poni komentáře u knih
Hájíček tak, jak ho mám ráda. K plnému počtu hvězd tomu ale něco chybělo. Závěr knihy byl takový náhlý a řekla bych, že i málo propracovaný. Postava Kristýny mi nakonec vlastně přišla zbytečná. I tak se mi to líbilo.
Olga Tokarczuk ovládá slova naprosto mistrovsky. Samotný příběh mě sice příliš neohromil, ale čtení samo o sobě bylo úchvatným zážitkem.
Uf, bylo to silné. Sheila Heti přemýšlí až do krajnosti. Klade si otázky, které některé ženy, troufám si říct, že většinu, vůbec nenapadne si klást. Heti patří k ženám, které promýšlí všechny aspekty mateřství i bezdětnosti. Nasvěcuje je ze všech stran a pitvá je. Autorčino rozhodování mít nebo nemít děti je velmi bolestivý proces... Není to pro ni totiž jednoznačné. Ráda by patřila k těm ženám, které to prostě a jednoduše ví. Chápu, proč tuto knihu napsala. Kniha mi dala některé nové podněty k přemýšlení... Včetně jedné z autorčiných otázek... Kde lidé berou to sebevědomí na to být rodiči?
Ideální čtení na dlouhou cestu vlakem nebo do kavárny. Povídky se mi líbily, ale hluboký dojem na mě, bohužel, neudělaly.
Strašně moc mě to bavilo. Sylvie nemusí být všem sympatická, mně ale byla. Moc. Bavilo mě sledovat její vyrovnávání se s přicházejícím stářím, marný boj s časem... Bylo to až bolavé, vtipné, břitké a upřímné.
Oddechové, milé čtení. Kalmanna jsem si oblíbila, je to čistá duše. :) Doporučuji číst nejlépe na "jeden zátah". Nevím, zda bych si knihu přečetla znovu, ale jednoznačně ji doporučuji. Konec mě překvapil.
Dobře napsaný příběh se zajímavými postavami. V druhé půlce knihy se však děj začíná jaksi rozpadat. Je mi líto, že nemůžu hodnotit lépe. Vizuálně je ale kniha perfektní. :)
Pomalá, klidná kniha, všednost, žádné velké zvraty. Všechno je spíš pod povrchem. Judith Hermann píše výjimečně čistě, svým stylem navozuje zvláštní, příjemnou, pro mě až meditativní atmosféru. Doporučuji. :)
Povídky jsou skvěle napsané. Bavilo mě, že se autorka zaměřuje na problémy dnešních třicátníků, kteří jsou nějakým způsobem "jiní" a nedaří se jim (nebo prostě nechtějí) žít tak, jak od nich společnost očekává. Existencialismus, humor, naděje. Doporučuji. :)
Tohle bylo tak strašně moc krásný! Doporučuju přečíst před M Train.
Krásná. Prohlížím si ji průběžně, vždy v ní najdu něco inspirativního. Mám však trošku pocit, že by si kniha zasloužila citlivější překlad.
Moje první kniha od této autorky mě nezklamala. Padlo tu srovnání s K. Tučkovou, ale z mého pohledu tyto autorky srovnavat nelze minimalne na jazykove urovni. Denemarkova muze byt pro nekoho nesrozumitelna, pise jinak. Jeji jazyk je imaginativni, niterny. K pribehu Gity, jejimu traumatu, se naprosto hodil. Denemarkova napsala knihu, ktera si, nastesti, sve ctenare najde v kazde dobe a case.
Od Tonyho Judta jsem přečetla už několik skvělých knih a ani tato mě nezklamala. Musím říct, že jsem ještě nenarazila na jiného odborníka, který by měl tak neuvěřitelný přehled! Píše nezaujatě, je precizní a srozumitelný. Rozhodně mě tato útlá knížka nalákala na jeho Poválečnou Evropu. Přála bych si, aby Judt mohl ještě žít a napsat něco o dnešním světě...
Margo Rejmer opět přichází s pořádnou peckou. Je těžké tuto knihu číst. Bude vám špatně, budete zděšení... Ale je naprosto nezbytné ji číst. Hezky pomalu od začátku az do konce. O Albánii nemusíte vědět nic. Je to kniha zejména o lidské zkušenosti v nelidském režimu.
Jsem okouzlená. Přála bych si, aby kniha pokračovala a nikdy neskončila. Bavilo mě vzít knihu do ruky během dne, přečíst kousek a nechat v sobě růst a zkoumat pocity, které ve mně vznikaly. Miluju, jak autorka vnímá realitu, obdivuju způsob, jakým píše.
Kniha mě opravdu zklamala. Je to taková lepší young adult literatura. Čekala jsem hluboký a neotřelý příběh, který mě zasáhne. To se ale, bohužel, nestalo.
Kniha na mě působí jako fragment nějakého většího souboru. Čekala jsem něco jiného. Nebylo to špatné, ale...
Z jazyka, který autorka používá, se mi tajil dech. :) Smekám před její schopností udržet vysokou literární úroveň až do konce. Krásné, smyslné, svižné čtení, které ale není pro každého.