Pozde | Komentáře u knih | Databáze knih

Pozde Pozde komentáře u knih

Svědectví Svědectví Margaret Atwood

(SPOILER) Přidávám se k té části čtenářů, kteří cítí jisté zklamání. Příběh služebnice se mi dostal pod kůži velice silně, což o Svědectví neplatí. Byly tam zajímavé momenty, dobře se to četlo, ale to je asi tak vše. Nejvíce mě zaujaly paralely s otrokářstvím v Americe (Afroameričané a abolicionisté taky vytvořili systém "podzemních železnic", otroci také měli zakázáno číst a také utíkali v hojné míře do Kanady) a popis systému fungujícího proti Gileádu, jak v jeho nitru, tak vně. Jak Atwoodová píše - dějiny se zcela neopakují, ale spíše rýmují - to mi přišlo velice trefné a chci si tuto formulaci zapamatovat. Příběh tety Lydie byl také silný, ale všechno to drželo pohromadě tak nějak prapodivně. Postrádala jsem obrovskou energii prvního dílu a jeho naléhavost.

22.07.2020 3 z 5


Jan Masaryk - Poslední portrét Jan Masaryk - Poslední portrét Marcia Davenport

Ke knížce jsem se dostala díky Chvále oportunismu a k té zase díky HHhH a Dva proti říši. Je to pro mě další kousek mozaiky k pochopení minulosti, ale čím víc vím nebo tuším, tím mě napadá více otázek.
Muselo být vzrušující žít v době, kdy se dějiny tolikrát pohnuly. Trochu mě mrzí, že z původního díla se překladu do češtiny dočkala jen jeho část. Osobní vzpomínky ženy, která se pohybovala v blízkosti politických špiček měnícího se světa a vše pozorovala svojí nemalou inteligencí a sepsala čtivým jazykem bychom si zasloužili.
Davenportové láska k Praze, Československu a Masarykovi jsou velice silné a krásně vyjádřené. Škoda, že to tenkrát nedopadlo jinak.
A jak už to tak bývá, po přečtení této knížky mi jich zase pár přibylo na seznamu k dalšímu čtení. "Údolí rozhodnutí" mám už v knihovně a jsem moc zvědavá; Mosty do Tel Avivu (díky komentáři níže) na seznamu k pořízení či vypůjčení.

28.06.2020 5 z 5


Linie krásy Linie krásy Alan Hollinghurst

"Vždy jsem za to měl, že ctnost a vědění jsou větší dar než rod a jmění...." - Nickova replika z "Perikla" a jeho velký omyl. Knížka mě zaujala svojí neotřelostí, otevřeností a vykreslením thatcherovské Anglie a jejích poměrů. Velice inteligentní román; zajímavé popisy, skvěle vykreslené postavy. Takový způsob psaní se mi věru líbí.

09.10.2018 5 z 5


Šváb Šváb Ian McEwan

Trochu jiný McEwan než jsem zvyklá. Politická satira, kde si nebere servítky a předhodí nám současné politické "elity". Snaha pochopení a vyrovnání se s realitou naší post-faktické doby a Brexitu, MeToo; Twittrové přestřelky, kde nejsou důležitá fakta, ale pobavení fanoušků manšaftu. A švábi? Prastarý druh, který přežije týdny bez vody a měsíce bez jídla a je schopný přežít výbuch atomovky.
"Jak mohla země sama sobě něco takového provést? Byla to tragédie. Bylo to směšné. Neměli proto to nějaké slovo staří Řekové? Jednat ve svém nejhorším zájmu? Ano, měli. Říkali tomu "akrasia". Dokonalé."

23.10.2020 4 z 5


Loutkář Loutkář Jostein Gaarder

Mně se knížka líbila moc. Hluboce lidská a plná podnětů k přemýšlení. Etymologie a filologie jsou moje další koníčky a o to víc jsem si to užívala. Myslím, že se ke knížce ještě někdy vrátím.

12.08.2017 5 z 5


Příběh mladšího bratra Příběh mladšího bratra Ludmila Vaňková

Knížky od paní Vaňkové mám moc ráda, ale touhle jsem se chvílemi dost prokousávala. Paní Vaňková je velice pečlivá a náročná sama na sebe a tudíž i na čtenáře. Začínala jsem dvakrát, po prvních dvou kapitolách jsem si musela nejdříve nastudovat z jiných zdrojů rodokmen Přemyslovců z daného období a až pak jsem byla schopná se vyznat v opakujících se jménech a začít znova. Vím, že tak to prostě bylo a měla-li knížka zůstat historicky věrná, jinak to ani nešlo, ale - fuj to byla fuška! Zase jsem ale o něco sečtělejší.
Přenesení děje do oblastí křižáckých válek bylo v plném kontextu určitě nezbytné, ale v daném momentě dost matoucí.
Celkový dojem: jsem ráda, že jsem se knížkou prokousala, jako zdroj informací nedocenitelná. Ale chvílema jsem tápala, což mě rozčilovalo.

16.02.2017 4 z 5


Velký Nor Velký Nor Czesław Centkiewicz

Moje znalosti o polárních expedicích a objevech se až donedávna omezovaly na téměř doslovnou znalost Cimrmanova "Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem". Mimochodem až teď mi došlo, že téměř všechno, co se ve hře a jí předcházející přednášce odehrává, má reálný a pravdivý základ. V létě jsme byli na dovolené v Norsku, kde jsme zašli do muzea Fram (mimochodem asi jednoho z nejlepších muzeí, v jakém jsem kdy byla) a tam mě tématika dobývání obou pólů doslova přepadla. Ještě během cesty domů jsem si po antikvariátech sehnala několik knížek zabývajích se touto problematikou a "Velký Nor" byla jednou z nich.
Nansen je neprávem opomíjenou osobností evropských dějin. Musel to být neskutečně charizmatický člověk, moudrý, schopný, nezdolný. Na takové lidi by se nemělo zapomínat a měli by sloužit jako vzor pro ostatní. Román, za pomoci citací z jeho deníků a knih, věrně přibližuje jeho nadlidské úsilí a nasazení života při potřebě posouvat lidské vědění a možnosti dál. Musel to být výjimečný chlap a knížka to velice dobře zachycuje.
Doporučuji nejen jako román o objevování a dobývání obou pólů, ale i jako dokument o zajímavé epoše lidských dějin a o výjimečném člověčenství.

02.10.2022 5 z 5


Příběh strýčka Martina Příběh strýčka Martina Patrick Zandl

Podle mě zatím nedoceněná nebo dokonce neobjevená knížka. Kdysi jsem si pořídila na Startovači elektronickou verzi, když jsem se k ní chtěla vrátit, sháněla jsem tištěnou. Vzhledem k nízkému nákladu to byla trochu fuška, ale podařilo se. Líbila se mi historická i současná linka, ale hlavně přesah obou - o pokoře, zodpovědnosti, hranicích a času. Patricka sleduji už delší čas, jeho knížky se mi líbily zatím všechny. Už jenom pro to, že jsme vrstevníci a rodáci (manžel s Patrickem dokonce prošel nástrahami socialistického základního školství), což mi pomohlo hlavně u "Husákova dědy". V Příběhu strýčka Martina rezonovala spousta mých oblíbených děl - od Městečka Twin Peaks, přes Čaroděje Zeměmoří až po Tvrz. Chvílemi byla sice knížka na hranici mých možností nebo spíše za nimi. Ale o to větší výzva a důvod se k ní zase jednou vrátit.

26.04.2021 5 z 5


Podle skutečného příběhu Podle skutečného příběhu Delphine de Vigan

Tohle napsat chtělo odvahu. Chvíli jsem si myslela, že si Delphine vypůjčila motiv McEwanova Mlsouna, ale ona šla mnohem dál. Pravda a lež, fikce a dokument či autobiografie. Kde jsou hranice? A existují vůbec? Čert je vem, člověk se chová podle toho, co za pravdu považuje a čemu věří a ne podle toho, co je reálné a prokazatelné. Pár drobků:
- "Princezničko, a to je pravda, ta lež?" - jak zásadní otázka :o). (Babičky jsou jedny z nejdůležitějších bytostí!)
- Jasně, že jsem se v půlce knížky, když to bylo nabíledni podívala, jestli je na konci napsáno "KONEC*" :o).
- Jakožto blíženec naprosto chápu, že v každém z nás může bydlet víc bytostí, spíš mi přijde divné, že někomu to přijde jako nesmysl.
- Ach, jak se pamatuji na kurzy akademického psaní, kdy nám profesoři vykládali, že ta bílá Wordovská obrazovka děsí skoro každého a že je to normální.
- Musím si pořídit zápisník na nápady a myšlénky.
- Mimochodem: skvělý překlad do češtiny, to je na cenu!
Suma sumárum: autorka se vydala na tenký led a kromě toho, že se jí ho podařilo bravurně přejít, cestou ještě stihla zahýbat hranicemi prostorů a to si zaslouží uznání. Za mě: nevšední literární lahůdka, druhá knížka od deVigan a ne poslední.

29.07.2020 5 z 5


Přemyslova krev Přemyslova krev Jitka Svobodová

Knížka si pozornost rozhodně zaslouží. Líbilo se mi přehledné chronologické řazení, historické podrobnosti, popis pohanských rituálů a vzájemné prolnutí faktů a fikce. Bydlím blízko Velizu a o to to mělo pro mě větší náboj. Nicméně občas mi přišly některé postavy hruběji tesané a jejich vzájemné interakce a dialogy přitažené za vlasy a hůře uvěřitelné. Ale myslím, že autorka nám bude zrát jako víno (což ze srdce přeji nám i jí) a už teď se těším na další knížku - dala bych si v tomto stylu třeba střet svatého Václava, když ještě svatý nebyl, s bratrem Boleslavem - to by se mi moc líbilo :o).

11.06.2019 4 z 5


Zalknutí Zalknutí Chuck Palahniuk

Chucka člověk musí buď milovat nebo nenávidět. Nic mezi tím. Ujetý není to pravé slovo, ale napadne vás jako první. Ale když prohlídnete vrstvu nechutností a perverzit, narazíte na krásné lidství s pochopením pro všechno a všechny a ve finále i dost optimismu. Moje páté a rozhodně ne poslední setkání s Palahniukem.

11.06.2018 5 z 5


Mrtvý na Pekelném vrchu Mrtvý na Pekelném vrchu Juraj Červenák

Knížku jsem si vybrala v rámci čtenářské výzvy a byla jsem hodně příjemně překvapená. Samotný příběh je výborně vystavěný, krásně se čte, ale pro mě byly největším zážitkem slovenské reálie, protože z kraje, který je tak krásně v knížce zachycený, pocházel můj dědeček. Takže veliké nadšení a určitě ne poslední setkání s Jurajem Červenákem.

03.06.2018 4 z 5


Do vody Do vody Paula Hawkins

Na muj vkus prekombinovane, radoby libive ctivo. Zapletka dobra, ale nelibilo se mi zpracovani.

27.07.2017 3 z 5


Vysoká hra patriotů Vysoká hra patriotů Tom Clancy

Děj skvělý, škoda ne příliš podařeného překladu do češtiny. S kritikou cizí práce normálně váhám, protože chyby děláme všichni, ale tady je na místě. Za jakoukoliv reakci děkuji. Chápu, že v roce 1993, kdy překlad vznikl, byly omezené možnosti, jak se dostat k některým odborným termínům a překladatel se bohužel uchýlil k volnému překladu terminologie, kde skoro vždy platí přísná rovnice 1 = 1 (tj. právě jednomu anglickému termínu odpovídá právě jeden český a záměna není možná) a výsledek je úsměvný (mořská / námořní míle; nastavení odpovídače; vojenské letectvo jedna / Air Force One - alespoň třeba "prezidentský speciál"... a dalo by se pokračovat dál, viz předcházející komentáře.) Ale přepsané UH-HUH, přebírání pasivních větných konstrukcí z angličtiny do češtiny a přemíra zdrobnělin, za smysly tahající přechylování (chiruržku jsem dala - mluvnicky je to naprosto správně - ale v přímé řeči slovní nadávka "negryně"?); popisování porodních kontrakcí jako "sevření", to už bylo trochu moc. Vzhledem k tomu, že téma už je staré, asi se nového a lepšího překladu nedočkáme. Což je škoda.

13.03.2017 4 z 5


Zlodějka knih Zlodějka knih Markus Zusak

Než jsem se do knížky pustila, byla jsem plná očekávání. To asi byla chyba. Žádný opojný zážitek se nekonal. Škoda zajímavého tématu a pohledu, v mnoha částech to bylo dobře "rozjeté", ale jaksi nedotažené, jako kdyby autor už nestíhal nebo neměl čas / chuť / kapacitu myšlenky dokončit.

29.01.2017 4 z 5


Sobota Sobota Ian McEwan

Pro Iana McEwana mám slabost a tato knížka mě opět dostala. Brilantní sloh, skvělé vyjadřování, asociace, které na pozadí jediného dne proberou život hlavní postavy od A do Z a zpět - člověka jako jednotlivce, člena rodiny, lékaře, součásti společenství. Intertextuální odkazy jsou třešnička na dortu. Jedno přečtení je málo, mám v úmyslu se ke knize vrátit. Spousta skvělých poznámek, postřehů, úvah. Poznámka: výraz "zrající kompost teenagerovského pokoje" jsem natrvalo převzala do svého slovníku.

04.01.2017 5 z 5


Okamžiky štěstí Okamžiky štěstí Patrik Hartl

Opět velice zajímavá studie vztahů, spousta zajímavých postřehů, krásně propracované postavy. Super neotřelý nápad podat děj z pohledu obou sourozenců a poskládat oba příběhy tak, aby do sebe zapadaly. Ano, první dvě knížky od Patrika Hartla se mi líbily víc, ale asi není moc fér srovnávat. Každopádně spousta zajímavých názorů / úhlů pohledu, kvůli kterým se ke knize asi ještě vrátím.

09.12.2016 4 z 5


Z mého severoitalského deníku Z mého severoitalského deníku Marta Kučíková

Nejpozoruhodnější na této knížce je, že mi ji půjčila kolegyně, která ze začátku pandemie patřila ke skupině "popíračů a zlehčovačů". Od té doby jsem se na téma koronaviru s ní raději nebavila a najednou totok. Knížka se četla lehce, ale čekala jsem víc.

19.05.2021 3 z 5


Průmysl lži: Propaganda, konspirace a dezinformační válka Průmysl lži: Propaganda, konspirace a dezinformační válka Alexandra Alvarová

Pokud tato knížka ještě není povinná pro hodiny občanské nauky na středních školách, tak by teda sakra měla být.

10.10.2020 5 z 5


Podzemní železnice Podzemní železnice Colson Whitehead

Nevím, kdy jsem o podzemní železnici slyšela poprvé. Možná už během seminářů americké literatury (náš profesor měl černošskou literaturu obzvláště v lásce, tak jsme toho přečetli a probrali docela dost - asi počínaje Frederickem Douglasem a konče Richardem Wrightem a jeho románem Black Boy). Moc mě to tenkrát po pravdě nebralo. S tématem jsem se ale určitě znovu setkala u B. Swerlingové v její sérii o New Yorku, proto jsem si tuto knížku, když vyšla, koupila a chvíli ji nechala zrát v knihovně a teď i trochu v souvislosti s tím, co se děje ve světě, se k ní dostala, byť s určitými obavami.
Bezpráví je na světě co jsou lidi lidma. Aneb Homo homini lupus, jak říkají staří latiníci. Otroctví je stará instituce a Amerika se s tím svým musí vypořádat. Afroameričané mají své otrokáře, my máme nacisty, Irové Angličany... Jsem ráda, že Whitehead (trefné jméno) se lacině neuchýlil k sebelítosti a štkaní nad osudem otroků. Bylo to špatné, hnusné, neomluvitelné, ale co se stalo už nejde vrátit. Jde o to to znovu nepřipustit.
Cora je bojovnice; je silná, statečná, vytrvalá, samostatná. Neztrácí naději a schopnost dívat se dopředu. Komu byla ve finále nejméně ochotná odpustit něco z minulosti, byla její matka. Kdybych knížku četla znova, asi bych se na odlišnosti pasáží popisující mateřství (jak otrokyně nedobrovolně přicházely o své děti atd.) a otrokářství jako takového zaměřila více.
Na toto téma mám ještě vyhlédnutou ságu Alexe Haleyho "Kořeny", tak jsem zvědavá, jestli půjde s Podzemní železnicí srovnat.

11.07.2020 4 z 5