Pett komentáře u knih

Sfáráme zpět do hutných karvinnských osudů a prožijeme si v kůži starých známých dalších pár znepokojujících let jejich bytí... a že nás ten neustále plíživý neklid opět náležitě rozbije... mrazivě odvyprávěno... sic pro mou maličkost opravdu až tak nějak kronikově, ale o to více z příběhu vystupuje celkový obraz té ďábelsky nevyzpytatelné doby... je zkrátka třeba si ty jejich zaprášené boty na pár chvil nazout a projít se v nich, aby nám na mysl zabušila naše dnešní pohodlnost.

42 13.04.2021

Tenhle příběh vám zbystří smysly... doslova vás provoní všemi možnými pachy... uslyšíte hudbu života i smrti... ucítíte pod rukama osudy všech vám blízkých...
Úplně nový pocit vnímat okolní, mnohdy krutý, svět očima slepé dívky... která nevidí všechnu tu hrůzu okolo sebe... nádherně vykresleno a nejeden moment vám vezme dech!
A nenudí ani druhý příběh německého chlapce, který je hozen do nemilosrdného víru nacismu...
Navíc ta úžasná francouzská atmosféra, která se nad neveselými lidskými osudy vznáší... Mon Dieu!
A možná bych taktéž vynechala poslední kapitoly, které tomu malounko ubraly to bolestné reálno...
Kratší kapitoly přímo křičely naléhavostí... a ten jazyk pohladil mou čtenářskou duši... a ta obálka je skvostná a... a... a... a prostě stojí za přečtení!

39 29.09.2015

Nelítostně hutná symfonie slov mi do záložky vdechla alespoň krapet krásna v tomto jinak odporně nelidském hnusu... osudy uvíznuté v soukolí tehdejší zahnívající společnosti mnou rezonovaly tak tíživě, že některé scény se mi téměř vypálily do duše... i přesto jsem se však tou krutou bezútěšností brodila s neodbytnou naléhavostí... a ano, souhra náhod byla na velkou pováženou... ALE... moje bolestivě rozjitřená mysl zkrátka uvěřila na ty zázračně nevyzpytatelné cesty páně... už jen v tom je neuvěřitelná síla příběhu a já s největší pokorou smekám.

34 07.10.2022

Úplně nejvíc mi sedla tahle nezdolná síla člověčího ducha... sic plíživá úzkost té doby mi rozbrázdila duši... přeměna mile poklidné vesničky v bandu ustrašených malolidí neutěšeně bila do srdce smutně alarmující realitou... NICMÉNĚ ... jedna z posledních vět osudem zvalchované Anny mi až vehnala dojatou slzu do oka... přeci jen trocha toho lidského dobra je třeba každému z nás... stačí se jen na ten svět dívat tou správnou srdeční chlopní... stačí si jen přivonět.

34 28.07.2020

Dobře, kápnu božskou... byla jsem dlouhou dobu skeptická k jeho příběhům... ano, moje culpa a možná trošičku i všude tak moc oslavovaného Oveho culpa ;) ... ale přeci jen jednoho dne jsem sebrala záložku do hrsti a rozhodla se tedy prubnout, co na něm všichni mají a to i přes vcelku děsivou anotaci slibující něco, s čímž já úplně v knížkách nekámoším...
NICMÉNĚ... ocitla jsem se ve vyprávění, které mojí maličkost obalilo tou nejněžnější člověčinou... popadala jsem se maximálně tak za slzné kanálky a překvapená jsem si spokojeně frfňala nad životem, který dokáže tu duši zmítající se ve zmaru a chaosu ukotvit ve správný čas na správném místě... takže to, co mě sem tam zatahalo za záložku jsem jim všem odpustila s laskavostí jejich vlastní... ta myšlenka toho našeho lidství je totiž úplně nejvíc nadpozemsky boží ♡

31 21.07.2020

Od prvního nádechu mě pohltila černá duchna toho nejtěžšího prachu... aneb hutné vyprávění o hutnosti tehdejšího lidství... tak moc uvěřitelný prostě život, že se mi ta špína nemilosrdně zadřela pod kůži... je duši drásající, jak moc my lidé dokážeme pustošit a ničit... místo od místa... člověka po člověku.
Naservírováno s tak krásnou a krystalicky čistou písmenkovou grácií, že se má čtenářská chlopeň málem zalkla uspokojením ;) děkuji za tak skvostný český počin, který s něhou sobě vlastní oprašuje osudy našich zapomenutých luhů a hájů.

Trýznivé nahlédnutí pod olověnou hladinu našeho pochroumaného světa... to šíření vnitřního nebeského NEklidu nejde zastavit... rozlézá se a já nenacházím medicínu, která tuhle nevolnost spraví... topím se v úzkosti z toho bezmocného sledování plenění duší okolo sebe... rozkládá mě to nemilosrdné prozření, které odkapává z každého mistrovsky vysoustruhovaného slova... chci celou tu nechutnou pravdu zavřít do mrazáku, aby mě přestala strašit... aby přestala rezonovat v celém mém vyčerpaném já... ANEB... ta emoční centrifuga, když se ocitnete uvězněni pod olověným nebem a hodiny nelítostně ukazují jejich čas... nebo možná spíše čas nás všech... TEN čas!
Navíc se rozplývám nad tím nejskvostnějším jazykem, který tak moc křičí z každé stránky... jedno obrovské díky za něco tak opravdového v českých luzích a hájích.

31 03.01.2020

Opět jeden z příběhů z nekonečné čekačky na mém seznamu "musíš přečíst!" ... až prostě jednoho dne zasáhla vyšší papírová moc a moc hezky mi přihrála tohle vyprávění na noční stolek ;) dobře, v začátku jsem si trochu zaplavala... historie... politika... záložka mi z toho šla kolem... pak zaklepe kapitán a je to samé hihi a haha... ano, příjemné čtení... proč ne... ALE... pak vyrazí dveře válka, která se neptá a s nikým nemá slitování... s nikým, chápete to?
Mělo to být přeci příjemné čtení... hihi a haha... a vy i v těch nejvypjatějších chvílích okusujíc záložku očekáváte ten lepší scénář... pak padne výstřel a vám se zastaví srdce... bez pardonu... vracíte se zpět třikrát a hledáte něco, co vám uniklo... takhle přeci ne... takhle to nemohlo být... sakra, sakra, sakra... a už se vezete... s úzkostí obracíte stránky... ožmoulanou záložku měníte za novou... za další... a za další...
Až se s duší na jazyku doplazíte k posledním stránkám... ehm... se kterýma jsem měla malounko problém, ale což... i tak jsem z toho příběhu vylezla celá ožmoulaná a pomuchlaná...

31 24.10.2018

Pietro a Bruno... opuštěné duše osudově do sebe narážející v horách... dvě tak rozdílné, a přeci si tak blízké, bytosti hledající každý po svém ten svůj životní vrchol... cvrnkla do mě myšlenka, jaký způsob bytí je vlastně ten správný... občas se ve mně rozpustila samota... jindy mě zase hřála lidskost vyprávění... a hlavně... naprosto nekompromisně mé já obalila všudypřítomná síla přírody... zase jeden z těch příběhů, kde se vlastně nic neděje a přitom se děje úplně všechno... miluju tu pomalu plynoucí naléhavost, která vás šimrá v srdeční komoře... a tohle bylo přesně ono!

31 03.08.2018

Běh životem , který je leckdy k uzoufání... nejednou se na této trati ztratíme a je jen na té naší duši, zda dokáže najít cestu ven z nekonečného bludiště bolesti nebo ustrne na místě a rozplyne se vyčerpáním z hledání smyslu bytí v té svojí neutěšené prázdnotě. Mám samozřejmě raději objevování těch hezčích zákoutí žití a nesmrtelné vstávání z popela... NICMÉNĚ... proč zavírat oči i před tou temnotou v nás... ač nemám ráda povídkové počiny, tak tohle mi zaseklo drápek hluboko do srdeční oblasti... neskutečně opravdové a paradoxně k tématu i neskutečně živé.

30 14.11.2020

Opět jeden z příběhů, kdy svět pohltila temnota a roztříštila tolik bolavých duší na prach, že už jen myšlenka na tu dobu je srdeční chlopni nesnesitelná... ALE... budu se opakovat, jelikož s touhle těžkou duchnou si bohužel jen málokdo dokáže poradit...
A ano, v prvních osvětimských nášlapech po táboře jsem se chtě nechtě ocitla na stejné pryčně jako už tolikrát... samozřejmě, stále stejně děsivé... jenže...
Až tak nějak s postupující záložkou jsem zjistila, že to plíživé zlo se stalo i mým stínem... zas a znovu mé já rozložila hrůza z toho, jak vyprázdněný tvor to lidské plémě dokáže být... a v samém závěru krutého vyprávění jsem už nad pomyslnou nadějí na svobodu plakala společně s nimi... takže ano... nechme se bolet v pohodlí svých peřin a nezapomínejme na ty, jejichž osudy sevřel v pařátech sám ďábel...

29 18.01.2019

Jsem velmi skeptická k prvoplánovým příběhům z tohoto prostředí... málokdo totiž tu dobu, kdy svět přestal dýchat, umí zachytit s náležitou pokorou a silou a netlačí vás jen do bezduchého vyždímání se....
Ale!!!... tohle je úplně jiný šálek masaly... skvostná písmenková rajská zahrada, kdy jen potichu našlapujete a necháte se bolet... úplně tiše a obyčejně...
Uvěříte v každý nádech tohoto neuvěřitelně silného příběhu, protože oni jsou tak živí... tak opravdoví... že vás jejich osud chtě nechtě sevře do emočního svěráku a už vás nepustí... válka neválka... opravdu jsem nechtěla brečet, ale hrnul se mi do očí celý jejich krutý svět... protože on byl její sluneční orloj a ona jeho slunce!
Nestydatě závidím všem, kdo si jí právě užívá a objevuje její nezapomenutelné kouzlo ;) jedna z těch, ke kterým se budu vracet...

29 30.10.2016

Jednou za čas musím ten svůj dramatický přetlak rozředit nějakou tou mordovací jednozátahovkou... dle okousaných prstů a řádně sežmoulané záložky mohu poznamenat, že tentokrát se to povedlo... zdánlivě dva různé případy mě bez milosti přikurtovaly k těm dvěma nýmandům, co se honí za nechutným purpurovým tajemstvím... škoda jen těch občasných vykonstruovaných klišoidních šablon... ALE... má psychopatická maličkost opouští ledovce uspokojena a to se počítá ;)

28 06.04.2021

Nechci malovat supy na zeď, ale ruku na peříčko... kolik z nás by si s chutí hned sbalilo svých pět pařátků a ukrylo se před dnešní přetlakovanou společností do čiré něhy přírodního okouzlení... a tahle nejvíc rozkošná obálka, ovoněná příběhem jedné takové svobodné duše, mi alespoň na chvilku počechrala moje vlastní konvencemi (přidrzlá výpůjčka konvencí od Peťul níže, promiňte ;) ) tak trochu přistřižená křídla... aneb velký respekt všem, co se nebojí budovat si spokojená hnízda dle svého, ať už třeba v těch nejvyšších větvích svého bytí.

27 18.05.2021

Malé modré autíčko... jedno takové má můj syn... jedno z nejoblíbenějších! O to víc moje zoufalá chlopeň prosila ty zrůdy o slitování... vztek a obrovský smutek mi zahalily duši... nebránila jsem se... frustrace z čirého zla lidské masy zdá se být nekonečná... nejpokornější díky za tak sakra bolavý dloubanec do záložky... je třeba stále dokola každému jednomu z nás... navíc... bravurně česky odvyprávěno!
Prosím čtěme i takové příběhy a neschovávejme před nimi hlavu do pohodlí svých vyvoněných polštářů... už jen kvůli všem těm ztraceným duším, co si bohužel tenkrát vytáhly nemilosrdného rudého Klementa.

26 19.09.2023

Ano, zavání to trochu další jízdou Do tmy... ALE... ta se zase veze na Voze i pluhu vedeném přes kosti mrtvých... takže těžko soudit či porovnávat... nu, popočteme do mých milovaných šumavských luhů a hájů, kde krůček po krůčku tiše našlapujeme po zeleném koberci vstříc roztříštěné duši jedné takové malé Sisi... máme tendence hledat ty kousíčky... tu pod smrkem... nebo tady v houští... a pokusit se jí slepit dohromady... ale byly i momenty, kdy se mi nechtělo být potichu... chtělo se mi křičet, ať ten svůj polámanej zadek proboha zvedne a jde, vždyť on na ní čeká!!! Sám život na ní čeká!
Navíc... když mi písmenka hodně zabrnkají na srdeční chlopeň, mám tendence si tu knihu hýčkat... nooo a co jako ;) ehm... a tuhle? Tu jsem zase po dlouhé době málem vyhladila ;) více takových, prosím...

26 24.04.2018

Silné... opravdové... dechberoucí... kruté... lidské... a navíc je to české... já... já... zírám a ani nedutám!
Příběh nabitý akcí od prvního až po poslední písmenko... tolik silných momentů, že nestíháte ani dýchat... jste lapeni, jste pohlceni... máte tendence ty kluky varovat... ochránit je... a nejen ty dva, ale je všechny... cloumá vámi zlost, bezmoc, zoufalství a ve finále i obrovský obdiv jejich odvaze... nadáváte nahlas... při atentátu vás omejvají... proboha, vždyť vy jste tak mimo, že se bojíte, že to ten zmetek přežije... události poté jsou srdcervoucí... ta lidskost... proboha, ta lidskost... mě připravovala o rozum! Tohle vám zaměstná hlavu na hodně, hodně dlouho... zkrátím to tady na... bylo mi ctí!!!

26 17.04.2016

Miluju ten její dar ryzí člověčiny, která se ovine kolem mojí duše a dá mi možnost vnímat puls světa zase z trochu jiné perspektivy... a to všechno bez zbytečně nabubřelých vozembouchů... prostě jen tak, jak ten život plyne... o to silnější a naléhavější tohle vyprávění je... je totiž o nás lidech... a každá záložka by si tak nějak to zadumání nad dnešní společností zasloužila... ať už s tématem bezdomovectví souzníte či nikoli.

25 14.04.2021

Bez milosti předhozený vykřičník dnešní době, z které čiší nekonečný smutek... smutek nad tím, jak jednoduše jsme zaprodali svoje duše... protože hoď heštegem, kdož jsi bez viny... přeci jen současnému tak snadno dostupnému trendu konzumace cizích životů málokdy lze odolat... už jen proto mi tahle krutě nepříjemná rána palcátem do nejednoho digitálně zprzněného svědomí přišla nejvíc geniálně zasazená... a o to víc ta rána bolí, když v tomhle už tak dost nechutném balastu někdo utápí i svoje vlastní děti! Je zkrátka třeba si přečíst a nechat uvíznout v síti své rozčarované mysli.

24 06.09.2022

Nejmilejší člověčí laskavo... tahle parta božanů mi učarovala a vystlala moji duši láskou... přesně to jsem potřebovala... obalit se tou všedně nevšední lidskostí... každý jeden z nich mi bez pardonu zahučel do srdeční komory a bylo mi vždy velkým potěšením trávit s nimi ukradené volné chvilky... být součástí jejich světa... NAVÍC... spočinutí v této krásné společnosti znovu nakoplo mojí záložku k návratu do, na pár chvil mnou ostudně opomíjené, písmenkové galaxie ;)

24 23.09.2021