puczmeloun komentáře u knih

Je to krásně nakreslené a při čtení jsem měl opravdovou radost si stránky, panely i detaily prohlížet. Užíval jsem si nové planety, lodě i využití starých známých lokací, ras a postav. Bohužel oproti předchozímu dvou-dílu "Skywalker útočí - Zúčtování na Pašeráckém měsíci" ubývá srozumitelnosti a lineárnosti příběhu a naopak přibývá odkazů na už velmi rozsáhlý vesmír Star Wars. Tedy pokud zná člověk jen filmy, může ho překvapit, že některé - a to i velmi významné celoplanetární - události už se staly dříve "někde jinde" a autor komiksu počítá s tím, že to víte. A jde o velmi proměnlivou směs od kreslených (dětských) seriálů i některé z knih, stejně jako důležité akce i drobné detaily (planetární genocida, skupina bojových droidů nebo postava). Může se tak stát, že příběh nějak začne, pokračuje odkazem na předchozí komiks Skywalker útočí, přeskočí tam zmíněnou událost, pokračuje na jiném místě a odkáže na jinou dříve vydanou knihu nebo seriál. A pak zase pokračuje jinde a jinak. Toto "přeskakování" se pak výrazně zmenší ve druhé části věnované Stínům a tajemstvím, které je příběhově mnohem povedenější, i tam se ale na sebe vrší další množství nových planet, jejich měsíců a všelikerých jmen. Otevřený internetový prohlížeč (díky moc autorům Wookieepedia) nebo podrobná znalost vesmíru Star Wars je tady rozhodně nutná. Je to tak krásně zpracovaný komiks pro čtení, ale někdy nesmyslný na pochopení. Přesto díky kresbě je velká radost ho číst a k některým stránkám se i opakovaně vracet.

PS: Spojení R2-D2 a C-3PO s vražedným virem z červenotrpaslíkovského dílu Karanténa je k popukání a moc mě bavil :)
"RIMMER: Pan Filuta se teď moc zlobí. Neměli jste mu utéct. Co s nimi teď uděláme, pane Filuto?
PAN FILUTA špitá něco RIMMEROVI do ucha.
RIMMER: Ale to by asi nešlo! Kdo by to pak uklízel?"
(A teď si tuhle výměnu představte mezi dvěma droidy.)

3 24.01.2024

Vader sestřelen
Setkání dvou týmů a jejich protipólů. Doslova - robot proti robotovi, Wookiee proti Wookieemu. Oproti předcházejícím dvěma knihám (Skywalker útočí a Stíny a tajemství) je děj jednoduchý, akční, nepřekvapivý a není nutné googlit reálie světa Star Wars. Jde o čistou akci, kde napřed stojí "akční antihrdina" Darth Vader sám proti loďstvu i armádě a následně všichni zapojení hrdinové porůznu bojují. Vše se odehrává na tajemné planetě, která má zajímavou minulost, o ní se ale bohužel v mlhách války nic pořádného nedozvíme.
Zajímavým atributem komiksu je střídající se kresba ve dvou docela odlišných stylech, kdy osobně dávám přednost oné umělečtější "bílé částí" Mika Deodata.

V utajení
Krátké doplnění chybějícího děje pro lepší pochopení závěrečné části knížky. Takový krátký komiksový Rogue One - stylem, nikoli příběhem, ten směřuje jinam - kde si užijeme i pořádného temného galaktického Machiavellismu.

Věznice povstalců
Bohužel o řád horší i méně přehledný grafický styl a velmi jednoduchý děj, který na předchozí sešity tedy moc nenavazuje. Moc mi nesedí ani jeho nikam nevedoucí pointa.

2 24.01.2024

Nemá to ten šmrnc, připadá mi to celé jako zakončení z nutnosti...

První část věnovaná Válce na Shu-Torunu si zvolila dobře zajímavé prostředí sopečné planety rudných baronů, hezky si hraje s kulturou, specializovanými stroji (velkými podzemními "válečnými" vrtáky či lávovými křižníky), ale nebýt Darth Vadera, bylo by to klasické zaměnitelné fantasy ve vesmírných kulisách (zrada, dvorské chování, občanská válka, výměna krále, mocné impérium...).

Konec her je pak zakončení celé série, ale mimo dokončení přerodu Darth Vadera (velmi důležité propojení epizod IV a V) a originalitu "vesmírné velrybí flotily" (je to někde vysvětleno?) se asi brzy vypaří z mysli. Bylo to takové nemastné neslané...

Obě části paradoxně výrazně oživuje hláškování dvojice "vražedných" droidů – Nuláka a BT-1 – a to i když je v některých momentech docela na sílu.

2 24.01.2024

Detektivní jednohubka a zároveň velmi oddechový kousek. Zapadlý kout venkova plný drben... ehm, dam ve věku, lží, různých vzájemných antipatií a tajemství, zločinů i vztahů všeho druhu. Na krátký rozsah je to tolik zaplněno motivy, že skoro nemá smysl s hlavními postavami zjišťovat, kdo je vrah. Vše, i malé detaily ne/související s hlavním případem, se nakonec vyřeší, ale hlavu má člověk jako balon. Nabízeno je tolik různých možností a odboček...

...posloucháno jako audiokniha, kdy se právě sem, na zastrčený kousek Anglie, nadsazený divadelní tón zvolený interpretem Otakarem Brouskem ml. velmi hodí.

2 26.12.2023

(SPOILER) Začátek originální, venkovsko-hornická část vesmíru, nějaké ty tajemné schopnosti, dramatické události, neodkryté záhady postupně se deroucí na povrch. Jenže to, jak jsem brzy zjistil, byl jen začátek "na zmatení"...

...kniha totiž brzy přechází v až neuvěřitelně neskrytou vesmírnou fanfikci Harryho Pottera*. A není to jen tak nějaká inspirace**, kopíruje se hlavní zápletka***, chování některých postav (lekvary vs. bezpečnost), (nespravedlivý) bodovací systém, máme tady variaci na Famfrpál, létání, Zapovězený les, admirála Brumbála i zmijozelskou skupinku se slizkým hlavním protagonistou atd. atp. Autor do toho všeho přihazuje vlastní invenci, ale musím souhlasit s dalšími čtenáři, že ta přílišná inspirace je rušivá. Přitom právě bludný asteroid, úvodní část i některé další nápady mě bavily. Stejně tak oceňuji krásné ilustrace. Část závěrečných odhalení i přetrvávajících otázek ve mě navíc stále udržuje jisté napětí, ale bojím se, abych se s druhým dílem nevrátil do Písečníků a Tajemné komety.

...a zatímco ten přehnaný pesimismus a neustávající smůla je v knize Já, Finis pochopitelná, tady mi také ve čtení nepomáhala. Vlastně skoro vše se nedařilo a nepovedlo až na závěrečné deus ex machina.

* A některá zamyšlení o společenském řádu jako by přímo vypadla ze Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti.
** Ostatně to přiznává i sám autor: "Zpětně mě ta výrazná inspirace mrzí. Ale chtěl jsem napsat co nejlepší příběh, a pokud jsem nepřišel na nic lepšího, použil jsem už fungující schéma."
*** Pro nás, co jsme Kámen mudrců četli, viděli a slyšeli tisíckrát, byl tak hlavní zvrat bohužel až příliš brzy jasný...

Má to spousty "ale"... Jenže, na konci je to pekelně silné. Porovnávání vzpomínek, co vše jsme za 11 knížek zažili... Člověk už nemůže přestat ve čtení a snění. Hmatatelná radost (nejen lidská) ze života, dobro a zlo ve velmi promíchané roli, svět s podivným biteismem, kde je ale vše od základů propojené...

...ale chtěl bych víc. Objevit celý ten svět. Zjistit, jaké to má obecné zákonitosti. Jestli opravdu všechna zjištění, pochytaná v 11 knihách z různých stran, dohromady mohou mít jen jednu intepretaci (na otázky, co/kdo byla Šiva a proč existuje/ovala, nabízí autor očividně hned několik odpovědí). Přitom je poslední kniha velkou rekapitulací, kde se některé věci dozvídáme opakovaně, některé věci i tak zůstávají zastřené (a místo by na ně bylo). A to nejen nedořečeným, ale také neukázaným. Kresba je to poetická, ale spoustu detailů zastírá nejistotou, neostrostí. Teorií mi hlavou víří spousta, jsem zvědav, zda se k Dívce ze země Venku ještě někdy vrátím. Byla to ale krásně snová zkušenost...

1 06.12.2023

Dívka ze země Venku: Prequel. Jak to vlastně bylo úplně na začátku, před první knihou. Pěkně se to zamotává, až k samým základům logiky příběhu celé série, děj se tím trochu zpomaluje. Vzpomínáme, dumáme, odhalujeme...

1 06.12.2023

No ale tak, proč bylo potřeba na toto čekat tak dlouho? Paráda. To, co u prvních knížek vypadalo jako klasické "pozemské" fantasy, se postupně prokousalo k vlastnímu světu. Byl bych docela rád nahlédl i za hranice "mapy". Jak daleko to má autor promyšlené... A zároveň i první pokus o ukončení.

2 06.12.2023

V rámci série nadprůměr. Hned tři velmi zajímavé události, konečně se děje něco "hlubšího", jde opravdu do tuhého, mění se místa, emocemi je to naplněné k prasknutí, ostatně tentokrát jde o obě hlavní postavy velmi "osudově" a viditelně "nezvratně". Bude skvělé, pokud autor udrží tempo i ve zbývajících třech dílech...

3 04.12.2023

Dějově žádný výrazný posun, ale nejakčnější díl za dlouhou dobu. A koukám, místo toho, aby se nám to celé skládalo, se to (včetně hlavních postav), začíná postupně rozpadat. Nu to jsem tedy zvědavý, kam budeme dál pokračovat...

01.12.2023

Jako první jsem viděl film na námět tohoto komiksu. A i když je to už hodně let, zůstává mi v paměti jako skvělý a zajímavý kousek, na který se zase rád podívám. Když jsem teď nedávno viděl video-recenzi právě o originálních Watchmenech a jejich ději, rozhodl jsem se si knížku půjčit. A opravdu se mi to líbilo...

Bavilo mě především hledání skrytých odkazů – třeba hned v první kapitole to, kdo je jedna z hlavních postav. A takových věcí je v knize mnohem víc. Zajímavá je i samotná skladba komiksu, kdy se prolínají všechny možné (i ne)dějové linky, styly vyprávění (i ty klasické nekomiksové) atd. Na pátou hvězdičku mi chybí jen jedna věc – nejsem komiksový žrout, takže si holt všeho nevšimnu a ona v popiscích opakovaná "dekonstrukce komiksového žánru" jde trochu mimo mě. Je to tedy určitě skvělé dílo, temné, jiné a pro mě velmi čtivé, ale nemám tam onen WOW efekt, který musí nutně působit spíše na ty, kteří za sebou mají desítky a stovky superhrdinských komiksů. (I když rozbití těch klasických vyprávěcích stylů jsem samozřejmě v komiksu kvitoval i já – především ve spojitosti s činy a slovy hlavního "padoucha".)

To, co mi při čtení trochu vadilo, bylo překvapivě převedení do české verze. A nešlo o překlad, ale o kolorování. Když jsem se třeba díval na americkou verzi, je tam vidět velký rozdíl. A ta, co jsem měl v ruce já, byla někdy až divně rozlitá, nedokonalá, vybledlá a neostrá. A to proti originálu prostě nevypadá tak dobře.

5 28.11.2023

Až do posledních stránek jsem doufal, že mě něco překvapí, nebo příběhově dostane, ale ne... Teď mi tedy nezbývá, než dělat, že druhá trilogie prostě neexistuje. Ano, ani původní knihy nejsou dokonalé – spousta otázek zůstává nevysvětlena a fungování některých fenoménů neobhájeno, ale mělo to své kouzlo, poetiku, postupně rozšiřovaný svět a hlavně spád i možné ohrožení hlavních postav...

Nová trilogie – a speciálně právě Zkáza Ďáblova akru – je plná akce, pořád se něco děje, ale prostě to nemá šťávu. Ať se stane naprosto cokoli, vždy to někdo (Deus ex machina) nějak zachrání. A je úplně jedno, o jak špatnou situaci jde. Jenže, když se věci prostě dějí a vždy vyřeší, tak skoro jako by nemělo smysl knihu číst. O co se obávat? Čím se nechat překvapit? Věci zůstávají zapomenuty, nevysvětleny, detaily nedovyprávěny. Děj se dál nenechá pohánět silou příběhu, ale prostě tak, aby se hlavním hrdinům nic nestalo a vše vyšlo v předem naplánovaný konec. A to i třeba scénou s jízdou v tanku skrze válečné zákopy během světové války, která dále graduje ad absurdum. Také závěrečná bitva je zase jako přes kopírák, včetně dalších záchran na poslední chvíli... Už je to prostě všechno jedno, žádná pravidla neplatí. I kdyby tam vybuchla atomovka a najednou se objevil Doktor Manhattan z Watchmenů, že je jako podivný a všechny zachrání před radioaktivitou, ani by mě to nepřekvapilo (v dobrém i špatném slova smyslu)... Škoda :(

3 28.11.2023

Znova se dostáváme do zajímavějších smyček, velmi výrazně je omezeno neustálé omýlání rodinného a milostného života hlavního hrdiny (dokonce dojde ke změně, která není podrobně opakovaně popisována na mnoha stránkách!) a na závěr se to zase pěkně rozjíždí. Jenže. Vychází najevo, že dění v předcházející knížce Mapa dní celé na sílu směřovalo k jedné osobě, která je pro další vývoj událostí klíčová. Pokud to tak ale opravdu mělo být, vážně by byla do takovéto "mise" bez "výcviku" naše známá parta vržena bez informací? A ještě jedno jenže. Když zjistíme, že je nutné zabránit jisté činnosti, která onomu "klíčovému vývoji událostí" předchází, proč je najednou výběr "ingrediencí" tak na sílu přizpůsoben příběhu? A vůbec, odkdy svět podivných funguje na principech "magie" a ne "vědecky zdůvodněné" podivnosti (když pominu doteď nevysvětlené mluvící hlavy)?

Poslouchá se to dobře, to jo, jen na dobře vystavěný svět i příběh Knihovny duší do stále nemá.

"Mám rád mraky, co plynou do prázdna, jejich cena na trhu není průkazná."

"V tvém klínu po červeném vínu schován v pelíšku, jak marmeláda v koblížku."

Mé dvě nejoblíbenější...

Když člověk bydlí v Brně, nemluvě o časté návštěvě Židenic a Juliánova, nejde na Tima pravidelně nenarážet a neprožívat jeho kousky. Je tady s námi Brňany mnoho let (mě provází prakticky od nepaměti), zpříjemňuje procházky po ulicích města, jízdu v MHD, čas strávený v sídlištích i kolem řek. Doufám, že na jeho kousky budeme ještě dlouho narážet... A to nejen na ty básnické, ale i ty politické, aktuální i čistě umělecké...

Kniha samotná není vyčerpávající, sám mám v archivu nějaké kousky navíc, ale velmi jasně ukazuje rozmanitost Timovy tvorby. Chybí snad jen jeho prvotiny (nebo to byla nějaká mezifáze? nevím), tedy pouze čtyři znaky jména zpracované vždy nějak jinak. Ještě teď na ně lze narazit např. v Bohunicích u zastávek šaliny. Pokud by pak někdo chtěl brát knihu jako průvodce, pomůže mu pouze obecným pojmenováním městských částí a čtvrtí, nikoli ulicemi nebo mapou. Nemluvě o jen velice stručné textové části, která spíše pábí, než popisuje. Pro fanoušky ale povinnost, rád se s knihou budu opakovaně "mazlit"...

2 22.11.2023

Velmi zvláštní kniha kombinující čtivé a zajímavé části se stránkami zmatenými, nejasnými a nezábavnými. Nejsem si jist, zda jde o záměr autora a tedy velmi dobrý překlad, nebo naopak překlad, který se v některých částech s originálem nesetkává. Stránku po stránce se totiž sám text dosti proměňuje - začátek je detektivní, ponurý, noirový, plný severských myšlenek. Někde uprostřed se kniha změní na špionážní dobrodružnou jízdu plnou akce a přehánění. A závěr se překlopí do filozofického sci-fi prošpikovaného grónskými výrazy pro různé druhy pevného a kapalného skupenství H2O a všemi souvisejícími atmosférickými i živočišnými jevy.

Čtení (a možnou interpretaci) navíc autor rozhodně nijak neusnadňuje - přímou řeč (jen v odrážkách) proplétá s myšlenkami, historií i různými odkazy. Až skoro náhodně odhaluje některé části případu, ale tak, že člověk bez velmi dobré paměti na jména prostě nemá ponětí, o co jde. Například se po desítkách stránek objeví odkaz na nějakou teorii, ale čtenář, který knihu neslupne najednou nebo nemá skvělou paměť, už nemůže vědět, o čem byla. V knize jich je totiž zmíněno mnoho - od matematiky přes sociologii po filozofii. V tomto případě pomůže Google. Když ale přijde náhodně jistá dánská ulice s nějakou autoopravnou, která odhalí jeden z největších zvratů knihy, jak mám vědět bez znalosti Kodaně, k čemu to odkazuje? S kým má co společného. Proč? No nakonec pomohla na internetu "ležící" anglická verze knihy...

A ještě k tomu všemu je v textu umně propletena realita (události, živočichové, místa) s fikcí, která se kromě znalostí a googlení nedá z kontextu odhadnout. Existuje tento ostrov? Udělalo Grónsko toto politické rozhodnutí? A co tento živočich? S blížícím se koncem to navíc hezky graduje... Každopádně velmi zajímavé byly faktografické i beletrické části odkazující na vztah Grónska a Dánska, kde jsem si realitu snažil ověřovat i v jiných textech. V tomto ohledu rozhodně pro mě něco nového a do dneška nepoznaného.

Z výše uvedeného musí být trochu jasné, že až do konce člověk neví, co vlastně dostane. I já mívám u podobných knih obavu, jaký bude konec a zda čtení bude mít uspokojivý smysl. A tady musím přiznat, že jsem velmi spokojen. Čekal jsem něco "normálního" a dostal jsem zajímavou záhadu. Za mě tedy silné 3,5 hvězdičky.

Přepsaná přednáška, přesto krásně strukturovaný text s dobře pochopitelnými větami. Architektonické zamyšlení, teoretické dumání, prostory, souvislosti, spojitosti, materiály, světlo, proporce...

1 15.11.2023

Dostala se ke mně z celé série jen tato výroční knížka, proto velmi oceňuji, že neznalost všeho předchozího nebyla na škodu. Tento "japonský Zaklínač" příjemně ubíhal, bavil, překvapoval i potěšil. Hezká jednohubka teď tematicky s dušičkovou atmosférou.

2 15.11.2023

Už to ani nepředstírá, že by se měly dít nějaké větší zvraty, nebo že bychom se měli dočkat zásadních odhalení. V poklidu se usidlujeme na novém místě, dochází k různorodému dumání, setkáním, ujasňování informací o tomto světě, vzpomínání (či domýšlení) na dřívější život pana učitele. Vše si plyne pomalým tempem, které spíše přináší při čtení poklid. Závěrečné stránky ale ukazují, že v příštím díle bychom se zase mohli rozjet rychlejším tempem...

1 15.11.2023

Nový svět, nové motivace, noví podivní i záporáci, jenže...

Třetina knihy je zabrána již opakovaně řešenými problémy hlavního hrdiny (rodiče a vztah s Emou), což by asi nevadilo, kdyby to však už nebylo dříve probráno ze všech možných stran. A navíc, ani tady k žádnému finálnímu nezvratnému vyřešení situace nedojde. Jen je to o řád otravnější.

Když už se konečně začne něco dít (věci hýbat z místa), cítil jsem se jako v sérii filmů Fantastická zvířata. Snaží se to na novém kontinentu vybudovat vše důvěrně známé, ale prostě to není ono. Chybí tomu řádná dávka bizarnosti (ty americké zapadákovy jsou prostě jen zapadákovy), nějaké hlubší základy (ostatně úplně první knížka této série je prakticky jen o jednom domě/ostrově a s tím spojenými zákonitostmi), což je pak na sílu využito jako součást zápletky, i dějová linka silnější než jen snaha vzepřít se imbrinám a následovat dědečkův odkaz.

Naopak oceňuji to, že se v závěrečných kapitolách opravdu dostaneme k akci, svět se trochu zaplní a fantazie zase může pracovat. Jen by to pak celé nesmělo vyústit v konec, který je neuspokojivý a navíc ještě doplněný cliffhangerem.

3 15.11.2023

Co by měl každý vědět (nejen) o českých dějinách 20. století. Období zahrnující jednotlivé kapitoly vývoje našeho státu od končícího Rakouska-Uherska po předrevoluční normalizaci je tady s neuvěřitelným talentem pro zjednodušení, zhuštění a zároveň analýzu situace převedeno do velmi pochopitelného příběhu. Příběhu o národu, který (a to je z mé strany už velké zjednodušení a zobecnění) dostal stát "skoro bez boje", a i když měl opakovaně velké oči ohledně své světové dějinné role, jeho politici se bez neustálého škorpení, malosti a neschopnosti dohodnout (myšleno vystrčit nos i ze své komfortní zóny) nemohli obejít. A když už šlo do tuhého, bylo pozdě a nepříznivá mezinárodní situace vše nepěkně potrestala. Přesto dodnes panují bolestínské mýty o osmičkových rocích "za které nemůžeme," přestože se "štěstíčku vycházelo naproti". Ať už šlo o vztahy s menšinami v Československu, ustupování komunistům (a Sovětskému svazu) dávno před Vítězným únorem nebo výsledek Pražského jara...

A i kdyby nešlo o hodnotnou interpretaci dějin, ale jen o množství zmíněných historických faktů, kniha by přesto vydala za mnoho hodin středoškolského dějepisu, který se s výkladem do období po druhé světové válce za mých studentských let prakticky nedostal. Uznávám, že jako student jsem se zatvrzele povinné literatuře vyhýbal a asi bych tehdy Průvodce tolik neocenil (nemluvě o nedostatku znalostí, které dodávají další potřebný kontext), ale pro všeobecný přehled je velmi užitečný. Navíc se to na první pohled nezdá, ale velikostí písma a řádkováním v mém vydání z roku 1992 by kniha mohla být klidně vydána jako 500 stránková bichle a ani by to člověk nepoznal.

Proč pak nedávám plný počet hvězdiček? Mně prostě nesedí název knihy (docela dlouhou dobu mě odrazoval) a pojetí "příběhové omáčky" vyplňující okraje historických faktů. V mých očích to knihu trochu shazuje a při jejím čtení jsem si musel opakovat, že to není fiktivní román, ale snaha o populárně-naučný styl. Nevadí mi ani tak historické promíchání kapitol (od Pražského jara, potom teprve období druhé světové války a začátku komunistické totality, pak zpět k Masarykovi a První republice), které ve výsledku docela dává smysl, ale spíš bych ocenil verzi, která by příběh Lucie proškrtala a ona závěrečné zamyšlení sesumírovala trochu faktičtěji, než takto filozoficky.