Pett komentáře u knih

Džaj a jeho partička mi úplně nejvíc odvařili chlopeň... já díky nim totiž i v tomhle úmorně těžkém žití kdesi v chatrči uprostřed ničeho uvěřila na zázraky... stala jsem se součástí hry na detektivy a vystoupila tak ze smutné reality jejich všedních dnů plných bídy a bezpráví... dobře mi tak... návrat mi nekompromisně rozšmelcoval duši... jako bych byla jedna z nich a ta obrovská katarze beznaděje mi najednou nedopřála nádechu... ronila jsem tiché slzy za všechny ty zmařené dětské sny a osudy... napadá mě k tomu snad už jen... lásku a bezpečí všem dětem světa, prosím!
Přečtěte si... alespoň ten jazyk pohladí nejednu záložku!

13 03.04.2022

Zaháčkovalo si mě téma... ve volebním čase značka ideál, žeano... jenže... přifařilo se samozřejmě i velmi ošidné velké očekávání... a to mi nemilosrdně utopilo třešinku ve finálním boršči ;) ... ano, z nechutně syrové minulosti můj žaludek viděl rudě... leč ta přítomnost byla zase taková nemastná nevosolená... navíc... já úplně nejvíc doufala v promyšlenou pekelnou alegorii... hrozně moc se mi nechtělo přistoupit na reálné fantaskno, kdy jsem byla nucena dočítat s rozčarovaně nechápající záložkou a do mysli se mi hrnulo jen jedno velikánské WTF... bohužel.

14 03.04.2022

Nahlédnutí do svízelného žití v tehdejším nejtemnějším Irsku skrz optiku rozvrkočeného klučiny Frankieho mi naplnilo záložku smutkem, zmarem a sžíravým vztekem... občas jsem se nějakému tomu slovnímu kotrmelci malého kluka sice měla chuť zasmát, ale vnímala jsem to jen jako určitou formu úniku z té obrovsky těžké beznaděje jejich bytí, do které se řádek za řádkem nořila moje duše... a možná právě ta dětská nadlehčenost mi už ke konci trochu ubírala z mého vlastního cítění... paradoxně... což mi bylo svým způsobem líto... protože tenhle příběh by si zkrátka tu depresi a smutek zasloužil ;)

16 03.04.2022

Mezi řádky prvních příběhů jsem stále hledala pokračování osudů starých známých a podezírala sama sebe z nepozornosti... než mi došlo, kterým směrem se tato neobyčejná pouť tak trochu našeho obyčejného lidství ubírá... duševní jízda napříč staletími je naprostá dokonalost... každý ten jeden život mnou lomcoval a plíživě kousek po kousíčku si uzurpoval můj tak moc vzácný spánek jen pro sebe... cílové ocitnutí se před branami člověčí hlouposti bylo pro moji maličkost jako rána palcátem po záložce... o to více rezonující četbou v předvolebním čase. Díky za tak nevšední počin!

15 02.04.2022

Takové to holčičí čtení, které mi bohužel nesedlo do záložky... snažila jsem se pochopit tu tak trochu odlehčenou jedenáctiletou verzi... ALE... boha jehovo... mně z těch holek málem odkráčela cévka do věčných lovišť a ještě dál... ano, alarmující téma sice zabuší na pomyslná rodičovská vrata, leč opona padá příliš brzy a mně prostě nestačí jen sem tam pohozené zneklidňující náznaky osudu jednoho dramaťáku... a je to sakra škoda, ty vado!

15 20.11.2021

Nejmilejší člověčí laskavo... tahle parta božanů mi učarovala a vystlala moji duši láskou... přesně to jsem potřebovala... obalit se tou všedně nevšední lidskostí... každý jeden z nich mi bez pardonu zahučel do srdeční komory a bylo mi vždy velkým potěšením trávit s nimi ukradené volné chvilky... být součástí jejich světa... NAVÍC... spočinutí v této krásné společnosti znovu nakoplo mojí záložku k návratu do, na pár chvil mnou ostudně opomíjené, písmenkové galaxie ;)

24 23.09.2021

Úplně nejvíc nejradši si nechávám ovinout záložku jistou japonskou půvabností... takže nová Muriel, ukrytá opět v čarokrásném kabátku, byla jasnou volbou... NICMÉNĚ... ježkovy voči... tentokrát se elegance vytratila v jakési zbytečně vyumělkované neuvěřitelnosti... nekonečná souvětí sekající jedno moudro za druhým mi prostě vůbec nesouzněla s tak otravně plochým příběhem... ztrácela jsem pozornost a pak trochu už i trpělivost ;) škoda, snad příště to bude příjemnější setkání.

12 21.09.2021

Dusno a plíživo jedné takové zlověstné doby...dusno a plíživo jednoho takového smutně nadiktovaného žití... nálož sžíravé touhy po svobodě!
Leč mi vyprávění bez větších emočních řetízáků všech zúčastněných občas dost vydeprimovalo záložku a ženská kontra mužská pravidla z tohoto prudérního irského divnosvěta mi opět ukradla nejednu cévku... nakonec jsem přeci jen dočítala osvěžena příjemně neuchopitelnou slovní jinakostí... nebylo to sice na první začtenou, ale stálo za to si touhle znamenitostí projít.

16 19.09.2021

Skvostné vydání, které kvete čarokrásnou líbezností... voní nadčasovostí a lehce naivním poselstvím o vnímání světa kolem, i uvnitř nás... zanechá v duši semínko osvěžující radosti... radosti z maličkostí... radosti ze života... RADOSTI.
Neměli bychom zapomínat právě toto semínko občas pokropit takovou tou prostou šťastnotou... přátelstvím... láskou ♡ tohle vše tak nějak sklizeno mezi řádky... objevujme a hýčkejme si ty naše tajemné zahrady než dočista zpustnou a zoškliví.

17 22.06.2021

Jakoby ano... zhořkne vám chlopeň, že lidské plémě dokáže být stále takto vyprázdněné a nekonečného válčení chtivé... ALE... mé já i přes chytlavou čtivost ovanulo trošičku zklamání nad tou zvláštní emoční nijakostí v tak alarmujícím prostředí... možná jsem zůstala příliš dlouho jen okrajovým pozorovatelem všech těch rozbombardovaných osudů a nebylo mi dopřáno náležitě vymáchat svoji duši v té po míru volající beznaději... nevím... tak nějak prostě nevím.

10 21.06.2021

Nechci malovat supy na zeď, ale ruku na peříčko... kolik z nás by si s chutí hned sbalilo svých pět pařátků a ukrylo se před dnešní přetlakovanou společností do čiré něhy přírodního okouzlení... a tahle nejvíc rozkošná obálka, ovoněná příběhem jedné takové svobodné duše, mi alespoň na chvilku počechrala moje vlastní konvencemi (přidrzlá výpůjčka konvencí od Peťul níže, promiňte ;) ) tak trochu přistřižená křídla... aneb velký respekt všem, co se nebojí budovat si spokojená hnízda dle svého, ať už třeba v těch nejvyšších větvích svého bytí.

27 18.05.2021

Znepokojivý vhled do doby, kdy byl svět výhradně jen mužskou záležitostí... už jen to neskutečně burcuje dnešní ženskou mysl... však mnohé smutné nadvládí mužů lze vídat dodnes... nicméně... bolavé osudy žen z této šílené instituce okrádají duši o klid... o to větší vykřičník, že takové místo skutečně existovalo a lidská psyché se studovala tak krutým způsobem... a tehdejší chorá společnost je snad úplně bez komentáře... zkrátka ano... celé to stojí za nejednu zamyšlenou záložku.

18 14.05.2021

Vcelku dost nekomfortní posezení v psím parku, které mi na pár chvil bez milosti ukradlo placentu... zoufalství a neklid tu nekompromisně prosakuje snad do každého osudu... do každého s grácií zvoleného slova... silné téma v kombinaci se sem tam pohozenou historickou střepinou krutosti mi rozvířilo duši i mysl a neustále pohánělo záložku ke zdánlivě lepším zítřkům... zkrátka, co vám budu... opět skvostně odvyprávěno jedno takové společenské naléhavo.

13 13.05.2021

Možná je na vině ta divoce ubíhající zkratkovitost, díky níž se vytrácí takové to cévku drásající a neurony odpalující strašidelné drama... navíc druhá část byla na mé já asi až příliš zrychlená a tak trochu moc hysterická... nějaké to zatrnutí se dostavilo víceméně až na konci u novinových titulků... právě tam totiž vyvstal ten správný vykřičník hozený do každé rádoby neohrožené krosny na cestách.

10 29.04.2021

Srdce zahlcené láskou a zároveň opotřebované tím nejtemnějším strachem, rozpouštějící se v hlubinách lidského bytí... ten nejvíc čarokrásný jazyk mi zkrátka utkvěl na chlopni... a i když mnohdy osudy okolo Volhy jen tak splývaly na hladině, byla radost nechat do sebe vpíjet ten prostě život prostřednictvím tak skvostně poskládaných vět... zároveň obohacující aspekt téměř dvacetiletého neklidu povolžských Němců mi nejednou pocuchal mysl... aneb takové to nelehké, leč neobyčejné čtení.

22 21.04.2021

Tentokrát mi ukradlo požitek z příběhu více než velké natěšení na Štifterův pověstný duši lahodící dar slova... poetika mé chlopni blízká se bohužel ztratila kdesi v šantánu... Ruda mi úplně punčocháče nesroloval a cuchal mi cévku jenom tak trošku hodně... blížící se konečné rozuzlení mi se značnou razancí vyplivlo pouze jeden velký otazník na záložce... asi jsem holt větší cimprlich než jsme doufali a tohle podání mi zkrátka nebylo tak nějak sympatické... promiňte ;)

16 16.04.2021

Miluju ten její dar ryzí člověčiny, která se ovine kolem mojí duše a dá mi možnost vnímat puls světa zase z trochu jiné perspektivy... a to všechno bez zbytečně nabubřelých vozembouchů... prostě jen tak, jak ten život plyne... o to silnější a naléhavější tohle vyprávění je... je totiž o nás lidech... a každá záložka by si tak nějak to zadumání nad dnešní společností zasloužila... ať už s tématem bezdomovectví souzníte či nikoli.

25 14.04.2021

Sfáráme zpět do hutných karvinnských osudů a prožijeme si v kůži starých známých dalších pár znepokojujících let jejich bytí... a že nás ten neustále plíživý neklid opět náležitě rozbije... mrazivě odvyprávěno... sic pro mou maličkost opravdu až tak nějak kronikově, ale o to více z příběhu vystupuje celkový obraz té ďábelsky nevyzpytatelné doby... je zkrátka třeba si ty jejich zaprášené boty na pár chvil nazout a projít se v nich, aby nám na mysl zabušila naše dnešní pohodlnost.

42 13.04.2021

Jednou za čas musím ten svůj dramatický přetlak rozředit nějakou tou mordovací jednozátahovkou... dle okousaných prstů a řádně sežmoulané záložky mohu poznamenat, že tentokrát se to povedlo... zdánlivě dva různé případy mě bez milosti přikurtovaly k těm dvěma nýmandům, co se honí za nechutným purpurovým tajemstvím... škoda jen těch občasných vykonstruovaných klišoidních šablon... ALE... má psychopatická maličkost opouští ledovce uspokojena a to se počítá ;)

28 06.04.2021

Válka... ten hnis bezohledné mocenské společnosti, který k mojí maličkosti nedotekl z Jatek č.5, zde odkapává snad z každé stránky... ta krutá marnost obětin mladého lidského žití nemilosrdně rozbombarduje mysl a nadělá v ní takový brajgl, že některé kousíčky zůstanou už navždy v pokoji s Joeym a jeho zoufale nedůstojným bojem s (ne)bytím... je zkrátka úplně nejvíc třeba pustit tohle poselství záložkou celého světa, protože je to sakra síla!

15 06.04.2021