Pistácie komentáře u knih
Už dlouho jsem nečetla tak chytlavou knihu, od které jsem se pokaždé musela doslova odtrhnout. Ze začátku jsem se trošku nutila, ale pak se děj rozjel naplno a bylo těžké přestat číst. Člověk se musí víc soustředit na čtení. Příběhem nás provází spoustu postav a jmen. Ty je nutné si pamatovat po celou dobu. I tak doporučuji všem. Za mě jedna z nejlepších knížek, který se mi dostala do rukou. Je vidět, že současná česká próza má silné autory. Těším se, až poznám další z nich.
Kniha mě opravdu mile překvapila a poskytla mi velmi uspokojující čtenářský zážitek, po jakém jsem už dlouho toužila. Kdybych měla více volného času, určitě bych ji přečetla třeba během týdne. Líbilo se mi, že vtáhne čtenáře do děje a nutí ho přemýšlet o všech faktech, důkazech i domněnkách. O všech potenciálních vrazích i možných rozuzleních případu. Líbí se mi, že se to téměř do konce nedá odhadnout. Nebo mě to tedy dalo zabrat. Je to napínavý příběh, který je hodně popisný, ale vůbec mi to tu nevadilo. Naopak to k tomu patří. Bavily mě všechny hlavní postavy. A v ději ani postavách a jednotlivých vztazích jsem se téměř neztrácela, až na pár drobností. Upřímně se těším na další dva díly.
Přečetla jsem již nespočet knih týkajících se holocaustu. Ale tahle bych řekla, že je jedna z těch nejsyrovějších. Detailní a upřímné vyprávění dívky, která toho ve svém mladém věku prožila víc než dost. Její vyprávění vás přesvědčí, že se k tomuto nedá použít jen slovo hrozné. Toto období snad ani nemá správné pojmenování. Popisy toho, co nacisti prováděli, mě opravdu nenechali chladnou a emoce se ve mě bouřily každou další stránkou. Smutné, ale přitom čtivé. Je vidět, že i po tolika letech, co autorka příběh do knihy vyprávěla, ji i ty nejmenší detaily zůstaly navždy vryté do paměti.
Takhle kniha mi mluví z duše. Jakoby autorka přesně věděla, jak nekomfortně se cítím ve společnosti, a jak skvěle se naopak cítím doma. Svou vlastní přítomnost si užívám na maximum, ale s neznámými lidmi se nikdy neuvolním a svádím vnitřní boj. Mám ráda komiksy a tento jako by téměř doslova vystihoval to, co se ve mně odehrává...
Tahle kniha přišla asi v tom správném období. Je plná samoty, přežívání, smrti, ale i nalezení sebe sama, lásky a rodiny. Krásně, ale i smutně tam vykresluje smrt, a odcházení. Zastihla mě zrovna ve smutném období, a byla pro mě takovou malou knihoterapií. Potýkám se s podobným tématem, a trefila jsem se sama sobě do žánru. Díky za tuhle knihu. Byla mi průvodcem, parťákem, zpovědí, ale i deníkem. Hrdinu jsem litovala, ale zároveň jsem občas nechápala jeho zbrklá rozhodnutí. Byl mi dobrým průvodcem knihou, a byla bych se ráda ještě nechávala unést jeho životem na ostrově.
Tuhle knihu by si měl zaručeně přečíst každý milovník literatury, ale i Kinga. Hrozně se mi líbil vhled a vzpomínky autora na jeho začátky, na to jak obesílal časopisy. Zkrátka na takové jeho ucelené vyprávění o tom, jak začínal jako pisálek povídek a jak už dnes plodí jednu knihu za druhou. A druhá půlka vás provede jeho názory, tipy, ale hlavně dlouholetými zkušenostmi s tím, co dělat, a co zaručeně nedělat při psaní. Mě to bavilo, a navíc mám pocit, že jsem autora poznala i víc z té jeho osobní, lidské stránky. A zaručeně mě dostane, když se k nám čtenářům, autor obrací a oslovuje nás. A především je zajímavé číst literaturu i z té druhé strany.
Pořád přemýšlím, co smysluplného bych k této knize napsala. Je to svým způsbem dost zajímavé čtení, u kterého člověk opravdu nemusí přemýšlet. Jednoduše čte, a nechává se unášet příběhem, který není nijak silný, ani pozitivní, ani negativní. Příběh prostě plyne, a nechává nás si o něm myslet to své. Líbilo se mi to, některé pasáže více, jiné méně. Ale upřímně mám hodně ráda příběh formou deníkových zápisků. A tohle to splnilo do puntíku.
I když jsem někdy netušila, co si o některých postavách myslet, na některé se mi neustále měnily názory. Ale i tak jsem nejvíc sympatizovala s hlavní hrdinkou, která vše dokáže vylíčit tak humorně, že jsem se kolikrát musela, opravdu musela smát. Akorát si moc nedokážu představit, co dalšího se může dít v dalších dílech, pokud vůbec něco.
Autor mě každým svým dílem utvrzuje jen v tom, že má víc než cenu číst další. Jeho osobitý styl a talent je nepopiratelný. Každá jeho mnoha je skvělá. A tahle není výjimkou. Jak jsem se prvních 20 stran rozkoukavala, tak mě pak dílo strhlo a už nepustilo.
Knížka mě nadchla. Není to žádná beletrie, ale pořádně a celkem podrobně popsané kroky, jak dobře a efektivně uklízet. Ano, i mě to připadalo zpočátku zvláštní. V Japonsku existuje profese, která navádí lidi, jak správně a efektivně uklízet vlastní domov. Když se nad tím člověk zamyslí, není to tak zcestné, naopak si myslím, že víc než dost lidí má s touto oblastí velké problémy.
Nemyslím si, že se někdy ve velkém budu řídit radami uklízet hned a vše, neuklízet po pokojích, ale po kategoriích. I tak mi kniha dala hodně. Přesvědčila mě o tom, že vlastním mnoho zbytečností a věcí, které mi už dávno nejsou k ničemu. Donutila mě přemýšlet a díky tomu jsem protřídila spoustu předmětů a zbytečností, které mi zabíraly místo.
Divím se, že jsem se na knížky od této autorky nevrhla již dříve. Velmi čtivé. Líbilo se mi, že že příběh byl vyprávěn z různých úhlů pohledů, jak hlavní hrdinky, tak i jejího partnera, a to i deníkovou formou, která mě v knize vždy baví. Tady bych klidně brala i delší pokračování. Kniha podle mě skončila moc brzo. Mohlo tam být i nějaké dramatičtější vyústění, ale vlastně autorka vše zakončila tak, jak jsem čekala, že to dopadne a jak bych to i já sama v životě také udělala. Těším se na další knížky.
Opět se mi potvrdilo, že autorka to umí se slovy. Její styl psaní mě baví. Žádné složité popisy ani vysvětlování. Jasně popsaný děj a vykreslené postavy, o kterých si brzy uděláte názor. A věřím, že i brzy zjistíte, kdo se vám líbí a kdo naopak. Autorka sice nemá lehká témata, ale o tom přeci život není. Dokáže nás vtáhnout do složitějších vztahových problematik, které se často odráží v životech mnoha z nás. Věřím, že každý z nás se někdy viděl alespoň v některé z postav nebo situací, které ve svých knihách zobrazuje. V této knize jde také o celkem těžké a citlivé téma smrti rodiče, o které se jen těžko dokážeme bavit. Ale také to patří do našich životů. A nejen to, autorka jde dál a popisuje i to, jaké to je vycházet s druhým rodičem, který zůstal osamocený. Jaké to je, když si člověk nepřipouští problémy v rodině, ale i v sám sobě, i když tu jsou patrné. V této knize toho je mnohem více. Příběh mě opět bavil. A navzdory tomu, že nejde o lehké a zábavné čtení, bylo mi smutno, když už se chýlil ke konci.
Jako člověk, který vyrůstal celé dětství v úplné rodině a měl vše, je tohle téma pro mě hodně vzdálené a těžce pochopitelné. Ale autorka ho vystihla tak, že si ho dokáže najednou představit snad každý čtenář, ať už je z jakékoliv rodiny. Dost podrobně a do hloubky popisované vztahy tří kluků, kteří prožívají střídavou péči. Je na to pohlíženo z pohledu toho prostředního z nich. Každý si na něj asi udělá svůj názor. Někomu může připadat jako naprosto rozmazlený fracek, někomu zkrátka jako nešťastné dítě. Já jsem se celou dobu nemohla rozhodnout a až do konce knihy se u mě střídaly různé emoce. V tomto příběhu je jasně vidět, že i malé děti dokáží vnímat vše, co se v rodině děje, hlavně to negativní. A nejen, že na to reagují, ale oni si to i zapamatují. A věřím, že se to odráží později i v jejich vlastním dospělém životě. Nejhorší je, že za to, jak se nehezky (až agresivně) ty děti chovají, může výchova a prostředí. Je smutné, když rodiče ani po rozvodu nedokážou fungovat, nedokážou dětem nastavit hranice a vést je tím směrem, který by potřebovali...
Na tuhle knihu jsem si počkala, a vyplatilo se. Pro nás naprosto nepředstavitelné fungování společnosti, které je ale na jiném kontinentu běžnou realitou. Jde jen těžko pochopit, jak se žije v komunistickém státu, který vás hlídá na každém kroku. A to hlavní soukromí vám bere tam, kde byste se měli cítit nejbezpečněji, a to doma. Tyto výpovědi vám to alespoň nepatrně přiblíží, i když věřím, že realita je mnohonásobně horší. Jediné, co si stále nedokážu představit je, že autorka vybrala do této knihy ty "slabší" příběhy. Jak asi tedy vypadají ty "horší"? Takových svědectví by mělo být víc a měla by se šířit více do světa.
Autorka mě již podruhé přesvědčila, že její knihy stojí za to. Její příběhy o mezilidských vztazích mě vždycky naprosto vtáhnou do děje. Nejsou to lehká témata, ale je to psané ze života, reálné, a můžeme si pod tím představit kohokoliv. Nic si tam nevymýšlí, nepřehání, neulítává nikam do nereálných výšin, ale naopak píše to tak, jak by se to mohlo v běžném životě dít. Může a někdy to potká každého z nás. Je to smutné, ale zároveň někdy dojemné čtení. O to víc mě to tady zasáhlo, že tak silné téma se dotklo dětských hrdinů. Těším se na další její počiny.
Jak to možná (nemohlo) být jinak po roce 1989, kdyby nepadl režim? Autorka má neskutečnou fantazii a krásně ji zužitkovala v dalším románu. Jako je neskutečně úlevné vědět, že takto doopravdy nežijeme, nejsme hlídaní režimem a máme svobodu slova i pohybu. Ale je fajn se zamyslet nad minulostí i z jiného úhlu pohledu. Příběh hlavní hrdinky je opravdu srdcervoucí a neumím se do takového osudu vžít a představit si ho. Upřímně se mi ale ulevilo, že je to jen čirá fantazie, a nikdo si v ČR ničím takovým nemusí procházet. Díky ale za tento pohled a další fantastickou, i když opět drsnou, knihu.
Tohle dílo má něco do sebe. Líbí se mi, když autor kromě psaní dokáže do knihy otisknout a přenést i znalosti z oboru, kterému se věnuje. A je vidět, že tady se to autorce povedlo. Ty popisy přírody, bažiny ve spojení s tím, jak byla Kya už jako dospělá, divoká, nespoutaná a odvážná a jak se dokázala prohánět na lodi, jak se chovala ve “svém” prostředí. Navzdory jejímu osudu a osamělosti tohle byly momenty, kdy jsem jí obdivovala a chtěla jsem být v něčem jako ona. Líbilo se mi i zasazení do doby a určité nastínění nejspíše typického městečka, kde tenkrát černoši stále neměli všechna práva a oddělovali je od bělochů nejen v autobuse nebo v obchodě. I to vnímání a odsuzování společnosti oproti slabším a osamělým jedincům, kteří zkrátka nežili podle vzoru toho, jak si to společnost tehdy nastavila. Jakmile někdo jen trochu vybočoval, už byl vyvrhel.
Jsem plná dojmů a emocí. Aby ne, když jsem ji akorát dočetla a odložila. To je asi poprvé, co se jako žena stydím za jinou ženu, i kdyby za fiktivní ženskou hrdinku z knihy. Nikdo mi nikdy nepřišel tak sobecký, sebestředný a naivní? Na druhou stranu ji omlouvá (ze zkušenosti sama vím), že spoustu věcí vyzní jinak, když je člověk vysloví nahlas a když je napíše. Ale i tak ... Leo byl milý, sympatický a na nic si nehrál. Tak na mě aspoň působil. Nebo jsem si ho přes tu korespondenci vybásnila jinak, než jaký by byl ve skutečnosti?
Už vím o tom, že je pokračování knihy. Ale tak nějak si neumím představit, kam dál by tohle mohlo vést? A chci si kazit dojem z prvotního příběhu? Nevím. Ještě jsem se nerozhodla, zda dám Leovi a Emmě druhou šanci.
Teď už vím, že je to fiktivní příběh, ale z části vlastně založený na pravdivé minulosti. A je mi jedno, že se to nestalo přesně tak, jak autor popisuje. Stejně jsem nemohla přestat číst. Po celou dobu jsem měla nervy v očích a kousala si nehty na každé další straně. Nikdy jsem hlavnímu hrdinovi snad nefandila tak, jako tady. Je to kniha, u které si nevydechnete, nenechává vás v klidu. Neustále vás nutí přemýšlet o tom, co bude dál. Jestli přežije další den. Jestli dojde tam, kam chce. Ale o tom to je. Takové "napínáky" mě baví.
Trošku jsem se bála velkého množství vědeckých výzkumů a teorie, kterou třeba ani nepochopím. Ale je to napsáno tak, že to pochopí i laik. Moc se mi ta kniha líbila a provedla mě fakty a zajímavosti ze světa tématu, které se týká každého z nás. Spánek miluju a tohle mě přesvědčilo o tom, jak moc je důležitý. Neměli bychom si ho odpírat, a teď už vím, kam až to může zajít. Je to opravdu zajímavá problematika. Mě osobně by se líbilo zkoumat spánek ve všech možných sférách.
Už jsem přečetla hodně knih o Holocaustu, ale tahle byla dosud nejsilnější. Dílo autor napsal bezprostředně po návratu z Osvětimi, po konci války a je to cítit na každé stránce, v každé větě a slovu. Je vidět, že toho měl hodně v sobě a potřeboval se z toho vypsat. Je to psáno z jiného úhlu, z pohledu člověka, který zažíval neskutečné hrůzy uprostřed dění. Dostal se do těch "lepších" sfér, a nejen to mu možná zachránilo život. Je to vlastně jeden z mála lidí, který mohl přinést takové očité svědectví ze strany lékaře. Z tohohle čtení a některých pasáží mi šla hrůza do očí. Není to kniha pro každého. Spíš bych to doporučila těm, kdo už si některými knihami prošel a víc, co ho čeká. Není to pro začínající čtenáře a slabé povahy.