pepap
komentáře u knih

Hrůzy a izolace života v albánském komunismu. Poslouchal js jako audio, celá audiokniha zní zkrátka neuvěřitelně, "středověce" a z jiné planety. Líbily se mi hudební předěly s albánskými písněmi, dodávaly atmosféru.


urcite jsem se dozvedel spoustu noveho, obcas (obzvlaste u bitev 19-20 stoleti) bylo pro me v popisu prilis mnoho vojenskych detailu, takze jsem nektere odstavce dost proletaval pohledem. Kazdopadne je kniha v knihovnicce a zustane tam, cas od casu otevirana.
... a ja se na zaklade cetby jedu podivat minimalne k Mohaci (zacatek i konec tureckeho panovani ve stredni Evrope), do Lützenu (misto skonani chrabreho svedskeho krale) a k Schönbergu (soumrak taktiky vozove hradby).


Vzdělávání a školství obecně je jedno z nejdůležitějších a nejnevděčnějších témat každé vlády. Depresivní název knihy se poměrně odráží ve vyznění celé knihy - bez reformy vzdělávání, pochopení jeho důležitosti a esenciálnosti pro úspěšný a šťastný život a ochoty zkoušet nové cesty i za cenu omylů nás nečeká zářivá budoucnost. Čeká nás "no future". Velminse mi líbil autorův příměr, kdy říká, že jsme očividně uspěli v evoluční soutěži v podmínkách nedostatků a omezování se. Tím jsme ale současně vytvořili prostředí přebytků. Na tohle prostředí se nyní musíme adaptovat, naučit se v něm žít a správně rozhodovat. A co je ještě těžší, musíme se pokusit to učit už naše mladší generace.
Knihu jsem poslouchal jako audio, načtené přímo autorem a jsem naprosto spokojen. Tedy s poslechem, s nastíněnou budoucností už tak ne.


Nebyl by to můj milovaný spisovatel, František Nepil, aby mě nepřekvapil s další kraťoučkou knihou, tentokráte ze světa anatomie, morfologie a lékařských znalostí. A to i přesto, že mám jeho tvorbu docela pročtenu a proposlouchánu. Nic na to nehledí a přichází s laskavou, všímavou a zajímavostmi a informacemi nabitou knížečkou, ve které vaše srdce nosí škodovku po schodech do desátého patra paneláku, vaše nervy jemnosti vynikají nad krajky nejvyšší jakosti a třeba žlučník se stává branou k duchovnímu sjednocení lidstva ve víře. Hezký poslech (poslouchal jsem jako audio), já jsem si to moc užil :)


Pokud se orientujete v horninách a zajímají vás, kniha je pro vás přímo stvořená. Já jsem její velkou část tápal a nedokázal ocenit vyprávěný příběh. Moc se mi líbí autorův přístup nejen ke krajině, ale i k životu a jeho hledání spojitostí mezi krajinou a například krásnou literaturou. Nejvíc se mi líbila závěrečná kapitola, některá popisovaná místa musím navštívit a vidět na vlastní oči :)


Povídka je těžký žánr, i když se to na první pohled nemusí zdát. Povídky smíchovské jsou hezky propracované a navzájem provázané (to vás vždy baví, když jsou pro vás postavy známé z předchozích vyprávění). Nicméně mi přijdou "na sílu" tragické a smutné. Ano, prostředí je drsné a plné nespravedlnosti, chudoby a zoufalosti. Ale tragika mi přišla tak nějak prvoplánová. Vůbec nevím, co chtěla autorka povídkami sdělit. To jsem u Nerudy nebo Arbese neměl. Určitě ještě nějakou knihu od autorky vyzkouším, tahle mi nesedla.


Množství informací z říše živočichů obsažená v knize je gigantická. Už jsem knihu četl i poslouchal a pořád nestíhám hltat kvanta fantastických dovedností krtků, myší, holubů, cvrčků, slonů, čmeláků, psů a jelenů, ale i plísní a bakterií .. už se těším na další, autor je nedostižný popularizátor, uvěřil bych mu úplně všechno !


(SPOILER) Jsou tam "klasiky" jako Balada o ocich topicovych, ta se mi libi moc, nebo Balada o namorniku. Basen plna zivelnosti a mladi je za me Noc, takoveho si Wolkera predstavuju :
Dnes v noci rozbiji okna v naší ulici.
Rozbiji okna.
Já vím.
Já musím.
Já jsem žhář a ruce mám hořící,
a noc je dnes nahá, rozjásaná.
Krasny je zpev o rentgenu - opevovani moderni techniky a jeji presahy do lidskych vlastnosti. Dalsi prijemna prekvapeni byly basne Vzdalena mila a Nemocna mila.

Kniha se mi moc líbila. Hlavní postava se plácá ve vztahově neukotveném životě čerstvé čtyřicátníce, snaží se zorietovat, pochopit sama sebe, napravit vše k předobrazu šťastného života. Těžko říct, zda za její neúspěchy může dětství v neúplné rodině a citově nedostupný otec. V náznacích mi kniha připomínala Kafkovu proměnu, kdy si Amálie uvědomuje další a další životní (vztahové) neúspěchy a proměňuje se ve vlastních očích v něco jiného, jinou bytost. V jejím případě se snaží o porozumění, vysvětlení proměny. Což mi nepřišlo v konečném důsledku důležité. Každopádně jsem v Amálii spousta krát našel sám sebe.


Černá labuť Nassima Taleba je už svého druhu klasika. Autor popisuje s nevšední všímavostí naši zranitelnost a ovlivnitelnost, co se týče odhadů a posuzování světa kolem. Postupně se nám odhalují obrovské díry v naší zdánlivě pevné racionálnosti a porozumění okolnímu světu ve formě "klamu narativity", "ludického klamu" či názorů "Tlustého Tonyho" ( s pojmenováním se autor vyloženě mazlil :) ). Závěr, Mandelbrotova fraktální geometrie, je jakoby pohádkové završení boje s nevyzpytatelným fenoménem černé labutě.
Kniha "Myšlení rychlé a pomalé" od Daniela Kahnemana mi přijde názornější a lépe podávána. Každopádně mě Černá labuť okouzlila a už jsem se k ní několikrát vracel.


Vždy mě bavily jen části esejů - občas jsem se ztrácel. Ale když jsem se chytl, bylo to dobré a čtivé - význam kamery a jejího záznamu pro umění, reprodukce umění, ztvárňování žen versus mužů v aktech, rozdíl aktu od nahoty .. a toho "ptáčka" v tom džbánu na přebalu knihy už vidím :-)


Životopis jednoho z nejvýraznějších představitelů normalizace, ikony té doby. Kniha vypovídá o jeho inteligenci, cílevědomosti i statečnosti - doba, ve které žil, nebyla ani v nejmenším jednoduchá. A Gustáv Husák v ní dokázal nejen přežít, ale i uspět.


Rozhovory mezi hlavní vypravěčkou a lidmi z okolí (zaměstnankyní HR, která s ní dělá pracovní pohovor, lidmi, kterým má rozdávat letáky, barmanem, co ji nabaluje ..) jsou naprosto jedinečné. Cynismus autora mě moc bavil :-)


Zvlášť si cením konkrétních rad a doporučení, například seznamu pokojových květin, co čistí vzduch, nebo porovnávání konkrétních materiálů nebo zvážení použití repasované elektroniky.
Pravdou je, že obecnou myšlenkou ekologického způsobu života je : "používej věci opakovaně". Tím by se dala shrnout většina knihy.


Zimbardo je můj oblíbený autor. Jeho "Luciferův efekt" mě naprosto učaroval a tahle kniha byla tedy koupena s velkým očekáváním. A opět jsem autorovi naslouchal se zaujetím a otevřenou pusou. Rozdíly mezi chlapci a dívkami ústící v rozdíly mezi muži a ženami, význam rodiny, význam přítomnosti otce, nebezpečnost a negativní efekt porna, které jsou do značné míry nerozpoznány a přehlíženy ... Zkrátka celá plejáda aktuálních témat, na která bychom se měli soustředit nebo si jich být minimálně vědomi a přemýšlet nad prevencí.


Pohledy a podání dějin v podobě rozhovoru, ve kterých na vás problikávájí velmi překvapující myšlenky. Konkrétně nyní, těsně po dočtení, jsem fascinovaný tématem paměti - historické i jedince. Velmi oceňuji také sdílené osobní vzpomínky pana profesora Stehlíka. A v neposlední řadě, seznam doporučené literatury. Už se na ni chystám ;-)


poslouchal jsme audio, upline jsme se do revoltujiciho nedokazal vcitit. Hodne pocitova a popisna kniha, asi jsme ji cetl moc brzy

nazvy jidel vas uchvati :-) jsou tak krasna, ze se na ne sbihaji chute uz pri cteni


Mnichovské trauma, Únorové dny a počátek komunistického ČSSR, ale i přepisovaný Karel Hynek Mácha .. je to pestré přemítání nad dějinami a odhalování úskalí vytvořených zkratek, zjednodušení a zobecňování.
Seriál prezidentů je naprostá pecka.


Revolucni basne, bojovne sloky mladych buricu a planoucich srdci barikad. Nektere jsou fakt super :-)
