pakoshka komentáře u knih

"Si to přečtu, až budou všechny díly!"

Prakticky roky čekání, abych pak třídílnou ságu zkonzumovala během pár dní. Vůbec jsem s ní už nešetřila, četla jsem všude, střihla jsem si během čtení i dovolenou, o Wojtkovi se mi i zdálo.

Nejlepší.

17 21.06.2024

To teda byla pinda, co?

Myslela jsem si, že téma knihy bude spíš o kořenech Agnes a o tom, že krev nezapřeš a že matka bude ta, která bude trpět. Kdepak.

Někdy nestačí jen si něco umínit a chtít.

Slušná sonda do duše, docela mě to drásalo. Lži, marnost, bolavá duše. Asi na ni budu ještě chvíli myslet.

15 03.02.2021

Knihu jsem četla loni, zanechala ve mně velkou nesmazatelnou stopu, z knih od Aleny Mornštajnové mě asi oslovila nejvíc, dokonce jsem ji i dvakrát darovala. Dnes ji beru do ruky na druhé čtení.

15 28.12.2020

Přečteno ušima v podání Oldřicha Víznera a bavila jsem se královsky!

Narozdíl od většiny jsem neviděla žádnej Marešův seriál - ani Devadesátky, ani Případy 1. oddělení - takže pro mě byly historky novinkou. Fajn počtení a náhled do zákulisí mordparty.

14 23.07.2023

Tak já se tady honím za nejlepším psychothrillerem a ono si stačilo přečíst Lustr pro papeže. To je TAK silný, bylo mi zle, bylo mi to hrozně líto, chtělo se mi zvracet.

Mílovi bylo pouhých 16 let, když ho za údajné spiknutí proti republice zavřeli do nápravného zařízení. Z původních 6 měsíců se stalo dlouhých 10 let utrpení, ponižování, bolesti, bezmoci, hladu, nekonečné otrocké práce. Bez kontaktu s rodinou, se světem. Jen tak, že se někomu nelíbíš a jsi nepohodlnej.

I přes přetěžké téma normalizačních lágrů je tahle malá knížka napsaná s lehkostí, jazyk a vězeňský žargon se čte výborně, vtáhne čtenáře a nepustí.

Tohle bych zařadila mezi povinnou četbu. Jaký jsou lidi svině. Všichni přečíst.

14 06.05.2021

"Si to přečtu, až budou všechny díly!"

Prakticky roky čekání, abych pak třídílnou ságu zkonzumovala během pár dní. Vůbec jsem s ní už nešetřila, četla jsem všude, střihla jsem si během čtení i dovolenou, o Wojtkovi se mi i zdálo.

Nejlepší.

13 21.06.2024

Absolutně nechápu, proč jsem Zolu okázale ignorovala a naturalismus jsem četla hlavně ten český, Zabiják je naprostý skvost a jsem šťastná, že mám ještě komplet Zolu před sebou!

13 30.12.2023

Ze všech knih pro dospělé od paní Mornštajnové se mě Listopád dotknul asi nejmíň - a hlavně tedy až ke konci. Asi není potřeba o něm nic víc psát, nikomu letos neušel.

13 04.11.2021

Román odehrávající se v okolí mého rodného města? Sem s ním!

Ach, jak jsem před sebou viděla Máchovu ulici, Šířavu a Želátovskou, a ty nácky v krásné vile. A Lověšice, které znám jen velmi letmo. Hlavně ale Husovu ulici, která v roce 1944 zažívala mnohem lepší časy, než dnes; v době, kdy Přerov byl významným železničním uzlem, nádražní budova byla echt a drážní domy obývaly rodiny s hrdostí. Dnes chce každej z nádraží zmizet a kolem baráků lidí klušou s kabelkou přitisklou k tělu.

A jestli se mi třešně líbily jen kvůli Přerovu? Nemyslím si. Příběh venkovskýho učitele, lásky, nenávisti, a ty šoky! No, román se vším všude, myslím, že si zaslouží větší pozornost čtenářskýho publika. Pro mě byl i vzdělávací, protože jsem si dohledávala reálie, který jsem neznala. Třeba Švédský šance a lověšickou tragédii. Stydím se. Proč tomuhle není věnovanej jeden kout v muzeu? Nevím.

12 31.10.2023

Minulej týden to bylo deset let, co jsem maturovala a vylosovala si v češtině to, co jsem si přála nejvíc, tedy Goldinga a jeho Pána much. Re-reading byl stejně intenzivní jako první čtení, stále řadím Pána much mezi díla, která se mi nesmazatelně vryla do paměti.

'Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?'

Golding ukazuje zlo, manipulaci, fanatismus a syrovost lidství na dětech, a celej ten příběh slušných britských hochů z dobré školy je plnej symboliky a taky je výborně realistickej, mrazí z něj. Zanechává spoustu emocí a podnětů ke dlouhé diskuzi. Přečíst!

12 25.05.2021

Přišel čas platit účty za padesátá léta. Uf, tohle je síla. Padesátá léta v naší krásný zemi. Současnost a možnost vybrat si za ně daň.

Báječný zpracování strašně těžkýho tématu. Prolínání nechutných humusů (fakt) z minulosti a vyfabulovaná dějová linka ze současnosti, kdy si nepamatuju, že bych v poslední době nějakýmu knižními hrdinovi fandila víc.

Čtěte, všichni.

11 15.06.2023

Jsem zas nějak nasedla na vlnu českých autorek a nemůžu z ní slízt. Dobrý to bylo.

11 16.05.2023

Tři naprosto odlišné ženy a jejich osudy; kapáneček prvoplánový, ale hezky, musela jsem Cop přečíst hned. Strašně mi to ale připomíná něco, co už jsem četla. Mám teď hrozbou touhu vzít si nějaký příběh z Indie.

11 11.01.2023

Nečekala jsem, že si Eleanor tak oblíbím. Opravdu příjemné čtení s praštěnou hrdinkou a zvláštními lidmi, plné malinko cyničtějšího humoru, laskavosti, ale i vážnějších témat, bez patosu. Moc se mi to líbilo, až se sama divím.

11 30.04.2022

Zábavná jednohubka. Udělalo mi radost, že paní Tichá dostala víc prostoru a (i když byl film příšerný) naprosto jsem v ní viděla Elišku Balzerovou.

11 02.03.2021

Nečekala jsem vůbec nic a dostala jsem dost. Bavila jsem se, malinko se i bála, trochu se dovzdělala. A to většinou nemám ráda, když se mísí realita s nadpřirozenem, ale v Šepotu si to sedlo pěkně.

10 13.09.2024

Ty moje předsudky! Nelíbil se mi název, nelíbil se mi obal, nelíbilo se mi vlastně nic, co by mě mělo na knížce lákat, ani nevím, proč jsem po ní nakonec sáhla... Ale dobře jsem udělala, jak mě Helenka bavila! Tisíckrát ano a musím vidět i divadelní adaptaci.

10 27.05.2024

Mám moc ráda Neviditelného, toho jsem četla třikrát, a proto jsem se sama pozastavila nad tím, že jsem od Havlíčka nečetla nic jinýho. Proč?

Maloměsto - a já miluju maloměsta! - se všema svýma postavičkama, překrásný jazyk, malebné popisky... To pro mě bylo několik krásných večerů.

10 12.02.2024

Kolikrát jsem Kopretiny četla v pubertě? Dle toho salátu v mý knihovně hodněkrát. Poslední aristokratka z osmdesátých let čtená jako poslední chybějící téma do výzvy.

10 11.11.2023