Pebra
komentáře u knih
Sofiin svět
Jostein Gaarder
Napínavá kniha, o které je dobré s dětmi diskutovat. Mimochodem jsem narazila na zfilmovanou verzi, která je ovšem příšerná.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Smutné, jako bývají všechny romantické tragické lásky na pozadí války. Ale bohužel člověk je predátor a žádné dojetí ho nezastaví.
Do dívčích let
Pavla Moudrá
Obdivuji, jak lidé před sto padesáti lety milovali své rodiče, život a svět vůbec. Jak toužili po vzdělání! Život třináctileté dívky byl v roce 1870 logicky diametrálně odlišný od života dnešního. Z moudrého vyprávění člověku hřeje u srdce.
Modrá
Maja Lunde
Dvě dějové linky, které tušíte, že se někdy protnou, a když se to stane, je vám divně. Cítíte, že tak by to jednou mohlo být... Planeta bez pitné vody a naši potomci, kteří s tím zoufale bojují. Klimatičtí aktivisté jsou dnes většině k smíchu, jsou otravní, protože chtějí zabránit zpovykancům v hýření. Tahle krátkozrakost lidstva se nemusí vyplatit. Tahle knížka není sci-fi, a to je vlastně to příšerné.
Staromódní příběh
Magda Szabó
Kniha mě oslnila. Jako když náhle sedíte u stolu s hrdou krásnou hraběnkou, kolem vás pluje její bohatý život, a na zadní projekci se občas zastaví v detailu nějaký muž nebo předmět, který obzvlášť milovala. Třeba šálek na kávu. A když příběh skončí, nechce se vám knížku zavřít.
Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Vrah Raskolnikov a bizarní scény plné zlitých figur, jako například pohřební hostina na počest alkoholika Marmeladova přejetého kočárem. Pozoruhodná sonda do lidské duše. Detaily všeho druhu, včetně popisu vzorku tapet, knoflíků v manžetách a dialogu lidí, kteří se v příběhu jen mihnou. Petrohrad, lesk a bída Ruska v 19. století je skvělým koloritem popisovaného zoufalství. Obdivuhodná kniha, výborný psychologický román, ačkoli se mi ten příběh vlastně hnusí, nepřišlo mi v něm ani jedno slovo zbytečné. Pro některé studenty asi náročné, ale na druhou stranu, chtěli studovat nebo ne?
Povídejme si, děti
Josef Čapek
Laskavý a moudrý Josef Čapek. Co by asi říkal dětem dnes?
Povídky malostranské
Jan Neruda
Lidské vlastnosti se za těch sto let moc nezměnily - na rozdíl od Ostruhové ulice... Vtipný Neruda, hned bych s ním poseděla někde pod malostranskými kaštany.
Z Paříže do Paříže
Joseph Joffo
Obdivuhodný příběh, vyprávěný lehkým klučičím jazykem, jako by bylo běžné v deseti letech vyběhnout do noci napříč okupovanou Francií a zachránit si tak život.
Vévodkyně a kuchařka
Ladislav Fuks
Fantastická kniha, docela mimo realitu. Vévodkyně je podivínka velkého formátu, člověka až trýzní to, jak čte pomalu, protože se chce co nejrychleji dozvědět, k jakému závěru ty její pikle směřují. Přiznávám, že jsem netrpělivě čekala příchod kuchařky, s tím, že když je v názvu, její role je klíčová a určitě bude podobně šílená jako její šéfka... a to, že přišla téměř na konci příběhu, aby skutečně vařila, mě lehce vyvedlo z míry, ale nijak to neubralo pocit z knihy - a ten je vynikající.
Hoši od Bobří řeky
Jaroslav Foglar
Rikitana jsem jako dítě zbožňovala, ale dalo by se s ním vůbec žít?
Jarmilka a Klovanýsek
Vlasta Váňová
Ach! Moje statečná sedmiletá Jarmilka, která dokázala přimět dospělé, aby postavili drůbežárnu! Přenocovala docela sama v prázdné kašně na náměstí! Zachránila kuře jménem Klovanýsek a s ním mnoho dalších... Absolutně mě v tom nenapadlo hledat propagandu, když jsem to tehdy četla, taky jsem byla sedmiletá, taky toužící něco podobného vykonat. První stránku jsem se docela dobrovolně naučila nazpaměť a citovala ji každému, kdo mi nevěřil. Pamatuju si, že mi ale dlouho vrtalo hlavou, proč nebyly k dostání "závěsy" do dveří. Představovala jsem si tehdy kytičkované, látkové, ty, co jsme měli doma my v oknech. Až dneska, pomalu v pětapadesáti, při rekonstrukci chalupy, jsem pochopila, co to vlastně dveřní závěs je.
Léto, jako když vyšije
Eliška Horelová
Z dětství mám na knihu báječné vzpomínky, jistě bych tehdy dala pět hvězd. Dneska jsem se zkusila začít do e-knihy, které se tu nabízí, a musím přestat. Nějak nejsem schopná strávit změny, které nejspíš při reedici v roce 1995 do knihy připsala snad? sama autorka. Nejspíš chtěla knihu přizpůsobit novým porevolučním podmínkám, ale omlouvám se, mně to přijde zbytečné, bůhvíproč okázalé, jako možnost cestovat na Západ atd. a nesmírně mě to tahá za uši. Ach jo.
Naše maminka
Vojta Beneš (p)
Sbírám staré vyřazené knihy, proto se ke mně dostávají tituly jako Naše maminka. Láskyplné vyprávění o dobách minulých, z každé věty je cítit obdiv k pracovité, houževnaté "Naně Benešojc". Jo, tyhle maminky v devatenáctém století na vsi prožily docela jiný život než my, o dvě stě let později. I láska dětí k rodičům byla asi jiná, vroucí a oddaná. Děti jistě chápaly, že jim jde vlastně pořád o život a v dospělosti to ocenily - i když po nich jejich maminky občas hodily to polínko a podrazily jim nohy, aby nemohly utéct od práce za kamarády. To ale říkám s úsměvem, stejně jako to popisuje autor téhle knihy.
Z deníku kocoura Modroočka
Josef Kolář
Milovaná kniha, kterou jsem s sebou v dětství jednu chvíli tahala pořád a nedala ji z ruky. Jasně, že mě nejvíc bavil rváč Natrhouško, kterému ale konkurovala Kiki, hlavně pro svoje velká modrá kukadla, tak krásně vyvedená paní Zmatlíkovou. Četla jsem ji dětem, a když vyšla na CD s písničkami Marka Ebena, hrála u nás od rána do večera: "To se mi to príma ťape, hej myši, dejte si bacha..." Nádhera.
Případ pro exorcistu
Michal Sýkora
Podotýkám, že jsem jako čtenář detektivek naprostý břídil, tenhle žánr kvůli roztržitosti a taky odporu k vraždám nejsem schopná pojmout. Exorcista je moje druhá detektivka, kterou jsem dočetla do konce a kupodivu se dobře bavila. Sice jsem se musela několikrát vracet a znovu lovit ta jména, která mi stále vypadávala z paměti, navíc Pánek dvakrát, Jan a Jiří, bože to bylo na mou pozornost fakt náročné... Seriál jsem neviděla, hodnotím knihu. Líbila se mi, byla jsem napnutá, odolávala jsem touze poskočit na poslední stránky. Autor mě několikrát rozesmál při skvělém popisu hanácké vesnice, nejen na začátku, ale absurdní scéna v kulturáku na konci byla výborně švejkovsky česká. Nemůžu dát plný počet hvězd proto, že je mi líto těch nešťastníků, kteří v knize byli zamordovaní, i když si je autor doufám vymyslel.
Filosofská historie
Alois Jirásek
Trochu jiný Jirásek než obvykle. Nebyl on při tom psaní náhodou zrovna zamilovaný? Protože jinak by se možná víc rozepsal o revoluci v roce 1848, která je tu vlastně jen takovou papírovou kulisou na závěr. Kdysi jsem nechápala děj, hlavně proto, že jsem měla v dějepisu mezery, dneska jsem knihu vytáhla z knihovny pro potěšení. Zbožňuju tu módu. Klobouky s mašlemi, sukně až na zem, zdráhavé dívky pokukující "zpod řas" na mladíky v cylindrech.
Červený a černý
Stendhal (p)
Baví mě dobové reálie, tady o to víc, že autor si je nevycucal z prstu, jelikož v té době žil. Zapalování ohňů na znamení, že král přijíždí do okresu, aby ho bohatší vesničané mohli spatřit, pronajímají si ve městě balkony, jízdy tryskem na koni, kukuřičné šustí ve slamníku... Julián mně vůbec nevadil, zkrátka si šel za svým, jako mnoho lidí, choval se u toho stále zdvořile, omlouvá ho i to, že z něho otec vytřískal duši a vůbec ho nemiloval, viz poslední rozhovor v žaláři. Nakonec gilotina je dostatečný trest, dneska by z toho vyvázl sotva s podmínkou... Jen Stendhalův vypravěčský styl mě moc nebral.
Máj
Karel Hynek Mácha
Máj je přece obraz! Mám možná štěstí, odjakživa se mi líbil, už když mi ho hrobovým hlasem předčítala starší sestra a drnkala k tomu dva akordy. Bylo mi osm, jí patnáct a byly Vánoce, sestra dostala kytaru a neuměla vůbec hrát ani zpívat a Máj vytáhla z tátovy knihovny zcela náhodou :).