puczmeloun komentáře u knih

Rozpolcená tvář hodnocení... Na jednu stranu kniha nabízí zajímavý mix nápadů, na tu druhou je po většinu své délky až příliš rozvláčná, nejdůležitější akce jsou uspěchané a děj sice částečně ukončený, nabízí ale ještě spousty otázek k zodpovězení...

Ano, svět "Tváře magie" mě bavil. Je to trochu jiné fantasy, než ke kterému se klasicky dostanu, ony odlišnosti přinášející kombinaci urban fantasy dohromady s young adult mají něco do sebe. Od vyvážené volby hlavních postav (včetně záporáků) přes popis, který mě směřoval spíše na pocitové vnímání, než detaily, po různorodé fungování magie. Paralelní světy jsou zajímavým konceptem, zde ještě rozšířeným o jejich odlišnou magickou podstatu a z toho vyplývajících společenských i vizuálních odlišností. A ještě s třešničkou ve formě geografického středu všech čtyř světů v Londýně, který je ale jménem jediným sjednocujícím prvkem. Kniha nabízí spousty náznaků i částečných vysvětlení pro některé ze zdejších fenoménů, já chci ale vědět víc. Proč jen čtyři? Co je dál za nimi, ale i mimo Londýny v nich? Jak ony různorodé magie fungují? Co další generace mágů s jedním černým okem?

A podobné je to i s dějem. Úvod je stylový, hned se člověk nechá zlákat vůněmi, barvami, zajímavostmi (proměnlivým kabátem...), společenskými rozdíly zmíněných světů, po většinu následujících stránek se to ale podivuhodně táhne. Závěr je naopak tak rychlý (well, that escalated quickly...), že si po předchozích desítkách stran čtenář skoro ani nevšimne onoho zásadního zvratu připravené léčky. Jasně, trochu přeháním, ale výrazná změna tempa mě až překvapila. Oceňuji, že má kniha své zakončení (což bývá nešvar mnoha young adult sérií), mnoho nadhozených náznaků a připravených dějů ale významně nepokrytě pomrkává po pokračování, do kterého se mi úplně nechce. Neměl jsem prostě při čtení onen nutkavý pocit, který čtenáře drží i pozdě v noci bdělého u knihy, aby zjistil, jak to celé dopadne...

2 22.09.2022

V roce 40 tisíc lidé zřejmě přestali používat polovinu mozku, jinak si většinu knihy nedokážu vysvětlit. Chovají se totiž nesmyslně, hloupě mluví, ví málo* a ještě se tím chlubí. Vědci/správci/autoři teleportu, který navždy změní celou galaxii, například neznají hlavního zkušebního letce (který je slavný vědec). On sám vlastně ani do poslední chvíle neví, čím a jak poputuje, není nijak hlídaný, opíjí se před důležitou misí a je neuvěřitelně lehkomyslný ("ta zkouška už je dnes? úplně bych zapomněl").

Posluchači audiobooku proto neustále naskakuje jedna otázka za druhou... Když zjistíte problém u největšího projektu v dějinách lidstva, budete ho chtít oznámit rychle, nebo půjdete pěšky, abyste to náhodou nestihli? V roce 40 000 neexistuje telefon/komunikátor/cokoli na rychlé předání informace? Opravdu by teleport fyzikálně fungoval takto na efekt a neuvěřitelně výběrově? Odkdy se vážou obvazy na hodinky? Když vám jako kapitánovi zemřou v posádce tři lidé a nevíte, kde jste (všude je tma, krev a kouř), rozhodnete v dramatickém projevu o dvou hodinách osobního volna a pak teprve naplánujete poradu? Opravdu na neznámém místě hned po 2 hodinách všichni svorně na ono setkání zapomenete? A to je teprve začátek. Přiznávám, že dál na to opravdu nemám...

Navíc, celé je to psané trochu moc na sílu, křečovitě a až floskulovitě. Například celý úvod nezní nijak moc logicky či uvěřitelně**. Když už si to člověk srovná s podobnými knihami, tato "omáčka" se dá přeci procpat do samotného příběhu, bez nutnosti to na začátku vyložit vše bez překvapení a postupného dávkování dramatičnosti. Navíc, budoucnost přeci nedělají jen neznámé termíny zmiňované bez kontextu, kterými se to v knize jen hemží, ale i chování lidí. Jak propastný je rozdíl mezi Entopolagurací a skvělou trilogií Vzpomínka na Zemi.

PS: Celému vyznění knihy rozhodně nepomohla ani interpretace, která je ve srovnání s dalšími nabízenými tituly na českém trhu slabší a zní nezkušeně.

* Jedinou výjimkou je podrobná znalost cca. 38 tisíc let starých filmu a seriálů, především Star Treku, Terminátora či variant Armaggedonu. Za 38 tisíc let se navíc očividně nijak extrémně nevyvinul jazyk a stále tak existují slovní spojení jako "španělská vesnice".
** Opravdu by se nějaké části Evropy pojmenovaly, a teď parafrázuji, Sněžné království nebo Zanedbatelný kousek? A to je jen taková drobná hloupost oproti jiným zvratům.

2 01.09.2022

Pro mě návrat k tomu lepšímu prvních dvou (chronologicky) dílů. Znova se objevuje vtipnost, dobrodružství není jen pro dobrodružství, je tady jasný děj a směřování hrdinů, existuje jasný protivník a hlavně - když jde do tuhého, není vše pod všemocným dohledem Aslana a postavám se může i něco "škaredého" stát. Úvod a závěr jsou sice trochu moc plné oné mravoučné otravné "aslanovitosti", která čtenáře už zákonitě musí nebavit, ale dostatečně to vykompenzuje zbytek knihy s množstvím zajímavých a různorodých prostředí od sovího parlamentu přes město obrů až po podzemní říši. Kéž by byla celá Narnie alespoň takováto...

2 12.08.2022

Krása Hrabalova jazyka je nepopiratelná. Některé z povídek jsou geniální a řezal jsem se u nich smíchy (mj. Na zahrádce). A stejně jako u Postřižin střídají stránky plné vtipu a uvolněné nálady ty smutné, vážné i drsné. Překvapila mě také až bradburyovská ve sbírce se vyjímající povídka Maminčiny oči. Tematicky mi ale Slavnosti sněženek moc nesednou, sbírka všelikerých postaviček Kerska a jeho okolí pobaví, ale jako celek to pro mě nebylo úplně nosné.

2 20.07.2022

Pokoušení je jedna z Havlových her, o kterých jsem dříve neslyšel a do čtení jsem se tedy vrhl bez předchozí znalosti. A po Žebrácké opeře a Ztížené možnosti soustředění jde o třetí příjemné překvapení přidané do seznamu her, které bych rád viděl v divadle.

Hra je to vtipná, ale zároveň drsná. Odkazy na faustovskou legendu doplňuje reálný socialismus (s už oblíbeným motivem výzkumného ústavu) a jeho pasti. Mystiku zase tuzemsky často používaný a Havlem zdůrazňovaný vztahový propletenec, zde však zapadající do děje i zvoleného tématu. Stručné, řízné a zároveň výživné. Rád se k Pokoušení ještě vrátím.

2 13.07.2022

(SPOILER) Nu, toto jsem pravda nečekal, i když text na obálce mluvící o revoluci ve sci-fi sliboval mnohé...

Co mě potěšilo?
+ Kniha má velmi zajímavý styl cestování v čase, pro mě ještě nepoznaný. Doslova vykopávková "kamenná" technologie ovlivňující vývoj alternativní reality našeho světa. Strojů času je jen pár, rozmístěných na Zemi dávno před pravěkem v prvohorách. Princip fungování je jen součástí spekulací, kdo a proč je na Zemi umístil (nebo jsou "přirozeného původu") se nedozvíme. Přesto mají něco do sebe a baví mě, že si k nim autorka vymyslela časovou osu přidanou na konec knihy.
+ Teorie hrající si s následky cestování časem a tamními paradoxy je sice už mnohokrát přežvýkaná jinde, přesto i tady přináší pro mě nové prvky. Například to, že někteří lidé si pamatují své střípky času ze svých časových linií, a pokud příliš hrábnou do časové linie své, nu, bolest hlavy je tím posledním problémem.

Co naopak hodnocení sráží:
- Nosné příběhy nejsou samy o sobě dostatečně, pro mě jako mužského fanouška předstředního věku, chytlavé, abych je dokázal ocenit – dady issues hlavní hrdinky, které se zvrtnou v něco ještě horšího, dívčí "vražděníčko" úchyláků a slizounů, boj za potratová práva i práva žen obecně i v ad absurdum budoucnosti převedené až do jakési "včelí" společnosti, kde jsou ženy proměněny v královny a dělnice (o této "zajímavé" dystopii budoucnosti se ale mnoho nedovíme).
- Autorka si očividně libuje v některých historických obdobích a postavách důležitých pro ni a případně pro práva žen a LGBTQ+ – dozvíme se tak vše o výstavě v Chicagu i neexistujících punkových kapelách, tam jsem se ale pozorností moc nechytal.
(- U obou předcházejících bodů navíc ze zhoršené čtivosti podezírám překlad, který mi někdy přišel krkolomnější...)
- Kniha, kde jsou věty jako "Tak jako tak nejspíš mají co dělat s těmi našimi nesourodými vzpomínkami na reprodukční práva" nebo "Třeba je k akci vyburcovala budoucí feministická revoluce" normální součástí děje, by mohla být v jistém smyslu opravdu zmíněnou literární revolucí, nic se ale nesmí přehánět. Autorský příklon nebinární Analee Newitz (není to samoúčelná zmínka) k LGBTQ+ tematice je více než patrný, a to včetně jedné nebinární postavy se specifickým přístupem ke gramatické tvorbě vět. Sám podobnými slovy neplýtvám, ale jestli je z mého pohledu něco woke, tak tato kniha.

Výsledkem jsou tak slabší tři hvězdy, kdy fandům do časových paradoxů doporučuji spíše Konec věčnosti (Asimov), a zájemcům o to, jak dostat do sci-fi důležitá témata spojená (nejen) s právy žen, tuzemskou Metu (Bareš).

2 13.07.2022

CITACE: "Proč už není konečně v mém životě jasno? Proč ode mne pořád někdo něco chce? Jak to bylo krásné, když jsem nikoho nezajímal - nikdo ode mne nic neočekával a k ničemu mě nenabádal..."

Sebe/kritická hra s autobiografickými prvky a kafkovskými tóny. Reálnější a o to drsnější verze Ztížené možnosti soustředění (až mě zaujalo, že jsou hry napsány 16 let od sebe). Nátlak okolí (blízkého i vzdálenějšího, společenského i osobního), tíže režimu i vlastních myšlenek, nesoustředěnost, roztěkanost a až osobnostní rozpad. Myšlenkově i tematicky velmi silné, ale podobně jako v případě Vernisáže si to nedokážu užít a do divadla bych na to asi nevyrazil.

2 12.07.2022

Dodnes mám v krabicích poschovávané časopisy Kačer Donald a vzpomínám na některé velmi propracované příběhy. Mé dva nejoblíbenější jsou Rafani dostávající se do trezoru pomocí podrobného plánu od Barkse a synovci nacházející zbytky Kačerova - příběh B.A.D.A.K.A.M.S. - od Rosy. Je to docela malý štůsek časopisů, je u nich vidět, že se se mnou dvakrát stěhovaly, že byly opravdu opakovaně čtené a že původně jsme si je kupovali se spolužáky na čtení v lavici "na základce". Je tak krásné mít dnes v ruce opravdovou knížku a přečíst si něco o samotném pozadí kreslíře, jehož genialitu jsem odhalil už jako osmiletý :) A užít si další příběhy z jeho pera. První a poslední z nich jsou super. Škoda, že je to vlastně ale takto krátké. Rád bych toho přečetl od Rosy víc...
Naopak, co mě při čtení trochu zlobilo, je překlad, který byl opravdu viditelný především u Kornelia Klokota (jak ho z dětství znám já**, zde nepřeložený - podivné, když zbytek přeložený je) a pak u roku 2002, který je fakt mimo.

2 10.07.2022

První díl na steroidech. Už ale bez toho WOW momentu... Je to čtivé, zajímavé a zábavné, ale stejně jako u #1 je to holt stále o válce a boji. Tady tedy ještě s hrátkami ohledně tématu náboženského radikalismu (nejen islám, ale i křesťanství...) a pobavila i jedna stránka o "římských fake news". Jinak prostá "popcornovka" (existuje nějaké takové slovo pro knížku?), jako nedávno čtený SPAD od F. Kotlety.

2 16.02.2022

Tohle není Zaklínač, ale nějaká podprahová reklama na koupání a lázeňství... Ne, vážně. Rozvést klasický "Foltestův případ se strigou" do komiksové podoby a dát mu zajímavé pokračování by se dalo označit za dobrý nápad. To, jak k tomu ale autoři přistoupili, už jako tolik povedené nevidím. Velké množství textu, velká spousta flashbacků, velké množství vedlejších misí, neustále se vracející "další den"... Tolik berliček aby člověk v tak tenoučkém komiksu pohledal, nemluvě o ne/nápadném pomrkávání na pubertální čtenářstvo skrze koupání na skoro každé druhé straně. A ano, kresba sice může být technicky povedená, ale přijde mi strašně umělá, generická, bez vlastního nápadu. Další ze série jednohubek, které v mysli asi dlouho nezůstanou...

2 13.02.2022

V Ódinově dítěti nám byl představen nový svět a jeho obyvatelé, děj byl ale příliš jednoduchý a dějově i zvratově naivnější. Plíseň dospěla spolu s hlavní hrdinkou, přidala úrovně více světů, odhalila propojení, zabrousila do legend a nasázela množství zajímavých konceptů. Síla vše uzavírá, ubrala na překvapení a naopak přidala na akci. Osobně však spíše preferuji druhý díl, kde jsem se rád nechal překvapovat a unášet zvraty, před tím závěrečným, kde vše vcelku předvídatelně doplynulo do konce. Přiznávám, že to zdánlivě nejzajímavější, tedy závěrečná bitva a zakončení, mě tolik netáhlo. I když samotný závěr byl správně zakončující, přesto příjemně otevřený...

Velmi mě v Síle zaujal svět Umpiri a jejich hlavní město Ginnungad skryté v hoře pod ledovcem. Chci ale vědět víc - vládlo tam vždy takto nepříznivé podnebí? Jak vypadá celá planeta? Rozumím, jak Umpiri vstřebávají živiny, kde jich ale pro všechny získávají dostatek? To opravdu stačí zmíněné podzemní terasy? A co podrobnější fungování celé tamní společnosti? Dostal jsem prst, ale chci celou ruku. Stejně tak mě ale obecně zajímá, kdo a proč vytvořil kruhy, jak ne/funguje principiálně zdejší (myšleno na všech "propojených" světech) síla/magie, využívaly propojení mezi světy i živočichové, nebo jen zmíněný "spirálovitý tvor" (nebo je to jen náhoda)? A jsou havrani opravdu něco víc?

2 11.02.2022

(SPOILER) Šifra mistra Leonarda v několika světových metropolích (včetně ne/nápadných odkazů na mýty a legendy) se třemi rasami a nějakým tím upírsko-severským fantasy. Je to podivuhodný mix, ale i když jsem se trochu obával, že nový svět (i když pro nás ten "starý", že...) bude nudnější lokací, nakonec se vše hezky prolíná, podivností je dostatek stejně jako zvratů měnících vyznění první knihy a já jsem tak ve výsledku naopak nadšen z dalšího rozměru, který série Havraních kruhů čtenáři přináší.

...a více než u předchozího dílu mě baví např. detail přístupu k náboženství. Hezky nenápadně je skrytý např. v nepochopení hlavní hrdinky, která se při pohledu na obraz s Ježíšem a holubicí upíná k oné holubici. Sama totiž pochází ze světa uctívajícího ptáka – havrana...

2 09.02.2022

Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je to geniální dílo, nebo zajímavá, ale šíleně překombinovaná kniha. Jestli vše řečené a na sebe navazující i odkazující dává dohromady větší smysl, nebo je to jen na efekt a povrchní*. To se ale bohužel nedozvím, dokud si nepřečtu třetí a závěrečný díl série... Kniha je to každopádně více než čtivá. Čtenáře to nemůže nebavit – děj neustále utíká kupředu, odhalují se nové a nové věci... Baví mě hraní si s textem, různorodost kapitol, styl psaní i zpracování knihy...

Na druhou stranu je to ještě o něco složitější a čtenářský nepřístupnější než první díl. Už jen proto, že kniha bez okolků a připomínání navazuje na předchozí děj a čtenář bez dobré paměti nemá šanci se chytit. Začínal jsem tak hned dvakrát** a ještě jednou si v mezidobí musel přečíst Projekt Kronos. A nejde jen o děj, tam kde svou hutností Projekt končil, tam Děti začínají. Ještě více postav, tajemna, krve, skákání v čase a prostoru. Pokud některá z postav skončila, nahradil ji někdo silnější, tajemnější a důležitější... Je to vlastně nejen pokračování, ale i dějová nadstavba.

A stejně jako u úvodní knihy, i tady jsme dostali uspokojující průběžné zakončení. Mám opravdu rád, když jednotlivé díly série nekončí na sílu, ale tvoří samostatnou (i když samozřejmě ne samostatně stojící) kapitolu celého obrazu.

* V tomto mi Barešova série strašně připomíná knižní Píseň ledu a ohně (viz známá Hra o trůny). I tam se vrší množství postav, flashbacků, propojení a mytologie, do vydání (jestli se ho vůbec dočkáme) posledního dílu ale čtenář nemá ponětí, zda je to autorem do detailu propracované dílo (kde se jednou všechny detaily propojí), nebo jen dobře napsaná kniha směřovaná primárně na neustále se posunující děj a zvraty (kde to vše okolo je jen snaha o hutný worldbuilding).

** V roce 2022 rozečteno napotřetí a je pravda, že je čtení o řád jednodušší a text přístupnější a pochopitelnější.

2 17.01.2022

Velmi příjemné překvapení, takovouto jízdu jsem vůbec neočekával. Už vím, že Havel ve svých hrách rád neustále opakuje některá témata a motivy, vše graduje, postupně ubývá příčetnosti a naopak přibývá absurdity (Ztížená možnost se v tomto drží docela při zemi). Stejně tak se objeví i další náhled do vod úřednicko-organizačně-systémových, tentokrát zosobněných vědeckým týmem s robotem Puzukem (i vědeckou prací hlavní postavy). Že ale přibudou i hrátky s prostorem a časem, to všemu dodává úplně nový rozměr (doslova :).

Na druhou stranu mě trochu mrzí, že tematicky hra pracuje s otázkou jakýchsi vztahových šachů. Ano, je to klasické české téma, které se donekonečna objevuje ve všech druzích tuzemské kultury od knih po filmy a pro Havla to může být i zaujetí autobiografické, mně ale pravda přijde poněkud přízemní. Sem ale pravda docela zapadá...

Březnové doplnění: V brněnské Redutě měla tato hra na začátku roku 2022 premiéru. Jako na zavolanou! Překvapen z četby mě proto zajímalo, jak bude ono prohazování časů a scén přehledné naživo. A funguje to, divák si totiž viděné mnohem lépe propojí. Zároveň v obklopení dalšími diváky lépe působí i ona základní zápletka milostných peripetií, která v četbě vychází prvoplánově – přidává lidský prvek a vtip v kontrastu s odosobněnými zapisovanými větami a dialogy s výzkumníky.

2 08.01.2022

SLÁDEK: Víš ty vůbec, co já tím riskuju, že jsem k tobě tak férovej? Co si na tobě vemu, když to na mě práskneš? Vždyť já se ti tady úplně dávám všanc!
VANĚK: Já to nikomu neřeknu –
SLÁDEK: Tak to někam napíšeš! Vrazíš to do nějaký hry – oni ti ji seberou – a já budu zničenej!

(...no ještě aby ne, že :)

Jak v jednoaktovce o setkání dvou lidí shrnout paradoxy totalit/autoritatitních režimů, disidentství, svědomí, jánabráchismus, socrealistickou popkulturu, situační vtípky, autobiografické prvky, absurdní divadlo (opakování, stupňování tady ještě podpořené stoupajícím množstvím alkoholu v krvi) a ještě tomu dát dvojí zajímavou pointu. Pro čtenáře/diváka/posluchače* zábavná jednohubka, kterou si rád dám zase někdy znovu.

*Ze všech verzí se mi nejvíc líbí audio s Havlem a Landovským, divadelní hra s Abrhámem je zábavná hrátkami s pivem :)

2 08.12.2021

Je to deník jedné fáze války na severu Sýrie? Je to mediální cestopis obou autorek? Je to sborník rozhovorů s lidmi, jejichž život ovlivnila válka v Sýrii? Je to otevřený dopis/agitka za Rojavu/proti turecké agresi? Není to ani jedno z toho, ale zároveň vše zmíněné a ještě něco navíc – pohled na válku v Libyi, uprchlíky v Libanonu...

Jsem jeden z těch, kteří konflikt v Sýrii sledovali pravidelně. A byl bych poslední, který by hájil turecké invaze na sever Sýrie směřované proti tamní samosprávě Rojavy. Kniha mi ale svým neujasněným cílem nepřinesla mnoho nového, spíš opakovala jiným, zaujatým (v obou smyslech slova), pohledem. Ale rozumím, že pro člověka, který o tomto konfliktu slyšel jen ve zprávách, to může přinést doplnění dalších rozměrů reality, která je samozřejmě vždy mnohem barvitější, než jen černobílá.

2 01.11.2021

Ještě lepší než první díl. Petr Stančík o trochu víc popustil uzdu svého spisovatelství, hraje si s pražským místopisem (skvělé názvy, i když neznalý historie a detailů místa jsem si musel vyhledat, proč zrovna Mumiový plácek), mystifikační historií a jeho oblíbenými "náhodnými" bizarními postavičkami, a přitom je to stále "přístupné" dětské dobrodrůžo :) Píšu si do seznamu a jsme zvědav, jak na to za pár let bude reagovat už snad dorostlý potomek :)

2 23.10.2021

Třetí kniha ze série "Průvodce městem" a znovu tne do živého. V tomto případě ještě hlouběji, než u mnohokrát opakovaného tématu nacistické okupace a u méně "kontroverzní" (ano, vím, že to zní divně) doby stalinismu. A že je doba poválečná v Brně stále živá, ukazuje i letošní ročník festivalu Meeting Brno (v době četby knihy, tedy v roce 2019), kde se "krysí cihelna" ztvárněná na Moravském náměstí hojně probírala, nebo každoroční připomínka pochodu smrti v opačném směru od Pohořelic do Brna, která stále vyvolává různorodé reakce.

O to důležitější je, že kniha nemluví jen o těch velkých věcech spojených s brněnskými/moravskými Čechy a Němci, ale má v sobě i jinak nenápadné části, které se věnují z koncentračních táborů/exilu vracejícím se židovským podnikatelům a tomu, jak se k nim vznikající poválečný režim zachoval. Příkladem za všechny je Karel Stiassni (voják americké armády) a Hans Tugendhat (účastník pražského povstání), kteří radši Brno opustili. O holokaustu se moc nemluvilo a židé byli často označováni za národně nespolehlivé živly a i když prošli třeba koncentračními tábory, bylo s nimi zacházeno jako s občany druhé kategorie. Nebo třeba jinak neznámé osudy Bondyho rodiny, které bylo věnováno i divadelní představení... Samozřejmě jsou v knize i důležité zmínky o rabování (nejen nuceně) opuštěných domů, jejich zabavování, o tom, jak lidé navrátivší se do Brna nacházeli své domy plné ("pardon, já jsem legionář a já tady už bydlím..."), nebo zmínky o Němcích, kteří byli oficiálně uznaní za dobré občany a přesto je do jejich vlastních bytů nechtěli rozhořčení sousedé pustit. To vše pak doplňují už zmíněné známější věci, jako osud Německého domu (který z historických obrázků známe skoro všichni), pochod smrti, o popravách v dnes nenápadné novogotické tělocvičně v centru města a informace o táborech v Maloměřicích, na Malé Klajdovce nebo Bohunicích.

Knize však trochu ubírá řazení jednotlivých kapitol. Graficky je skvělá stejně jako předchozí díly, bohužel samotný obsah nemá skoro žádný řád (nebo jsem ho nepochopil) a například informace o německých poválečných táborech jsou rozeseté bez ladu a skladu po několika kapitolách ať už přímo nebo nepřímo jim věnovaným.

PS: Je smutné a zároveň zajímavé, jak mají některé brněnské budovy, například velký dům na Orlí, nebo Káznice na Cejlu, svoji kapitolu ve všech třech knihách série. Smutné osudy...

2 27.08.2021

Původní Vzpoura mozků je pro mě klasika a k ní, Galaxii, nebo Malým bohům (viz první Velká kniha komiksů) se rád vracím. Po audioknize jsem tak sáhl s očekáváním. Jistých změn a rozšíření děje jsem si všiml a do nosu mě cvrnkla hlavně zmínka o novodobém letounu Gripen... No a vida, ona je to aktualizovaná rozšířená verze z roku 2013. Což o to, není to špatné a bavil mě hlas Aleše Procházky, ale i přes zajímavé jádro celého příběhu jsem čekal, že ony doplněné části budou v příběhu hrát nějakou zásadnější roli. A ony jsou to opravdu jen "přílepky".

Dvě poznámky místo závěru:
1) Jsou roboti opravdu jen roboti? Cloumají jimi emoce, bojí se, nelogicky mění rozhodnutí, mají jasnou iniciativu i proti svému naprogramování... Ale pak podle lidí nejsou dostatečně "lidští" a tedy inovativní?
2) V celé knížce je nějak moc náhod (nejen ve smyslu deus ex machina), které to trochu kazí. Zrovna "když", tak "něco"... V komiksu to šlo brát jako zjednodušení rozkouskovaného děje do jednotlivých panelů, tady na sebe ale děj přímo navazuje a ony "náhody" jsou nepřehlédnutelné...

2 27.08.2021

První vydání jsem si z lásky k městu a zdejším "kauzám" pořídil, včetně tehdy zalepované "kontroverzní" části (i s onou nálepkou ;-). Druhé už jsem dostal. A dnes se konečně naskytl čas, podívat se průvodci pořádně na zoubek. Je super, že něco takového v Brně vzniklo, jen bohužel často forma převažuje nad obsahem. Už to, že jde o dvojjazyčné (nikoli jen české a samostatné anglické) vydání, zmenšuje možnost obsahu na půlku. A například fotografie pak u některých kapitol vyloženě chybí (architektura...).

Co je pak výsledkem? V zajímavé části o brněnské periferii se ve výsledku dozvíme jen o pár místech, další nejsou ani zmíněná (např. Kamenka a Písečník vs. Šanghaj a Černovičky). Průmyslová minulost je smutná kapitola, která i přes jméno autorky (Tučková) už moc na nic neukazuje (zbourané budovy...), přitom pořád nějaké i předělané pozůstatky jsou... (A ty se objevují třeba u části street art). Podivuhodná je i kapitola o hřbitovech, kde se opakují informace a hlavně první stránka této části mnoho neodpovídá mapě (Kounicova někde za Jakubem atd., stejně jako fotka kostnice u Tomáška...). Naopak super je část věnovaná přírodě (zmíněny Lamy, Stránská skála - vápenec, ne jíl! -, Holedná atd., o Zoo ale průvodce mlčí). Zábavná (i když divnou češtinou napsaná) je ona "kontroverzní" kapitola věnovaná brněnskému okolí, která je nově doplněna o vcelku "nudnou" část napsanou místními (a která bohužel graficky i stylem psaní neodpovídá zbytku). Znovu je to ale strašně malý výčet, na to, co v okolí Brna opravdu je... No a k tomu všemu si můžete přidat části věnované nočnímu životu nebo trhům a antikvariátům. Vcelku zajímavě pojaté.

Takže: Je to originální, ukazuje to turistům jiný pohled na Brno, spousty míst, která znají jen místní. Ale, je to zároveň kniha, kde je obsah omezen formou a někdy je až nepřehledné zjistit, co vlastně chce průvodce na tom kterém místě ukázat. Chybí fotografie, popisek je obecný a na mapě je odkaz ukazován divně. Jde pak o historii zmizelého? Nebo je na místě něco existujícího? Místní ví, turista tápe...

2 18.06.2021