puczmeloun komentáře u knih

Malého posluchače moc potěšilo, že je ještě další – bonusový – díl. Znova parádní ilustrace, tentokrát žádné textové dvojstrany (a ty dvě "speciální" stránky jsou vlastně vtipné), nové postavy, vtípky a žertíky. Jen je to takový pohodový klidný díl, tajemnosti a atmosféry prvního a akčnosti dvou dalších to nedosahuje. Jakoby teď první vznikaly obrázky a až pak text... Ale pobavilo a určitě se ke všem Čendům zase brzy vrátíme.

...a zas ten Tarzan. To už je blázinec. :D

Masakr. Brutální léčba šokem. Těžce stravitelný mix* cestopisu, osobních zamyšlení, fantasmagorických snových sekvencí i střípků ze života autora, odporných činů kolonizátorů, cestovatelů či diktátorů a k tomu kritické čtení (ne)relevantní literatury z pohledu postkolonialismu. Fascinující.

Obsah je ve všem shrnutém a vybraném velmi hutný a zajímavý, nutí k zamyšlení, přemítání, hledání dalších informací. Zpracování je diskutabilní. Ale forma, ta je strašná a pro mě odrazující. Kdyby se to alespoň více drželo v úvodu vytvořeného rámování (ne)cestopisu po historii koloniálních zvěrstev. Zůstalo to ale někde na půli cesty...

Ne, že by každá z částí neměla něco do sebe. Některé historické události i fakta jsem znal, ale spousta dalších mi zůstala skryta. Zaujala mě především výprava na záchranu Emina paši, silná káva jsou také Darwinovy zápisky o genocidě původních obyvatel Jižní Ameriky (Cesta kolem světa), nebo shrnutí osudu Tasmánců. To vše je rozhodně více než hutné číst dohromady a v kontextu.

Jenže, každá ze složek není podrobná a míchá se to "každý s každým". Mě to pak nutně vedlo k dalšímu studiu a zjištění, že jedna věc je snaha o kontext, druhá je ale nedotažené zjednodušení. Rozumím, o co autorovi šlo, ale na mě to nefunguje. Jestli něco v literatuře opravdu nemám rád, tak klišé "píšu o tom, že píšu." A pak to, když se zjednodušuje historie s konkrétním cílem. I kdyby byl tisíckrát správný.

...a taky jde bohužel o další z knih (formou i obsahem), které čtou již přesvědčení lidé. Naopak ti, kteří by ji číst měli, si k ní asi nikdy cestu nenajdou.

CITACE: "Těžko se vyhnout řečem o neutuchajícím vyhlazování celých národů, jímž se vyznačovalo celé 19. století. To my jsme myšlenku na něj potlačili. To my si ho nechceme připomínat. Přáli bychom si, aby genocida začala a taky skončila s nacismem. A byl by klid. (...) Vzduch, který Adolf Hitler i všichni lidé na Západě v době jeho dětství dýchali, byl prosycen přesvědčením, že imperialismus je biologicky nezbytný proces, který dle zákonů přírody nevyhnutelně vede k zániku podřadných ras. A v době, kdy Hitler tuto tezi nanejvýš svérázně aplikoval v praxi, už měla na svědomí miliony a miliony lidských životů."

OFF TOPIC 1) Souběžně s knihou jsem také sledoval seriál Život na naší planetě, kde je zmínka o rodu Lystrosaurus. Ten díky svému "oportunismu" tvořil po určitou dobu 95 % všech suchozemských obratlovců. Je to jediný případ, kdy na Zemi v takové míře dominoval jediný druh nebo rod suchozemského živočicha. Oni sami pak později vyhynuli "na úkor" známějších dinosaurů. No a tento přístup myšlení o přirozeném střídání druhů byl v Darwinově době dle této knihy uplatňován i na konání člověka a jeho ovlivňování biodiverzity (mj. Charless Lyell), pokud ne rovnou na rasy lidí ("krvaví necivilizovaní divoši" apod.). Každý živočich, který se natolik rozšířil, počty dalších druhů snižoval (nebo rovnou vyhubil). Lidstvu tedy z mého pohledu zaslouží bod alespoň "za snahu", že si to konečně začíná uvědomovat. A oproti 19. století se "na tom maká". Teď by to chtělo ještě lidstvo převést podobně od mezinárodního realismu k liberalismu (války, mezinárodní organizace atd.).

OFF TOPIC 2) Při čtení jsem narazil na tuto citaci: "Na území dnešních Spojených států žilo zhruba pět milionů původních Američanů. Počátkem devatenáctého století jich zbývalo půl milionu. V roce 1891, kdy proběhla bitva u Wounded Knee, poslední velký masakr amerických indiánů, spadly počty domorodých obyvatel na absolutní dno: čtvrt milionu neboli pět procent původního stavu." A pořád mi hlavou vrtalo, že už jsem něco takového o Severní Americe někdy četl. A ano... "Dnes se odhaduje, že Severní Amerika přišla během krátké doby o 34 ze 47 rodů velkých savců a Jižní Amerika jich ztratila 50 z původních 60. Zmizely šavlozubé kočky, které tu nerušeně lovily po 30 milionů let, a stejný osud potkal i gigantické pozemní lenochody, původní americké koně, velbloudy, velké hlodavce i mamuty. (...) nejčerstvější výkaly a nejmladší kosti pocházejí z doby, kdy Ameriku zaplavili lidé, tedy z doby 12 000 až 9 000 př. n. l. Jen na karibských ostrovech, zejména na Kubě a Hispaniole, se našly výměšky pozemních lenochodů z období okolo 5000 př. n. l., tedy také z doby, kdy se přes Karibské moře přeplavili první lidé a tyto dva velké ostrovy osídlili." (viz Sapiens: Stručné dějiny lidstva)

* Psáno předtím, než jsem si přečetl popisek na zadní straně, který něco podobného – jen v pozitivním zabarvení – píše taky. Čekal jsem totiž po osobním doporučení něco trochu jiného. Soudržnějšího.

1 27.02.2024

Na mě to prostě funguje. Při čtení pidižvíkovi sice musím hojně improvizovat*, vysvětlovat a doplňovat, ale kresba Pavla Čecha a jeho schopnost mě v pár větách zatáhnout do dobrodružství s parádní atmosférou je velmi silná. Oproti předchozímu dílu navíc máme ukončené dějové linky včetně silného pozitivního závěru. I když to tedy bylo drama až do poslední stránky!

*Je to sice kniha pro děti, ale taky není... Čtení před spaním je tak trošičku výzva, ne že by mě to však nebavilo. Hned na začátku "hulíme" psychotropní houbičky, zdá se mi, že ještě přibylo textu, vyhnout se vysvětlení Tarzana teď už fakt nejde, protože se už potřetí stává důležitou součástí děje (pořád si nemyslím, že to sedí do cílové skupiny) a 2. se 3. dílem jsou v podstatě přímo navazující části jedné knihy, což vysvětluje některé dřívější "nejasnosti" a "nedostatky".

1 25.02.2024

Jedna z těch knížek, kde kdybych počítal každé přečtení, mám díky zájmu pidižvíka roční výzvu na počet přečtených knih rovnou hotovou... Dopravní prostředky jsou dostatečně různorodé a ilustrace velmi povedené (a i hezky porovnávají více druhů stejného prostředku), aby to i nejmenšího čtenáře udrželo v pozornosti. Od lodí přes nejrůznější automobily a vlaky po letadla i raketoplán. Potud skvělé a moc nás to baví.

Horší hodnocení (přesto silnější 3*) pak míří za neujasněnou koncepcí knihy (nebo nejasné zaměření na mladou či dospělou cílovou skupinu), kdy se mísí texty populární s částmi technickými a zároveň stránky zaměřené na samotné dopravní prostředky s kapitolami spíše o událostech, které nějak pohnuly světem. Např. hned u dvou motorek jde v jednom případě spíše o člověka, než jeho prostředek, a v tom druhém o film pro pamětníky, jen s letmou zmínkou o značce. To by nemuselo vadit, ale celé to má být pro čtenáře od 9 let a onen mix všech zmíněných částí není úplně vyrovnaný. Umím si to představit třeba tak, že by u každého z prostředků byla jedna půlka o "stroji" a druhá o "příběhu". Pak by si každý přišel na své...

1 23.02.2024

Druhé čtení, tentokrát s pidižvíkem. Je to stále krásné, malba Pavla Čecha je prostě něco, co si člověk nemůže nezamilovat. Malí "testeři" jsou ale nároční, takže oproti prvnímu dílu jsme našli pár zhoršení...

Je velká škoda, že kniha není podobně uzavřená, ale s nabídkou dalšího dobrodružství, jako v předchozím Čendovi. Před usnutím to vzbudilo spoustu otázek vedoucích spíše k oživení aktivity, než k uklidnění.
Děj druhého dobrodružství je hodně rozkouskovaný, dost se toho nakousne, ale nakonec to eskaluje v nesouvisející inverzní deus ex machina, které přinese naopak další problémy. Tohle větvení příběhu pak vede i k několika čistě textovým dvoustránkám. Střevlíci paráda, ale proč, když se avizuje ňomura, je tam zmíněna jen tak malinko? Stejně tak pýchavka, která se zase o knihu posunula...
Ano, láska Pavla Čecha k některým literárním klasikám je pochopitelná (Rychlé šípy apod.), věnovat však tolik prostoru už v druhé knize Tarzanovi sice pobaví čtenáře dospělého, v obrázkové knize pro mladší čtenáře to ale spíš mate. Dříve jsem to při čtení improvizačně nahrazoval tématy blízkými mladého nečtenáře, teď už to ale množstvím a ilustracemi šlo těžko.

...na třetí a čtvrtý díl se ale samozřejmě moc těšíme. :)

2 22.02.2024

Netradiční kouzelné čtení – tentokrát nejde o pasivní příjem informací, ale čtenář se stává aktivním hráčem na výpravě za pokladem. Používají se prvky "únikových her", máme více možností a postavy tak mohou říkat na stejném místě různé věci, dojde na hádanky, odemykají se stránky a na konci přijde i překvapení spojené s nalezeným pokladem. Má to dobrou hudbu i nápad, bavilo nás to tak i jako dospělé.

Jen bych tomu vytkl jednu věc. Je to skoro jako používat "kanon na vrabce". Technicky je to vymazlené, opravdu to funguje. Na samotném konci ale nakonec jde jen o tři slova, kdy jedno má tolik nápověd, že nejde neuhodnout, to druhé je složitější, hlavně gramaticky... a to třetí dostaneme úplně zadarmo. Přitom třeba vybrat správnou postavu není nijak jednoduché a nápovědy se skrývají ve velkém množství "balastu". Umím si představit, že kdyby autorský tým se vším know-how kouzelného čtení oslovil třeba brněnskou Cryptomanii na betatest a dopilování oné herní části, bylo by to na pět hvězd.

Každopádně povedená tematická atmosférická jednohubka. Potěšila.

1 13.02.2024

Je to velmi dobře napsané, plné hlášek*, originálních nápadů, odkazů, které ani nemůžu bez znalosti světových mytologií a/nebo amerického místopisu dostatečně pobrat (googlil a koukal jsem na různá youtube videa jako o život), někdy strašně syrové a drsné, někdy zase příjemně milé a domácké. Střídají se různé styly vyprávění, proplétají se příběhy, historie, sny, představy...

První čtení jsem si před mnoha lety neužil, ale teď mě každá stránka opravdu bavila. Možná je nutné trochu dorůst, nechat knihu plynout svým tempem (resp. dát ji dostatek času a pozornosti), vracet se k nepochopitelným kapitolám, které dávají smysl až zpětně, nebo knihu ocenit ve srovnání s klasickou beletrií, nevím... Určitě ale vím, že toto je přesně taková ta kniha, kterou je nutné si přečíst podruhé se znalostí zápletky a sledovat po pratchettovsku v textu ukryté nápovědy (proto tak miluju společné dílo obou autorů - Dobrá znamení).

Jediné, co mě trochu mrzí (ve výsledku ona chybějící hvězdička) je samotný svět, ve kterém se příběh odehrává. Závěrečné rozpletení některé otázky vysvětlí, množství dalších věcí je ale skryto ve snech a božských záměrech, které možná i záměrně moc nedrží dohromady. Radši se proto neptat na otázky proč a jak, protože někdy jsou sice odpovědi velmi dobře vymyšlené, ale někdy jen uzpůsobené příběhu nebo konkrétní scéně. Což při čtení jednotlivých scén nevadí, ty jsou vypilované, ale v celkovém pohledu je to všechno jakési rozmazané. Je to ale jen drobnost - stačí knize dostatečně věřit a ona vaši víru určitě ocení :) Vždyť pro mnohé z nás jsou naše knihovny takovými malými oltáři, na který uctíváme imaginaci, schopnost vyprávět nebo přesvědčit o nemožném. A Neil Gaiman je v tomto ohledu mistr příběhů...

PS: Byla autorova inspirace i v knihách Malí bohové a To, nebo je to jen souhra náhod?
PSS: Na to, že jde o rozšířené vydání, mě několikrát nemile překvapil překlad - např. preservatives nejsou jen prezervativy a Želvy Ninja nejsou jen pro teenagery :)

* Víte, jak říká havran hlavnímu městu Egypta? Krá-hira :)

Žánr alternativní reality propojené s detektivně zabarveným příběhem mám moc rád* a některé z děl tohoto subžánru jsou mezi mými nejoblíbenějšími knihami. Z toho ale pro Sudetenland vyplývají nejen plusy (že jdu do čtení s nadšením), ale také mínusy (že mám s čím srovnávat).

Pozitivně se proto u Sudetenlandu dívám na snahu vymyslet neotřelou** alternativní realitu v literárně pozapomenutém drsném kousku naší země obydlenou známými (reálnými) jmény a uvozovanou různorodou směsí citací všeho druhu, které dodávají celému textu pěknou hloubku. A to vše dohromady dává čtenáři pocit jisté míry uvěřitelnosti.

Taky mě na textu baví ta "českost" – hospodská politika, nehorázná zahulenost i všudypřítomnost cigaretového dýmu v 90. letech a trochu té kotletovštiny ve vztahu k ženám. Stejně tak tehdejší (nejen) rasové spory, proměny po sametové revoluci i znovu se objevující dlouho potlačované křivdy...

Naopak mě mrzí, že pokud jde o detektivní část, drží se zápletka velmi při zemi (viz "osudové otázky" u dalších níže* zmíněných knih žánru) a nikdy se od ní neodlepí výš, než drobnými náznaky. Alternativní realita je tak nakonec jen "katalizátorem", který by ale šel nahradit i jinak. Když pak ve výsledku nejde o nic zásadního (z pohledu "státu" a "politiky", pro jednotlivce to zásadní samozřejmě je), nefunguje pro mě příběh ani jako whodunit detektivka. Vysvětlení nejde moc dobře odhadnout dopředu a na závěr ho celé skoro mimochodem dostaneme na zlatém talíři. Zároveň, zábavnost knihy a jejího děje je na úkor uvěřitelnosti chování např. policie nebo hlavních postav. To ale beru jako součást autorova přístupu ke psaní.

Posloucháno jako audiokniha, což mohu vzhledem k uvolněnosti příběhu jen doporučit. Odpočinková alternativní detektivka plná kouře a akce. Zvláštní spojení, ale pobavilo...

* Otčina, Muž z vysokého zámku, Židovský policejní klub nebo Plán N.
** A literárně i čtivostí o řád povedenější než nedávný "alternativní" Listopád.

6 24.01.2024

Komiks napsaný přímo na míru fanouškům Star Wars. Důležité a oblíbené postavy, vesmírné lodě, létající (a kráčející) stroje, světelné meče, souboje... První část je tak krásně nakreslená, že spousty stránek by si člověk i zarámoval a někde vyvěsil. Veškerá akce je rychlá, přehledná, děj se zajímavě proměňuje a prolíná. Čtení je tak jedna báseň. Ve druhé polovině už sice tempo trochu zpomalí a řeší se i jiné, než intergalaktické problémy (tedy než Impérium vs. rebelové), ale přesto je i ta velmi povedená. Jen jedna věc mě sem tam trochu mátla - já mám sice Star Wars opravdu rád, ale nepamatuji si všechny vedlejší postavy a mimo filmů jsem toho ze "světa síly" moc neviděl. V komiksu se ale objevují i takové postavy, které jdou vygooglit, ale jinak o nich nic nevím. Konkrétním příkladem je lovec lidí z druhé poloviny (vs. známý Boba Fett z první poloviny a jeho povedená celostránková ilustrace). A některé věci člověk pochytí až při současném čtení souběžně vycházejícího komiksu "Vader - Stíny a tajemství", což není úplně ideální.

1 24.01.2024

Je to krásně nakreslené a při čtení jsem měl opravdovou radost si stránky, panely i detaily prohlížet. Užíval jsem si nové planety, lodě i využití starých známých lokací, ras a postav. Bohužel oproti předchozímu dvou-dílu "Skywalker útočí - Zúčtování na Pašeráckém měsíci" ubývá srozumitelnosti a lineárnosti příběhu a naopak přibývá odkazů na už velmi rozsáhlý vesmír Star Wars. Tedy pokud zná člověk jen filmy, může ho překvapit, že některé - a to i velmi významné celoplanetární - události už se staly dříve "někde jinde" a autor komiksu počítá s tím, že to víte. A jde o velmi proměnlivou směs od kreslených (dětských) seriálů i některé z knih, stejně jako důležité akce i drobné detaily (planetární genocida, skupina bojových droidů nebo postava). Může se tak stát, že příběh nějak začne, pokračuje odkazem na předchozí komiks Skywalker útočí, přeskočí tam zmíněnou událost, pokračuje na jiném místě a odkáže na jinou dříve vydanou knihu nebo seriál. A pak zase pokračuje jinde a jinak. Toto "přeskakování" se pak výrazně zmenší ve druhé části věnované Stínům a tajemstvím, které je příběhově mnohem povedenější, i tam se ale na sebe vrší další množství nových planet, jejich měsíců a všelikerých jmen. Otevřený internetový prohlížeč (díky moc autorům Wookieepedia) nebo podrobná znalost vesmíru Star Wars je tady rozhodně nutná. Je to tak krásně zpracovaný komiks pro čtení, ale někdy nesmyslný na pochopení. Přesto díky kresbě je velká radost ho číst a k některým stránkám se i opakovaně vracet.

PS: Spojení R2-D2 a C-3PO s vražedným virem z červenotrpaslíkovského dílu Karanténa je k popukání a moc mě bavil :)
"RIMMER: Pan Filuta se teď moc zlobí. Neměli jste mu utéct. Co s nimi teď uděláme, pane Filuto?
PAN FILUTA špitá něco RIMMEROVI do ucha.
RIMMER: Ale to by asi nešlo! Kdo by to pak uklízel?"
(A teď si tuhle výměnu představte mezi dvěma droidy.)

3 24.01.2024

Vader sestřelen
Setkání dvou týmů a jejich protipólů. Doslova - robot proti robotovi, Wookiee proti Wookieemu. Oproti předcházejícím dvěma knihám (Skywalker útočí a Stíny a tajemství) je děj jednoduchý, akční, nepřekvapivý a není nutné googlit reálie světa Star Wars. Jde o čistou akci, kde napřed stojí "akční antihrdina" Darth Vader sám proti loďstvu i armádě a následně všichni zapojení hrdinové porůznu bojují. Vše se odehrává na tajemné planetě, která má zajímavou minulost, o ní se ale bohužel v mlhách války nic pořádného nedozvíme.
Zajímavým atributem komiksu je střídající se kresba ve dvou docela odlišných stylech, kdy osobně dávám přednost oné umělečtější "bílé částí" Mika Deodata.

V utajení
Krátké doplnění chybějícího děje pro lepší pochopení závěrečné části knížky. Takový krátký komiksový Rogue One - stylem, nikoli příběhem, ten směřuje jinam - kde si užijeme i pořádného temného galaktického Machiavellismu.

Věznice povstalců
Bohužel o řád horší i méně přehledný grafický styl a velmi jednoduchý děj, který na předchozí sešity tedy moc nenavazuje. Moc mi nesedí ani jeho nikam nevedoucí pointa.

2 24.01.2024

Nemá to ten šmrnc, připadá mi to celé jako zakončení z nutnosti...

První část věnovaná Válce na Shu-Torunu si zvolila dobře zajímavé prostředí sopečné planety rudných baronů, hezky si hraje s kulturou, specializovanými stroji (velkými podzemními "válečnými" vrtáky či lávovými křižníky), ale nebýt Darth Vadera, bylo by to klasické zaměnitelné fantasy ve vesmírných kulisách (zrada, dvorské chování, občanská válka, výměna krále, mocné impérium...).

Konec her je pak zakončení celé série, ale mimo dokončení přerodu Darth Vadera (velmi důležité propojení epizod IV a V) a originalitu "vesmírné velrybí flotily" (je to někde vysvětleno?) se asi brzy vypaří z mysli. Bylo to takové nemastné neslané...

Obě části paradoxně výrazně oživuje hláškování dvojice "vražedných" droidů – Nuláka a BT-1 – a to i když je v některých momentech docela na sílu.

2 24.01.2024

Detektivní jednohubka a zároveň velmi oddechový kousek. Zapadlý kout venkova plný drben... ehm, dam ve věku, lží, různých vzájemných antipatií a tajemství, zločinů i vztahů všeho druhu. Na krátký rozsah je to tolik zaplněno motivy, že skoro nemá smysl s hlavními postavami zjišťovat, kdo je vrah. Vše, i malé detaily ne/související s hlavním případem, se nakonec vyřeší, ale hlavu má člověk jako balon. Nabízeno je tolik různých možností a odboček...

...posloucháno jako audiokniha, kdy se právě sem, na zastrčený kousek Anglie, nadsazený divadelní tón zvolený interpretem Otakarem Brouskem ml. velmi hodí.

1 26.12.2023

(SPOILER) Začátek originální, venkovsko-hornická část vesmíru, nějaké ty tajemné schopnosti, dramatické události, neodkryté záhady postupně se deroucí na povrch. Jenže to, jak jsem brzy zjistil, byl jen začátek "na zmatení"...

...kniha totiž brzy přechází v až neuvěřitelně neskrytou vesmírnou fanfikci Harryho Pottera*. A není to jen tak nějaká inspirace**, kopíruje se hlavní zápletka***, chování některých postav (lekvary vs. bezpečnost), (nespravedlivý) bodovací systém, máme tady variaci na Famfrpál, létání, Zapovězený les, admirála Brumbála i zmijozelskou skupinku se slizkým hlavním protagonistou atd. atp. Autor do toho všeho přihazuje vlastní invenci, ale musím souhlasit s dalšími čtenáři, že ta přílišná inspirace je rušivá. Přitom právě bludný asteroid, úvodní část i některé další nápady mě bavily. Stejně tak oceňuji krásné ilustrace. Část závěrečných odhalení i přetrvávajících otázek ve mě navíc stále udržuje jisté napětí, ale bojím se, abych se s druhým dílem nevrátil do Písečníků a Tajemné komety.

...a zatímco ten přehnaný pesimismus a neustávající smůla je v knize Já, Finis pochopitelná, tady mi také ve čtení nepomáhala. Vlastně skoro vše se nedařilo a nepovedlo až na závěrečné deus ex machina.

* A některá zamyšlení o společenském řádu jako by přímo vypadla ze Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti.
** Ostatně to přiznává i sám autor: "Zpětně mě ta výrazná inspirace mrzí. Ale chtěl jsem napsat co nejlepší příběh, a pokud jsem nepřišel na nic lepšího, použil jsem už fungující schéma."
*** Pro nás, co jsme Kámen mudrců četli, viděli a slyšeli tisíckrát, byl tak hlavní zvrat bohužel až příliš brzy jasný...

Má to spousty "ale"... Jenže, na konci je to pekelně silné. Porovnávání vzpomínek, co vše jsme za 11 knížek zažili... Člověk už nemůže přestat ve čtení a snění. Hmatatelná radost (nejen lidská) ze života, dobro a zlo ve velmi promíchané roli, svět s podivným biteismem, kde je ale vše od základů propojené...

...ale chtěl bych víc. Objevit celý ten svět. Zjistit, jaké to má obecné zákonitosti. Jestli opravdu všechna zjištění, pochytaná v 11 knihách z různých stran, dohromady mohou mít jen jednu intepretaci (na otázky, co/kdo byla Šiva a proč existuje/ovala, nabízí autor očividně hned několik odpovědí). Přitom je poslední kniha velkou rekapitulací, kde se některé věci dozvídáme opakovaně, některé věci i tak zůstávají zastřené (a místo by na ně bylo). A to nejen nedořečeným, ale také neukázaným. Kresba je to poetická, ale spoustu detailů zastírá nejistotou, neostrostí. Teorií mi hlavou víří spousta, jsem zvědav, zda se k Dívce ze země Venku ještě někdy vrátím. Byla to ale krásně snová zkušenost...

1 06.12.2023

Dívka ze země Venku: Prequel. Jak to vlastně bylo úplně na začátku, před první knihou. Pěkně se to zamotává, až k samým základům logiky příběhu celé série, děj se tím trochu zpomaluje. Vzpomínáme, dumáme, odhalujeme...

1 06.12.2023

No ale tak, proč bylo potřeba na toto čekat tak dlouho? Paráda. To, co u prvních knížek vypadalo jako klasické "pozemské" fantasy, se postupně prokousalo k vlastnímu světu. Byl bych docela rád nahlédl i za hranice "mapy". Jak daleko to má autor promyšlené... A zároveň i první pokus o ukončení.

2 06.12.2023

V rámci série nadprůměr. Hned tři velmi zajímavé události, konečně se děje něco "hlubšího", jde opravdu do tuhého, mění se místa, emocemi je to naplněné k prasknutí, ostatně tentokrát jde o obě hlavní postavy velmi "osudově" a viditelně "nezvratně". Bude skvělé, pokud autor udrží tempo i ve zbývajících třech dílech...

3 04.12.2023

Dějově žádný výrazný posun, ale nejakčnější díl za dlouhou dobu. A koukám, místo toho, aby se nám to celé skládalo, se to (včetně hlavních postav), začíná postupně rozpadat. Nu to jsem tedy zvědavý, kam budeme dál pokračovat...

01.12.2023

Jako první jsem viděl film na námět tohoto komiksu. A i když je to už hodně let, zůstává mi v paměti jako skvělý a zajímavý kousek, na který se zase rád podívám. Když jsem teď nedávno viděl video-recenzi právě o originálních Watchmenech a jejich ději, rozhodl jsem se si knížku půjčit. A opravdu se mi to líbilo...

Bavilo mě především hledání skrytých odkazů – třeba hned v první kapitole to, kdo je jedna z hlavních postav. A takových věcí je v knize mnohem víc. Zajímavá je i samotná skladba komiksu, kdy se prolínají všechny možné (i ne)dějové linky, styly vyprávění (i ty klasické nekomiksové) atd. Na pátou hvězdičku mi chybí jen jedna věc – nejsem komiksový žrout, takže si holt všeho nevšimnu a ona v popiscích opakovaná "dekonstrukce komiksového žánru" jde trochu mimo mě. Je to tedy určitě skvělé dílo, temné, jiné a pro mě velmi čtivé, ale nemám tam onen WOW efekt, který musí nutně působit spíše na ty, kteří za sebou mají desítky a stovky superhrdinských komiksů. (I když rozbití těch klasických vyprávěcích stylů jsem samozřejmě v komiksu kvitoval i já – především ve spojitosti s činy a slovy hlavního "padoucha".)

To, co mi při čtení trochu vadilo, bylo překvapivě převedení do české verze. A nešlo o překlad, ale o kolorování. Když jsem se třeba díval na americkou verzi, je tam vidět velký rozdíl. A ta, co jsem měl v ruce já, byla někdy až divně rozlitá, nedokonalá, vybledlá a neostrá. A to proti originálu prostě nevypadá tak dobře.

5 28.11.2023