puczmeloun komentáře u knih

Ládík v Česku? Ano, ukázat, že toho v naší zemi máme spoustu k vidění a navštívení, je chvályhodný čin. Zvláště, když je protknut historkami všeho druhu, humorem i sebeironií. (Nemluvě o kontextu ne/cestování předchozích dvou let.) Na druhou stranu je kniha, a to i přes zatím největší počet stran autorem napsaných, mnohdy velmi přeskakující (časově, místy i dějem), někde se zdržuje, někde jen tak projíždí po povrchu. A je to škoda, protože linka putování odněkud někam dávala předchozím knihám tvar a jistý smysl. Pro zkušenější cestovatele Českem toho zároveň mnoho nového nepřináší, což bohužel platí i pro sledující autorova profilu na sociálních sítích, kde už ty nejlepší historky propálil...
...na druhou stranu čtvrtou hvězdičku přidávám za audioverzi (Alexander Hemala předčítající infoboxy je super nápad) a ilustrace tištěné verze, které jsou moc hezké a velmi mě baví ve (skrytých) detailech.

6 04.05.2022

Fejetonový seriál s prvky geniality. Ano, styl, kterým Továrna na absolutno vznikala – a autor ostatně souboj s termíny i jednotlivými kapitolami sám v předmluvě z roku 1926 přiznává – přinesla knize určitou nevyrovnanost a po 13. přelomové kapitole text tematicky i místopisně skáče, utíká, vrací se, někde je velmi povrchní, někdy zase trousí moudra. Dějem je pak spíše náhodná, kronikářská, neucelená... Přes to všechno i fakt, že jde o opravdu útlou knížečku, v sobě rokem svého vzniku (1922) i obsahem mnoha zajímavých témat skrývá velký potenciál. Na text jsem se tak mohl dívat tehdejším pohledem a chápat kritiku (všeho a všech od církevních hodnostářů přes novináře a české poměry po zahraniční politiku a různorodé země), myšlenky nad další velkou válkou, náboženstvím či vědou (včetně atomové energie). Výsledek mě tak opravdu bavil.

CITACE:
“Říkám vám, že to je pravý Bůh. Ale něco vám povím: On je příliš veliký.”
“Myslíte?”
“Ano. On je nekonečný. V tom je ta svízel. Víte, každý si na Něm odměří svých pár metrů, a myslí si, že to je celý Bůh. Přisvojí si Ho takovou malou třásničku nebo odřezek, a myslí, že Ho má celého. Eh?”
“Aha,” řekl kapitán. “A má vztek na ty, kteří mají jiný kousek.”
“Právě. Aby sebe sama přesvědčil, že Ho má celého, musí zabít ty ostatní. Víte, právě proto, že mu tak strašně na tom záleží, aby měl celého Boha a celou pravdu. Proto nemůže strpět, aby měl jiný jiného Boha a jinou pravdu. Kdyby to připustil, musel by přiznat, že má jen pár mizerných metrů nebo galonů nebo žoků boží pravdy.”

8 20.04.2022

Na knihu jsem dostal doporučení teď logicky v souvislosti s ruskou invazí do Ukrajiny. A o to více je kniha aktuální (jak šílené je toto slovní spojení psát u antiutopické satiry), když se dozvídáme, co všechno ruští vojáci spáchali v okolí Kyjeva. Šílené...

Od vypalování, znásilňování a rabování přes ruský nacionalismus a sílu Číny po neustále řešené plynové potrubí na Západ (v knize jako součást výsměšného představení). Ano, na Rudém náměstí se ještě hromadně nepálí cestovní pasy, ale do roku 2027, kdy děj probíhá, máme ještě pět let.

Závěr knihy už je pak hodně fantasmagorický, zvláště s odkazem na svítící orgány, homosexuální orgie a hry s vrtačkami, ale dobře, beru to jako autorskou invenci, která dodává auru nereálnosti. I když, uvidíme za pár let, že...

3 05.04.2022

Ano a ne...

První polovina byla nijaká, až banálně nezajímavá. Nešlo o detektivky, ale spíše jednotlivé krátké drobným vyšetřováním zabarvené povídky s předvídatelnými pointami, které propojuje hlavní hrdinka – první botswanská soukromá detektivka – a návraty do historie jejího života. Ona vyzdvihovaná Afrika tam ale byla cítit jen vzdáleně, vyměnit jména a následně zmiňované diamantové doly za ty uhelné, mohlo se to odehrávat třeba i v Karviné. A jeden do děje zapojený krokodýl by tomu ve střední Evropě dodával alespoň trochu té zajímavost (ostatně v Brně je doteď za draka, že :).

Druhá polovina už každopádně jednotící linku má. Klasické detektivky se nedočkáme, ale postupně se dostáváme k vyřešení záhady, která už je spojená s místem děje a čerpá z lokality a zdejších specifik. Ani tak ale nejde o nějaké dechberoucí čtení, spíše oddechovou literaturu, která se postupně dostane do svého předvídatelného konce.

Oceňuji zároveň audioverzi pro Český rozhlas*, kterou namluvila Jana Stryková. Ta knize dodává další rozměr, který samotný text bohužel nemá.

*U ní jen pozor, protože jí ve druhé části knihy chybí jeden nesouvisející, přesto zajímavý, případ ("i přes řešení hlavní záhady bylo potřeba dále udržovat detektivní kancelář v běhu") s nigerijským lékařem.

7 02.04.2022

Příjemné překvapení. Čekal jsem mírné rozvedení novinových článků, jde ale o převedení celého příběhu včetně souvisejícího kontextu do podoby hutné, přesto stravitelné a soudržné.

První část se zabývá především deníkem a životem i "trampotami" známého fanouška "sněžení", jeho blízkých i vzdálených spolupracovníků a nepřímých nadřízených z "šedé zóny". Ta druhá pak rozvádí vyšetřování, soud a uzavření celého "příběhu". Jazyk je z řeči zpravodajství převeden do žurnalisticko-populárního až někdy bulvárního stylu, přesto onu červenou linii nepřekračuje. Výsledek je škodolibý, přesto se dle všeho drží (tam kde to jde) pouze fakt.

Za mě je fascinující, kolik náhod muselo vést k odsouzení hlavních pachatelů, včetně neodolatelného nutkání si vše zapisovat u postavy z nich nejznámější. Jak moc se cítili nedotknutelní... Kolik kvůli tomu muselo být obětováno osobního nasazení strany zákona, nejen při překonávání cíleně házených klacků pod nohy kolegy (nemluvě o logických právních kličkách protistrany). A že ta nejdůležitější postava, která dle opakovaného naznačování textu tahala celou dobu za provázky, dodnes nebyla odsouzena, naopak byla pravomocně osvobozena ve všech možných ne/souvisejících kauzách.

4 31.03.2022

Nesmrtelnosti jsem se cíleně vyhýbal, abych nebyl po skvělé původní trilogii zklamán. Tak, jako se mi bohužel stalo u dalších souvisejících knih - Kulového blesku i Věku supernovy. Nemluvě o tom, že autor je v tomto případě jiný a jde v podstatě o fanfikci. Když jsem ale získal verzi audioknihy, už se odolávalo špatně... A vlastně to bylo bez velkého očekávání docela dobré.

Ano, první dvě části jsou spíše cíleným doplňováním mezer původní trilogie. Tváří se jako příběhy, ale nejsou jimi. Vypráví, popisují, doplňují, vzpomínají, vrší, ale bez předchozí znalosti by to bylo jen zmatené povídání. Proto mě nejvíce potěšila třetí část, která je originální a obsahuje nejen popis, ale také děj s několika překvapivými momenty. Ano, končí zase vysvětlováním a po jednom závěru přichází ještě konec druhý i třetí, ale ani tak nejsem zklamán. Naopak, celé to ve mně vyvolává potřebu začíst se znovu do Vzpomínek na Zemi a doplnit si to, co jsem po létech pozapomněl.

1 15.03.2022

Na Hodiny z olova jsem slyšel spoustu chvály. Čína mě jistým podivným způsobem fascinuje a tak jsem se opravdu těšil...

...a je to neuvěřitelné spojení až do formálna vysoustružených vět, čínských zajímavostí, ne/skrytých metafor, odkazů literárních i politických, slovních hříček s různou kvalitou (viz třeba kukačka - ku-ku-ku - Ku-klux-klan...), průvodců ve formě dvou koček a různě se prolínajících příběhů.

Proč tedy dávám dvě hvězdičky, když normálně takováto konceptuálně promyšlená díla chválím kudy chodím a vyhledávám? Inu, když dva dělají totéž, není to totéž. A stejnou knihu čte každý trochu jinak. V tomto případě je styl čtenářsky velmi nepřívětivý, nosné příběhy pro mě málo zajímavé a všechno to zajímavé (v mém případě mj. čínská historie a zajímavosti) je skryto pod množstvím proudících slov a myšlenek. Jenže ani to by mě od knihy neodradilo...

Tím hlavním důvodem, proč jsem ve čtení od poloviny knihy už prakticky nemohl pokračovat, byl onen nekonečný pesimismus. Vše je špatně. Dělat i nedělat politiku. Starat se o sebe i být aktivistou. Zajímat se i být netečný. Ano, poukazuje se na statečné disidenty, zásadové hrdiny všedního dne i světoznámé angažované autory, ale v tom množství všeho odmítaného i parodovaného ("hamáčkové světa") jako by pro jiskřičku naděje nezbývalo místa. Chápu, rozumím, ale nepotřebuju víc...

9 09.03.2022

CITACE: „Není to jen tak ledajaký příběh,“ odpověděl chlapec klidně. „Je to skládačka. Jestli se chceme dostat ke středu, musíme to vzít od rohů.“

Skvělá akční bomba, dospělejší pokračování předchozích knih a víc než důstojný konec. Užíval jsem si každou novou kapitolu a bylo mi s ubývajícími stránkami líto, že už to všechno končí. A abych se nezasekl jako u předchozího dílu, dal jsem si celou sérii znovu od začátku, pak už nemá čtenáře co překvapit...

Rozhodně oceňuji hrátky s časem. Dopředu jsem o tomto konceptu z rozhovoru s autorem (viz stránky nakladatele) věděl, trochu jsem se toho obával, ale spolu s editory udělal velmi dobrou práci a vše sedí. Sem tam jsem si musel něco zpětně prolistovat, ale to mě u podobných knih naopak baví - skládat si ten příběh kousek po kousku, jak říká i hlavní postava. A rozhodně to nebylo samoúčelné...

Proč tedy neuděluji plných pět hvězdiček? Musím přiznat, že jsem se příliš namlsal a měl velká očekávání. Čekal jsem nějaký nepředvídatelný zvrat na konec, nějaké propojení odkazující na intermezza/vložené stránky předchozích knih, něco navíc. Hlavní "záporáci" mi připadali jako z klasických škatulek, kdy mj. Gasz šel do full Jokera. A nákaza, která se na začátku série brala jako zajímavá část příběhu, teď až příliš odrážela (nebo temně parodovala?) realitu (je ale logické, že za to autor nijak nemůže a vyhnout se tomu nešlo).

Je každopádně možné, že za pár let onu zbývající hvězdičku přihodím, Kronova série je v českém prostředí něco nevídaného, velmi čtivého a ve svém žánru příjemně kvalitního. Díky za těch pár let, které jsem s jednotlivými knihami zažil. Třikrát první díl, dvakrát druhý a zatím jednou ten poslední :)

3 09.03.2022

Taková jednohubka. Kdyby to byl film, asi bych řekl jasná popcornovka. Sám autor to hezky shrnuje v doslovu: "Jsem spisovatel brakové literatury. Pokud bych náhodou v budoucnu jevil sklony k nějaké politické propagandě, prosím, zastřelte mě." Přesto musím říct, že kulisy, které pro autora nejsou tak důležité, mě hodně bavily. Stejně jako tematické začátky kapitol. Samotný příběh je pak ve své podstatě jen "road trip s několika problémy", který ale řádně pobaví. Nic víc, nic míň :)

4 16.02.2022

Propast času aneb Jak z válečného futuristicko-historického sci-fi dojít k ekologicko-autoritativní utopii ve třech knihách...

A samotné Impérium? Méně boje* a naprosto nekontrolovatelné výboje fantazie, kdy si autor viditelně užívá, co, o kom a jak může psát.** Je proto velkou zábavou sledovat, jak se nám před očima už známý svět dál proměňuje, zaplňuje a odhaluje***. Kromě vlastní imaginace jsou navíc povedené i odkazy na současnost, kde se střílí doslova na všechny strany. Je to proto až dechberoucí čtení. Jasně, vše i přes všelijaké odbočky směřuje k jasnému cíli, člověka některé zvraty nepřekvapí a s jistou znalostí mezinárodní politiky si jde například tipnout, kdo je hlavní padouch (byl to on :), ale i tohle (nebo spíš právě proto) je ve svém žánru skvělé. Za mě velmi povedené zakončení... A člověk si až říká, jestli náhodou ještě nebude jeden díl, kam už se zapojí celý svět (až na pár zmínek jsou ještě celé neobjevené kontinenty ;-).

* Což je oproti knize Císařovna dobře a Impériu to jen svědčí.
** Vše je navíc zpětně odůvodněno - bod pro autora :)
*** Začátek, kde se míchá úplně nové s připomínkami starého, je u mě dalším plusem této knihy. Jak nenápadně připomenout minulé děje, ale zároveň bavit ještě nepoznaným.

3 16.02.2022

Knížka na mě vyskočila po vydání opakovaně v různých recenzích a s velmi dobrým hodnocením. Tak jsem se na ni vrhl také a jsem nadšený. Velmi zajímavý nápad, který se postupně tříbí, vysvětluje a v rámci něho nakonec i spojuje několik příběhů.

Trochu mi vadí jen několik nelogičností (i když malých) a to, že celý děj je vlastně z 90 % o boji, přípravě na boj, nebo přesunu k boji. Svět je to ale natolik zajímavý, že se kniha čte jedna báseň :)

6 16.02.2022

První díl na steroidech. Už ale bez toho WOW momentu... Je to čtivé, zajímavé a zábavné, ale stejně jako u #1 je to holt stále o válce a boji. Tady tedy ještě s hrátkami ohledně tématu náboženského radikalismu (nejen islám, ale i křesťanství...) a pobavila i jedna stránka o "římských fake news". Jinak prostá "popcornovka" (existuje nějaké takové slovo pro knížku?), jako nedávno čtený SPAD od F. Kotlety.

2 16.02.2022

Dvě jednohubky alternativní reality v jednom balení. Jak už jsem si ověřil u série Propast času, autor píše čtivě, zábavně i zajímavě. Osobně se mi více líbily vážnější momenty, jako "cesta vlakem", naopak "lásky, vztahů a trápení" by klidně mohlo být méně. V gymnaziálním věku bych si to asi celé užil více (podobně to mám třeba s filmem Sebevražedný oddíl, 2021). A velmi oceňuji detaily, jako je zmínění např. řezníka Aloise Grebenitscheka. Pro někoho je diktatura jako diktatura, nezáleží na ideologii... Kdyby bylo možné přidat půlhvězdu, už bych ji přihazoval.

V knižní verzi díky moc za časovou osu i mapu, která mi chyběla v audioverzi.

4 16.02.2022

Pro mě druhý nejlepší kousek z komiksové série Zaklínače. Asi nejvíc se to blíží té klasické "zaklínačovině", a i když má člověk na začátku pocit přílišného tlačení na pilu, pointa odhalí, že to není žádná náhoda. Škoda jen, že Skleněný dům zůstává takový celý nedotažený. S posledními stránkami se střípky začaly skládat k sobě, ale vše skončilo v nejlepším - až mě překvapilo, že ty zbývající stránky jsou jen různorodými kresbami. Trochu více koncepce, naopak méně chození tam i zpět a zmatených přeskoků, pak bych přihodil i hvězdičku navíc.

Zároveň mě potěšila originálnější kresba. Stejně jako u Liščích dětí (druhé pokračování) překvapí snad jen přílišná stylizovanost postav při pohledu z větší dálky, někdy je to opravdu necíleně vtipné.

4 16.02.2022

Tohle není Zaklínač, ale nějaká podprahová reklama na koupání a lázeňství... Ne, vážně. Rozvést klasický "Foltestův případ se strigou" do komiksové podoby a dát mu zajímavé pokračování by se dalo označit za dobrý nápad. To, jak k tomu ale autoři přistoupili, už jako tolik povedené nevidím. Velké množství textu, velká spousta flashbacků, velké množství vedlejších misí, neustále se vracející "další den"... Tolik berliček aby člověk v tak tenoučkém komiksu pohledal, nemluvě o ne/nápadném pomrkávání na pubertální čtenářstvo skrze koupání na skoro každé druhé straně. A ano, kresba sice může být technicky povedená, ale přijde mi strašně umělá, generická, bez vlastního nápadu. Další ze série jednohubek, které v mysli asi dlouho nezůstanou...

2 13.02.2022

V Ódinově dítěti nám byl představen nový svět a jeho obyvatelé, děj byl ale příliš jednoduchý a dějově i zvratově naivnější. Plíseň dospěla spolu s hlavní hrdinkou, přidala úrovně více světů, odhalila propojení, zabrousila do legend a nasázela množství zajímavých konceptů. Síla vše uzavírá, ubrala na překvapení a naopak přidala na akci. Osobně však spíše preferuji druhý díl, kde jsem se rád nechal překvapovat a unášet zvraty, před tím závěrečným, kde vše vcelku předvídatelně doplynulo do konce. Přiznávám, že to zdánlivě nejzajímavější, tedy závěrečná bitva a zakončení, mě tolik netáhlo. I když samotný závěr byl správně zakončující, přesto příjemně otevřený...

Velmi mě v Síle zaujal svět Umpiri a jejich hlavní město Ginnungad skryté v hoře pod ledovcem. Chci ale vědět víc - vládlo tam vždy takto nepříznivé podnebí? Jak vypadá celá planeta? Rozumím, jak Umpiri vstřebávají živiny, kde jich ale pro všechny získávají dostatek? To opravdu stačí zmíněné podzemní terasy? A co podrobnější fungování celé tamní společnosti? Dostal jsem prst, ale chci celou ruku. Stejně tak mě ale obecně zajímá, kdo a proč vytvořil kruhy, jak ne/funguje principiálně zdejší (myšleno na všech "propojených" světech) síla/magie, využívaly propojení mezi světy i živočichové, nebo jen zmíněný "spirálovitý tvor" (nebo je to jen náhoda)? A jsou havrani opravdu něco víc?

2 11.02.2022

Emocionální linka příběhu je bezpochyby velmi silná. Nemluvě o tom, jak může zapůsobit na (čerstvého) rodiče. Tady musím říct, že mě kniha překvapila a dostala.

Výtvarná linka to celé jen podtrhuje. Je energetická, s ohledem na situaci se kresba mění. Jednoduše černobílá, někdy však detailní, když má ale příběh rychlý spád tak rozvolňuje. Občas bohužel až na úkor přehlednosti.

Jen výsledný příběh je nevyrovnaný. Někdy člověk cítí s každou stránkou množství emocí, někdy děj přeskočí, zamotá se, zaměří se úplně jinam (předzávěrečný příběh) nebo se zastaví ve vzduchoprázdnu (cestování na lodi). Nějak si navíc nejsem jist, jak drží pohromadě fungování principů tohoto světa, ale o to autorovi pravděpodobně nejde.

Tři stíny tedy na svého čtenáře rozhodně zapůsobí (zvláště pokud je ve správném rozpoložení), pokud ale hledá něco víc, pravděpodobně to nenajde. Minimálně já nenašel...

1 11.02.2022

Směs banálního a bizarního. Oceňuji nápad přinést do okolí Cejlu literární život, historickou předmluvu i inspiraci v podobě dobových článků, na základě kterých jednotliví autoři tvořili své povídky. Výsledek je ale dosti nevyrovnaný. Ke čtenáři se dostane široká paleta textů od klasických příběhů historií inspirovaných přes nějaké to zasazení do současnosti, které mě ve všech případech zklamalo, špetky fantasy (Jan Němec - Obolos) nebo hmyzí kafkárny (Václav Kahuda- Využili zatemnění) po "stančíkoviny" hutného kalibru. A musím přiznat, že čím bizarnější povídka byla, tím víc mě bavila. Když pominu klasického Stančíka (Turbína a Mordýrna), který nijak nezklamal, tak mě potěšili dva jeho "epigonové" v podobě Michala Sýkory (Závodčí Bruch) a Ondřeje Hübla (Elév). Nejvíce mě v celé sbírce zaujal Michal Konečný (Jeden den Eduarda Pospíšila), který jako historik velmi dobře spojil reálné dějiny Brna a jeho postavy s dostatečně nevšedním a zajímavým příběhem.

Zároveň musím velmi pochválit ilustrace knihy. To jsou doslova umělecká díla. Nebyla někde vystavena? Šel bych se na ně teď už se znalostí Krvavého Bronxu podívat... A vlastně celá kniha by se dala rozehrát jako site specific divadlo. Kraťasy jako Mladého pošetilce od Aleny Mornštajnové nebo Krále Cejlu od Martina Reinera bych si dokázal představit jako součást nějakého pouličního festivalu.

8 09.02.2022

(SPOILER) Šifra mistra Leonarda v několika světových metropolích (včetně ne/nápadných odkazů na mýty a legendy) se třemi rasami a nějakým tím upírsko-severským fantasy. Je to podivuhodný mix, ale i když jsem se trochu obával, že nový svět (i když pro nás ten "starý", že...) bude nudnější lokací, nakonec se vše hezky prolíná, podivností je dostatek stejně jako zvratů měnících vyznění první knihy a já jsem tak ve výsledku naopak nadšen z dalšího rozměru, který série Havraních kruhů čtenáři přináší.

...a více než u předchozího dílu mě baví např. detail přístupu k náboženství. Hezky nenápadně je skrytý např. v nepochopení hlavní hrdinky, která se při pohledu na obraz s Ježíšem a holubicí upíná k oné holubici. Sama totiž pochází ze světa uctívajícího ptáka – havrana...

2 09.02.2022

Hrátky se slovy (po povodni přichází povonoč), komunikace se čtenářem (bodované hádanky a tři konce podle úspěšnosti), blbůstky, nádherné nesmysly, moc hezké ilustrace (i když nevím, co na to děti)... Jen mi to přijde jakési neukotvené. Oproti dospělému Mlýnu na mumie se to drží při zemi (myšleno fantazií, je logické, že se pro děti tamní gastro-sexualismus úplně nehodí :), ve srovnání s dětskou sérií H2O je to zase takové náhodné, bez jednotícího děje. Doslova snová fantazie, která překvapuje a drží pozornost, ne vždy ale dává smysl...

2 31.01.2022