis okamžiků důležitých i zdánlivě všedních. Všudypřítomná zádumčivost. A přesto vnímám odcizení. Možná bych musela prožít něco podobného jako autor, abych plně pochopila.
Ilustrace jsou moc pěkné.

4 18.06.2019

Milé vyprávění z anglického venkova od mého oblíbeného mistra vypravěče. Svérázné anglické postavičky, které sám autor krásně vystihl jako zkostnatělé i tolerantní: "Běda vám, když držíte špatně nůž, ale je vám přáno, pokud nosíte bederní roušku a žijete na stromě."
V povídkách jde hlavně o atmosféru, závěr občas překvapivý a celý nádech takový "reálně idylkový". L. de Berniére je prostě dobrý.

4 18.06.2019

Téma umírání a jeho dopadu na jednotlivce i rodinu z pera Aleše Palána nevyzní tak depresivně, jak by se mohlo zdát. Ale ani mě nezasáhlo tak jako například kniha Ondřeje Nezbedy Průvodce smrtelníka. Možná je to tou formou smyšleného příběhu, kdy je samotné téma smrti i hospicové péče hluboké, ale je doplněno tak trochu prvoplánovými zvraty a vztahovými problémy. Možná té akce bylo v jednom dni příliš, postavy byly jasně vymezené (klaďas Irena, záporák Zuzana), na druhou stranu, ono je to tak trochu i v životě, že...
Aleš Palán není průkopníkem tohoto tématu v české literatuře (jak je mu často přisuzováno), ale je dobře, že se o něm píše čím dál více.

4 30.05.2019

Ivo Stehlík mě zaujal příspěvkem v knize Šumava domovem. Jeho pohled na život a přírodu a schopnost jej poeticky vyjádřit je osobitý a pěkný. Ne s každým pohledem souhlasím, stejně tak nemám stejnou víru, ale to vůbec nevadí, protože možná právě proto mi malá kniha zamyšlení rozšíří pohled na svět očima jiných.
A tak trochu jsem všudezdejší náplava.

4 04.03.2019

Krátké povídky vyznačující se jednoduchou formou ale vážnějším poselstvím. Velmi se mi líbila úvodní Korespondence, stejně jako povídky odehrávající se ve Finsku. Jen mi to přijde - jako pokaždé u povídek - jako část násilně vystřižená z delšího děje/života.

4 13.02.2019

Je škoda, že kniha je vyprávěna tak halabala na přeskáčku a chybí ji pevnější konstrukce, oddělené kapitoly nebo časová souslednost a osobní poznatky jsou uvedené na konci knihy v poznámkách. Povídání o psech a jejich známých páníčcích - politicích, vojevůdcích, hercích a zpěvácích či pro mě nejchytlavější část o spisovatelích - je totiž zajímavé a často i vtipné nejen pro někoho s diagnózou "pejskař". Jen si představte Castra jako zachránce čivav (ač milovníka rotwajlerů), J. Mengeleho provozujícího v poklidném brazilském stáří psí útulek (za jakým účetlem, to se už asi nedovíme), Baracka Obamu, kterému prezidentská kancelář zakazuje pořídit si havanského psíka (jelikož se to přeci jen politicky nehodí) apod.

"Pes k člověku vzhlíží, kočka ho přehlíží a prase jej považuje za rovnocenného partnera." Winston Churchill

4 31.01.2019

Spíše než Na okraji světla bych knihu nazvala Uprostřed temnoty. Hodně drsné a někdy až nepříjemně osobní vyprávění, ve kterém hlavní postava otevřeně popisuje své myšlenky i svět kolem plný ponurých postav i skličující atmosféry. Styl autorky je velmi specifický, přestože jde bez servítek k věci, zachovává si poetičnost, především u popisu řeky a okolí.

4 25.01.2019

Samozřejmě se nejedná o žádný stylistický skvost, ale je jasné, že kniha takové ambice nemá, že jednoduše a sympatickou formou předává zážitky ze zimní cesty Laponskem a z příprav na ni. Nadšení autorky a bojovnost pocítí snad každý čtenář. Nevím, jestli je kniha atraktivní pro ty, kdo neznají severní Finsko nebo jim nejsou blízké extremnější přechody (letní či zimní), ale já si tuto reportáž vážně užila. A teď vzhůru do Laponska!

4 31.08.2018

Výborná antologie povídek předních lotyšských spisovatelek, jejichž tvorba je pro nás vcelku nedostupná. Většinou (jako asi každému čtenáři) se mi ve výběru některé úryvky líbí, jiné méně, ale v knize Krajinou samoty není příběh, který by mě nezaujal. Povídky čtyř spisovatelek spojuje syrovost života, atmosféra pobaltské země a drsná povaha jejich obyvatelek.

4 15.08.2018

K výstižnému komentáři Pett není moc co dodat. Pohádkově vyprávěný příběh o krásných i drsných časech a lidech z kanadských lesů. Občas sklouzne k naivitě, ale i to tak nějak k snivému stylu knihy patří.

4 14.08.2018

Milé, vtipné (občas škodolibé) příhody povětšinou ze staré dobré Anglie. Roald Dahl píše způsobem, který vtáhne do děje a situace od první věty - a to i u povídek. Příjemné čtení pro ty, kdo mají rádi britský humor.

4 10.08.2018

Osamělý akademik a lingvista žijící v Norsku se zvláštními zvyky - na to jsem se vážně těšila. Ale od první věty mi docházelo, že tento divný styl znám. Nu ano, autor přeceňované Sophiiny volby. I v této knize skřípe jeho urputná snaha o záhadnost (co je Pelle se jen tak mimochodem dozvíme uprostřed knihy). Lingvistické vsuvky by mohly být zajímavé, kdyby se neopakovaly dokola. Podivínské postavy mám ráda, ale divnost této hlavní postavy byla umělá. Jako celý můj dojem z knihy.

4 06.08.2018

Budu se opakovat, Marius Szczygiel je výborný pozorovatel a i z naprosté drobnosti dokáže vytvořit pěkný příběh, číslům a neznámým jménům vdechne osobnost, nevyhýbá se mírné dávce nostalgie - ale to vůbec nevadí. Myslím, že jeho největší přínos je v tom, že čtenářům předává schopnost dívat se kolem sebe podobně a aspoň na chvíli vidět příběhy v lidech, kteří nás míjejí. Já to tak alespoň mám.

4 03.08.2018

Tohle opravdu není román (ty se lépe prodávají, tak proč to tak neoznačit), spíše krátký příběh, novela, jejíž děj je sice pěkně popsán, ale nestačí se rozvinout.
Čerň a stříbro se příjemně čte, nicméně zítra nebudu navzdory vážnému tématu vědět, o čem je.

4 27.07.2018

Pro milovníka severu je to velmi zajímavá kniha, autorčin osobní pohled a cesty střídají obecnější postřehy ze života Laponců a historie území, často s odkazem na Česko. Mám oblast Laponska ráda, zajímá mě historie Sámů, a i tak jsem narazila na zajímavé a neznámé informace: projekt Alta, který přidal trochu optimismu v mém nepěkně cynickém pohledu na boj lidí proti rozhodnutí vlády zničit kus krásné země, sámští umělci, ekologické hledisko a ochrana původní kultury... A především mě kniha přenesla na chvíli tam na sever...

4 16.07.2018

R. Holdstock je dobrý v popisu temné atmosféry (slovo zlověstný je v textu použito až příliš často) - starý anglický dům, tajemný dubový les..., příběh je zajímavě koncipovaný a opírá se o mytologický základ, ale nepodařilo se mi překročit onu hranici fantasy a vejít do středu Lesa Mytág. Ještě ta záhadnost a atmosféra první poloviny knihy se mi líbila, ale pak jsem spíše jen tak pobíhala po okraji a koukala, co zase na mě vyskočí za divnost. Nejsem čtenář fantasy literatury a je načase se s tím smířit.

4 03.07.2018

Citlivé líčení života v severní části Aljašky, kde vlci dávají dobrou noc. Autorka s manželem žila v hodně drsných podmínkách, které zvládne jen silný člověk milující přírodu.

Ano, výchova divokých vlků v zajetí je kontroverzní téma na x hodin, sama L. Crislerová uvádí: "co bylo správné udělat v situaci, která byla nesprávná už ve svém počátku...přesmutné dilema... odvážíme divoká zvířata ze svobody do zajetí. Byl to galimatyáš, protože jsme věděli, co je divočina, ale přesto jsme potřebovali civilizaci."
Nemusím souhlasit s jejich jednáním a rozhodnutím, co se vlků týče, ale musím uznat, že kniha je dobře napsaná, popisy krajiny, ledových plání, zimy, táhnutí sobů i života v sobě mají hlubokou pokoru a lásku k přírodě, samotě i životu jako takovému.

"jsou lidé, kteří žijí pod širým nebem, a lidé, kteří žijí pod střechou. Pod širým nebem může člověk žít buď celým svým já, anebo může sice žít v divočině, ale přitom "pod střechou" obklopen veškerým komfortem civilizace. "

"V takové chvíli se člověk nevyhne tomu, aby nemyslel ne na divočinu, ale na to, co ji zničí - na civilizaci. Každému, kdo dnes vstoupí do divočiny s otevřenýma očima, se v duši sváří láska a zoufalství. Za dnešních dnů už není možné milovat tuhle planetu a nepocítit přitom úzkost."

4 25.06.2018

Kniha začíná přehnaně nadšeným úvodem E. Handové, který doporučuji přeskočit, udělat si vlastní názor a případně dočíst na konci.
Většina povídek je na můj vkus až příliš non-sence a bohužel chvílemi zbytečně nechutná, což zavání snahou šokovat, ale beze smyslu či vyústění v závěr. To avízované "podivno" je do nich vložené příliš násilně, především v první povídce a v poslední části.

Naproti tomu povídka Sobí hora je pěkná, propojení mystiky s příběhem je přirozenější a i další povídky opírající se o severskou mytologii a přírodní úkazy jsou zajímavé.
Originální kniha určitě je, ale chybí mi propracovanost a jakási vyzrálost textu. Je mi líto, nerada dávám takové švédské "nekrimi" knize špatné hodnocení, zvláště když čerpá z mé oblíbené severské mytologie i magického realismu, ale za mě se jedná o nepodařený pokus.

4 02.06.2018

Až na pár výjimek nemám pro poezii dostatečnou čtenářskou trpělivost, neumím si vychutnat jednotlivý verš, obrazy - a dost mě to mrzí... U Garyho Snydera se mi to z občas zadaří, a pak je to jako bych seděla na kameni v horách Asie nebo na mostě v San Francisku a pozorovala okolí a život - přesně jak popisují jeho básně. Prostě mě dokáže vtáhnout do básní, alespoň do těch, co popisují okolí a život jako takový (nejsem znalec buddhismu, tyto části mě trochu míjely).
A to jeho ekologické apelování ... jasné a rázné.

"...celá země byla pokryta
zařícími kvítky až po kotníky:
bahia, madie, madaria, burielia,
chrysopsis, grindelia,
a včela mohla letět kamkoliv-

teď zemi zakrýváme my a naše krámy."

4 13.04.2018