puczmeloun komentáře u knih

Fascinující... Dlouho se nic neděje, strany šustí, postavy se přesunují. Pak najednou obří akce a pár tajemství. Odhalení (o-p-a-k-o-v-a-n-é, aby to náhodou někdo nepřehlédl...) ale přijde záhy. A zase nic. Pak zajímavá mezihra, jako z jiné knihy, a... nic. Blíží se konec, většina knihy je za námi a já si jen potvrzuji, že sliby na přebalu mluvící o "akademickém darwinismu" a postavách jdoucích si "vzájemně po krku" asi pochází od někoho, kdo knihu nečetl. Vždyť oni "to" po většinu textu ani neví! Pár desítek stránek před koncem to ale konečně začne, pomýšlím nad tím, že se mi to začíná alespoň trochu líbit, je nadhozeno pár dalších zajímavých otázek. To bude paráda, přelstění systému, nějaké ty časové paradoxy, spojení všech různorodých vloh. JENŽE! Místo toho přijde zvrat jako z těch nejhorších béčkových filmů. Budu parafrázovat část známého pořekadla: "...je jedno, jak vynikající příběh jsi vymyslel, holubovi je to jedno, roztrhá ti všechny závěrečné stránky, po*e*e klávesnici a ještě se bude naparovat, jako kdyby novou pointu vymyslel geniálně..." Najednou jde úplně o něco jiného, nic z toho opravdu zajímavého není vysvětleno (a když už, tak přece protože to tak je...) a já bych si dle všeho měl přečíst navazující knihu. Tak to ani náhodou...

Opakovat další zdejší recenze o tom, jak moc jsou postavy ploché (jsou až svými vlastními parodiemi), jak divně mezi sebou ne/interagují, jak se ne/příběh divně přelévá, je roztěkaný atd. asi moc nemá smysl. Za mě bylo nejotravnější to, jak moc se dle všeho kniha bere vážně a jak moc má být asi na výši. Nepřekládané věty z cizích jazyků, časoprostor sem, arabští učenci tam, červí díry, psychoanalýza, elektrony... Ale ono je to taaaaak povrchní. Tolik zajímavých témat, ale autorku ve výsledku nejvíce zajímá, kdo se kouše do rtu, kdo komu dá vlasy za ucho a kdo koho pomilionté zmanipuluje a opakovaně se o tom všichni baví. Proč? Přitom téma toho, kdo je vlastně hybatelem celého dění, bylo tak krásně nosné... A jestli to není náhodou "onen fenomén" sám. Nemluvě o všech těch rozdílech od našeho reálného světa, které by bylo zajímavé rozvést (kdy se reality oddělily? nebo to bylo jiné od vždy? jak to celé funguje? co ony kasty smrtelník-čaroděj-medeián atd. atp.).

...a když je na knize to nejzajímavější její ořízka, pak je asi něco špatně.

...takže fakt ne. Chcete se bavit u školy temné magie, kde si opravdu postavy (a nejen ony) jdou po krku? Která se nebere tak vážně a je i tím vražedně zábavná? Pak si spíš přečtěte Smrtící vzdělání (od Naomi Novik).

7 24.08.2023

Cítil jsem se jako kdysi dávno dávno při čtení komiksů z "ábíčka". Krásná kresba, zajímavá budoucnost i budoucnost a spousta předností ;-). Na pátou hvězdičku chybí nějaký chytřejší konec (a pro mě vysvětlení toho prvního talíře), i tak jsem ale spokojen. Zajímavá jednohubka :)

Lepší než samotná Poslední aristokratka, ale pouhých sto stránek dělá z knihy jen velmi nenáročnou jednohubku. Je škoda, že kniha nebyla vydána přímo dohromady s "prvním dílem", to bych i pomýšlel nad lepším hodnocením. Posledních 10% knihy je totiž opravdu velmi dobrých ;-)

2 18.08.2023

Pohodové a zábavné. Zpočátku mě neuvěřitelně iritoval jeden styl autorova "vtipu" (a při pohledu do jiných komentářů vidím, že v tom nejsem sám) a už jsem si říkal, zda knihu odložit, naštěstí se po několika desítkách stránek rozhodl tento (autor, ne vtip) pro dobro knihy opustit. No a pak už to bylo nenáročné rychlé čtení. Takové, že mě navnadilo se vrhnout i na druhý díl, který mě už opravdu nahlas rozesmál...

4 18.08.2023

Jedna z knih, která mě přivedla k zájmu o politiku a později k jejímu studiu. Teď již sice zpětně po letech (čteno 2008, psáno 2014, na Databázi knih přidáno 2023) neposoudím jinak zmiňovanou zaujatost, každopádně na mě kniha zanechala silný vliv.

1 18.08.2023

Je to krásné, zajímavé a originální. Líbí se mi zpracování a hlavně čte se to tak dobře, že to klidně stihnete dvakrát za hodinku i s dumáním nad některými konstrukcemi. Jen mi přijde škoda, že někde vzadu není příloha s fotografiemi z reálu. No tak hold mám alespoň co hledat na Google :)

2 18.08.2023

Zatímco první kniha je noir detektivní space opera, druhá už je čistokrevná spece opera s (vesmírnou) politikou, lodními bitvami, spiknutími a vším, co žánr sci-fi nabízí. Osobně se mi více líbil lidštější první díl Leviatan se probouzí, přesto je i Kalibánova válka stále skvěle čtivá, v některých okamžicích nervy deroucí a konec dobrý...
...nebo ne? To se uvidí v dalším díle :)

5 18.08.2023

Jak propojit tajemství starého domu, pavoučka, dobrodružství (Tarzan, nebo zloděj...) a osvobození "uvězněné" kukačky. :) Navíc je v knize spousta drobných detailů – červotoči, světlo od světlušky, vymazlené ilustrace i s citoslovci a očividně původně 3D prvky... Už teď se s malým čtenářem těšíme na další Čendova dobrodružství...

4 18.08.2023

Původně jsem měl přečíst jen půl knihy pro jeden z povinných předmětů na univerzitě, ale kniha je tak zajímavá, že prostě nešlo přestat (první půlka je v jiné knize navíc doplněna komentáři jiných čínských mistrů a příklady z čínské historie, což všemu dodávalo další rozměr*). Zvláště proto, že je dosti krátká, srozumitelná a ve své podstatě velmi čtivá. Navíc je v ní obsažena moudrost používaná dlouhá staletí/tisíciletí a některé z věcí jsou v současných doktrínách či strategiích doteď. Nebo je tam jistá inspirace poznat.

Každopádně:
Ó mistrná vynalézavosti -
úlisná obezřelosti!
Ničeho nezačneš činit
aniž bys dříve nevyužil zvědů

* Sun Tzu: The Art of War. In Mahnken, T. G.; Maiolo, J. A. (eds.): Strategic Studies: A Reader. Routledge, London, New York 2008, s. 53-81.

4 18.08.2023

Čteno na doporučení, dočteno spíše "na sílu" a do dalších dílů se vrhat nebudu. Je to čisté fantasy, ale bez jakéhokoli překvapení. Když už přijde něco zajímavého, skryje se to do pozadí. Hlavní hrdince vše vychází, společenský systém je nekriticky přijímán, sebe/vraždy ze cti, otroctví, různé typy feudalismu, ale vše s japonským nádechem, kterému bohužel nerozumím - stejně jako používání tamních (nebo jen inspirovaných?) názvů zvířat, rostlin...

Shrnutí? Hry o trůny (zde nazývány jako Hry rady), bez žádného překvapení a s japonským nádechem a zajímavou rasou obřích mravenců (?), kteří však jak se rychle objeví, tak zmizí...

1 18.08.2023

Večerní jednohubka. Začátek pěkně pomalý, ale pak se to rozjede a už nás to nepustilo. Tím, že jsme měli knihu z druhé ruky, nás bavilo (a nemrzelo jinak samoúčelné s cílem větších prodejů) opravdové vystřihování, trhání a placení mincemi apod. Šifry nebyly nějak přehnaně těžké a dvě nesrovnalosti (dějové či šifrovací) jsme si dle všeho způsobili nepozorným čtením. Snad jen ten děj tedy mohl být trochu hutnější. Na to, že v knize byla mapa a množství předmětů, to bylo celé honem honem. Jasně, čas běžel a museli jsme zabránit katastrofě, ale často to bylo tak, že než člověk přečetl úvodní text k nové záhadě, už rovnou použil právě získaný předmět. Rozumím však tomu, že jde o hru pro mladší hráče. A k tomu i soundtrack na míru :) Bavilo, kniha splnila, co slibovala...

1 17.08.2023

Třetí a zároveň pravděpodobně také poslední mnou přečtený Vian. Začal jsem zajímavou Pěnou, prošel skrz podivuhodnou Motolici a skončil Srdcerváčem.

Kniha je to bezpochyby zajímavá, obsahuje mnoho podivuhodných, a jak je u Viana známé, také absurdních a paradoxních částí - potud dobré. Jenže hlavní děj se podivuhodně motá, tu odkáže na jeden motiv, tu vytáhne druhý, ale na konci žádný pořádně nerozvede a nedokončí. Proč? Jak? Co? To jsou normální otázky, které si člověk během čtení klade. Ano, u Viana je asi nutné je trošku ignorovat, ale v Srdcerváči jsou ignorovány prakticky úplně. Někde jsem se pobavil, ale celkový dojem je slabší. Alespoň že konec zase (jako u Motolice) někam tnul...

2 17.08.2023

Krásná to knižní podivnost. Akce, tajemství, zajímavé nápady, odkazy na realitu (dívám se tvým směrem tunguzská události), všudypřítomné využití fotografií v knižní verzi (snad dokonce i originálních historických) a dobré namluvení ve verzi audioknihy (pěkně graduje nejen dějem, ale i hlasem). A vůbec povedená atmosféra i "vesmír" knihy. I napodruhé motivuje k pokračování v dalších dílech...

Poprvé čteno v roce 2016, a to na základě nadšení z tehdy nového filmu, který knihu zpracovával značně po svém (co taky čekat od Burtona). Začátek byl až překvapivě stejný, i když kniha je logicky detailnější, popisnější a dovysvětlující, poté už se to začínalo viditelně lišit. Film šel dál svým super burtonovským šíleným stylem, zatímco kniha byla spíše normálnější, jak jen to s podivnými dětmi jde.

5 29.07.2023

CITACE: "Kolektivní vědomí má ale obvykle krátkou paměť. Jsme vrtkavé pošetilé bytosti s výjimečným darem ničit samy sebe."

...válka, vojenská a lidská dilemata, dystopie a vývoj lidstva pohledem spisovatelky. A ona zmíněná válka (spolu s přímou "hladovo-herní" akcí), která je v celé knize jen málo, slouží jako pozadí rozhodování o tom, kdy je možné obětovat lidské životy, jak vybírat mezi dvěma špatnými možnostmi, jak osobní cíle ustupují obecnému "blahu", jak jednotlivé osobnosti rozhodují v celkovém dění posouvané mnoha nebo jaké detaily rozhodují posun dějin. Celý příběh sice přímo navazuje na předchozí dva díly, ještě víc než předtím je to ale celé možné brát jako metafora toho, jak šílené lidstvo může být. Ona "individuální" dystopie hladových her a skupinová čtvrtoher se tady mění v chaos občanské války a řadu hutného psychologického pesimismu. A i optimističtěji laděné zakončení se mu nevyhýbá...

3 29.07.2023

Mírně slabší než první díl (hlavně kvůli delšímu mírně se táhnoucímu začátku), o trochu více ženského spisovatelského elementu (vztahy, móda, pocity...), ale znova drsná jízda až do konce. A to zvláště v posledních kapitolách, kdy už se děj prakticky nezastavil.

6 29.07.2023

Velká nálož informací pro každého Pratchettova fanouška. Já sám jsem jeho dlouholetým čtenářem, velká část mé knihovny obsahuje kousky právě od něj, včetně mé úplně nejoblíbenější knihy. Nějaké drobky ze života jsem tak už různě pochytil dříve, ale nijak do hloubky jsem se nepouštěl. Tuto knihu tak oceňuji jako plastický obraz člověka, včetně jeho neřestí není to takový kouzelný dědeček, do kterého se stylizoval, ale pěkně ostrý kritik, který uměl bolestivě seknout jazykem i pro mě neznámých části života, včetně jeho chovatelských a pěstebních zálib, bastlířství nebo praktického zájmu o všechna možná i nemožná témata (což se pravda v knihách hutně projevuje). Poslední kapitoly jsou pak opravdu velký doják, hlavně pro fanouška, jako jsem já, a nabízí velmi zajímavý pohled do zákulisí. Škoda, že to muselo být.

Pro mě extrémně zajímavá součást knihy je nahlédnutí do Terryho kuchyně jak jeho texty vznikaly. Od všelikerých nápadů a jejich zásobníku po onen "aha moment", kdy se vše spojí v uspokojivém závěru. V nejlepším slova smyslu rutina poctivé práce každý den napsání určeného počtu slov, opakované přepisování a hledání chyb i s editory a redaktory, přibývající vylepšení apod. živená nekončícím přívalem inspirace.

Za všechnu tu práci na životopisu Robovi určitě patří velké díky. K dokonalosti chybí jen drobnosti, jako třeba to, že očividné vtípky někdy úplně nevyznívají. Nu, Terry to i přes všechna ta léta s ním není, ale snaha je :) A pak to taky v některých částech knihy vypadá, že nechtěl nechat žádnou informaci nepoužitou a dostává se do úrovně detailu, která spíše řeší nějakou související událost/osobu, než samotného Pratchetta. Nebo je doslova vyčerpávající, jako kapitola o podepisování knih v různých koutech Británie (světa).

Pokud jde o českou verzi knihy, je to velmi dobře řemeslně zpracovaný kousek. Od překladu a korektury po interpreta audioverze, kdy lepšího snad ani najít nešlo. Je jen škoda, že vzhledem ke jménu knihy a jisté snaze právě poznámky pod čarou zdůrazňovat, jsou v audioverzi čteny v kontextu a nijak nezvýrazněny. (I když, jak to udělat tak, aby to bylo přirozené?) A sem tam jsem se taky přistihl u toho, že přemýšlím nad nějakým nepřeloženým jménem nebo kontextem, vyloženě směřovaným na britské čtenáře a těm českým nevysvětlen, bylo jich však jen pár.

...mimochodem, jak je možné, že s tou Terryho superkritičností prošlo v televizi něco takového, jako byl seriál Hlídka? Nechápu osobně, a to ani nositele jeho práv.

9 27.07.2023

Oproti první knize prakticky nemusím měnit hodnocení. Velice drsná až hororová fantazie a množství nápadů, tentokrát i těch grafických (toto "udržování čtenáře v pozornosti" já opravdu můžu). Zlepšila se kresba a ubylo propojení mimo Sandmana. A ještě více jsou vidět povedené hrátky jednotlivých sešitů v rámci příběhu celé knihy. A, jak jen to jde u nenormálního Sandmana říct, je Gaiman trochu více nohama na zemi, než zfilmovaná adaptace.

3 25.07.2023

Spousty fantazie, i té dost drsné, zajímavých nápadů i překvapení. Na druhou stranu kresba odpovídající svému stáří (moc tuhle "klasickou" supráckou formu nemusím) a sem tam (nadbytečná) snaha o zapadnutí do širšího supráckého universa. Líbí se mi, že si to někdy hraje "jen" na ploše jednoho sešitu, přitom to v celé knížce drží jedno prolínající se téma, které je úspěšně zakončeno. A oproti seriálové verzi to nabízí i něco navíc (nejen v detailech, ale také celých dějích).

4 25.07.2023

Krásné vyplnění námořní slepoty, resp. doplnění kontextu k důležitým částem (nejen) moderní historie člověka i z jiného pohledu*. Každý v Česku školou povinný např. slyšel o bitvách u Trafalgaru nebo Jutska, ale tady poprvé čtu o jejich komplexním zasazení do celé situace. Co jim předcházelo, jaký měly vliv... A k tomu zdůrazňování síly zásobování (v první a druhé světové válce především přes oceán, obzvlášť u Ruska, které na ní bylo závislé a dnes dělá, že nic), spousta zajímavostí napříč historií (pro mě především existence lodí pokladů Čeng Chea) i shrnutí předávání námořního žezla mezi mocnostmi (a krásně jednoduché znázornění tohoto faktu na obálce).

Velmi oceňuji grafické zpracování knihy. Modrá tomu opravdu sluší, má to styl a elegantní jednoduchost, velmi dobře se podařilo využít tento styl na kontextuální poznámky, mapy či doplnění. Škoda, že sem tam utekla nějaká poznámka/citace dolů pod text, být to taky sjednocené jako zbytek knížky, bylo by to úplně dokonalé.

*Jak to ostatně v tomto oboru společenských věd chodí. Jinak vám proměny mezinárodního řádu popíší různí teoretici mezinárodních vztahů (realismus x liberalismus x...), odborníci zaměření na mezinárodní obchod, strategická studia či vojenství nebo geopolitici.

4 19.07.2023

Čekal jsem spoustu zajímavých historek a dostal velmi dobrou motivaci k tomu se zase něco přiučit ohledně první pomoci. A i na ty historky došlo...

Téma je zábavně a poutavě podáno, jednotlivé typy případů, se kterými se záchranáři setkávají, doplňují jak příklady z praxe (a to i skrze rozhovory s konkrétními odborníky), tak zjednodušené rady pro čtenáře. Jen škoda, že neexistuje (nebo jsem jen špatně hledal?) nějaký shrnující leták, který by si zájemce vytiskl a přidal do peněženky. Když už si s tím autor dal takovou práci, je rada ohledně opakovaného čtení (či poslouchání v audioverzi) logická. V panice či stresové situaci je ale lepší jasný návod, než spoleh na vlastní nedobrou paměť. Nejlepší radou tak proto stejně zůstává nainstalování aplikace Záchranka, kde krom jiných výhod některé interaktivní návody jsou (Vít Samek má ale v knize schopnost věci zestručnit a zdůraznit tak, jak textaři v aplikaci ne).

3 19.07.2023