puczmeloun komentáře u knih

Vesmírný Baron Prášil... Hříčky s časem, náboženstvím, planetologií či technikou, ve svém výsledku ale jednoduše s lidstvím (člověka i mimozemšťana). Něco svou nápaditostí připomíná skvělého Pirxe, část je zase absurdně nesmyslná jako Kyberiáda. Knihu je tak nutno brát jako sbírku povídek s velmi různorodou skladbou, kde si přečtete velmi dobré příběhy o ovlivňování historie, časových paradoxech nebo vesmírné OSN přes pravděpodobně době poplatné vesmírné parodie náboženství nebo výrobních vztahů po podivné absurdní části spletené hned z několika témat a příběhů (především druhá polovina knihy).

Každopádně představivost a schopnost vypíchnout zajímavé věci Lemovi rozhodně nechybí: "Duismus hlásá, že každý život zná dvě smrti, přední a zadní, tedy tu z doby před narozením a tu po agonii. Dichtonští teologové se údivem chytali za záklopky, když se ode mě později dověděli, že my na Zemi neuvažujeme tímto způsobem a že existují církve, které zajímá jen jediný, totiž zadní, posmrtný život. Nemohli pochopit, proč je lidem nepříjemné myslet na to, že jednou nebudou, a není jim stejně tak nepříjemné myslet na to, že předtím nikdy nebyli."

2 20.10.2024

Na prvních pět zápisů Hvězdných deníků už jsem narazil a první vzpomínka mezi ně svou šíleností i autorovou představivostí zapadala. Samotný Futurologický kongres, tedy druhá vzpomínka, byl ale natolik nekonečný, že jsem to po mnoha dnech přerušovaného čtení několikrát skoro vzdal. Když jsem nakonec povídku dočetl, musím říct, že je to něco jako zmíněné Hvězdné deníky dohromady s Kyberiádou, ale na steroidech a v drogovém rauši (doslova). Zvraty, pokud se jim tak dá říkat, jsou mimo jakýkoli rámec příčetnosti a objevuje se v nich cokoli, co člověka může napadnout. Začátek je sice šílený, ale drží se jakési pochopitelné jednotné linky. Po nějaké době se ale z textu stane ničím nehlídaná jízda měnící prostředí, roky, těla, či úrovně chemického narušení vnímání a vlivu... A úplně poslední třetí vzpomínku už jsem po pár stránkách vzdal. Autorovu představivost a zajímavou imaginaci beru, ale tohle už je totální ma*ořina bez ladu a skladu.

2 20.10.2024

Celosvětová magická detektivka? Ženský Harry Potter jako jakýsi James Bond z Avengers zachraňující mini-světy? Šup sem s tím! Spousta stránek nové zábavy pro všechny milovníky chřtánů, černého humoru a drsného přehnaného kouzlení. Rychlopoznávání nových kusů světa Scholomancie pro pokročilé zájemce jako bonus. Navíc jde autorka už opakovaně proti svým vlastním představeným a předpokládáným zákonitostem první i druhé knihy, stanovuje nové hranice a pak je s gustem překračuje. A na konci to dává smysl!

Ano, tím, že se kniha neodehrává na jednom místě a nemá jeden cíl (jako tomu bylo u jejích předchůdkyní), ale cestuje, těká, objevuje, vymýšlí, potkává, řeší malé osobní i velké globální problémy, to už nemá takový šmrnc. Ale stejně se to čte jedna báseň.

A hlavní pointa? Ještě daleko před koncem už to asi každému čtenáři musí být jasné – v jednu chvíli to prostě nejde přehlédnout – naopak hlavní hrdince onu nepozornost v závalu emocí a starostí můžeme odpustit. Nakonec je to ale v závěru všechno tak hezky zabaleno a podáno, pěkně drsně a řízně, že všechna čest. Rád bych věděl, nakolik to celé bylo ze strany autorky improvizace, nebo měla trilogii a její hlavní zákonitosti už od začátku promyšlené (například to, co je jeden hlavní hrdina, si prý rozmyslela během práce na prvním díle, podobných rozhodnutí ale musela být spousta).

Jsem moc zvědavý, jestli až se jednou ke Scholomancii vrátím a budu už vědět hlavní pointy, to bude pořád stejně zábavné.

2 12.09.2024

Tato kniha je věnovaná Terryho čtenářům
po celém světe, kteří každý rok
trpělivě čekali do 25. prosince,
aby si mohli rozbalit nejnovějšího Pratchetta.
Třeba už další povídky nebudou,
ale stejně je to nějaký odkaz!
Hezkou Noc prasečí hlídky...

Tak začíná poslední sbírka povídek (mladého) Terryho Pratchetta. Je to pro nás, zaryté fanoušky, milá vzpomínka na autorovy začátky i pozdější knihy, které nám učarovaly.

A Falešný plnovous? Znovu krásně graficky zpracované, plné veselých a vtipných příběhů, ve kterých probleskují první náznaky toho, co máme u Pratchetta rádi. Velká představivost, vtipnost a (ne)nápadně skryté rýpání do reality... Jen pro mladého čtenáře je to z celé série čtyř pohádkových knih asi nejméně stravitelný kousek (logicky už jen tím, že u nás je Ježíšek a některé věci probíhají jinak a s jinými "pomůckami").

2 12.09.2024

Fascinující český překlad, který je prakticky nejen napsáním úplně nové knihy, ale ještě o to těžší, že rekonstruuje anglický originál v unikátní oslavě českého jazyka. Už samo o sobě říká mnohé to, že na konkurenčním Goodreads jsou čtyři české edice a jen tři anglické. V počtu hodnocení ty české navíc velmi výrazně dominují. (Psáno v roce 2019, ale i v roce 2024 to platí, i když v jiných počtech.)

Takto, převedení příběhů přistěhovalců do Ameriky (v originálu ještě ve třicátých letech), kteří se svým vlastním způsobem učí angličtinu, přitom ji ohýbají až k prasknutí a tvoří tak jazykové hříčky, jejichž pointa často vychází až na konci kapitoly, je dílo mistrovské a nepochopitelné s ohledem na množství nutných změn v textu i jeho významu. A onu jazykovou část pak velmi zajímavě doplňují reálie dob dávno minulých, kdy byly Spojené státy americké ještě dočista jiným státem.

...bohužel, po několika kapitolách se text stává velmi repetitivní a zábavnost ze začátku neustále rozechvívající bránici smíchem už jen mírně zvedá koutek úst. Stačí necelá půlka a už víte, o čem je zbytek.

6 03.09.2024

Moc rád bych chtěl mít Húrinovy děti v úctě jako mnohovrstevnatou sérii Pána prstenů. Moc bych si přál mít rád Húrinovy děti jako pohádkového Hobita. Jenže, pokud bych chtěl číst telefonní seznam zkombinovaný s mapovým rejstříkem, nesáhnu po fantasy... Ano, přiznávám, to je ke knize trochu zlé, ale ty desítky stránek s nosným příběhem, které jsou obklopeny stovkami propojovací a kontextuální "vaty", mně nestačily. Vždy, když se začalo dít něco zajímavého, bylo vše bohužel brzy utnuto. Není to špatné, něco tomu chybí. Je to bonus, doplnění, ale samostatně to pro mě neobstojí.

...asi nejvíc mi celou knihu shrnuje krásný citát jedné hlavní "postavy": "Všechny tvé cesty byly zlé, Húrinův synu. Nevděčník, přijatý syn, psanec, vrah přítele, zloděj lásky, usurpátor Nargothrondu, zbrklý velitel a zrádce své rodiny. Tvá matka a sestra žijí v Dor-lóminu jako nevolnice v bídě a nouzi. Ty se šatíš jako kníže, ale ony chodí v hadrech a teskní po tobě, ale ty na to nedbáš. Tvůj otec bude mít radost, až se dozví, že má takového syna; a dozví se to." A Túrin očarovaný Glaurungem jeho slovům naslouchal, spatřil se jako v zrcadle zkřiveném zlobou a to, co viděl, se mu hnusilo.

2 18.08.2024

Jednou za čas je prostě nutné přečíst si takto podivně krásnou knihu. Zvlášť, když má něco navíc... A u Povídek podivných je tím bonusem:
a) krásné zpracování tištěné verze, ať už jde o obal, ilustrace nebo grafiku*
b) hned pětice hlasů, každý z nich přitom skvělý a v něčem unikátní, ve verzi u audioknihy
K tomu si přidejte samotné příběhy a jejich pointy. Podivnost, zvláštnost, nečekané a hezky pesimistické až černohumorné zpracování a hlavně originalita (a na druhou stranu i odkazy na klasické příběhy, jako je např. "majáková vesnice").

Čte (i poslouchá) se to krásně a člověk by chtěl víc a víc... Je to ještě lepší, než původní trilogie Sirotčince (s její znalostí je to pak samozřejmě "ještě lepší" :). A mé oblíbené kousky? Krásně černohumorná Princezna s rozeklaným jazykem, cizokrajné Cocobolo nebo vtipní Holubi od Svatého Pavla.

* Jen tedy ta bílá "reklamní" plocha vzadu na obálce je jako pěst na oko.

2 18.08.2024

Velmi jednoduché příběhy, je vidět, že jsou směřovány opravdu na "mírně" mladší čtenáře a psané mladším autorem. I tak ale baví i nás starší milovníky Pratchetta, a to zvláště ve spojení s velmi povedenými ilustracemi (k textu) a grafickému zpracování celé sbírky povídek. A stejně jako u knihy Draci na hradě Ruinově, kde byl ke čtení předchůdce Koberců, tady potěšila povídka předcházející sérii o Nómech (Velká jízda apod.).

...čtení po pěti letech s pidižvíkem a i tady platí to, co u zbylých knih série. Jako by Pratchett ještě nevěděl, pro jakou věkovou kategorii píše. Mixoval tak (někdy) příliš jednoduché vyprávění se složitými (společenskými) koncepty a odkazy. Malého posluchače baví originální světy, spousta fantazie a nápadů. Staršímu čtenáři to přináší velké množství zábavy při interpretaci, včetně improvizace, doplňování a vysvětlování. Ale bavilo nás to oba a zvyšuji hodnocení o jednu hvězdičku.

PS: V roce 2019 šlo o první Pratchettovu knihu, kterou jsem četl v jiném, než Kantůrkově překladu. A dost mě hned ze začátku překvapil zmatený překlad věty "Lucy had to pay the fare out of her lunch money" (místo "jízdného" se v překladu objevil "oběd"). Pak už ale vše pokračovalo přirozeně, jako by k žádné změně nedošlo.

1 18.08.2024

Moc bych si přál, aby to byla parodie. Cíleně špatně používané termíny, nedodržování ani vlastních pravidel (resp. pravidel vlastního světa, natož jeho "jazyka"), konspirace, urážky a zjednodušení vybraná na první dobrou (aneb co vás první napadne, nebo na co jako první narazíte v komentářích pod jakýmkoli zpravodajským tématem), hluboké nelogičnosti... A příběh, který je jako od nějakého spisovatelského začátečníka (a lautr tam nacpat klasický český trojúhelník... klíšé na druhou). Ano, jsou knihy, kde nejde o děj, ale o komplexní/zajímavé představení "jednoho dne", ale tohle není ten případ. Tady to opravdu vypadá na snahu o hluboké zamyšlení nad temnou budoucností, která ale nefunguje snad v jediném ohledu. To přeci nemůže myslet vážně ani Vondruška, ne? Z čiré bizarní radosti zchroustáno celé jako guilty pleasure, některé části pak slyšeny ještě jednou ve skvělém podání jistého kulturního podcastu, který tomu dodal potřebnou humornou úroveň. Františ!

8 16.07.2024

Jasně, jsou to Pratchettovy prvotiny a celá kniha je určená pro trochu (no dobře o trochu víc) mladší publikum, ale vůbec to není špatné. A to ať už jde o příběhy s překvapivými konci, celé zpracování textu plného grafických hříček a obrázků, doplnění a první seznámení se s Koberci (i bonusová výprava včetně obřího červotoče), vtípky na téma pohádek, pravěku, Británie a odkazy na současnost nebo novinařinu atd. atp.

...druhé čtení o sedm let později už proběhlo se zmíněným mladším publikem a úspěch je smíšený. Čím víc šlo o nějaký zajímavý svět s jasným příběhem – Kobercové, Smítko, Želvák, autobus – tím víc si malý posluchač pamatoval a tím víc se bavil. Čím víc se kupilo odkazů na dospělácké věci, šlo přímo o "politiku" nebo se příběh nad míru zašmodrchával, tím víc pozornost opadávala. Celkově ale hodnotím stále vysoko. Vtipné, hezky udělané, zajímavě ilustrované, originální.

1 16.07.2024

Když jsem Pátého elefanta četl před mnoha lety, byla to pro mě prostě jen výprava Elánia & spol. mimo Ankh-Morpork plná vlkodlaků, upírů a trpaslíků – vtipné fantasy s bonusovou detektivní zápletkou. Jsem proto moc rád, že jsem se ke knize znovu dostal a ještě lépe, když to bylo díky hlasu Jana Zadražila, kterého už po všech těch namluvených Hlídkách nebudu od Zeměplochy nikdy moct plně oddělit.* Příběh i díky němu plynul velmi přirozeně, vlastně neměl až na prvních pár "spoilerů" hůře rozluštitelných bez kontextu tolik odboček (a to ani ona nekomplikovaná detektivní část), a já se mohl soustředit na hledání už klasických Pratchettem zakomponovaných zamyšlení. A vida, náboženství, které není náboženstvím. Tradice, ultrakonzervativismus, kulturní války... Před pár desítkami let by si člověk za trpaslíky mohl dosazovat jednu náboženskou skupinu, dnes mu na mysl přirozeně přichází jiná. Nebo skupinu politickou? Pořád to sedí. Nemluvě o spoustě dalších tématech, kterých je kniha jako obvykle nacpaná až k prasknutí (diplomacie, mezinárodní politika, intriky, kultura...). A přitom je to pořád vtipné fantasy, které se čte (poslouchá :) samo.

...a jak zatím vždy byli Tračník s Nobym organickou součástí děje a příběhu, tady odděleni sice stále plní jakési své tradiční poslání kašparů příběhu a nositelů vtípků, ale vzdálenost od hlavního dění je už hodně velká. Možná až příliš?

*Stejně jako je Jan Vondráček už navždy Sardelli z Maškarády nebo z jiného soudku Aleš Procházka profesorem Snapem. :)

4 15.07.2024

Velmi dobrá jednohubka plná skvělých momentů (popis souboje je z nich nejlepší...), které odkazují na totalitní režimy, chování (nejen) jejich představitelů, ale i na to, "co" přichází po nich. A doplněné o skvělý úvod A. Mitrofanova a přesný doslov tnoucí i do ran dneška, nejde než doporučit i dalším čtenářům. Zvláště těm, kteří se na dnešní vývoj (nejen domácí) politiky dívají spíše kriticky. Navíc, vzhledem k tomu, že jde o scénář divadelní hry, čte se to velmi svižně. Rád se ke knize zase někdy vrátím.

2 15.07.2024

Pro mě úplně první čtení tvorby Václava Havla, tedy v hodnocení spíše půlhvězdičku přidávám*. Líbila se mi civilnost, jasné směřování a zároveň přesné cílení scénáře (jde o divadelní hru). A to, že symboly jsou tady viditelné a jasné. Když se mluví o feudálech na hradě, kteří kdysi vládli podhradí a uzurpovali ho, následuje o pár stránek dál jasná ukázka toho, že i současné směřování obce a její budoucnost je plánována z uzavřeného hradu (a tajemníkem/feudálem Myšákem/Husákem s pomocí inspekce/inkvizice). Kde ti nepohodlní končí v hladomorně a kde věty jako "pokrok s lidskou tváří" nebo "Ať zhyne asanace! Sláva životu!" odkazují na československou komunistickou minulost** nebo snad i konkrétněji na proměny společnosti okolo roku 1968***. Takový "kapesní experiment", kde roky jsou dny a měsíce hodiny.

Na druhou stranu si nechám chvíli na přemýšlení o tom, že i Havel používá v tuzemské tvorbě donekonečna zdůrazňované téma lidských vztahů - nešťastných/neopětovaných/zašmodrchaných/v trojúhelnících atd. (a pro mě proto v tomto pojetí téma někdy až otravné). A to, jak moc to celé hře ve výsledku ne/pomohlo. Na druhou stranu to ale zapadá do konceptu "Pražské jaro v kostce", kde samozřejmě velké dějinné události ovlivňují i jednotlivé lidské životy. A zároveň by mě ještě zajímala ne/účelnost toho, že členové milostného trojúhelníků jsou pojmenováni jen křestním jménem a zbytek příjmením/funkcí (i když ani to vlastně neodpovídá stoprocentně). A to, proč autor používá cíleně černochů - byli v českých podmínkách vůbec podle autorova přání v divadle obsazeni? Podle dohledatelných záznamů minulých provedení si myslím, že ne...

* Nemám tak teď s čím srovnávat - snad jen s povedenějším nedávno čteným divadelním scénářem v knize Drak (Jevgenij Lvovič Švarc). Tu stejně jako Asanaci doporučuji - obojí se zabývá otázkami totality a jejími proměnami.
** V době psaní scénáře v roce 1987 stále až příliš přítomnou.
*** "Nepoznal okamžik, kdy se svoboda mění v anarchii. (...) A tak se stalo že dobrý úmysl posílit autonomii (...), více přihlížet k mínění lidí (...) se v hysterické atmosféře neregulované diskuse zvrhl v pravý opak: šířil se zmatek a nakonec se tu přestalo pracovat vůbec."

1 15.07.2024

Zdánlivě to má vše, co člověk od Havlovy hry očekává. Téma systému/státu (tentokrát ne pohledem řadového člena, ale pěkně od vrcholu), pořádné závěrečné balábile (vida, tak se tomu říká), vztahy po Havlovsku (bez nějakého toho románku by to nešlo), opakující se hutnější fráze (dokonce přeskakující mezi postavami)... Ale nějak to není ono. Je to Havlovo ohlížení? Jeho vlastní třešnička na dramaticky-politickém dortu? Mám v tom hledat i odkazy na další dva porevoluční české prezidenty? Je schválně ono bezčasí jen sem tam usměrňované odkazy na světové státníky? Asi nejvíce mě baví politická bezobsažnost (či dokonce vzájemné odporování některých hlavních tezí), která jako by vypadla z úst i dnešním (nejen českým) politikům. Ale v rámci celé hry mi to nestačí. Zvláště když se k tomu přidává onen autorský Hlas, který já osobně vnímám spíše jako narušující element, než přidanou hodnotu.

1 15.07.2024

Přiznávám, vrhl jsem se na celou sbírku jen kvůli filmu. I proto byla má první přečtená povídka ta přímo uprostřed, tedy "Příběh tvého života". Ten byl vlastně dost jiný než film, tak mi to nedalo a zkusil jsem to od začátku. A pro mě zajímavá "Babylonská věž" rozhodnutí přečíst definitivně stvrdila...

Babylonská věž - Super překvapení. Napřed jsem nevěděl, co mě čeká. Dumal jsem, co přijde. A výsledek dost potěšil. Moc hezké "coby, kdyby"...

Pochopit - Tedy stíhat tohoto autora je někdy hodně těžké. Ale jasně, tady je to prostě trochu součástí samotné povídky :)

Dělení nulou - Jasně, pointa zajímavá, ale jak jde matematická teorie mimo mě, vnímal jsem jen příběh sám, ne jeho unikátnost. Tedy pro mě slabší kousek...

Příběh tvého života - Skoro úplně jiné než film, hledající jiný smysl, více zapadající do knihy, více přemýšlející (oproti celkem jasně směřujícímu a vysvětlujícímu filmu), vědecké, neukončené, přesto hezky plné. Přesto čtení po filmu bere kouzlo imaginace - např. písmo heptapodů už pro mě prostě nikdy nebude jiné, než to, které bylo na plátně...

Dvaasedmdesát písmen - Začíná to někde, končí úplně jinde. Motání témat, směrů, smyslu... Začalo to zajímavě, skončilo podivně...

Vývoj lidské vědy - Příliš krátké na hodnocení. Jednohubka mezi hlavními chody...

Peklo je nepřítomnost boha - Tohle je šílenství. Po Babylonu druhé "coby, kdyby", ale takové, které v člověku budí spoustu nehezkých emocí. Přesto velmi zajímavé, velmi originální... A zajímalo by mě, jak povídka "funguje" na věřící...

Když se vám líbí, co nevidíte: Dokument - Zajímavé, přemýšlivé, ale tady asi nejsem úplně cílovou skupinou...

1 12.07.2024

Znepokojivé. Stejně jako dříve čtená autorova sbírka Příběhy vašeho života. Spousta zajímavých nápadů, jen mi to nepřináší pouze pozitivní pocity ze čtení. Natož aby to bylo jednoduché čtení... Ať už jde o motivy náboženské, spolehlivosti paměti, svobodné vůle či neodvratného konce. Rámec, do kterého jsou však tyto motivy zasazeny, je vždy ještě o řád promyšlenější, neobyčejnější, nebo právě znepokojivější. Osobně mi nejvíce v paměti zůstal Výdech se svým specifickým stabilizujícím se vesmírem. A pak Pupek světa zaměřený na nábožensky-antropocentristický pohled na svět.

2 12.07.2024

Napřed největší čtenářské překvapení letoška. Vtipné (hutně černě), chytré a plné odkazů*, propojující se, větvící se, střílející** na všechny možné i nemožné strany*. K tomu ruční sazba plná množství ne/cílených chybek přidávajících ne/chtěnou novou úroveň už tak zajímavému jazykovému proudu slov. Dostatečně vědecký úvod. A ještě správně bizarní ilustrace. Chtělo by se mi říct geniální. Jenže...

...přišlo největší čtenářské zklamání letoška. To plíživé zakončení všechno strašně kazí. Ať už je to schválně, nebo to Váchalovi přerostlo přes hlavu (jako jeho literárnímu dvojčeti), já se na to finální totální krvavo-bizarně-nepravděpodobné zakončení těšil. A místo toho přišla taková "líná" verze. To už se mohlo skončit klasickým klišé "a pak se probudil...".

Když odcituji: "Bylo ještě ve vzduchu mnoho podobných krásných zakončení, leč nejvýše dobrotivá a moudrá Prozřetelnost nebeská, bdící nad ubohými čtenáři této knihy, nedopustila, aby Paseka ještě nějaký čistý papír našel..." Chjo...

* A to spoustu zmínek ani nemůžu pochytit, když je to letos přesně 100 let staré. Díky proto doslovu z 90. let za doplnění dalšího potřebného kontextu.

** "V přítomné literatuře nemají dívky příčin a příležitosti podjímati se tak nehorázných neb romantických zkoušek; dojdou štěstí i s obyčejným pitomcem, má-li jen dobré postavení, nebo socialistickou legitimaci v kapse."

"Neuvedl jsem ve svém seznamu celou řadu velice zajímavých krváčků, tak známých našim rodičům, schválně tak učiniv. Ať opět vnukové naší, přijdouce náhodou na některý těchto anachronismů, radostně zplesají nad podobným nálezem, ač-li ještě bude bibliofilů a sběratelů. Leč věřím, že již mládež v té době nebude více čísti Jiráska ani Marxe: jedině kuriosity knižní pro svou vzácnost a ojedinělost podrží svou cenu."

3 11.07.2024

Vláčkové pohádky, kde jsou opravdové mašinky/motorové vozy, včetně ustálených přezdívek? Náš pidižvík má teď intenzivní šotoušské období a tato knížečka z místa, kde bydlí část rodiny, pro něj tak byla úplně ideální. Jasně, ty pohádky jsou někdy trochu na sílu napasované na reálie a to, aby se objevily různé mašiny/lokace/události, ale toho si všimne rodič, ne posluchač. A teď, když budeme zase projíždět Kopřivnicí, budeme vědět, co vše tady vznikalo. Navíc návštěva Slovenské strely je přeci úplně jiný zážitek, když ji máme v knížce.

1 02.07.2024

Ferda, čtení mého dětství. A když jsme na jistého bratrance z dalekého kolene Jardu narazili s malým posluchačem ve 3. dobrodružství pavouka Čendy, jal jsem se v knihovně hledat to, co jsem pěknou řádku let nečetl. A našel právě tento třetí díl. Pamatuji si z něj detaily, ale ty nejlepší příběhy jsou očividně v dílech předchozích, musím tak hledat dál. Navíc je Ferda v Mraveništi divný mix krátkých příběhů a kapitol na sebe navazujících. A ještě s podivuhodnými vedlejšími postavami, na které si vůbec nevzpomínám. Ilustrace skvělé, hmyzáci přijímáni malým posluchačem s nadšením, ale když se kapitoly vzdalovaly "hmyzáctví" a přibližovaly rošťárnám, které mohou být v jakékoli jiné dětské knížce (a ne v mraveništi), pozornost upadala. Tak uvidíme, co další díly, jestli jen paměť nelakuje Ferdu na růžovo. :)

1 02.07.2024

Asi bych sám o sobě nehodnotil tak vysoko, ale malej z toho byl nadšenej a čtení o Človíčkovi poslouchá moc rád. Je to hezký mix vtipu, bláznivostí a "vzdělání" o pravěku do úplného začátku. Navíc ta pečená ryba pro jisté tvory... A vůbec vznik ohně, domu...

2 02.07.2024