poni komentáře u knih
Vzpomínám si, že jsem si Ptáky bez křídel půjčila někdy na střední v knihovně. Přečetla jsem pár kapitol, ale dál to nešlo... Uplynulo pár let a já si pořád vzpomínala na knihu s krásným přebalem a názvem. Nedalo mi to a půjčila jsem si ji znovu. Pochopila jsem - k této knížce jsem musela dorůst, abych mohla pojmout všechnu tu krásu a pravdu, kterou obsahuje. Jedna z nejkrásnějších, jaké jsem v životě četla.
Moje první kniha od této autorky mě nezklamala. Padlo tu srovnání s K. Tučkovou, ale z mého pohledu tyto autorky srovnavat nelze minimalne na jazykove urovni. Denemarkova muze byt pro nekoho nesrozumitelna, pise jinak. Jeji jazyk je imaginativni, niterny. K pribehu Gity, jejimu traumatu, se naprosto hodil. Denemarkova napsala knihu, ktera si, nastesti, sve ctenare najde v kazde dobe a case.
Neskutečně milá kniha. A krásná! Opravdu... Tolik vzpomínek na dětství mi při čtení vyvstalo!!
Jsem okouzlená. Přála bych si, aby kniha pokračovala a nikdy neskončila. Bavilo mě vzít knihu do ruky během dne, přečíst kousek a nechat v sobě růst a zkoumat pocity, které ve mně vznikaly. Miluju, jak autorka vnímá realitu, obdivuju způsob, jakým píše.
Strašně moc mě to bavilo. Sylvie nemusí být všem sympatická, mně ale byla. Moc. Bavilo mě sledovat její vyrovnávání se s přicházejícím stářím, marný boj s časem... Bylo to až bolavé, vtipné, břitké a upřímné.
Oddechové, milé čtení. Kalmanna jsem si oblíbila, je to čistá duše. :) Doporučuji číst nejlépe na "jeden zátah". Nevím, zda bych si knihu přečetla znovu, ale jednoznačně ji doporučuji. Konec mě překvapil.
Hluboké a meditativní mistrovské dílo! Androniková neuhýbá, jde až na dřeň. Tu však taky rozobíjí - rozebírá, tříští, přeskládává, trhá na kusy. Dívá se se do očí Vesmíru... Vypráví a olupuje kůru duše. Balancuje na rozhraní dvou světů a přidržuje se při tom stonků rostlin. Myslím, že se jí podařilo dotknout se pravé podstaty bytí. Děkuju jí za tuto knížku a posílám jí pozdrav do Nebe!
(SPOILER) Něco tomu chybělo... Ale i tak se mi příběh velice líbil. Autorka používá krásný jazyk. Happyend jsem nečekala, Katalpa nepatří do červené knihovny (díkybohuzato). Doporučuji.
První knížka, kterou jsem od Petry Soukupové četla. Je skvěle napsaná. Obdivuji schopnost autorky vžít se do svých postav, perfektně vystihnout jejich charaktery a rozpoložení... Na tvorbě Soukupové se mi líbí, že umí odhalit nevšednost a hloubku právě všedních věcí, životní rutiny a rodinných vztahů. :)
...první knížka od Balabána, kterou jsem před několika lety četla. Poté jsem Balabánově tvorbě absolutně podlehla. Svými texty uměl navodit nezaměnitelnou, (pro mě) až meditativní atmosféru...
Margo Rejmer opět přichází s pořádnou peckou. Je těžké tuto knihu číst. Bude vám špatně, budete zděšení... Ale je naprosto nezbytné ji číst. Hezky pomalu od začátku az do konce. O Albánii nemusíte vědět nic. Je to kniha zejména o lidské zkušenosti v nelidském režimu.
Z jazyka, který autorka používá, se mi tajil dech. :) Smekám před její schopností udržet vysokou literární úroveň až do konce. Krásné, smyslné, svižné čtení, které ale není pro každého.
Pro Patti mám prostě slabost. Musela jsem si její novou knihu koupit a nezklamala mě. Ačkoli mám u jejích knih občas problém rozeznat, co je sen a co skutečnost, nebrání to tomu, abych je milovala a chtěla se k nim vracet. Patti vtahuje do svého světa, který voní silnou kávou, šustí stránkami knih, šumí mořem a vzpomínkami.
Hájíček je můj oblíbený český autor a všechny jeho knihy mě vždy okouzlily. Na novinku Plachetnice... jsem se proto nesmírně těšila. Musím ale přiznat, že mě příběh zklamal. :( Vadila mi jeho banalita a předvídatelnost. Nemůžu si pomoct, ale čekala jsem opravdu něco hlubšího... Mnohem víc než osud Marie mě zajímal příběh jejího otce, který, jako jediný z celého příběhu, na mě udělal dojem...
Příběh samotný nebyl zase tak špatný. Alespoň ze začátku. Pořád jsem čekala, že se konečně začne něco dít. Konec mi připadal zvláštní, jakoby zbytečný. Do čtení jsem se musela opravdu nutit. Je to škoda.
Krásná. Prohlížím si ji průběžně, vždy v ní najdu něco inspirativního. Mám však trošku pocit, že by si kniha zasloužila citlivější překlad.
Krása, krása, krása! Nadchl mě průzračný jazyk a úžasně jemná atmosféra příběhu. Doporučuji.
U Martina Selnera obdivuju jeho autentičnost, citlivost a upřímnou lásku k lidem. Číst jeho hořkosladké texty je pro mě vždy velké potěšení!
Olga Tokarczuk ovládá slova naprosto mistrovsky. Samotný příběh mě sice příliš neohromil, ale čtení samo o sobě bylo úchvatným zážitkem.
Kniha mě opravdu zklamala. Je to taková lepší young adult literatura. Čekala jsem hluboký a neotřelý příběh, který mě zasáhne. To se ale, bohužel, nestalo.