parxel komentáře u knih
Tajná mantra je volným pokračováním románu Kouzelník ze Lhasy. Osobně jsem si z předchozího románu téměř nic nepamatoval a tak jsem zpočátku trochu tápal v paměti, co že se to vlastně přihodilo. Nicméně to nebyl žádný problém.
Příběh samotný mi připadal akční a první dojmy nebyly vůbec špatné. S přibývajícími stránkami se však mé dojmy začaly postupně měnit. Nadbytek akce jaksi způsobil, že se z románu z velké části vytratila atmosféra první knihy a už to prostě nebylo ono. A ten závěr!? Co to jako mělo být!? Červená knihovna hadr. Jednou větou laciné, až běda.
Tajná mantra je podle mého názoru průměrný román, který nedosahuje kvality Kouzelníka ze Lhasy. Příběh klade velký důraz na děj a v závěru vyloženě sklouzává do laciného romantického klišé, které jaksi v kombinaci s budhistickou tématikou vytváří nepovedený "guláš".
Uvědomte si přítomnost je jednou z mnoha knih o osobním rozvoji. Hlavní myšlenky jsou inspirovány budhismem a okrajově ještě některými dalšími přístupy. Mne osobně tato kniha nepřinesla nic zásadně nového, ale spíše mi připomněla, že občas je dobré se zastavit a jenom prostě být tady a teď.
Knihu doporučuji čtenářům, kteří hledají nějaký vhodný úvod do dané problematiky. Nenechte se mýlit zdánlivou prostotou uvedeného přístupu. Někdy to nejjednodušší funguje nejlépe.
Mrtvá kočka je malá útlá knížečka plná zenových příběhů a koánů. Osobně jsem zenu nikdy moc nepřišel na chuť a koány jsem považoval za takový podivný úlet bez hlubšího smyslu. V poslední době, však tento svůj vnitřní postoj začínám přehodnocovat a začínám si uvědomovat, že na tom asi něco bude.
To nic nemění na skutečnosti, že mám po přečtení této knihy pocit, že jsem skoro nic nepochopil. Tak pořád hledám způsob, jak to uchopit za správný konec a stále ne a ne ho najít. Naštěstí jsem tak trochu nezmar a nevzdávám to. A podle prapodivné logiky zenu zřejmě hledám ten okamžik, kdy to vzdám a konečně mi to dojde a stane se ze mě bódhisatva nebo nějaká jiná potvora. :)
V nejlepší tradici zenu doporučuji tuto útlou knihu všem čtenářům, ale nečtěte ji.
Sám a sám je osobní zpovědí člověka, který strávil osamotě několik měsíců na předsunuté meteorologické stanici v oblasti Antarktidy. Schodou nešťastných okolností se přiotrávil oxidem uhelnatým a nebýt jeho kolegů asi by tam zemřel.
Upřímně si sám sebe v podobných podmínkách vůbec nedovedu představit. Když autor líčil, jak se oteplilo a teplota dosáhla na 18 stupňů pod nulou, tak mi z toho běhal mráz po zádech. Prostě nic pro mne. :)
Velikou výhradu mám ke stylu, kterým je kniha napsána. Přišel mi nezáživný, krkolomný a příběh se mi nečetl moc dobře. Podle mého názoru je vidět, že autor nebyl spisovatel a možná, že svou roli sehrál i špatný překlad, což nedovedu posoudit.
Celkově hodnotím knihu třemi hvězdami, protože po čtenářské stránce mi přišla spíše průměrná. Její hodnotu spatřuji především v osobní a autentické výpovědi. Doporučuji čtenářům, kteří mají rádi skutečné příběhy o souboji člověka s drsnou přírodou.
Knihy Dana Simmonse ve mne vzbuzují trochu rozporuplné pocity. Některé mi přijdou zajímavé a mám chuť se k nim po čase vrátit. Jiné mi připomínají dlouhou útrpnou pouť. Pustá duše se nechází někde upostřed mezi těmito dvěma póly. Kniha má velmi zajímavé téma a mě osobně se velmi dobře četla. Nicméně zklamal mne závěr, který se nesl v duchu "králíčku a země se zachvěla". Kdo četl Hemingwaye, tak asi tuší na co narážím a ostatní se nechte překvapit. V každém případě se domnívám, že Dan Simmonse napsal lepší knihy, než je Pustá duše a proto dávám pouze průměrné hodnocení.
Jupiter je krátká a popisná kniha o výzkumu Jupiteru a jeho měsíců. Podle mého názoru osloví tato publikace zejména fanoušky astronomie. Na ostatní čtenáře může působit trochu podivně, protože přiznejme si to, číst si o tom, jak vznikly nějaké rýhy a podobné útvary na Jupitrerových měsících nezní úplně záživně. Každopádně za mne spokojenost a jako doplňková literatura k astronomickému kurzu naprosto ideální.
Vědecko populární knihy čtu moc rád a na Periodické království jsem se těšil. Bohužel mi nesedlo metaforické pojetí, které se prolíná celou knihou, a čtení jsem po cca 20-30 stranách ukončil. Zkrátka tato mi kniha nesedla a proto nedávám žádné hodnocení.
Dračí chrám je prezentovaný jako příběh o šaolinu. Mě osobně po přečtení této knihy přišlo, že jsem se o šaolinu vlastně nic moc nedozvěděl. Sem tam nějaká zmínka o cvičení, ale mnohem více jsem vnímal různá poučení inspirovaná budhismem.
Za sebe nedovedu posoudit, které z popsaných zážitků se skutečně přihodily a které si autor vymyslel pro potřeby tohoto románu. Některé příhody na mne však působily lehce vyumělkovaně. To ovšem nic nemění na tom, že jsem si čtení užil a knihu bych doporučil všem zájemcům o budhismus a východní filosofi.
Černobílá cesta je sbírka vtipných, nápaditých, ale jinak vcelku průměrných povídek inspirovaných šachy. Některé mne zaujaly více jiné méně, ale tak to u sbírky povídek obvykle bývá.
Osobně mne trochu mrzí, že se mi nepodařilo vyhradit si čas na přiložené šachové studie. V budoucnu se proto chci ke knize vrátit a tento drobný nedostatek napravit.
Knihu bych doporučil všem příznivcům šachů, protože podobně zaměřenou knihu jen tak nenajdete. A některé vtipy zkrátka člověk bez znalosti pravidel nepochopí.
Tato kniha popisuje historii astronomie v ČR a spolupráci českých astronomů s Evropskou jižní observatoří. Podle mého názoru je zajímavá zejména pro fanoušky a nadšence do astronomie, ale pro běžného čtenáře není moc atraktivní.
Osobně se domnívám, že to je trochu škoda. Podobně zaměřených knih od českých autorů není mnoho a pokud už nějaká kniha vyjde, tak je škoda promarnit její potenciál. V případě této publikace se domnívám, že se mohla mnohem více zaměřit na probuzení zájmu o astronomii, a nepůsobila tak suchopárně.
Poznámka: Kniha je napsána dvojjazyčně, tzn. vlevo je český text a vpravo anglický text. Lze ji tedy použít i jako učebnici k procviční astronomických pojmů v angličtině.
Hubblovy stíny jsou jednou z řady knih, které popularizují vědu a to zejména fyziku a astronomii. Z názvu si dovodíte, že se jedná zejména o objevy související s Hubblovým vesmírným teleskopem.
Tato kniha má na DB knih nižší hodnocení a já se domnívám, že zcela oprávněně. Chybí jí totiž jasná struktura a navíc pokud neznáte některé pojmy a nemáte načteno, tak vám to autor moc neusnadní. Přišlo mi, že moc nevysvětluje a spíše skrytě předpokládá, že máte základní vědomosti z atrofyziky a kosmologie.
Dalším objektivním nedostatkem je rok vydání 2009. Dnes jsme přece jenom o 13 let dál. Stojíme na prahu Webbova vesmírného dalekohledu a podle mého názoru dává mnohem větší smysl, počkat si 2-3 roky a přečíst si obdobně zaměřenou knihu založenou na poznatcích z tohoto nového dalekohledu.
Tato kniha seznamuje čtenáře formou fiktivního cestovního průvodce s naší sluneční soustavou. Mísí se v ní fakta o jendotlivých planetách a jejich měsících s představami o tom, co by jste na té či oné planetě nebo měsíci mohli vidět a zažít. Přestože část uvedených údajů je pouze hypotetická, tak není samoúčelná. Přibližuje čtenářům odlišnosti pobytu v prostředí, které má jinou gravitaci, atmosféru atd.
Na knize oceňuji zejména její formát a snahu o předání nezáživných informací zábavnou formou. Za mírné negativum považuji relativně málo názorných fotografií. V dnešní době lze samozřejmě spoustu informací a fotografií dohledat na internetu, ale podle mne by této knize prostě pár obrázků navíc slušelo.
Knihu bych doporučil všem zájemcům o astronomii, kteří se chtějí seznámit s naší sluneční soustavou netradičním, ale z mého zajímavým způsobem.
Jednou za čas si v knihovně půjčím knihu, která je mimo běžný okruh mého čtenářského zájmu a téměř nic o ní nevím. Tentorkát padla má volba na soubor vietnamských povídek Když není král.
Hlavním tématem povídek jsou většinou příhody a útrapy obyčejných lidí. Přestože jsou povídky velmi jednoduché a prosté, tak to vůbec nebylo špatné čtení. Výsledný dojem mi kazilo pouze tápání ve vietnamských jménech. Občas jsem se zkrátka ztrácel v tom, kdo je kdo.
Za mne to je za 3-4 hvězdy, ale protože půl dát nemohu, tak 4. Doporučuji jako knihu pro rozšíření literárního obzoru.
Tahle kniha mi nesedla. Přišlo mi, že nemá dobrou struktru. Kapitoly jsou náhodně zpřeházené, jako by se nikdo nezamyslel nad tím, jak spolu jednotlivá témata nějak souvisí. Zkrátka po přečtení asi třetiny, jsem to vzdal a vrátil knihu do knihovny.
Už je tady zas je takový trochu "ujetý" příběh o Hitlerovi, který se najednou objeví v současném Německu a komentuje aktuální situaci. Řada prupovídek je vtipná a vykouzlí na tváři pozorného čtenáře nejeden úsměv. Ovšem pro mě osobně byla na celé knize nejpůsobivější proměna postavy Hitlera. Zpočátku komickou postavu, která byla všem k smíchu, začínají lidé postupně brát vážně.
Obecně se podle mého názoru nejedná o žádné literární veledílo, ale na druhou stranu, když jsem se trochu zamyslel nad závěrem, tak mi z toho šel mráz po zádech. Dávám 4 hvězdy.
Ještě bych dodal, že na základě této knihy byl natočen i stejnojmenný film. Zajímavostí je, že film obsahuje autentické reakce lidí na herce přestrojeného za Hitlera, při procházce na veřenosti. Tohle prostě do knihy nedostanete a přitom to dodává filmu zajímavou atmosféru.
Srozumitelná a přístupná kniha pro všechny čtenáře, kteří mají zájem seznámit se základy kryptografie. Výhodou je stručnost a orientace na kryptografické principy a jejich praktické využití. Lze ji tedy číst i v případě, že matematika není vaší silnou stránkou. Pokud již základy kryptografie znáte, tak vám kniha nedá mnoho nového. A je to tak v pořádku, neboť kniha se prezentuje jako průvodce pro každého a v tomto směru podle mého názoru splňuje svůj účel.
Ursula K. Le Guin je pro mne autorkou, pro kterou je typická absence akce a pomalé tempo. V tomto smyslu povídky obsažené v této sbírce naplnily mé očekávání. Některé mne zaujaly více, jiné méně a asi 2-3 povídky jsem přeskočil, protože mne neoslovily. Celkově je to taková všehochuť.
Co napsat na závěr? Tuto autorku mám velmi rád od doby, kdy jsem četl Čaroděje Zeměmoří. Bohužel jakákoliv jiná kniha včetně této sbírky povídek mne již nikdy tak hluboce vnitřně neoslovila. Proto dávám tři hvězdy.
Půjčil jsem, zkusil jsem a zjistil jsem, že době gamebooků už u mne definitivně odzvonilo. Z tohto důvodu nedávám žádné hodnocení.
Mám velký otazník k tomu, pro koho je tato kniha určena. Vzhledem k vysokému obsahu abstraktní matematiky rozhodněn není pro každého zájemce o astrofyziku. Naopak pro studenty a doktorandy příslušného oboru zřejmě také není, neboť na to je příliš stručná. Každé téma trochu nakousne a jde dál.
Možná je dobrá pro představu jaká matematika se za příslušnými tématy skrývá, ale i zde bych byl hodně opatrný. Ono totiž jedna věc je napsat vzorec a druhá je být pomocí něho schopný něco reálného spočítat.
Za mne je tato kniha vhodná k prolistování v knihovně a přečtení konkrétní části. Mne například zajímalo gravitační čočkování. Ale jako celek bych knihu rozhodně nedoporučoval.
Konspirace je podle Pavla Henika románem, který volně předchází románu Korporace. Zároveň tato kniha čerpá inspiraci ze skutečných událostí, které se odehráli a odehrávají na politické scéně zejména v souvislosti s epidemií koronaviru.
Přestože se autor odvolává na předchozí román Korporace, tak kromě jména jediné postavy, zde prakticky žádná souvislost není. V tomto směru tedy znalost předchozího románu nepřidává nic navíc. Mnohem zajímavější, je inspirace skutečnými osobami a událostmi na české politické scéně. Postav není mnoho a je velmi snadné si je přiřadit ke konkrétním osobám. Vtipné je, že některé postavy používají stejné fráze jako ve skutečnosti.
Když to shrnu, tak Konspirace je román, který se velmi dobře čte. Podle mého názoru se Pavel Henik od napsání Korporace zlepšil a posunul. Celý román působí sourodě a téma je velmi aktuální. Nicméně pokud bych si měl vybrat, tak znovu sáhnu po Korporaci, protože u té jsem se více zasmál a rád se znovu setkám s některými postavi. To o Konspiraci napsat bohužel nemohu.
Celkově dávám 4 hvězdy. Knihu bych doporučil všem čtenářům, kteří mají zájem přečíst si odlehčený román inspirovaný aktuální společenskou a politickou situací.