pepap
komentáře u knih

Některé kousky se mi líbily moc - třeba poděkování/vyjádření obdivu mámě, která umožnila autorce žít ve světě, jehož jazyk sama neovládala a kde kvůli tomu zůstávala izolovaná na okraji. Tenhle kus mi pořad leží v hlavě.


Uplne bozi komiks o tom, jak se sejde skupina iranskych zen a poradne si podrbou. Hlavne o chlapech :-)


Krasny prehled filozofie. Komiksova forma v tomto pripade zlehcuje narocne uvahy a slozitosti vlastnich myslenek. Osobne bych rad znal nazor Friedricha Nietzcheho a Immanuela Kanta na podavani jejich myslenek formou komiksu :-)
Mne osobne velmi zaujala kapitola Etiky a tesim se na precteni nejakych uvah o Bohu. Take jsem se rad dozvedel o soucasnem filozofu Davidu Chalmersovi, o kterem jsem nemel tuseni, nebo o Alanu Turingovi, nad kterym jsem vzdy premyslel jen jako nad genialnim matematikem. Kniha se zkratka moc povedla.


Krásně rozebrané charakteristiky fašismu plus se mi moc líbila kapitola "Nový Nimejgenský mír" - potřebuji si uvědomit, v čem spočívá moje evropanství a tahle kapitola může být první vlaštovkou.


Balady vyloženě atypické (tedy ve smyslu pochmurných romantických balad, s trpkým koncem ve formě trestu a věčně trestanými protagonisty). Goetheovy balady jsou forma "písní žáků darebáků", noc bližšího mě nenapadá - veselé, bez temného konce, často jsem se neubránil fandit někomu z postav. Do metra ideální čtení ;)


Vzrušující příběh unikátního objevu našeho věku - metody CRISPR CAS9, mechanismu evolučně vyvinutého v bakteriích jako obrana proti virům, která byla v laboratoři paní Jennifer Doudna s výraznou stopou českého biochemika Martina Jínka. Objev umožňující efektivní editování lidského genomu, předcházení mnoha genetickým onemocněním a tudíž generující etické otázky o oprávněnosti užití. Příběh korunovaný Nobelovou cenou.


Docela mi trvalo, než jsem tuhle konkrétní knihu docenil. Dlouho mi přišla Anna Karenina jako ukňouraná šlechtična, které se nic nelíbí a s ničím není spokojená. Když si ale člověk představí tu zoufalost a bezmocnost, společenskou izolaci, kulturní a sociální odstřižení .. a to všechno jen pro ni, u mužů se aférky tak nějak berou jako zlobení, nad kterým se udělá "tytyty" a stane se šťavnatou součástí pomluv vyšší společnosti. On zastává vážený úřad, ona nesmí ani do divadla, aniž by si od ní lidé opovržlivě neodsedali. Je to síla.


Hezky se to četlo, hlavně začátek se mi moc líbil - veršovaný Ráj s Adamem a Evou :) postupem vítězí nad kvalitou poezie autorova víra a láska k Panně Marii. Ale uváží-li se okolnosti, za kterých bylo dílko psáno, nezbývá než číst s obdivem a pokorou.


Poslouchal jsem jako audio.
Učitel, který kvůli přílišnému dumání a prakticky nulovému sebevědomí, je bezvýznamnou figurkou, se kterou vláčí každý lobbista i traktorista. Jeho nejistota je až zarážející!
Kniha se mi nelíbila, měl jsem z autora pocit, že se vysmívá vesnickému prostředí. A to dost lacině. Jeho kniha "Nejlepší kandidát" je mnohem, mnohem lepší.


Vzdělávání a školství obecně je jedno z nejdůležitějších a nejnevděčnějších témat každé vlády. Depresivní název knihy se poměrně odráží ve vyznění celé knihy - bez reformy vzdělávání, pochopení jeho důležitosti a esenciálnosti pro úspěšný a šťastný život a ochoty zkoušet nové cesty i za cenu omylů nás nečeká zářivá budoucnost. Čeká nás "no future". Velminse mi líbil autorův příměr, kdy říká, že jsme očividně uspěli v evoluční soutěži v podmínkách nedostatků a omezování se. Tím jsme ale současně vytvořili prostředí přebytků. Na tohle prostředí se nyní musíme adaptovat, naučit se v něm žít a správně rozhodovat. A co je ještě těžší, musíme se pokusit to učit už naše mladší generace.
Knihu jsem poslouchal jako audio, načtené přímo autorem a jsem naprosto spokojen. Tedy s poslechem, s nastíněnou budoucností už tak ne.


Nebyl by to můj milovaný spisovatel, František Nepil, aby mě nepřekvapil s další kraťoučkou knihou, tentokráte ze světa anatomie, morfologie a lékařských znalostí. A to i přesto, že mám jeho tvorbu docela pročtenu a proposlouchánu. Nic na to nehledí a přichází s laskavou, všímavou a zajímavostmi a informacemi nabitou knížečkou, ve které vaše srdce nosí škodovku po schodech do desátého patra paneláku, vaše nervy jemnosti vynikají nad krajky nejvyšší jakosti a třeba žlučník se stává branou k duchovnímu sjednocení lidstva ve víře. Hezký poslech (poslouchal jsem jako audio), já jsem si to moc užil :)


Mnichovské trauma, Únorové dny a počátek komunistického ČSSR, ale i přepisovaný Karel Hynek Mácha .. je to pestré přemítání nad dějinami a odhalování úskalí vytvořených zkratek, zjednodušení a zobecňování.
Seriál prezidentů je naprostá pecka.


Historie valecnych pomniku - docela me prekvapilo, ze pamet pomniku si zije svym vlastnim zivotem, zaziva oslavy i zapomneni v ramci jednotlivych rezimu a politickych systemu, pomniky jsou nenavideny i zboznovany podle nalad ve spolecnosti.
O bitve u Chlumce jsem dokonce vubec nevedel, musim se tam zajet podivat. Pomniky u Kolina, Slavkova nebo Sadove jsou impozantni !


libilo se mi to - spousta rad a pristupu, rozhodne poucne, knihu bych ocenil nejvic kolem puberty. Kazdopadne vrele diky autorce ;-)


Přehled a vysvětlení fungování jednotlivých komponent naší imunity byly fakt dobrý a ještě se k nim vrátím. Srdceryvné příběhy pacientů s rakovinovými recidivami mě už zajímaly méně. Líbila se mi forma popisu - vortex všech možných buněk, tělísek, molekulárních komplexů a činitelů nazvat "festival života" je skvělé a kniha rozhodně stojí za přečtení (nebo za poslech..).


Perfektní knížka, četla nám ji máma jako malým, zlepší mi náladu, jen mi na ni padne zrak v knihovně. Scénka s mluvící strakou a pošťákem Pecínkem, co nese Mateřídoušku, mě spolehlivě rozesměje kdykoliv.


pribehy, ve kterych hlavni roli hraje sex a rozkos. Nahlizene z tisicu uhlu a situaci. Bavilo me to.

hospodska povidka jako hlavni forma vypraveni. Clovek a jeho psyche z ni vystupuje, ze ctenar nestaci zasnout - postavy v nem vystupuji rozpacite, hrde, zkrousene, zranene ... a to vzdy prirozene, nenucene, sami od sebe, jako by sedely na protejsi strane stolu. Kniha je oslava cloveka literaturou, pecka !!


Přál bych si, aby mi výběr předčítal sám pan Hrabal s komentáři. Zkoušel jsem se do všech ukázek ponořit a zahloubat, ale někde to nešlo. Ale bavilo mě to :-) O K. J. Erbenovi jsem netušil, že psal něco tak osobního jako Sny ve výběru, Nerudova Zastavárna vám odhalí mraveniště lidství pod úřednickou taktovkou, které byste mohli snadno přehlédnout. U Demlova Zapomenutého světla jsem žasnul odvaze převést všechna ta vyjádření do filmového scénáře. Holanův "Lovil se rybník" je nejsymboličtější próza, možná poezie, co jsem kdy četl - obrazy a představy se na vás valí z každého vyjádření. Úplně jsem nezvládl Weinera a Kafku, ale třeba to ocením později.
Nejvíc nadšený jsem byl z Ignáta Hermanna a jeho Sudičky. S tímhle pánem jsem ještě neskončil :-)
