parxel
komentáře u knih
Železná rada
China Miéville
Poslední výpotek ze světa Bas-lagu mi dal pořádně zabrat. Za celou dobu se mi v podstatě nepodařilo do knihy začíst. Po jejím dočtení ve mne zůstal jenom takový nejasný pocit zmaru a chaosu, což bych řekl, že je pro tuto knihu více než charakteristické.
Časově se děj odehrává cca půl století po 1. dílu - Nádraží Perdidu. Nový krobuzon je ve válce s Těšem a do toho všeho sílí protivládní aktivity v podobě různých ilegálních organizací. Skupina "přátel" se vydává po stopách golemika Judy hledat legendární Železnou radu.
Z mého pohledu je asi největším problémem celé knihy, že nemá jasně vymezený děj. Toto mi u knih obecně nevadí, ale u Miévilleho se z toho pak stává chaotická všehochuť, která v porovnání s předchozími dvěma knihami postrádá napětí. Další problém vidím v tom, že autor na začátku vylíčí Železnou jako nějakou legendu či mýtus a vzápětí tento obraz úplně rozbije, čímž celá Železná rada ztrácí své kouzlo.
Na knize se mi naopak líbilo, že se autor nechal inspirovat pověstí o golemovi. Juda Low a jeho Golemové se tak stávají jedním z ústřeních prvků celé knihy. Dále oceňuji drobná ohlédnutí do historie ve kterých se dozvíte, jak to nakonec dopadlo s Radou konstruktů nebo s Jackem Půlmotlitbičkou. Nicméně to jsou spíš takové drobnosti, které knihu jako celke nezachrání.
Holá slova
Marcel Beaujard
Tato sbírka drobných básní mne moc neoslovila. Prostě nikde hlouběji nic necinklo. Bohužel. Proto hodnotím jako průměr.
Bolest
Cruja Šalev
Bolest je román od izaraelské autorky. Hlavní postavou je žena, která v minulosti přežila teroristický útok a bolest je pro ní doslova součástí každodenního života. Při návštěvě lékaře se náhodou setká se svou bývalou láskou z mládí a staré city se opět probudí k životu.
Na knize oceňuji způsob, jakým autorka dovede vystihnout některé situace a pocity. Jeden takový moment, který mi silně utkvěl v paměti, je když hlavní hrdinka přijde do nemocnice, jak se najednou cítí odosobněně. To mi přišlo velmi dobře popsané a podobných připodobnění je v knize celá řada.
To co mi nesedělo, byl na můj vkus uspěchaný závěr. Působilo to na mne, jakoby někdo stanovil maximální počet stran a autorka musela příběh doslova mávnutím kouzelného proutku ukončit. Přitom je to dobře napsaná kniha a já bych raději dalších 200 stran, než takto ustřihnuté a šablonovité završení příběhu.
Cruja Šalev je autorka, která má podle mého názoru veliký talent. Její román Bolest mne emočně oslovil mnohem hlouběji, než spousta jiných knih. Jediné co mne trochu mrzí je ukvapený závěr, ale i přesto si myslím, že si tato kniha zaslouží 5 hvězd.
Caravaggio
Milo Manara
Caravaggio je komiksové zpracování životopisu slavného italského malíře. Já jsem v tomto směru doslova nepopsaný list papíru a jméno Caravaggio jsem až do tohoto roku nikde neslyšel a nebo jsem ho úspěšně ignoroval. Pak jsem na něj náhle narazil v několika různých knihách. Tak jsem si půjčil jeho životopis, abych se o něm něco dozvěděl.
Z životopisu Caravaggia jsem pochopil, že byl velmi talentovaný a svou tvorbou se navždy zapsal mezi světové malíře. Přesto byl jeho život jedna velká horská dráha a to nikdy nemůže dopadnout dobře. Prostě život si každý musí uspořádat sám a ne každému je přáno. Dávám čtyři hvězdy.
Dobývat nebe
Louis de Wohl
Dobývat nebe je román inspirovaný životem svaté Kateřiny Sienské. Když to vezmu z dnešního pohledu, kdy se spousta žen živí tím, že zveřejňuje své intimní fotky na různých sociálních sítí a porovnám to s dobou, kdy ty samé ženy řekly, že chtějí být nevěstou Kristovou a bylo hotovo, tak to působí naprosto neuvěřitelně.
V každém případě mě se líbila více první polovina knihy, která popisuje mládí Kateřiny, její vystupování před církevním soudem atd. Tam doopravdy působí jako světice. V druhé části knihy mi to spíše přišlo jako takové vyjadřování ke všemu, prostě politika. Nic moc.
Osobně na tuto knihu nahlížím jako na historický životopis. Vůbec nehodnotím, zda všechny události v ní popsané jsou nebo nejsou pravdivé. Něco je doložené historicky a něco na mne spíše působí ve stylu "říká se". V každém případě podle mne je tento román napsaný velmi čtivě a za sebe dávám čtyři hvězdy.
Řeka vypráví
Masudži Ibuse
Řeka vypráví je soubor krátkých povídek s tématem rybaření, řeky a prostých lidí. Nejedná se o žádné rychlé čtení, ale spíše o meditaci nad obrazy přírody. Podle mého názoru tato sbírka povídek krásně zobrazuje duši japonska a přibližuje nás jako lidi jeden druhému. A v tom spatřuji pravý význam literatury.
Obsluhoval jsem anglického krále (5 povídek)
Bohumil Hrabal
Obsluhoval jsem anglického krále je mé první seznámení s Bohumilem Hrabalem. Současně je to má první kniha, kde jsem pochopil, že nemohu čekat až dočtu větu, protože bych se dřív počůral. :) Touto poznámkou narážím na jedinečný Hrabalův styl, kdy jedna věta obsahuje asi tak 30 čárek a zaplní klidně více než jednu stranu.
Mimo vytříbený autorův styl mne zaujala "lehkost" s jakou hlavní hrdina proplouvá životem, dosahuje úspěchu a nakonec získává životní moudrost. Pro mne osobně zůstává poselstvím této knihy památná věta: "Moje štěstí bylo vždycky v tom, že mne potkalo nějaké neštěstí." Dýchá z toho na mne optimismus a životní nadhled. To se mi moc líbí.
Styl Bohumila Hrabala je neobvyklý a žádnou podobnou knihu jsem dosud nečetl. Zároveň na mne z jeho textu promlouvá životní moudrost a zkušenost, kterou lze získat pouze tím, co člověk prožije. Přestože nemám nic, co bych této knize vytknul, tak pocitově to jsou 4 hvězdy.
Deník Anne Frankové
Ari Folman
V posledních letech vzniká spoustu komiksů, vycházejících z knižní předlohy. Deník Anne Frankové je jednou z mnoha takto předělaných knih. Já jsem po ní v knihovně sáhnul čistě ze zvědavosti.
Čtení mi moc nesedlo, protože mi přijde, že některé pocity lépe vyjádříte textem a komiks mi pro to nepřijde příliš vhodný. Navíc u komiksu mám pocit, že si toho moc nepamatuji. Přínos této knihy spatřuji spíše v tom, že mne postrčila k přečtení originálního textu (překladu). To nyní činím. Mám za sebou asi dvě třetiny knihy a je to mnohem zajímavější.
Ve svém závěrečném hodnocení nechci shazovat dílo Anne Frankové, ale spíše chci vyjádřit, že mi forma komiksu nepřišla příliš vhodná. Podle mého názoru je knižní předloha mnohem hodnotnější a lépe vystihuje osobnost Anne Frankové. Tomuto zpracování dávám tři hvězdy.
Černočerná tma
Stephen King
Černočerná tma je sbírka čtyř hororových povídek. Podle mého názoru jsou to dobré povídky, ale Stephen King umí líp. Já osobně bych z jeho rozsáhlé tvorby raději sáhnul po něčem jiném a k těmto povídkám se nebudu vracet. Dávám tři hvězdy.
Město v oblacích
Anthony Doerr
Město v oblacích je můj druhý román od Anthonyho Doerra. Svou strukturou mi trochu připomíná Atlas mraků. Prolíná se v něm několik příběhů v různých časových rovinách. Tím však podobnost zcela končí a po obsahové stránce je příběh zcela jiný.
Bohužel je pro mě velmi obtížné vyjádřit o čem tento román vlastně je. Velmi dobře se mi četl, ale nějak nemohu najít, žádný bod o který bych se opřel. Vnitřně mám pocit, že se s tímto autorem mijím a velmi obtížně hledám něco hlubšího, čím by mne v této konkrétní knize oslovil.
Přestože se jedná o oceňovaného a velmi dobře hodnoceného autora, tak já jsem se v této knize nenašel. Mám pocit, že je napsaná hodně "vyumělkovaně" a chybí mi v ní hlubší prožitek. Něco co vám dá jenom život. Z tohoto důvodu dávám tři hvězdy.
Toulavá země
Liou Cch'-sin
Toulavá země je sbírka povídek od dnes již hodně známého čínského autora Liou Cch'-sina. Pro mne osobně to byla zároveň i jeho prvotina a vůbec jsem netušil, že je tak známý díky Problému tří těles. Prostě mě to minulo.
V každém případě jsem se velmi rychle začetl a pochopil, že tento autor mne bude bavit. Jeho příběhy jsou originální a zajímavé. Navíc pokud se zajímáte o astronomii a kosmologii, tak tento autor ve své tvorbě vychází ze znalostí, které o vesmíru v současné době máme.
Z této sbírky mne nejvíce zaujala povídka Hora o civilizaci, která vznikla uvnitř planety. Příběh líčí jak se utvářel její kosmologický obraz světa. To se mi teda líbilo moc.
Jako výsledné hodnocení dávám čtyři hvězdy. Je to hlavně z důvodu, že některé povídky mne zaujaly méně. Obecně však považuji tuto kniha za vysoce nadprůměrnou sci-fi a pokud se vám líbil problém Tří těles alis série Vzpomínka na Zemi, tak toto je kniha přesně pro vás.
Tim Cook: Génius, který povznesl Apple na novou úroveň
Leander Kahney
Tim Cook je nástupce Steva Jobse ve vedení společnosti Apple. Při čtení této knihy mne upoutala zejména skutečnost, jaké problémy rozebírá. Nedávno jsem totiž četl životopis Steva Jobse od Waltera Isaacsona a tam se řešilo, že textový editor nemá fonty a obdélníky nemají zaoblené rohy atd.
Naproti tomu v téhle knize už se řeší témata, zda jsou všechny díly ze kterých je zařízení apple vyrobeno recyklovatelné, zda jsou ve vedení společnosti rovnoměrně zastoupeni brontosauři, trpaslíci a lesní víly. Zkrátka ten rozdíl, jaké problémy se dostaly do popředí, obzvlášť vynikne při porovnání obou zmíněných životopisů .
Další co mne hodně upoutalo, byla rozdílnost osobností Tima Cooka a Steve Jobse. Ukazuje to, že věci se dají dělat hodně jinak. Velmi těžko se mi to popisuje, ale v případě dvou výše zmíněných leadrů mi to přijde hodně markantní. Ale když nad tím přemýšlím, tak mi to vlastně logické a přirozené. Nová doba si žádá nový přístup a nové leadry.
Velmi čtivě napsaný životopis, který obzvlášť vynikne při porovnání se životopisem Steva Jobse. Dávám 5 hvězd.
Třicet let na zlatém severu - Největší české dobrodružství až na kraj světa
Jan Welzl
Pokud se někdo v současné době vydá tzv. s batůžkem do světa, tak asi nikoho moc nepřekvapí. I tak může zažít spoustu zajímavých věcí a udělat hromadu fotek na Instagram. Jan Eskymo Welzl tohle udělal před více než sto lety. Žádné online připojení, žádné mapy, žádné sociální sítě, prostě jenom kárka a koník a hurá do světa, protože si vysnil, že bude žít za polárním kruhem. Už jenom tohle zní neuvěřitelně.
Další příběhy vylíčené v knize Třicet let na zlatém severu jsou neuvěřitelné ještě mnohem víc. Těžko lze posoudit, co je pravda a co dotvořila cestovatelská fantasie. V každém případě se mi líbilo léčení zmrzlých prstů. Bouchne se rukou o stůl, prsty upadnou a je vyléčeno. :):) A podobných absurdit je tam více.
Navzdory všemu se mi tahle kniha nečetla zcela snadno. Podle mého názoru je to tím, že není vyprávěné jako příběh, ale spíš jako souhrn poznámek a pozorování. Navíc je nabitá takovými příhodami, že jsem se občas koukal na obálku, jestli jsem si náhodou z knihovny nepřinesl nějaký nový díl Terryho Pratchetta. Za tohle absurdní dobrodružství na ledu dávám tři hvězdy.
Salvatore
Nicolas de Crécy
Salvatore je vtipný komiks nabitý sarkasmem a ironií. Na první pohled by se mohlo zdát, že cílovými čtenáři jsou děti. Hlavní postavy jsou více či méně roztomilá zvířátka, která řeší své trampoty. Nicméně to je klamný dojem. Některé vtipy totiž děti absolutně nepochopí a navíc celkové vyznění je takové půl na půl. Při čtení se ve čtenáři mísí dohromady pocity veselí a smutku a tohle většinou děti moc nedávají.
Podle mého názoru se jedná o originální kousek, ale není to žádné veledílo. Dávám čtyři hvězdy.
Stavitelé mostů
Jan Guillou
Stavitelé mostů je román, který mne zaujal svým názvem. Hlavními postavami jsou tři osiřelí bratři Lauritz, Oscar a Sverre, kteří díky svému talentu a podpoře dobročinného spolku vystudují na univerzitě a stanou se z nich inženýři. Jejich životní cesty se velmi záhy rozejdou. Příběh první knihy ze série Století se dále již soustředí pouze na Oscara a Lauritze.
Podle mého názoru se jedná o velmi dobře a čtivě napsaný román. Jediné co bych knize vytknul, že příběhy hlavních postav jsou místy příliš idealizované. To občas to působí nerealisticky, ale naštěstí to autor udržel v rozumné míře.
Zajímavým momentem pro mne bylo, když se Oscar v Africe přidal k německé armádě, za celou válku neprohráli žádnou bitvu a najednou se dozví, že Německo kapitulovalo a celý oddíl se musí vzdát. Při čtení mne zaujal ta protichůdnost těch pocitů, že se cítím jako vítěz, ale přitom jsem poražený.
Osobně se ztotožňuji s vysokým hodnocením Stavitelů mostů na této databázi a myslím si, že je zcela na místě. V dalším čtení této série však nebudu pokračovat, neboť se mi lépe ztotožňuje s reálněji vykreslenými postavami. Dávám čtyři hvězdy.
Kettlebell Simple & Sinister
Pavel Tsatsouline
Simple & Sinister je v podstatě příručka pro silový trénink s kettlebel. Soustředí se na minimalistický program, který zahrnuje pouze dva cviky: TGU tzv. turecký vztyk a kettlebell swing.
Já osobně jsem si cvičení s kettlebell oblíbil a několik let jsem chodil pravidelně do gymu. Nyní se po delší pauze ke cvičení vracím. Pro připomenutí mi tato kniha přijde skvělá.
Nicméně pokud se cvičení začínáte, tak doporučuji naučit se cviky s trenérem. Popisované cviky jsou sice velmi jednoduché, ale i tak v nich můžete udělat spoustu chyb.
V tomto případě nedoporučuji knihu, ale spíše cvičení, které zajímavé a současně mi přijde i "chytré".
Stalingrad
François Kersaudy
Útlá kniha, která popisuje bitvu o Stalingradu na přelomu let 1942 a 1943. Osobně jsem si Stalingrad zapůjčil, abych si připomenul co této bitvě předcházelo a jaký měla průběh. V tomto směru kniha splnila mé očekávání. Navíc není moc užvaněná, což hodnotím rovněž kladně. Dávám čtyři hvězdy.
Evoluce
Alice Roberts
Příběh člověka je kniha, která má charakter encyklopedie. V úvodu vás seznámí s vědeckými metodami, střední část se věnuje poznatkům o lidoopech a hominidech. Poslední třetina se soustředí na to, jak se lidský druh rozšířil do různých částí světa.
Osobně jsem si tuto knihu půjčil zejména kvůli poznatkům o jednotlivých druzích hominidů. Nejvíce mne zaujalo, že některé druhy hominidů byly ustanoveny jako samostatný druh pouze na základě nálezu několika málo kostí. Další zajímavostí pro mne bylo, že slovo Neandrtálec je odvozeno od místa nálezu a znamená člověk z Neanderova údolí. Zajímavostí je v knize samozřejmě mnohem více, ale to už nechám na čtenářích, aby si v knize nalezli to své.
Příběh Člověka bych doporučil lidem, kteří v této oblasti nemají žádné znalosti a chtějí získat stručný přehled o vývoji hominidů. Kniha je psaná heslovitě a je doplněna spoustou fotografií fosilních nálezů nebo rekonstrukcí našich vzdálených prapředků. V tomto ohledu může být kniha dobrou pomůckou pro případný referát do školy.
Satori
Don Winslow
Satori je volným pokračováním románu Šibumi. Vlastně se ani nedá říci pokračováním, ale spíše takovým doplněním, protože pokrývá časové období, které bylo v původní knize přeskočeno. Hl. postava Nikolaj Hel je vyslán na nesplnitelnou misi do Číny, ale jak se dá "očekávat", tak si se všemi problémy hravě poradí.
Podle mého názoru je Satori dobrý román, ale zdaleka nedosahuje kvality původního Šibumi. Chybí mu totiž taková těžko popsatelná, ale charakteristická práce s jemnými náznaky a namísto toho nastupuje akce a děj. Výsledkem je průměrný příběh, který těží ze slávy svého předchůdce, ale nepřidává nic navíc.
Terra nullius
* antologie
Tato sbírka českých sci-fi povídek mi udělala velikou radost. Měl jsem totiž pocit, že čtu povídky, které se svojí kvalitou vyrovnají zahraniční tvorbě. Některé povídky se mi líbili více jiné méně, ale celkově jsem měl pocit, že se jedná velmi dobře sestavenou knihu.
Jsem rád, že i mezi českými spisovateli se najdou kvalitní autoři sci-fi povídek a držím všem palce, aby se jim v jejich tvorbě i nadále takto dařilo. Knihu doporučuji všem fanouškům vědeckofantastických příběhů.