puczmeloun komentáře u knih

Největší smolaři v dějinách dětské dobrodružné literatury. A zároveň klikaři, kteří by bez náhody (ve stylu deus ex machina) dopadli hodně hodně špatně. Jasně, asi není úplně dobré dávat v urban fantasy hlavním hrdinům vše na zlatém podnose, ale tady se fakt prakticky nepovede vůbec nic. Je to až komické. Oproti třem (a ani toto číslo nakonec není pravda) hlavním postavám je Harry Potter ve svých nejhorších scénách (a že třeba uvíznutí nohou ve schodišti si pamatuji doteď) prototypem šikovnosti.

Na druhou stranu nás při rodinném poslechu bavil svět Prašiny a její fungování. Je to zajímavý nápad, na jehož základě autor vystavěl pěknou řádku tajemna, postupně odhalovaných detailů i alternativní historie. A snaha (jelikož nejsem cílová skupina tak pravda nemůžu hodnotit) o aktuální přístup k příběhu, kdy třeba pro mě oblíbená (a srovnatelná) Záhada hlavolamu už v sobě logicky obsahuje mnoho dávno překonaného (zrovna nedávno jsme s kamarádem probírali, jak s dětmi diskutoval třeba nutnost výroby vlastního časopisu, když dnes stačí společná skupina na soc. sítích).

8 28.09.2022

Je to nádherně nakreslené. Až tak, že některé planetárně-vesmírné výjevy by si člověk rád vystavil jako obraz na stěnu. A některé části se spoře oděnou hlavní hrdinkou by se zase dobře vyjímaly v kalendářích často nacházených po servisech a různorodých dílnách. Něco mi tam ale celou dobu chybělo...

...a tím je využití toho nádherně vykresleného prostředí (nápady i malbou). Planetární systém Pandarve je totiž velmi bizarní, mezi planetami, planetkami a měsíci je dýchatelná atmosféra a gravitace přizpůsobující se spíše místu, než že by měla nějakou ustálenou fyzikální formu. Lodě plující prostorem, podivuhodní tvorové prohánějící se vysoko nad planetou nebo planetky s neuvěřitelným tvarem. To vše je krásné, ale strašlivě nevyužité. Hlavní hrdinové se vždy v tomto zajímavém prostředí krátce mihnou, a pak se jdou klasicky rubat do ulic městeček jako v jakémkoli jiném hrdinském fantasy (i když různorodými rasami mimozemšťanů a oblečením to spíše připomíná Star Wars). Například fascinující království na obřím meziplanetárním krystalu svůj tvar využívá jen pro přístav umístění na hraně a tvar krystalů se objevuje ve zdejších gladiátorských hrách, to je ale vše. Stejně tak mi přijde škoda, že se jeden ze soubojů odehrává už po tisící v labyrintu pod palácem, když se dá využít nějaký z asteroidů. Podobných příkladů by se našlo více, nemluvě o s tím spojeném menším důrazu na nějaký hlubší děj. Za uměleckou stránku to ale určitě stojí...

2 28.09.2022

Rozpolcená tvář hodnocení... Na jednu stranu kniha nabízí zajímavý mix nápadů, na tu druhou je po většinu své délky až příliš rozvláčná, nejdůležitější akce jsou uspěchané a děj sice částečně ukončený, nabízí ale ještě spousty otázek k zodpovězení...

Ano, svět "Tváře magie" mě bavil. Je to trochu jiné fantasy, než ke kterému se klasicky dostanu, ony odlišnosti přinášející kombinaci urban fantasy dohromady s young adult mají něco do sebe. Od vyvážené volby hlavních postav (včetně záporáků) přes popis, který mě směřoval spíše na pocitové vnímání, než detaily, po různorodé fungování magie. Paralelní světy jsou zajímavým konceptem, zde ještě rozšířeným o jejich odlišnou magickou podstatu a z toho vyplývajících společenských i vizuálních odlišností. A ještě s třešničkou ve formě geografického středu všech čtyř světů v Londýně, který je ale jménem jediným sjednocujícím prvkem. Kniha nabízí spousty náznaků i částečných vysvětlení pro některé ze zdejších fenoménů, já chci ale vědět víc. Proč jen čtyři? Co je dál za nimi, ale i mimo Londýny v nich? Jak ony různorodé magie fungují? Co další generace mágů s jedním černým okem?

A podobné je to i s dějem. Úvod je stylový, hned se člověk nechá zlákat vůněmi, barvami, zajímavostmi (proměnlivým kabátem...), společenskými rozdíly zmíněných světů, po většinu následujících stránek se to ale podivuhodně táhne. Závěr je naopak tak rychlý (well, that escalated quickly...), že si po předchozích desítkách stran čtenář skoro ani nevšimne onoho zásadního zvratu připravené léčky. Jasně, trochu přeháním, ale výrazná změna tempa mě až překvapila. Oceňuji, že má kniha své zakončení (což bývá nešvar mnoha young adult sérií), mnoho nadhozených náznaků a připravených dějů ale významně nepokrytě pomrkává po pokračování, do kterého se mi úplně nechce. Neměl jsem prostě při čtení onen nutkavý pocit, který čtenáře drží i pozdě v noci bdělého u knihy, aby zjistil, jak to celé dopadne...

2 22.09.2022

Jako návrat k něčemu už důvěrně známému. Déjà vu konceptů i obrazů, kdy jsem si na prvních stránkách říkal, že tohle jsem už přeci četl i viděl. A to nejednou. S dalšími stránkami ale člověk ochutnává nové příchutě, postupně je příběh, i jeho jednotlivé ingredience, nově zamíchán a přetvořen. Dostáváme netradiční detektivku zabalenou do kulis vesmíru na jedné straně futuristicky plného zajímavých technologických konceptů, na druhé ale odkazujícím na historickou pozemskou kulturu Aztéků*. A k tomu fascinaci básněmi, sem tam špetka úplně nových kulturních konceptů...

Síla knihy bohužel s postupně odhalovanými tajemstvími slábne, nové otázky nepřichází a vše se přetváří ve space operu plnou intrik, útěků a opakovaných nebezpečí. Člověk by se rád nechal i nachytat, ale na úplně zásadní zvraty nedojde. Stejně tak se bohužel nedostane ve větší míře na hrozbu největší, kterou je opakovaně strašeno. Tu si autorka nechala do pokračování. Za mě tedy rozhodně zajímavý kousek, ale i ty udělené čtyři hvězdy jsou spíše slabší.

*Původně jsem v tom hledal východní Asii (především Čínu), protože o Aztécích vím bohužel o dost méně, než bych chtěl. Míru čerpání a použité inspirace tedy nedokážu posoudit.

1 15.09.2022

Netradiční, ale nedotažené. Velmi mi to připomíná film Lék na život (2016, nejde o ne/přímou inspiraci?), který začíná při zemi, civilně, lázeňsky, jenže postupně se z něj začíná stávat mysteriózní až béčková bláznivina. URaNovA má v tomto podobnou stavbu, kdy ze začátku sází na komunistickou totalitní minulost Jáchymova, osudové události zahraničních "hostů" a současné radonové lázeňství, aby postupně přešla v nadpřirozenou záhadologii. Jenže zůstává někde na půl cesty. Nedojde do fáze ad absurdum, ale ani se nesnaží mysteriózno (a to ostatně ani počet přifouknutých stránek) ukočírovat v překvapivější a logičtější linku. Je to zábavné a v české literatuře vítané (velmi oceňuji, že knihu neovládá přeužívaný tuzemský vztahový trojúhelník, i když i na něj dojde), ale něco tomu chybí. Dopilovanost (i vzhledem k rozehraným vedlejším postavám) nebo viditelnější nadsazenost, obě varianty by mě ve výsledku potěšily.

Hodně oceňuji naopak audioknižní interpretaci Petra Čtvrtníčka. Ten knize dodává další rozměr, jím zvolený až ironický tón se totiž k textu perfektně hodí. Bez něj by mě URaNovA pravděpodobně bavila o dost méně.

4 15.09.2022

V roce 40 tisíc lidé zřejmě přestali používat polovinu mozku, jinak si většinu knihy nedokážu vysvětlit. Chovají se totiž nesmyslně, hloupě mluví, ví málo* a ještě se tím chlubí. Vědci/správci/autoři teleportu, který navždy změní celou galaxii, například neznají hlavního zkušebního letce (který je slavný vědec). On sám vlastně ani do poslední chvíle neví, čím a jak poputuje, není nijak hlídaný, opíjí se před důležitou misí a je neuvěřitelně lehkomyslný ("ta zkouška už je dnes? úplně bych zapomněl").

Posluchači audiobooku proto neustále naskakuje jedna otázka za druhou... Když zjistíte problém u největšího projektu v dějinách lidstva, budete ho chtít oznámit rychle, nebo půjdete pěšky, abyste to náhodou nestihli? V roce 40 000 neexistuje telefon/komunikátor/cokoli na rychlé předání informace? Opravdu by teleport fyzikálně fungoval takto na efekt a neuvěřitelně výběrově? Odkdy se vážou obvazy na hodinky? Když vám jako kapitánovi zemřou v posádce tři lidé a nevíte, kde jste (všude je tma, krev a kouř), rozhodnete v dramatickém projevu o dvou hodinách osobního volna a pak teprve naplánujete poradu? Opravdu na neznámém místě hned po 2 hodinách všichni svorně na ono setkání zapomenete? A to je teprve začátek. Přiznávám, že dál na to opravdu nemám...

Navíc, celé je to psané trochu moc na sílu, křečovitě a až floskulovitě. Například celý úvod nezní nijak moc logicky či uvěřitelně**. Když už si to člověk srovná s podobnými knihami, tato "omáčka" se dá přeci procpat do samotného příběhu, bez nutnosti to na začátku vyložit vše bez překvapení a postupného dávkování dramatičnosti. Navíc, budoucnost přeci nedělají jen neznámé termíny zmiňované bez kontextu, kterými se to v knize jen hemží, ale i chování lidí. Jak propastný je rozdíl mezi Entopolagurací a skvělou trilogií Vzpomínka na Zemi.

PS: Celému vyznění knihy rozhodně nepomohla ani interpretace, která je ve srovnání s dalšími nabízenými tituly na českém trhu slabší a zní nezkušeně.

* Jedinou výjimkou je podrobná znalost cca. 38 tisíc let starých filmu a seriálů, především Star Treku, Terminátora či variant Armaggedonu. Za 38 tisíc let se navíc očividně nijak extrémně nevyvinul jazyk a stále tak existují slovní spojení jako "španělská vesnice".
** Opravdu by se nějaké části Evropy pojmenovaly, a teď parafrázuji, Sněžné království nebo Zanedbatelný kousek? A to je jen taková drobná hloupost oproti jiným zvratům.

2 01.09.2022

Když jako první čtete Africkou zimu, těžko se u staršího Afghánistánu vyhnete srovnání. Je to krapínek zmatenější, více lékařsky odborné a ve výsledku méně povedené a přístupné jako celek. Jsou za tím předpokládám dva důvody. Nebyla kniha původně ve formě pravidelně zveřejňovaného deníku? Něco se tak opakuje, někdy to méně navazuje, než je zdrávo, sem tam něco chybí, očekává se určitá znalost medicíny (i v klíčových momentech)... A pak je důvodem samotná země – a opakuje to v textu i autor – rád by toho viděl, poznal i popsal víc, ale mimo nemocnici se prakticky nedostal. Každý postřeh zpoza zdí nemocnice je skvělý, včetně chování a zvyků ("prdlavky syn"), zdejších prací, proměn, historií lidí i míst, ale je toho bohužel hodně málo...

Pokud pak knihu hodnotím třemi hvězdami, je to opravdu čistě čtenářský zážitek. Není to nic proti práci autora samotného. A ani styl mi nevadí, je to přátelské povídání o zajímavé a těžké práci, kde je osobní pohled i přístup jen výhodou. Díky autorovi a jeho přímosti jsem naopak začal pravidelně Lékařům bez hranic přispívat. Je to neuvěřitelná práce, zvláště, když si člověk uvědomí, že...
...ve stejný rok o pár chvil později, co byl v Afghánistánu na své druhé misi, město na čas obsadil Tálibán a následně došlo ke spojeneckému bombardování, které skončilo 42 mrtvými. V té samé nemocnici, kde pracoval.
...že je to teď rok od doby, kdy Tálibán nakonec obsadil celou zemi a pomalu ji znovu vrací do středověku. I přes množství lidí, jak z knihy vyplývalo, kteří si pro svou zemi přejí (a dělali pro to maximum, včetně studií v zahraničí) úplně něco jiného, lepšího.

3 12.08.2022

Jako by to ani nebyla Narnie. Sice se v textu párkrát mihne Aslan, ale chybí základní prvek této série, kterým je propojení světů. Samotný příběh je vysloveně orientální (v tom staromilském slova smyslu, kde si jen arabský nahraďte slovem kalormenský, sultán za tarkána atp.) - a to velmi jednoduchý - "road trip" chlapce, princezny a dvou mluvících koní. Toď vše. Kulisy Narnie jsou na celý příběh jen naroubovány a ty nejdůležitější zvraty jsou bohužel předvídatelné.

3 12.08.2022

Vybuchující morčata? Genocidní čarodějná královna zesměšňovaná londýnským davem? Zpochybňování práv žen (dětí...) nebo hledání otroků? Vznik světa písní či sázení dospělého člověka do země? Nejen to nabízí Čarodějův synovec...

Je to celé nadmíru zábavné. Jasně, je to pro děti a sem tam se až příliš projeví nějaká křesťansko-moralizující část. Tím, že ale od napsání knihy už uběhl nějaký čas, to má celé velmi zajímavou a specifickou atmosféru. Někdy asi ani ona zábavnost nebyla cílená, ale právě roky od napsání docela změnily kontext. A samotnému mi připadá, že když to srovnám se zbytkem Narnie, je to nějaké drsnější a méně pohádkové (spíše fantasy). Za mě překvapivě dobré, proč ne :)

4 12.08.2022

Tohle je strašně strašně špatné a jako poslední díl bohužel i to nejhorší z Narnie. Kniha se totiž soustředí a točí kolem toho, co některé z předchozích dílů dělalo ty nejméně povedené a nejvíce otravné. A zároveň zdůrazňuje některá dříve skrytější témata, která se do tohoto typu literatury prostě nehodí. Ano, mluvím o i v dalších komentářích často zmiňované náboženské lince, která tady na povrch vybublala už trochu nad míru...

Co je tedy Poslední bitva? Znovu čteme o orientálně černobílém Kalormenu, ale oproti knize Kůň a jeho chlapec přicházejí do Narnie naposledy také návštěvníci ze Země. A i když se tak vrací unikátnost propojení obou světů, je to v tomto příběhu prakticky jedno. Všichni se totiž chovají neuvěřitelně hloupě, postavy jsou psány zjednodušeně až černobíle, to, co lze těžko popsat dějem, člověka až fyzicky bolí a je až neuvěřitelné, že mravoučně-otravná a slizká "aslanovitost" se dá vytvořit i bez něj (na konci se ale samozřejmě dočkáme i jeho). Máme tady debaty o náboženství a víře, jakýsi podivuhodný duoteismus (jakože opravdu po šesti dílech?), zpochybňování práv dospívajících dívek, posmívání se "mouřenínům" a jako bonus i zlehčování smrti až jakýmsi fatalismem, kde je ale konec života brán jako odměna (opravdu? v pohádce?).

Celkový dojem je pak takový, že Poslední bitva nedává smysl s ohledem na předchozí knihy. A to nejen v onom dvojbožství, ale i v tom, že Narnie je najednou středem veškerého dění (dříve byla jen středem vyprávění) a my ani nevíme, co se děje se zbytkem světa (Kalormen, Archenland, ostrovy...). Celé téma je navíc psané strašně náboženským jazykem, kde oproti mnohem lépe a poetičtěji napsané knize Bratři Lví srdce, je tady jen utrpení a propaganda.

Nemít možnost i poslechu audiobooku, odložím knihu někdy okolo čtvrté kapitoly. Jestli někdy budu (třeba jednou s dětmi :) ještě jednou číst Letopisy Narnie, oba "kalormenské díly" rád vynechám. Opravdu by mě zajímalo, co jimi autor myslel, resp. co ho donutilo najednou přestat pracovat s pohádkově zlými čarodějnicemi, magickými tvory nebo černou magií a psát o "česnekem páchnoucích mouřenínech", kteří jako by vypadli z facebookových statusů krajně pravicových politických stran...

Uff...

4 12.08.2022

Pro mě návrat k tomu lepšímu prvních dvou (chronologicky) dílů. Znova se objevuje vtipnost, dobrodružství není jen pro dobrodružství, je tady jasný děj a směřování hrdinů, existuje jasný protivník a hlavně - když jde do tuhého, není vše pod všemocným dohledem Aslana a postavám se může i něco "škaredého" stát. Úvod a závěr jsou sice trochu moc plné oné mravoučné otravné "aslanovitosti", která čtenáře už zákonitě musí nebavit, ale dostatečně to vykompenzuje zbytek knihy s množstvím zajímavých a různorodých prostředí od sovího parlamentu přes město obrů až po podzemní říši. Kéž by byla celá Narnie alespoň takováto...

2 12.08.2022

Odysseia v pohádkové verzi, kde se hlavním hrdinům vlastně nic nemůže stát. A i kdyby něco hrozilo, vždy je tady dohled všemocného Aslana, který v případě nutnosti zakročí ve stylu "deus ex machina". Samotný příběh už bohužel není tolik vtipný, spíše jde o jakýsi roa..., ehm, boat trip plný tajemných ostrovů, kouzel, divotvorných tvorů a námořnická cti. A i když je v celém příběhu jednotící prvek - pouť za pěti ztracenými pány - chybí nějaký hlavní protivník a vývoj příběhu. I závěr je tak jen velmi zvláštním - až ad absurdum - na sílu ukončením celého putování.

3 12.08.2022

Pohádka, která v sobě ale skrývá zajímavá témata, jinak v tomto druhu literatury pomíjená:
- Zpochybňování významu hlavních hrdinů jinými postavami a jejich neustávající zkoušky
- Oportunismus některých postav (např. vztah k dřívějšímu "režimu" Bílé čarodějnice)
- Vnitřní rozbroje "revoluce"
- Intriky ve "vládnoucí třídě", kdy pak nejde jen o sílu a čest hlavních hrdinů
- Zajímavé předkládání sporu konzervativních a liberálních/pokrokových názorů (i když značně přehnané - např. zda je lepší most nebo brod)

Samotný příběh je pak jen lineární rozvíjení předchozích knih, kdy vlastně nenastane nic převratného. Kromě výše zajímavých témat mě tak spíše než děj, zaujaly dva "pánoprstenovské" momenty - putování divočinou jako by vypadlo z knihy Společenstvo Prstenu a strašidelný bojový přesun stromů jako by odkazoval na Dvě věže (ty jsou ale přitom o tři roky mladší).

4 12.08.2022

Když se řekne Narnie, není to pro mě na první dobrou celá knižní série, ale právě Lev, čarodějnice a skříň. Jako děti jsme ji totiž hráli v divadelním souboru (byl jsem mj. Tumnus a královnin trpaslík :). Četl jsem ji tak několikrát, stejně jako jsme pak společně byli v kině na filmu, a i díky tomu ji znám skoro nazpaměť. Kouzelní tvorové, děsivé momenty, magie, cestování skříní, "epické" bitvy, obětování (spolu s předchozím ponižováním nejsilnější část knihy), hrdinství, ale i zrada, nejen lidské zlo a mnoho dalšího. Jen mě tedy znovu po letech překvapilo, kolikrát se v knize opakuje to, že nejsou žádné Vánoce (nikoli třeba jaro nebo teplo) - jako kdyby autor měl z dětství nějakou nevyřešenou událost :) A pak to, jak krátký vlastně celý příběh je - a to včetně největšího zvratu konce čarodějnice, který v knize jako by ani pořádně nebyl...
Jinak je také zajímavé se do celé série ponořit postupně podle pořadí příběhu (nikoli roků publikace), kdy se některé věci vysvětlí (kde se vzala čarodějnice, proč funguje skříň, jak se v Narnii vzala londýnská lampa...). A to i přesto, že některé věci si mírně odporují.
Kolem a kolem, je to hezký návrat do dětství, který k uším, pokud chcete, dopraví v audioverzi příjemný hlas pana Táborského...

6 12.08.2022

Surrealistická báseň zabalená do formy novely. Spousta zajímavých nápadů, které by samy o sobě mohly být nosnými tématy povídek, ale zatlačené do pozadí tunami slovní vaty. Jednotlivé snové epizody objevující Druhé město schované za "kulisami" Prahy i jen tak se ukazující nejen v jejích ulicích, dohromady však pospojované jen náhodně, neuvěřitelně a někdy i na sílu. Krásně podivné a hravé vnitřní odkazy na děj jiných stránek i dospělé filozofování. Na druhou stranu až dětská hra s fantazií, ne/asociacemi a náhodným spojováním nespojitelného v rámci dlouhých nesmyslných odstavců (na mě trochu moc, i přesto, že jde o dílo knižního surrealismu). A krásné, i když bohužel jen černobílé, ilustrace Pavla Čecha.

Je to tak strašně zajímavé, některé z vytvořených knižních obrazů za čtení opravdu stály, jako celek je ale Druhé město strašlivě nevyrovnané a pro mě míjející se účinkem – jako příběh to zkrátka nefunguje. Spíše jde o hodně podivnou řadu prosněných nocí, sepsané povídání ze spaní nebo do slov převedené tahy štětce bláznivého malíře...

Kniha plná myšlenek, které jsou při správě lesů potřebné stále víc a víc. Diverzita, dlouhověkost, specifičnost druhů, různorodý přístup, to, že by pojmy jako "lesní hospodářství" nebo "dřevní hmota," měla nahradit spíše péče, výběrovost a porozumění. Pro toho, kdo ale do lesů chodí rád, je obklopen podobnými lidmi, čte populárně naučnou literaturu nebo časopisy a poslouchá pořady jako Meteor nebo Planetárium, už ale Tajný život stromů nepřináší mnoho nového. Nebo jinak, různorodých drobných informací je tam dost, ale ty velké myšlenky se často opakují a zpracování do nějakých hutnějších celků by tomu neškodilo. Kapitoly jsou totiž kraťoučké, tematicky se přeskakuje, tu se loupne kousek jedné zajímavosti, tu zase druhé (např. Pando, nejtěžší žijící organismus na světě, nebo inteligentní chování špičky kořenů). Při čtení jsem tak měl pocit, že původně šlo o sérii článků do nějakého deníku/týdeníku, než o přímo vznikající ucelenou knihu.

Ano, nebylo to nezajímavé a čtení (i poslech zajímavě namluvený Alešem Procházkou) mě bavilo, jen jsem po vší té slávě knihu obklopující (a pověst jí předcházející) čekal něco více komplexního, než sérii zajímavostí, populárně-vědeckých odkazů, teorií a zamyšlení spojených do jedné knihy.

7 06.08.2022

Fantastická atmosféra, doslova, moc rád bych věděl víc, ale první díl je opravdu jen jednohubka na přilákání. Víme totiž hodně málo o tom, co a proč se vlastně děje. A nepomáhá tomu ani kresba, která je občas příliš nejasná - přitom nevím, zda je to českým vydáním (tisk, papír, velikost...), nebo cíleným krokem autora trochu čtenáře znejistit a i kresbou mu vše nedat na stříbrném podnosu. Každopádně, snad se dostanu i k pokračování a budu doufat, že nabídne krom atmosféry i něco víc...

3 31.07.2022

Ze všech hrabalovek mě tato bavila nejméně. Přitom jaká ji provází pověst...

První polovina je spíše sbírkou "rybářské latiny" z oblasti pohostinství, která mě pravda mnoho za srdce nevzala. Zajímavé to začíná být až ve chvíli, kdy kniha zabrouzdává do proměn Československa spojených s válkou, okupací, osvobozením a nakonec i komunistickou totalitou. To se hlavní hrdina chová jemně řečeno naivně, nechává se strhávat událostmi a dokonce jim vychází vstříc. Nejsem si však úplně jist, co tím autor chtěl říct. Určitě ne relativizovat doby obou totalit (zvláště, když v jedné z nich kvůli tomu musela být sama kniha vydávána jako samizdat), což z toho ale někdy nepěkně kouká... Mě osobně bavila jistá míra fikce založená na realitě a využívající existující lokality – třeba lom s "lanovkou", do kterého si Hrabal domyslel svůj hotel, nebo klášter ve Sv. Janu pod Skalou s reálným internačním táborem (ovšem bez veškeré dříve zmíněné relativizace plný těžké práce, kde i uvěznění zemědělci, živnostníci, bývalí vysocí úředníci nebo diplomaté umírali). Napříč kapitolami mi ale chybí naopak poetičnost a střídání uvolněného s drsným, jako tomu bylo ve větší a lepší míře v Postřižinách nebo Ostře sledovaných vlacích.

A mimochodem, na Wikipedii se píše, že v knize se "objevují i erotické motivy". Nu, jak to říct slušněji, tamní vyjádření je pěkný eufemismus. Pamatuji, jak jsme v době našeho dospívání četli na jehličkové tiskárně vytisknuté podobné příběhy. Potají, aby na nás nikdo nepřišel. Mělo to kouzlo zakázaného. A přitom stačilo číst povinnou literaturu, která zacházela i dál... To nám ovšem v hodinách češtiny nikdo neřekl, že...

3 30.07.2022

Cítím se nádherně podvedený. Prý piráti, plovoucí město, mořské obludy, dobrodružství, tajemství. Nenechte se mýlit, jádrem je jedna studie proveditelnosti a dva doslova obludné MacGuffiny v jednom. A příběh uzamčený v kruhu, přitom nejenže neukončený, ale naopak naznačující mnoho různých možností...

CITACE: "Pod reálností světa, ve vší jeho zdánlivé pevnosti, se nachází nestabilita, krize, která tlačí věci do změny z napětí, které v sobě mají. Věci, ať jsou jakékoliv, jsou neustále v krizi, vždy jsou nuceny stát se svým opakem. V dolování možností ale spatřila zásadní podkopání krizové teorie. Krize je zjevná v tendenci reality stávat se tím, čím není. Kdyby to, co je, a to, co není, mohlo koexistovat, samo napětí – krize v centru existence – by se muselo vyplýtvat. Kde se krizová energie v realitě stává tím, čím není, pokud to, co není, je přímo vedle toho, co je? Není to nic než neurčitá, pluralistní skutečnost."

...přitom to všechno do sebe zapadá. Tedy, samozřejmě tak nějak podivně. Dostáváme nášup teorií, proč jsou věci takové, jaké jsou, ale naroubovaných na ty dříve zmíněné v knize Nádraží Perdido, se kterými je zároveň polemizováno* a které doplňuje jedna Jizva (nechci víc spoilerovat). Objevujeme nové rasy, nové části světa Bas-Lagu, hned dvě fascinující města (přitom bych chtěl dostat víc toho prvního, podmořského, než toho "normálnějšího" plovoucího). Prokousáváme se plány, zvraty, zradami, boji, spiknutími, tajemstvím, válkami, technologiemi, překlady, objevy...

Fascinující... Ne tak dechberoucí a plné prvotního překvapení jako u předchozí knihy, ale zato se soudržnějším dějem, uzavřenějšími propletenějšími linkami a uvěřitelnějšími zvraty. Nemluvě o tom, že lidštější (ve smyslu reálnější, ostatně některé postavy ani lidmi nejsou...) jsou i zapojené postavy a "mocnosti" – spolu s hlavní postavou si při čtení uvědomujete, že fandíte všem a zároveň nikomu (ať už třeba jen ze zvědavosti).

* Tedy sám autor zpochybňuje vlastní vymyšlené teorie dalšími vlastními vymyšlenými teoriemi, ale drží se stále v jednom vlastním vymyšleném světě.

5 30.07.2022

Nechat se unášet fantazií. Temnou, pesimistickou, drsnou, ale strašlivě poetickou. Ne všechny povídky jsou geniální, ale ty silné opravdu zapůsobí. Pro pozemšťana neuchopitelná procházka upršenými lesy Venuše, hned dvojitá fantazií ovlivněná nesmlouvavost dětí*, konec života v nekonečnosti vesmíru, zamyšlení se nad náboženstvím i rasismem, která jsou přitom velmi civilní a pochopitelná, síla fantazie i boj proti ní... Mnoho použitých témat je známých (u některých novějších děl bych v Ilustrovaném muži i hledal inspiraci), pro čtenáře Bradburyho jde často o návrat k Marťanské kronice, ale celé je to až neuvěřitelně návykové.

Všemu pomáhá i forma audioknihy, kdy je velmi vhodně zvolená podkresová hudba i přístup vypravěče – Jaromíra Meduny. Na začátku mi to připadalo až rušivé, nadužívané, ale postupně jsem se od zvolené kombinace nemohl odpoutat.

* Jaký to rozdíl oproti nerealistickému Věku supernovy (Liou Cch'-Sin).

4 27.07.2022