petrarka72
komentáře u knih
Alma a Svět obrazu
Lucie Paulová
Velmi jsem si příběh užila. Současný svět, svět obrazu a zejména ten před sto lety. Včetně továrnické i "uhlobaronské" třídy, Velké Káči, Vlastiny, Hynka Emmricha a Mirka Čermáka, Buffalo Berta čili klučičího převleku, dobrodružství na jatkách i v kanálech, "nelži si!" jako životní objev, k tomu Toyen a Sucharda jako bonus. Předpokládám, že z toho bude super komiks (už skoro je - ilustrátorka se vytáhla). Alma forever!
Temné hodiny
Michael Connelly
Výborně napsáno - a spojení Ballardové s Boschem dává čím dál větší smysl. Nevím, která část krimi zápletky je ošklivější - vražda někoho, kdo se dokázal změnit, nebo znásilňovací komando - ale silné je zachycení proměn současného světa: změna poměru veřejnosti frustrované covidem vůči LAPD a útok na Kapitol.
Chlapec, krtek, liška a kůň
Charlie Mackesy
Knížka na jeden úsměv. Moudrost Malého prince v obrázcích. Díky.
"Je tvoje sklenice poloprázdná nebo poloplná?" zeptal se krtek.
"Myslím, že jsem vděčný, že mám sklenici," odpověděl chlapec.
Skořicové krámy (15 povídek)
Bruno Schulz
Zvláštně unikavá, fantazijně zbytnělá, jazykově a metaforicky vytříbená poklona městu, otci, dětství. Mezi žhoucím červencem a zářím s nebem zrůzněným barevnou vyrážkou, bloudění zdánlivě známou městskou krajinou a jejími neustále se proměňujícími ulicemi, od ptáků pestrobarevných po vycpané mršiny, od otce vznášejícího se po jeho kramářskou až švábí podobu, zemitá Adéla jako erotický symbol, štěně jako symbol živoucnosti či kocour myjící se na slunci jako ztělesnění normálnosti. V obraznosti podobný Jiřímu Ortenovi, v ději Arturu Schnitzlerovi, ve vztazích obecně Franzi Kafkovi, přitom je Bruno Schulz vlastně jedinečný a nenapodobitelný. Těším se na opětovné čtení.
Hamsun
Per Olov Enquist
Pro mne asi nejnáročnější z Enquistových filmově literárních příběhů. Až fyzicky hmatatelné stáří, milostný příběh bytosti o dvou hlavách (zas se jedna z nich jmenuje Marie!), sebeklam, vina, bažení po soudu/ pochopení, rozklad rodiny a osobnosti, každý jsme pro někoho neslyšícím Bohem... a zbytek přesně u 000nugatovýho.
Nezvyklý zájem o mrtvoly
Ann Granger
Velmi příjemné. Inspektor Ross a dcera doktora Lizzie Martinová. Atmosféra viktoriánského Londýna, modernizace policejního sboru, rozdělená společnost, pokrytectví elity, těžký život dělníků v náznaku a řešení v symbióze LM&BR pěkně pomalu, krok za krokem. "Bylo to snadné."
Gott: Československý příběh
Pavel Klusák
Kus poctivé badatelské práce se pojí se schopností zasazovat věci a události do kontextu - velké díky autorovi. Nekoná se šokované lapání po dechu, ale zpráva o nedokonalém člověku a dokonalém profesionálovi se čte jako beletrie. K tomu vzbuzuje dílem melancholickou, dílem vzteklou náladu s úvahou "co jsme to proboha žili?" a přehodnocení pocitu, že zpěvákova popová všudypřítomnost nabízela nezkreslené svědectví doby.
Anglická zahrada
Petra Klabouchová
Otřesné, empaticky a napínavě napsané čtení, které vás nepustí. Mnohé budete rozdýchávat a přemýšlet, jestli peklo je dno studny nebo popisované město. Úleva se nekoná - a fakt, že jde o beletrii, nepomáhá. Autorka na konci přiznává reálnou inspiraci...
Ve jménu Metody
Juli Zeh
1984 podle Juli Zeh. Velký Zdravotní Bratr místo rodiny, náboženství a ideologie, Mia a Moritz, kafkovská soudní mašinérie a (ne)milosrdenství. Nejjednodušší příběh pozoruhodné německé autorky.
A Bůh pravil: Budiž Jonáš
Sebastian Niedlich
Příjemná oddechovka. Neurazí, nenadchne, ale je docela chytře vymyšlená a některé pasáže jsou hodně vtipné. A Bůh je bůh!
Obratník kozoroha
Adolf Hoffmeister
Prvních pár kapitol působí naivně, jako pláč špatného básníka nad krutostí světa, jako banální vzdechy plné sentimentu a prázdné pohledy těch, kteří byli šťastní a už nejsou. A pak se to rozjede jako básník na motocyklu či medik běžící ulicí Paříže - a z prachu se začnou rodit perly... Kreativní výstřik autora mírně přes dvacet, souputníka Jiřího Wolkera, v románu složeném ze střípků spojených několika málo postavami a atmosférou hledání, nebo snad báseň v próze rozdělená do kapitol? Přežijte prvních pár stránek, než si zvyknete na neotřelý, metaforický jazyk a naskočíte na rytmus - a Hoffmeister se vám odmění...
Podivuhodná historie sexu
Kate Lister
Výborně, živě, vtipně napsaná kniha o sexu z mnoha hledisek; osobně mě hodně zajímala jazyková stránka věci (ano, i zmiňovaná historie slova ku*da). A několikrát jsem narazila na informace mně neznámé; ať už šlo o nejnovější výzkumy rozsahu "chlapce v loďce", chirurgie opičích kulek, anafrodiziaka jako fenomén či historicky rozdílné pohledy na ochlupení a jejich příčiny. A napadlo vás někdy, že nejstarší řemeslo na světě není prostituce, ale medicína? :-)
Návrat domů
Yaa Gyasi
Neobyčejná kniha - pozoruhodná sága - strhující osobní příběhy, ilustrující historii původních obyvatel Zlatého pobřeží od poloviny 19. do druhé poloviny 20. století. Nemilosrdné životní peripetie, ztráty ve všech ohledech, zejména svobody, vlasti a identity, útěky z otroctví a pád do otroctví předsudků či závislostí, vztah k barvě kůže vlastní i těch druhých, mimořádně silné ženy a kupodivu nadějeplný konec. Není to komfortní čtení, rozhodně nelze zkonzumovat najednou, ale stojí za to! Díky, čtenářská výzvo.
Ty jsi kněz navěky
Zdeněk Jančařík
Ne vždy příjemná či přitažlivá, ale v každém ohledu pevná osoba - a velmi, velmi ženská. Svědectví o Koinótés, Felixi Davídkovi a církevním nenápadném kolotání v druhé polovině dvacátého století je nejcennější, pro mne nejinspirativnější posledních pět kapitol (mimo jiné i pro to bezděčné překračování hranic pokory - prostě nikdo není dokonalý)... Na druhé straně, mělo by platit, co Ludmila Javorová sama říká - "nebojme se svobody druhých".
Opona
Ondřej Hübl
Čtivé, napínavé, zábavné. Kombinace Hry, reálsocialismu a neradostných dnešků. Přečteno na jeden zátah, na důslednou logiku rezignováno. Díky.
Eseje
Yves Bonnefoy
Svodka přednášek, úvah a esejů na téma poezie a umění obecně, některých umělců a básníků konkrétně. Baudelaire (především Květy zla), Rimbaud (Sezóna v pekle a vlastně celé jeho rozsahem nevelké dílo), fyzické umění patnáctého století a baroka, Athény a Jeruzalém Lva Šestova, Giacomettiho sochy lidí jako nožů, Mondrianův Rudý oblak (předobraz popisovaného bohužel nenalezen), osobní rozloučení s Paulem Celanem, ucelené poznámky k Henri Michauxovi nebo italskému romantikovi Leopardimu... A několikerá fixace přemýšlení o přemýšlení, s varováním před uzavřenými analytickými systémy (i když jim Bonnefoy přiznává jistou užitečnost). Těžké čtení pro milovníky umění.
Doktor Garin
Vladimir Georgijevič Sorokin
Vynikající zážitek. Garina jsem si oblíbila už ve Vánici, tento příběh je jejím volným pokračováním. Zpráva o světě, v němž jsou normální sanatoria pro podivně deformované světové politiky, zabydlují ho bytosti velké a malé, člověk se může pářit s matrjoškou či černoušškou albínkou, zní občasné atomové výbuchy (které jsou ovšem téměř eko - bez radiace!), na odvrácené straně fungují lágry, v nichž se vytvářejí pixely do náboženských symbolů, cestu lemují znepokojivé sny a magické knihy, jejichž smysl je ale jiný, než by člověk předpokládal - stejně jako životní cesta sama a její cíl... Sorokin má neuvěřitelnou fantazii a smysl pro ironii a škleb, nemyslím, že román zamýšlel jen jako satiru, myslím, že zobrazované funguje jako svébytný literární svět - příběh lze vnímat mimo jiné jako poněkud podivnou milostnou story, hrdinský epos s "obyčejným" hrdinou v hlavní roli či pendant k Doktoru Živagovi...
Vlčí štěstí
Paolo Cognetti
Příjemné zastavení. Čtyři postavy, italské hory, horští vůdci, turisté, dřevorubci, dobytkáři, tetřevi i vlci, kytičky rostoucí na mechu, mnoho podob sněhu a ledu, čtyři cesty ke Freddě Fontaně i do vlastního nitra, odcházející Babette a procházející Silvia, Fausto uprostřed života, prorůstání s přírodou, nezbytně přítomná smrt, milostný příběh věcně prožívaný i vyprávěný. Přečteno jedním dechem.
Nerez
Marek Epstein
Skvěle napsáno, po ne zcela povedeném Dravci příjemné překvapení. Top 2... ne, to je špatně řečeno... dvě povídky, kterým nejlépe rozumím - Zbraň a Synek. Doporučuji všem, kteří se nebojí faktu, že hlavní roli v literatuře i životě může tu a tam hrát bezmoc.