Pett
komentáře u knih
Nezbytné věci
Stephen King
Nezbytný strýček Ká... on je prostě klasik... opět zabalil mojí vypsychovanou duši do černočerné tmy a bez mrknutí oka s ní jebnul mezi temné řádky svojí mysli... aneb takové to zlověstné rozklížení jednoho městečka lusknutím ďábelského paragonu... jen ten zběsile pomatený konec moje záložka úplně neschroustala... největší škoda škodoucí... inu, tak snad příště mi bude pekelníkem Štefanem zase o krapítek více dáno ;)
Dívka zvaná Lyra
Cecelia Ahern
Souznění s přírodou, něžnost a milé pohlazení duše... s takovou představou jsem si brala Lyru pod záložku... NICMÉNĚ... ehm... k mojí smůle mi byla naservírována klasická harlekýnka... nechyběly zpomalené buch- buch záběry, milostné osmiúhelníky, pohledy z oka do oka a asi dalších osm bambiliard povzdechů... jenže já si tak moc přála dostat víc než tohle k uzoufání povrchní pozlátko, že teď bohužel slyším jen zvuky velkého zklamání.
Dovnitř
Helena Hrstková
Spousta všeho a vlastně tak trochu ničeho... nějaké hlubší dojmy se bohužel poztrácely někde cestou mezi řádky... zůstal jen podivný pocit z toho zvláštního sázení slov a života všech zúčastněně nezúčastněných... ano, chytla jsem se zase jednou na uhrančivou obálku a úplně se nepotkala s myšlenkovými pochody daného mikrosvěta... moje culpa.
Smrtholka
Lucie Faulerová
Příběh o jedné vinou zatěžkané holce, uvíznuté na samém dně svojí duše... to zní tak beznadějně a přeci jen to úplně beznadějné není... postupné rozkrývání bolesti této osudem zmítané bludičky mi přišpendlilo chlopeň k záložce téměř ihned... a ač ta posedlost sebedestrukcí mrazí, já se vlastně vůbec netopila v marastu lítosti... věcné podání mi tentokrát hrozně moc sedlo... navíc otevřelo v mojí hlavě nespočet myšlenek a s mými blízkými i nejedno sebevražedné sympozium.
Dobývání nebe
Paolo Giordano
Od prvního dne stráveného ve Speziale mi tahle banda nebeských dobyvatelů neslezla z chlopně... sic mi jejich idealistické kotrmelce marnosti mnohdy dost nekompromisně rozdrásaly nervovou soustavu, nešlo je prostě opustit a zanechat je tam jen tak, ztracené mezi řádky... tak moc se mi tohle rozkrývání záludné křehkosti přátelství, lásky a života zadrhlo v duši... aneb tak nějak nemůžeš vyhrát boj s celým světem za záchranu planety, když nemáš vybojovaný ten svůj vlastní za záchranu sebe sama.
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Běh životem , který je leckdy k uzoufání... nejednou se na této trati ztratíme a je jen na té naší duši, zda dokáže najít cestu ven z nekonečného bludiště bolesti nebo ustrne na místě a rozplyne se vyčerpáním z hledání smyslu bytí v té svojí neutěšené prázdnotě. Mám samozřejmě raději objevování těch hezčích zákoutí žití a nesmrtelné vstávání z popela... NICMÉNĚ... proč zavírat oči i před tou temnotou v nás... ač nemám ráda povídkové počiny, tak tohle mi zaseklo drápek hluboko do srdeční oblasti... neskutečně opravdové a paradoxně k tématu i neskutečně živé.
Příběh lásky
Jan Budař
Mile objímající jednohubka o důležitosti emocí v našich duších... pěknost zpracování hřeje oko a sdílené poselství zase moc hezky obaluje chlopeň... sice se mi možná pár myšlenek rozpustilo po cestě do té správné srdeční komory, ale i tak je člověku při pozorování cvrkotu na břehu jezera Kněhyně tak nějak vlídně a milo.
Liška v dámu
Jiří Kratochvil
Jak jen je těžko v mnohdy krutém světě lidí... je osvěžující potkat se s něčím, co nakloní vaší duši zase trochu jiným směrem... očekávala jsem další těžkou duchnu dusivých padesátek a ono se z toho vlastně vylíhlo něco tak chytře lišácky ochočujícího, že mě vypravěč na svém štokrleti vtáhnul do děje na první dobrou... vnímáním života v různých proměnách bytí mi příběh tak trošičku naťukl v mysli mojí milovanou Růži pro Algernon (takovým tím, co získáváme a pak pozbýváme zas) . Inu, nechte si také tou zvláštní atmosférou nasáknout záložku, stojí to totiž za to.
Má temná Vanessa
Kate Elizabeth Russell
Boha jehovo... jak jen málo stačí k polapení jedné takové tápající mladé duše... láska, závislost, manipulace, zvrácenost... nejen tohle všechno se ocitá na myšlenkové centrifuze mojí znechucené mysli... ano, z téhle zběsilé jízdy jsem se málem pozvracela... dlouho se mi pod záložku nedostalo nic tak alarmujícím způsobem sugestivního... kdy jdete po ulici a chce se vám varovat všechny tyhle ztracené Vanessy okolo... a chlapům vykřičet do obličeje, že tohle se prostě sakra nedělá... málem jsem se totiž uzoufala z té děsivé lhostejnosti společnosti a zejména mě drásala nečinně přihlížející matka.
Čtěte a bděte... všichni, prosím.
Imaginární přítel
Stephen Chbosky
Předesílám, že Charlieho stojícího v koutě úplně nejvíc miluju a tak jsem se nemálo těšila na nový počin by Chlebovsky ;) tož vítejte v igelitovém imagináriu šeptem vřískajícího Christophera... boha jehovo, z četnosti slova vřískat mi ještě teď cuká voko... ale popoigelitkujem... tohle se bohužel tak úplně nepovedlo... tenhle halucinogenní čardáš je něco mezi nebem a zemí aneb všichni svatí s námi, ámen!
Každopádně kingova noho, už to někdo zastavte... Pennywise je přeci jen jeden... trošičku mnou začínají cloumat ta pelmelská cosi odkazující se na starého dobrého strýčka na Ká. Stačilo, díky a naskle!
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
Malounko jsem čekala trochu větší zahnízdění v duchu dané doby... sic to s Editou zprvu tak vypadalo, s Irmou přišel drobný úprk mé pozornosti a já marně v dalších řádcích vyhlížela úplně jiný osud... ten Editin, samozřejmě.
Ač téma silných ženštin souzní s celou mojí bytostí, tady mi to z nějakého důvodu trochu vykonstruovaně tlouklo do záložky... NICMÉNĚ... poslední slova byla opět milým pohlazením stejně jako u předešlého heřmánku, takže přeci jen jdu nakonec o písmenko dál lehká jako spokojené peříčko.
Když má štěstí kliku
Aurélie Valognes
Tentokrát si zaťukala o pozornost mé srdeční komory tahle skvostná obálka... bez váhání jsem malému Jeanovi otevřela chlopeň a prožila s ním nejedno dobrodružství... osud k němu nebyl úplně nejvlídnější a přesto mi mezi řádky jeho života bylo tak nějak milo na duši... a vlastně mi tenhle malý rozumbrada dokázal sem tam vykouzlit i drobný rohlík na tváři ;) , který alespoň maličko vyvážil smutnotu nad nelehkou dobou trousící za sebou prázdnotu a beznaděj.
Meta
Pavel Bareš
Krutopřísně hustá nálož současnosti, která metá vykřičník za vykřičníkem do vaší mysli... ten pocit břichabolu z ultratenký hranice každodenního bytí v ženském kontra mužském světě je totiž prostě k posrání alarmující... co je ještě v pořádku a co už buší na vrata zdravého rozumu... ta úzkost ze zvrácenosti dnešního žití se mi zadírá pod kůži... tak trochu se začínám víc rozhlížet kolem sebe... až moje úplně nejvíc vypsychlá záložka leze po zdi a prosí o poslední písmenko z milosti ;) naprosto boží záležitost!
Kdo se postará o Annu
Kateřina Pantovič
Ach, asi začnu tou úplně nejvíc čarokrásně boží obálkou... právě díky ní se mi tenhle malý skvost dostal pod záložku a obalil mi chlopeň tak hezky něžnou lidskostí... cynická Anna mi nejednou přilípla úsměv na líčko... zároveň do mé maličkosti opatrně vložila drobnou úzkost nad tím dnešním žitím... tolik opravdových pravd, které světem plují a sem tam naplní i to naše vlastní akvárko v duši... moc mile šílená člověčina ♡
Navíc mám po posledním písmenku nutkavou potřebu si jednu takovou bojovnici pořídit a vést s ní nekonečná sympozia o smyslu života ;)
Divoké labutě
Jung Chang
Duševní tříšť v tom nejkrutějším rudém hávu... nelidsky zvrácený komunistický fanatismus rozemele celou vaší bytost na prach... tohle se přeci nemohlo stát... mé já rezolutně odmítalo bizarní psychopatické Maovo počínání vůči vlastním lidem... ta nekončící temnota lidských duší jakoby nebyla z našeho světa a přeci něčím tak znepokojivě plíživým drásala moje nitro... více takových rudých vykřičníků do dnešní společnosti, prosím... přeci jen ta ďábelsky šílená krutovláda Číny vytrvale poklepává i na ty naše pomyslné dveře pohodlného bytí... proto odložme na chviličku nyní tolik "populární" německé peklo... pozornost si zaslouží i jiní zmučení děsivě lidskou vyprázdněností.
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Asi budu jediná plavající želva proti proudu... ale já trošku zakopávala o tu vykonstruovanou extrémnost, která mi nějak vůbec nedopřávala pocitu reálnosti...
Nejvíc mi drásala cévku ta neustále se opakující Ikea... asi chápu zdvižený prst nad neblahým nešvarem dnešních rodičů, kteří venčí své děti po obchoďácích, ale opravdu potřebuji znát názvy všech zakoupených výrobků?
Pak mi úplně nesedla ta překombinovanost témat- od všeho kousek a to podstatné se tímto vlastně ztrácí kdesi v překladu a to je velká škoda, protože se mi někde v tom zběsilém tempu písmenkového maratonu vytrousila ta osudová fatálnost všeho odžitého.
Naopak velmi oceňuji obrovský vykřičník nad chováním našich nakupujících spoluobčanů, kteří postrádají slušnost a alespoň drobeček respektu... to je bohužel velká a ta nejsmutnější pravda, která stojí za sakra velké zamyšlení!
Jiné jméno pro domov
Jasmine Warga
Nejedna záložka mojí duše se rozplynula už v první větě tohoto krásného poselství vyslaného do našeho neutěšeného světa... však potřeba laskavé velkorysosti a empatie k veškerému "jinému" bytí je bohužel stále tak moc aktuální téma.
Hledání toho svého doma, které mi zaťukalo na mysl a vyvolalo někde uvnitř mého já nekonečné debatní seance, při kterých mi úplně veselo nebylo... tak nějak citlivě a s láskou odvyprávěno něco, co si jen málokdo z nás umí představit a přitom se tak rádi stavíme do rolí soudců ze svých pohodlných gaučů. Více takových ťukanců nám všem, prosím ♡
Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
Bohužel to očekávání je megaprevít na entou... těšila jsem se na něco uchvacujícího... italsky fatálního a ultrabožího... dostala jsem víceméně povrchní holčičí románek plný dilemat zda chci Rudolfa nebo Milana... pak do toho přišel Miloš a já tak trochu přestala mít přehled v tom jaký, který a čí už jsem netušila vůbec... naťuknutý duch doby plné zmaru byl fajn, ale těch zásnubních dramat bylo na mojí maličkost prostě moc... o otravné Eleně nemluvě.
Čekala jsem do posledního písmenka na to NĚCO... až jsem nakonec trošku otráveně sežmoulala záložku a byla ráda, že mám konečně tohle italské "Walshovic údolí" za sebou. Scusi!
Vzdělaná
Tara Westover
Proklopýtala jsem si příběhem skrz sebe sama... paradoxně mi aspekt mormonství či neuvěřitelného amerického školství a všech těch nesmrtelníků tak úplně nesedl... co mi více pocuchalo srdeční komoru, byla ta snaha nezůstat jen loutkou v majetnickém sobectví vlastní rodiny... už jen říct si "NE! Stačilo!" chce obrovskou dávku odvahy a síly... je to přeci rodina... rodina je základ všeho... jde opravdu tak lehce určovat si hranice v rámci rodiny? Bez mrknutí oka byste všechny odstřihli a bez jediného šrámu žili ve svém šťastném světě bez jejich všeobjímající lásky? S vědomím, že nejste dost dobří pro vaše nejbližší? Tenhle pocit totiž rozleptává duši a sakra dost bolí... možná právě proto stále milujete a doufáte... vždyť je to přeci ta rodina, že jo!
Noční klub Mars
Rachel Kushner
V čase amerických šíleností hodně moc vykřičníkové čtení... ocitla jsem se na duševní samotce plné zmaru a špíny... nepřestává mi být šoufl z té člověčí beznaděje... přeci jen... jak velkou šanci má takový jeden lidský život hozený do neúprosného bahna společnosti... cožpak mu nezbývá než prostě nějak v té špíně přežít? Nebojíme se do takového světa byť jen nahlédnout, abychom se sami neumazali?
Načrtnutí Kaczynského myšlenkových rozbušek už jen dokresluje zoufalé bytí v překvapivě nešťastné Americe všech dob... ponořte se i vy do brutálně nemilosrdného světa, kde se sny tak úplně neplní...
