Pog
komentáře u knih
Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
Příběh dívky Feyre, která při lovu zabije vlka, načež je unesena tajemnou bytostí do říše víl a nadpřirozených stvoření. Do svého únosce se časem zamiluje a je to právě ona, kdo má prolomit jeho kletbu a zachránit (nejen) jeho dvůr. Jedná se v podstatě o retelling Krásky a zvířete s určitými prvky z jiných známých příběhů.
Pro mě byla kniha dost rozporuplná. Na jednu stranu jsem nechápala její oblíbenost a vysoké hodnocení, na stranu druhou se mi líbila. Začnu asi klady. To byla celková promyšlenost příběhu, která pořádně vyšla najevo až ke konci. Prostředí, do kterého byl děj zasazený se mi taky vcelku líbilo.
Záporně hodnotím především některé postavy. Navzdory autorčině snaze jsem si nedokázala hlavní protagonisty oblíbit, ani jeho, ani ji. Naopak vedlejší postavy byly většinou velmi sympatické, prošly si nějakým vývojem a pro své činy měly nějaké motivy. To hlavní dvojice byla dokonalá a bezchybná už od začátku, jako čtenář jsem se s nimi nemohla ztotožnit a lezli mi skoro pořád na nervy. Hlavní hrdinka mi začala být trochu sympatická až ke konci, ale její protějšek vůbec. Jinak se tam našly drobnější chybičky, které ale nemají až takový vliv na celkové hodnocení a nepřijde mi důležité se jimi zabývat.
Zpočátku jsem si říkala, že do dalších dílů nepůjdu (tenhle díl byl uspokojivě ukončen tak, aby mohl stát i samostatně a nebylo nutné další díly číst), ale od doby, co jsem knihu dočetla, na ni pořád myslím a zajímá mě, co bude dál, takže určitě budu v dohledné době číst i další díly.
Lavondyss
Robert Holdstock
Tenhle díl byl o něco lepší než první, byl mnohem propracovanější a šel více do hloubky, už nepůsobil jako béčková fantasy pro děti. Místy jsem se ale vcelku nudila a zdálo se, že se děj nikam moc neposouvá. Takže rozjezd naprosto boží, střed nic moc, konec dobrý. Ten konec byl zvláštní, jak kdyby si autor šlehl LSD. Každopádně se těším na další díly, tahle série mě celkem baví, i když si mezi díly dám asi větší odstup.
Les mytág
Robert Holdstock
Líbil se mi prvotní nápad i prostředí, do kterého byl děj zasazen, ale podle mého názoru byla romantická linka, která se v příběhu vyskytovala, zbytečná a vynucená. Celkově mi příběh přišel skvěle rozběhnutý, ale chabě dotažený do konce. Určitě se z toho dalo vytěžit víc, takhle to bylo až moc povrchní a předvídatelné. Šlo sice o příběh s ne příliš originální zápletkou, ale vyzařoval neopakovatelnou, a mně sympatickou, atmosféru tajemného lesa někde v Anglii, který obývají podivné bytosti.
Astrologie pro každého
Yasmin Boland
Tento průvodce astrologií pro začátečníky je sice krátký a stručný, ale i přesto jsem se z něj naučila mnoho věcí a dozvěděla spoustu informací o sobě (a konečně jsem i pochopila některé oblasti svého života). Doporučuji!
Betonová zahrada
Ian McEwan
Příběh postrádal hlubší děj i zápletku a postavy byly extrémně nesympatické (snad až na Sue). To, že šlo o naturalistické dílo, tedy o nechutné dílo, s tím jsem počítala. S incestem jsem taky počítala. Nebudu to hodnotit negativně, je to moje chyba, že jsem se do čtení pustila, i když jsem o tom věděla. Naprosto objektivně ale můžu říct, že vykreslení atmosféry se zdařilo na výbornou, cítila jsem se při čtení přesně tak, jak autor zamýšlel - ponuře, depresivně, znechuceně, vyděšeně, opovržlivě i lítostivě. Popisy všech těch odporných věcí (např. smrad matčina hnijícího těla, protože beton popraskal) ve mně sice vyvolávaly žaludeční nevolnosti, ale autor to zvládl bravurně. Žánr a téma mi nesedly, nic podobného už si pravděpodobně nikdy nepřečtu.
Velká učebnice čarodějnictví a magie
Raymond Buckland
Kniha čtenáře seznamuje s nejrůznějšími aspekty čarodějnictví (nebo také pohanství, wiccanství,...), jako je historie čarodějnictví, věštění, bylinkaření, meditace, rituály, sabaty atd. Je sestavená tak, aby naprostému začátečníkovi poskytla základní informace a představu o kultu wicca a jeho různých odnožích, ale i zkušený čaroděj si z téhle učebnice jistě odnese spoustu nových poznatků.
Mě osobně nejvíc zaujala ta teoretičtější část, kde se pojednávalo o historii, která sahá až do doby kamenné. Samozřejmě nejzajímavější byla část čarodějnice x křesťané. Líbilo se mi taky, že autor žádnou víru nekritizoval, ale zcela objektivně vysvětloval souvislosti a propojenost právě třeba křesťanství a pohanství, což bylo velmi zajímavé.
Taky mě hodně bavilo odkrývání pravdy o původu různých mýtů, jako třeba proč jsou čarodějnice zobrazovány na létajícím koštěti a se špičatými klobouky, proč se o nich říká, že uctívají ďábla (to bylo asi největší rozčarování), a mnoho dalšího. Věci, které se na první pohled zdají na tomhle kultu trochu děsivé, mají svoje opodstatnění a po vysvětlení už tak děsivé nejsou.
Díky téhle knize shledávám kult wicca velmi tolerantním, flexibilním a pro mě i atraktivním.
Jediné, co bych vytkla, je ta obrovská spousta chyb v textu, ale to není vina autora, ale překladatele a korektora (který tu knihu podle mě ani neviděl, místy chyběly i slova, nejen písmena).
Poutníkem po Středozemi: Skici z cesty ze Dna Pytle až do Mordoru
John Howe
Nádherně ilustrovaná kniha s krátkými průvodními texty, které nám stručně shrnou celou historii Středozemě. Nutnost pro každého fanouška Tolkiena :)
Čajová dívka z Kolibříkové ulice
Lisa See
Zpočátku se kniha věnuje dospívající Li-Jen, tradicím jejího kmene a sběru čaje. Atmosféra téhle části knihy byla nepopsatelně nádherná a zajímavá, nemohla jsem se odtrhnout. Později Li-Jen po několika událostech odchází do civilizace, čímž tato atmosféra poněkud upadá.
Zklamáním pro mě byl závěr, přišlo mi, jako kdyby to autorka už chtěla mít rychle za sebou, i když to možná byla snaha o jakousi dramatičnost. Ať tak či onak, bylo to nedotažené, a přitom šlo o moment, na který čtenář čeká celou tu dobu, co knihu čte.
Taky mě mrzí, že odchodem Li-Jen do civilizace pro mě příběh ztratil svou atraktivitu, protože ta neopakovatelná atmosféra hor, pralesa, čajových teras, divokých horských kmenů a jejich tradic... to bylo nenávratně pryč. Prvních 100 stran jsem se nemohla odtrhnout, posledních 100 stran jsem se do čtení musela skoro nutit.
Bábovky
Radka Třeštíková
Tahle kniha pro mě byla přesně ten typ oddechovky, který jsem potřebovala, nic náročného, prostě taková blbůstka. Je to jedna z těch knih, u kterých se člověk stydí, že je čte, a co hůř, že ho baví. Ale musím přiznat, že mě bavila hodně a dobře se četla.
Nelíbilo se mi, že kniha byla strašně zamotaná, takže nakonec ani nevím, kdo a kde ty peníze vzal ani jestli se vrátily majitelce. A vztahy mezi postavami, to byla další motanice, na jejíž rozuzlení bych potřebovala tužku a papír.
Kokrhání kohoutů, pláč psů
Wojciech Tochman
Knihu jsem si ke čtení vybrala, protože jsem o Rudých Khmerech sice slyšela, ale nic bližšího jsem o tomhle období nevěděla. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla, jak hrozné věci se v Kambodže děly. Je to srovnatelné s holokaustem u nás a mrzí mě, že se o tom neučíme ve školách. Kniha byla skutečně dobře napsaná, protože ve mně vyvolala velké množství emocí.
Co se mi na knize nelíbilo, bylo to, že část věnovaná psychicky nemocným byla příliš dlouhá a případy byly všechny skoro stejné, což mě brzy začalo nudit. Taky mě mrzelo, že tam nebyly fotky, protože autor pořád dokola psal o tom, jak něco fotili, ale fotka tam nebyla ani jediná.
Celkově hodnotím velmi kladně, protože kniha byla poučná a zajímavá
Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
Don Miguel Ruiz (p)
Autor už v úvodu slibuje, že čtenáři odhalí velké toltécké tajemství, které bylo po staletí střeženo, aby se nedostalo k nepovolaným lidem. Tak buď si autor celou historku s tajemstvím vymyslel, nebo prostě jen tak vypustil tohle velké tajemství do světa. Takový úvod mi stačil, abych zbytek knihy spíš jen prolistovala a jen občas se u něčeho zastavila, protože mi bylo jasné, že to bude jen snůška keců, které si pan Ruiz vycucal z prstu. Upřímně nechápu tu velkou slávu, co okolo téhle knihy byla.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Tak tohle byla jedna z knih, ke kterým se jistě jednoho dne opět vrátím. Líčení prostředí bažiny, ve které Kya prožila celý život, bylo naprosto úchvatné, bylo to asi to nejobdivuhodnější na celé knize.
Samotná hlavní hrdinka mi byla sympatická hned od prvního okamžiku a moc mě mrzelo, co si musela jako dítě prožít. Tate, Jodie i Chase byli taky skvěle napsáni, byli naprosto uvěřitelní, každý měl svůj jedinečný charakter. Obzvlášť Tatea jsem si naprosto zamilovala.
K úmrtí Chase jsem měla hned několik teorií a byla jsem si 100% jistá, že jedna z nich je správná, že to přece dává smysl a jinak to být nemůže... Omyl! Autorka nám předhazuje několik vodítek, kterých se my čtenáři chytáme a máme pocit, že víme, která bije, ale na konci knihy všichni zjišťujeme, jak moc se mýlíme. To bylo naprosto geniální!
Kaligrafie zlomu
Emily Itami
Asi jsem čekala něco trochu jiného, než jsem nakonec dostala. Mrzí mě, že dílo nebylo trochu obsáhlejší a nešlo víc do hloubky. Na druhou stranu bylo zajímavé prožívat určité chvíle spolu s Mizuki. Myslím, že myšlenky ženy, která se zasekne v bodě, ve kterém se zasekla hlavní hrdinka, byly podány velmi autenticky.
Kníhkupec z Kábulu
Åsne Seierstad
Skvěle napsaná kniha o životě jedné afghánské rodiny. Byly chvíle, kdy jsem jednotlivé členy rodiny nesnášela, ale záhy zase milovala a obdivovala. Nejzajímavější pro mě byly, jak jinak, části týkající se žen. Je strašné, co i ve 21. století musejí některé ženy (a děti) snášet, jak se s některými lidmi zachází. O to víc bolestné bylo zjištění, že Afghánistán vždycky nebyl takový, jaký jej známe dnes. Že to byla moderní, pokroková, turisticky oblíbená země, tomu už se dnes snad ani nechce věřit. Paní Seierstad odvedla perfektní práci, určitě si přečtu víc knih nejen od ní, ale i od jiných autorů z edice Prokletí reportéři.
Montessori batole
Simone Davies
Tak nějak jsem tušila, že chci svého syna vést tímto směrem, a tahle kniha mě v tom ještě více utvrdila. Pro montessori jsem se díky této publikaci úplně nadchla. Je skvěle zpracovaná, přehledná, důležité věci jsou zapsány v bodech, je plná milých ilustrací, které celou knihu oživují, najdeme tu mnoho tipů, jak svému dítěti pomoci k samostatnosti, atd. Já sama pak díky knize svému dítěti lépe porozuměla a snažím se být trpělivější. Jsem ráda, že se mi dostala do ruky.
Pozlacené
Namina Forna
Je mi líto, že téhle knize dávám tak nízké hodnocení, kdyby to šlo, dám ještě o půl hvězdičky víc, ale na čtyři už to nebylo. A proč ne? V první řadě kvůli postavám, které byly jako přes kopírák. Kromě jmen se od sebe nijak nelišily, byly naprosto bez charakteru. Samozřejmě až na hlavní hrdinku, která byla naprosto dokonalá a úžasná ve všech směrech. Ach jo, vážně nesnáším tyhle Mary Sue postavy, ale dobře, je to YA, tam to asi patří. Jediná postava, která mi byla aspoň trochu sympatická, byla Běloručka. Dál mě vytáčelo, jak hlavní hrdinka objevovala svoje schopnosti v závislosti na tom, co se jí to zrovna hodilo. Něco nešlo podle plánu a hele, Deka má novou superschopnost, která problém vyřeší.
Občas mi dělalo problém pochopit některé myšlenkové pochody postav - jak došly k tomu nebo onomu závěru nebo k té či oné myšlence. Bylo to zkrátka trochu zmatené.
Místy se příběh strašně táhnul, do čtení jsem se musela nutit, bylo to chvílemi opravdu nudné. A naštval mě trochu i ten konec, ale nechci úplně spoilerovat.
A romantická linka byla totální tragédie.
Co se mi naopak líbilo? Námět, originální zápletka, obrovská síla žen, která z příběhu sálala, to, že hlavní hrdinka měla jinou barvu pleti než jsme zvyklí... To všechno bylo úžasné. To se smrtizvěsty, co se čtenář dozví ke konci, bylo nečekané a geniální. Opravdu to mělo velký potenciál, ale provedení značně pokulhávalo. Škoda.
Listopád
Alena Mornštajnová
Strhující a napínavé vyprávění o tom, co by se stalo, kdyby se události v roce 1989 vyvíjely jinak a o tom, jak byla jedna rodina na základě těchto událostí rozdělena. Pro nás jen knížka popisující alternativní historii naší země, pro mnoho lidí ve světě krutá realita. Díky bohu za to, že to ve skutečném světě dopadlo jinak než v téhle knížce.
Jediné, co mi vadilo, bylo až příliš zdlouhavé líčení života v dětském domově, po nějaké době už mě to nudilo. Začátek i konec knihy ale byly perfektní.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Trošku jinak podaný příběh, než jak jsme zvyklí, ale pro mě osobně to nebyl problém. Prvních pár stran jsem teda absolutně netušila, o co jde a co se děje a postavy se mi po celou knížku trochu pletly, ale i tak dílo nakonec hodnotím velmi kladně. Dokud se mi knížka nedostala do ruky, neměla jsem sebemenší tušení, že se v našich zemích (ještě k tomu poměrně nedávno) vyskytovaly ženy jako bohyně. Pro mě velmi poučné a zajímavé dílo.
Bál šílených žen
Victoria Mas
Námět knihy měl obrovský potenciál, ale zpracování už bylo horší... Vždyť to ani nemělo pořádnou zápletku. Na druhou stranu musím vyzdvihnout postavy, ty byly dobré.
Skříň plná Diora
Natasha Lester
Po přečtení Pařížské švadleny jsem neměla bůhvíjaká očekávání a zpočátku mi kniha přišla velmi podobná Švadleně, ale po nějaké době jsem byla vyvedena z omylu. Tenhle příběh byl neuvěřitelný a naprosto geniální a myslím, že pět hvězd je málo pro vyjádření toho, jak skvělé to bylo. Nemohla jsem se odtrhnout a do poslední chvíle jsem netušila, která bije, nedokázala jsem příběh sama rozmotat... Opravdu úžasné dílo.