parxel komentáře u knih

Na této knize mne zaujal především způsob, jakým Darrell Standing co by hlavní postava čelí nepřízni osudu. Zprvu lehce bizardní cestování do "minulých životů" se později stává hlavní náplní jeho života, bez kterého si jeho pobyt ve věznici San Quentin nelze představit. Postupně tak nahradí fyzické vězení iluzí nesmrtelnosti vlastní duše. A otázka, zda to co Darell prožívá jsou halucinace, či nějaký druh mystického zážitku zde není vůbec podstatná.

Na knize se mi líbili příběhy, které Darell prožívá. Zejména příběh muže, který ztroskotá se svou lodí a žije několik let doslova na kusu skály uprostřed moře.

Naopak mi neseděla postava Darella Standinga. Ačkoliv si Darell uvědomuje nezvratnost svého osudu, tak se zdá, že ho prožité utrpení nijak zásadně nezmění. Nenaučí ho pokoře před silami, které nemůže ovládat. Jakoby tím skutečným žalářem nebylo vězení samotné, ale jeho vlastní hněv, který ho do vězení přivedl a brání mu dosáhnout smíření se svým vlastním osudem a se sebou samým. A vy máte nakonci pocit, že před vámi stojí stejný člověk jako na začátku.

Tleskám originálnímu nápadu a knize dávám navíc jednu hvězdu za to, že byla inspirována skutečným příběhem nevinně odsouzeného Eda Morrella.

7 14.06.2017

Tato vzhledově nevýrazná kniha v sobě ukrývá víc, než se na první pohled zdá. V obecné rovině se jedná o vyprávění budhistického micha, původem angličana, který vystudoval fyziku a poté odcestoval do Thajska, aby se zde stal budhistickým mnichem.

Příběhy vyprávěné v této knize se týkají různých životních období a různých životních problémů. Některé z nich jsou vymyšlené, ale většinou vycházejí z toho, co Ajahn Brahm sám zažil. Autor jejich prostřednictvím čtenářům zpřostředkovává nejenom moudrost příběhu samotného, ale i způsob jak k jejímu poznání dospěl a to je na knize asi to nejcennější.

Vynikají kniha, která stojí za přečtení.

1 01.06.2017

Po dlouhé době knížka, u které jsem opravdu upřímě a srdečně zasmál. Humornost příběhu přitom vyplývá tak nějak přirozeně z různých, místy až absurdních situací, které zažívá hlavní hrdina. Na pozadí toho všeho, však zůstává vtíravý pocit, že by jste rozhodně nechtěli být v jeho kůži. O to víc oceňuji, že se Ch. Bukowski dovedl nad to povznést a vše podat s určitým odlehčením a nadhledem, který lidem v dnešní době často chybí.

3 04.05.2017

Tohle je přesně ten typ knížky, která se čte v podstatě sama. Avšak jakmile jí dočtete a položíte si otázku: "Co mi její čtení vlastně dalo?" Tak je velmi obtížné na ní odpověďět. Většina v ní obsažených myšlenek mnou prošla a v podstatě ve mne nezanechala nic k čemu bych se chtěl vracet.

P.S. Navíc jako mínus vidím nekvalitní vydání. Kniha se mi doslova po pár otevřeních rozpadla. A to se ke knihám chovám velmi slušně.

1 22.04.2017

Tuto knihu jsem četl v podstatě ze zvědavosti, abych se dozvěděl, jak moc se filmové zpracování odlišuje od své knižní předlohy. V tomto směru mne však kniha ničím zásadním nepřekvapila, neboť film je v podstatě její věrnou kopií.

Upozornil bych pouze na dva rozdíly, které mne zaujaly nejvíce. V knize dojde mezi hlavními postavami k vytvoření jiných vztahů. A za druhé zpracování závěrečné části odehrávající se v táboře huronů je ve filmu značně zkrácené. V obou uvedených případech však podle mého názoru odchylka od knížní předlohy přispěla k větší dramatičnosti příběhu.

Přestože literární zpracování i přes své stáří neztratilo vůbec nic na své čtivosti, tak mne osobně se více líbil film. Z tohoto důvodu se ke knize nebudu již vracet.

Shrnutí: dnes už v podstatě knižní klasika, která ani po letech neztratila nic ze své čtivosti. Pokud však znáte film, tak vás knižní zpracování nepřekvapí ničím novým. Dávám 4 hvězdy.

4 09.04.2017

Knihu jsem si přečetl hlavně díky odkazu na seriál True detective. Bohužel po jejím přečtení musím konstatovat, že tato kniha se zmiňovaným seriálem vůbec, ale vůbec nesouvisí. Ano v několika povídkách naleznete odkaz na Krále ve žlutém, ale to asi tak všechno.

Povídky samotné jsou z dnešního pohledu již zastaralé, založené na známých schématech, které v podstatě nepřekvapí ničím novým. Nemám žádný důvod se k této knize vracet.

1 04.04.2017

Velké bravo. Tímto dílem v podstatě vrcholí celá série. Hlavní postavou je opět Hari Seldon, který stále usilovně pracuje a stále se tváří, jako že "nic". Že psychohistorie je pouhá teorie bez praktického využití. Mezitím proběhne na Trantoru několik převratů a nakonec před vámi stojí starý osamělý člověk, který sice "naplnil" své životní poslání, ale obětoval tomu vše. A nabízí se otázka, zda to bylo jeho svobodným rozhodnutím nebo zda byl hnán nějakou jinou silou, jejímž cílem bylo v prvé řadě zabránit tomu, aby svou nečinností dopustila, že by lidstvu bylo ublíženo.

Shnutí: velkolepé zakončení série, která se podle mého názoru zcela oprávněně zařadila na vrchol tvorby v oblasti science fiction literatury a bude dlouho trvat než bude překonána. Plný počet hvězd.

Dodatek: pro potenciální čtenáře bych dodal, že pokud začnete Nadaci číst od tohoto resp. předchozího dílu, které časově patří na začátek, tak nepřijedete o žádné překvapení. Autor totiž řadu věcí naznačuje, ale neprozrazuje nic, co by vás mohlo připravit o pointu zbylých dílů, které se odehrávají po Seldonově smrti. A čtenáři, kteří četli Nadaci hezky od začátku, se dozví co předcházelo vytvoření Nadace a jaké klíčové příhody ovlivnily tvorbu Seldonova plánu na obnovení galktické říše.

2 30.03.2017

Wow! Tak tohle bylo nečekaně dobré počtení. A to jsem si tuto knihu půjčil v podstatě náhodou a vůbec jsem netušil, o co se jedná. Možná i díky tomu jsem byl velmi mile překvapen.

Celkově na mne kniha působila jako určité fragmenty vzpomínek. Přitom se ale o vzpomínky nejedná, neboť vyprávění zahrnuje více postav. A vy skrze ně máte možnost vidět ty samé události a vztahy z různých pohledů.

Velká část se samozřejmě soustředí na život a smrt v zajateckém táboře a je opravdu hutná. Nicméně pro mne osobně byla nejpůsobivější asi poslední čtvrtina knihy. V té sledujete, jak postavy stárnou a proměňují se. Postupně se z nich vytrácí to, co bylo dobré a špatné a zůstává pouze to, co je lidské.

Moc zajímavá a působivá kniha, kterou si chci přečíst znovu. Dávám plný počet hvězd.

3 24.03.2017

Přestože byla Předehra k Nadaci vydána v pořadí jako šestá kniha celého cyklu, tak časově patří na úplný začátek. Hariho Sedldona potkáte v době, kdy právě objevil teoretické základy psychohistorie a je plný pochyb o jejím praktickém využití.

Musím říct, že tento aspekt knihy mne, společně s poněkud rozvláčným úvodem, zpočátku dost iritoval. Na něco takového jsem u proslulého a báji opředeného Hariho Seldona nebyl z předchozích knih zvyklý a v této části knihy jsem se do jejího čtení musel trochu nutit.

Postupně se z Hariho nakonec vyklubal ten Hari, na kterého jsem byl zvyklý a Předehra k Nadaci nabrala kvalitu předchozích knih. Takže za mě super počtení. Navíc jako bonus luxusní pointa, která vás asi mnohem víc překvapí pokud neznáte předchozí knihy. A pokud je znáte, tak v ní spaříte veškeré aspekty, které se prolínají předchozími díly.

Shrnutí: Další skvělý díl do sérii Nadace. I přes poněkud utahaný a ufňukaný úvod se příběh nakonec rozjede a všechno dobře dopadne. Dávám plný počet hvězd.

3 15.03.2017

Tato kniha je pro mne velkým zklamáním. Očekával jsem, že se dozvím průběh bitvy o Ardeny a že získám alespoň základní, byť třeba velmi hrubou, představu o tom, o co v této bitvě vlastně šlo. Bohužel se tak nestalo.

Autor se zbytečně soustředí na detaily a uniká mu celek. Například jenom popisu terénu je věnováno asi sedm stran. Takže si vesele nebo spíš smutně čtete, jak na jedné straně jsou rokle, kterými neprojede těžká technika, na druhé straně jsou husté lesy, a přitom by se celá tato kapitola dala shrnout do jediného odstavce.

Samotný průběh bitvy je vylíčen způsobem, který je nezajímavý, nudný a místy nepřehledný. V knize je navíc řada obrázků, bohužel autor se na ně v textu vůbec neodkazuje.

Velká škoda nevyužitého potenciálu, který toto téma nabízí. Pokud se zajímáte o toto historické období, tak rozhodně dporučuji najít si jinou vhodnou literaturu a tuto knihu brát pouze jako nouzovku, ve které naleznete shrnutí základních faktů.

1 07.03.2017

Průměrný historický román s banální zápletkou, která čtenáře nepřekvapí ničím novým ani originálním. Příběh lehce oživuje trojice "sympaťáků" v hlavní roli, jejichž humor je asi tak stejně suchý a vyprahlý jako poušť Gobi.

Jediné co mne překvapilo, je poměrně vysoké hodnocení a kladné ohlasy zde na databázi knih, ale proti gustu ... Za mě průměr, tedy tři hvězdy. Nicméně dám této sérii ještě šanci.

1 06.03.2017

Kouzelník ze Lhasy je přesně ten typ knih, které mám rád. V jedné rovině líčí dramatický příběh mladého budhistického mnicha utíkajícího se svým bratrem a lámou Ccheringem z Tibetu do Indie. V druhé rovině popisuje prostý příběh mladého vědce, který se se svou partnerkou přestěhuje z Londýna do Los Angeles, aby zde budoval svou kariéru.

Hned od začátku je celkem jasné, že tyto dva časově i prostorově oddělené příběhy spolu nějakým způsobem souvisí a je pouze otázkou času, než dojde k jejich propojení. V tomto směru je Kouzelník ze Lhasy do určité míry předvídatelný.

To co mne však na knize zaujalo nejvíce, je způsob jakým je napsaná. I zdánlivě všední věci jsou popsány tak, že vás jejich čtení prostě baví. Třešničkou na dortu je pointa celého příběhu, ale v tomto bodě se raději zdržím komentáře, abych případným zájemcům neprozradil něco, co by jim zkazilo okamžik překvapení.

Na závěr bych dodal, že pro někoho může být určitým negativem skutečnost, že některé otázky zůstanou otevřené. Skoro jako kdyby si autor přichystal prostor pro pokračování.

Shnutí: Kouzelník ze Lhasy je prostý a přitom působivý příběh inspirovaný budhistickou vírou. Knihu bych doporučil všem kdo rádi pustí uzdu své fantazie a nelpí striktně na racionálním vysvětlení. Za mne moc hezká kniha, ke které se jednoho dne rád vrátím. Dávám plný počet hvězd.

4 02.03.2017

Tuto sérii, jsem si koupil kdysi dávno, poté co jsem přečetl Dračí kroniky. Pak mi mnoho let ležela v knihovně bez povšimnutí. Až jsem se konečně v druhé polovině minulého roku rozhodl, že jí konečně zdolám. Po přečtení posledního díly bych rád zhodnotil sérii jako celek.

Série Brána smrti má úctyhodných 3000 stran a staví na zajímavém nápadu spočívajícím v rozdělení světů. Bohužel číst ji, nebylo místo vůbec jednoduché. Trpí totiž jedním neduhem a tím je nadměrná užvaněnost. Obvykle mi to tolik nevadí a jsem ochotný překousnout pár "výplňových stránek". Nicméně zde tento nešvar nabyl místy obludných rozměrů.

Dále mám velkou vítku k nevyváženost celé série. Například díl odehrávající se na Pryanu mi z celkového pohledu přišel úplně zbytečný. Postavy z tohoto dílu sice dostanou v závěru ještě určitý prostor, nicméně pro děj jako takový, nejsou v podstatě vůbec důležité.

Vrchol celé série podle mne přichází ve třetím a čtvrtém dílu (Ohňové moře a Hadí mág). V obou zmíněných dílech je narušena lineární struktura vyprávění, což děj nesmírně oživý. V záverečných třech dílech kvalita celé série klesá.

Pokud jde o hlavní postavy, tak se nemohu ubránit srovnání s Dračími kronikami. Zatímco v Dračích kronikách jsem si hlavní postavy oblíbil hned na začátku, tak v Bráně smrti jsem k nim hledal vztah velmi obtížně. Souvisí to rovněž s tím, že některé postavy se objevily v jednom díle, pak jsem o nich několik dílů vůbec neslyšel a pak najednou opět vstoupily scénu.

Shnutí: Dlouhá fantasy série, které staví na originálním nápadu. Nicméně to samo o sobě nestačí, neboť příběh zdaleka nedosahuje kvality Dračích kronik. Výsledné hodnocení 3 hvězdy, tedy průměr.

24.02.2017

Syn boha hromovládce je v pořadí třetí knihou, kterou jsem četl do Arta P. V porovnání s předchozími knihami: Komu není shůry dáno, dlouho duchem nebude a Autobusem sebevrahů mi tato kniha přišla mnohem čtivější a zábavnější. Do značné míry to bylo dáno tím, že v ní vystupuje relativně málo postav a díky tomu jsem se neztratil ve finských jménech, což byl případ obou dříve zmíněných knih.

Zápletka je opět velmi jednouchá a vtipná. Syn boha hromovládce Rutja setstoupí na zem, aby ve Finsku obnovil víru v původní bohy. K tomu využije zemědělce a starožitníka Sampsu, se kterým si vzájemně vymění tělo. Z této záměny pak vyplývá celá řada kominických a absurdních situací.

Knihu bych doporučil všem, kdo si od tohoto autora chtějí něco přečíst. Čte se velmi snadno a neztratíte se ve finských reáliích. Dík tomu si pak můžete naplno užít atmosféru a humor skvělého příběhu.

19.02.2017

Šestý díl cyklu Brána smrti zavede čtenáře, jak již název napovídá, do Labyritu. Přestože by tato část příběhu mohla být poměrně zajímavá, tak opak je pravdou a kvalita celkem strmě klesá dolů. Z většiny knihy jsem měl pocit, že se jedná o více či méně nezajímavé akční scény a v některých místech jsem se do čtení musel vyloženě nutit. Naopak závěrečný souboj, který měl být vyvrcholením tohoto dílu, autoři doslova odflákli.

Kladně hodnotím úlohu Xara, který v tomto díle vystupuje do popředí a ze zákulisní postavy se stává jedním z hlavních aktérů. Zároveň však dodávám, že jeho počínání působí v některých případech poněkud naivně. Na scénu dále vstupuje Marit, což je bývalá Haplova partnerka z Labyrintu. A v poslední řadě se opět shledáte s Alfrédem, který si konečně uvědomí svou podstatu a stane z něj opravdový hadí mág.

Celkově na mne kniha působila, jako příprava na závěrečný díl. Bohužel příprava poněkud zdlouhavá a místy až nudná.

17.02.2017

Draculu jsem četl kdysi před léty a kniha mne naprosto pohltila. Líbilo se mi zejména, že je psaná formou různých deníků, dopisů a zpráv z pohledu osob, které zažili setkání s Draculou.

Před pár týdny jsem se ke knize vrátil. Při druhém čtení mi však popisy připadaly příliš detailní, rozvláčně až nezáživně. I přesto však dávám čtyři hvězdy, protože ve mne stále převládá silný dojem z prvního čtení knihy.

Velmi krásná kniha s jedinečnou a nezapomenutelnou atmosférou, která se podle mne zcela oprávněně stala jednou z nejoblíbenějších českých knih.

7 19.01.2017

Tyto pohádky mi četli rodiče, když jsem byl malý. A nezapomenutelně se do mne zapsaly. Zřejmě i díky velmi zdařilým ilustracím. Nedávno jsem je četl svým dětem a všichni jsme si to moc užili. Co víc dodat? Zkrátka úžasné pohádky s krásnými ilustracemi.

7 05.01.2017

Ursula K. Le Guinová mne před mnoha lety upoutala svou knihou Čaroděj Zeměmoří a nesmírně si za ní této autorky vážím. Vyprávění pro mne bylo, ale úplně jiné a nebudu přehánět, když řeknu, že mne v podstatě úplně minulo.

Vzhledem k tomu, že jsem nečetl ani jednu z předchozích knih série Hain, tak mne první kapitola přišla nesrozumitelná a matoucí. Dále se to se mnou už vezlo. Chytil jsem se pouze na malý okamžik, když Sutty popisovala svůj vztah k Sao. Pak jsem se opět ztratil a více jsem se v této knize nenalezl.

Dočtení této knihy, je pro mne tedy hodně zvláštní pocit. Je to jako kdyby tato kniha byla úplně z opačného pólu, než výše zmíněný Čaroděj Zeměmoří. Zatímco prvně zmíně kniha mne zaujala a opakovaně se k ní vracím, tak tato kniha pro znamená úplný opak. A nevidím žádný důvod proč se k ní znovu vrátit.

Dávám tři hvězdy, protože i když mne Vyprávění nezaujalo, tak v něm vidím určitou "myšlenku", která mi přijde cenná.

1 04.01.2017

Z této knihy mám hodně rozporuplné pocity. Na záčatku mě Ernest velmi mile překvapil, způsobem jakým píše. Text mi přišel napsaný velmi lehce a četl se v podstatě sám. Zkrátka první dojem po pár přečtených stránkách byl velmi dobrý.

Postupně s přibývajícími kapitolami mi však příběh přišel čím dál tím víc plytký a v podstatě o ničem. A to jak z pohledu děje, tak z pohledu cítění a prožívání hlavních postav. Úplně nejhorší z celé knihy mne připadaly milostné dialogy mezi Frederickem a Catherine. To byla fakt hrůza.

Chvíli jsem pak Ernesta podezíral z toho, zda to nebyl záměr. Zda určitá povrchnost a jakoby plochost pocitů nebyla určitým zobrazením toho, jak se do hlavních postav promítá válka. Bohužel po dočtení, mám pocit, že to tak asi zamýšleno nebylo.

Jediné co mne překvapilo, byl tragický konec. Závěr je podle mne na celé knize asi tím nejlepším. Byl to totiž první a poslední okamžik z celé knihy, který ve mne vzbudil nějaké silnější emoce. Velmi dobře to vystihuje jedna ze závěrečných vět: "Nejde nic říct." Přesně tak jsem se po dočtení poslední části cítil.

10 29.12.2016