puczmeloun komentáře u knih

Vkročení do příběhu je skvělé. Atmosféra, alternativní fantasy realita, akce, drsnější humor... Piknik u cesty říznutý Zaklínačem (co mají Poláci s těmi konjunkcemi světů?), přitom nejde o nějakou kopírku, ale sebevědomý svět podivuhodných enkláv v centrech měst obývaných monstry. Země, kde funguje alchymie a magie (i zde jako bych viděl zaklínače a jejich znamení). To vše doplněné obdobím ruské nadvlády Polska na začátku 20. století, což je historický pohled v Česku málo dostupný. Natož v knize tohoto žánru.

Jenže... Postupně se začne ukazovat, že úvodní kapitoly jsou oproti zbytku knihy nadprůměrné. Atmosféry ubývá, děj skáče, větví se, šmodrchá a snaží se o intriky, ale moc mu to nejde. Jako by primární měly být samostatné (akční nebo pseudohistorické) scény nebo motivy, jejich logické a plynulé propojení (včetně některých motivací) a celkový děj z toho vychází až jako sekundární, cíl autora je jinde. Vše pak narazí v závěru, kdy kniha nemá vlastní uspokojivý konec, což je nešvar, který u knižních sérií fakt nemám rád. Ani mě to pak nemotivuje k pokračování.

6 14.07.2023

Bezčasí střídajících se roků, atmosféra všeobecného úpadku bez výrazných orientačních bodů. Pěna dní, která se postupně slévá v řeku rozkladu. Celostátní politika je od začátku dávkována jen velmi málo mezi příběhy lidí, které jsou hlavním obsahem knihy. Členové gangů, místní obyvatelé, opozice, doktor, pralesní vládce. Vše pod všudypřítomnýma očima galaktického vládce (dnes už Superkníra).

V knize je spousta detailů, které pro mě byly nové, i rozvedení a doplnění o Venezuele už známých informací. V hlavě mi utkvěly především zarůstající pilíře nedostavěné železnice, rozpadající se metro, do kterého teče, zbytečně drahé otáčení koně na vlajce (doleva samozřejmě), postihy voličů v referendu proti Chávezovi přímo na základě jmenných seznamů, společenská vrstva tzv. Los enchufados přisátá na nejvyšší vrstvy státu, inflace 10 000 000 procent, z Kuby "vypůjčená" (nejen) tajná policie...

Na druhou stranu knize ubírá body zdánlivě (?) nedořešený rámec. Třeba když se najednou ve 2/3 knihy objeví deníkové zápisky, které byly použity v samotném úvodu. A když se po všech těch lidských příbězích začíná řešit velká politika. Zmíní se tady volby, tu převrat, támhle referendum, ale jako bych už měl něco znát a vědět. Jako by to celé vycházelo z dřívějších novinových článků, které tehdy nevznikaly tak, aby na sebe vždy navazovaly.

...a pak to taky bylo tíživé čtení. Jako příběhy z totalitní Číny, Sovětského svazu, KLDR... Vždy mi na mysl jde, jak moc váš život ovlivní "jen" to, kde se narodíte a koho "dostanete" jako vládce. A zda má zrovna vaše země zdroje pro korupci (ropa ve Venezuele či Angole), nebo je strategicky důležitá pro nějakou světovou velmoc (KLDR, Sýrie)*. A neuděláte nic. Statisíce lidí, klidně miliony, nezmění nic. A nezbývá jiná cesta než exil...

*A jak dokáže udržení totality pomoci světová pandemie, stačí jen být označen za biologického teroristu a jste ve vězení.

2 07.07.2023

Krásně se to čte/poslouchá, děj plyne, postavy se střídají, objevuje se velké množství vtipných i hlubokých scének*, zásadních myšlenek a pak je najednou konec. A to konec dobrý, plný zajímavých zakončení a propojení. Oproti jiným zeměplochám jsem tady ale nedostal nějakou šťavnatou krizi. Něco nosnějšího než oslavu životnosti hudby (doprovázenou vší tou součástí tehdejší popkultury), co by všechny ty jednotlivé stránky (samy o sobě skvělé) ještě lépe propojilo. Možná je to ale jen tím, že do tohoto tématu nejsem tak zažraný. Hudbu mám rád, ale jako umění, nikoli ve smyslu showbyznysu - ve všech těch jménech a očividných narážkách se bohužel nevyznám (a že je tam toho samozřejmě spousta, hledejte na známém webu L-space). Pro mě tak jde o slabší Pratchettův kousek (ve srovnání s nezeměplošskými knížkami je ale stále velmi dobrá). A samozřejmě, ta hlavní pointa se "začátkem" a odkazující na jednu ze základních fyzikálních teorií je parádní, to zase jo.

...v audioverzi je to vše samozřejmě doplněné také skvěle padnoucím přednesem (nejen zeměplošského :) herce Jana Vondráčka a hudebními předěly na míru. Tak to má být :)

A mimochodem, jsem jediný, kdo Challamados doteď četl jako "Čalamados"? V originále jde o Llamedos, takže by mě zajímal názor pana Kantůrka i to, zda byla nad tématem při audioknižní adaptaci vedena nějaká debata.

* Speciálně narážím na stand-upy komické dvojky seržant Tračník a Noby Nóblhóch, kteří se vždy objeví, nadhodí nějakou "velmi důležitou" otázku a zase nenápadně zmizí...

3 07.07.2023

Pangalaktické problémy, několik ras mimozemšťanů, různorodé technologie, odboj, hrdinství... Přitom civilní, uvěřitelné, lidské. Jde o kluky, žádné supermany nebo Dušíny. Dobrodružství temné, někdy pravda opakovaným pojmenováním bezvýchodnosti situace až útrpné, ale nepřehánějící a nepřehrávající. Už jen samotný začátek knihy nás vrhá do jasně dané situace, která je pro lidstvo dlouhodobou velkou katastrofou, přitom i v ní si někteří dokáží najít své místo na slunci.

Kniha je sice určena pro mladší čtenáře (resp. posluchače), svými zvraty ale dokáže bavit i ty starší. Osobně se mi líbil ten poslední, osudově-vesmírný, který svou velikostí a historičností dosahuje úrovně myšlenky Temného lesa (Liou Cch'-Sin) - ostatně autor nad nosnými tématy dle svých slov očividně hluboce přemýšlel, o doplňující video si mu můžete e-mailem napsat. Krásně tak vše zapadlo na své místo a i dumavému/šťouravému čtenáři je umožněno přejít některé dřívější dějové nesrovnalosti/otázky s uspokojením.

Co naopak knize trochu ubírá, je děj úplně závěrečných stránek. Kdyby se místo něj hlavní postava probudila ze sna a předcházející dění by bylo jen noční můrou, rozdíl bychom prakticky nepoznali. Můžeme jen doufat, že vše opravdu proběhlo jak mělo a "vesmírné horory" se jednou nevrátí s ještě větší intenzitou. Nemluvě o všech těch dalších mimozemšťanských rasách, na které se při "nápravě" (asi?) nehledělo.

Druhou výtku bych měl k autorově popisu cizích míst. Vzhledem k tomu, že se čtenář jako pozemšťan (logicky) nemá čeho chytit, je orientace dosti obtížná (o to víc v audioverzi). A pokud zrovna nepomáhají ani obrázky, je zmatení dokonalé. Pokud tedy nebylo vyvolání těchto znejisťujících a desorientačních pocitů opakovaně autorovým cílem.

Během poslechu jsme také zjistili, že bez fyzického výtisku není zážitek plný. Ilustrace jsou totiž skvělé, atmosférické a text organicky doplňují. Všem posluchačům doporučuji všemi deseti. Hlas Jana Vondráčka knize dává nový rozměr, obrázky vše dělají ještě o řád reálnější.

6 05.07.2023

Ano, přiznávám, že jsem se do knihy pustil s tím, že se mi docela líbil stařík. Tato kniha je ale - dle mého názoru - snaha o jeho nápodobu, avšak nepovedená. Děj mnohokrát skončí a pak se zase rozeběhne, oproti staříkovi nebylo mnoho míst kde bych se smál a tlačení na pilu v otázce politiky (jak švédské tak mezinárodní) bylo až moc silné, zvláště, když ani není jasné, co vše je ještě autorova nadsázka a co už je výmysl. Škoda, Jonassona si už tak asi nikdy neotevřu...

6 23.06.2023

Spíš 3,5 hvězdičky :)

No co u téhle knížky říct. Čte se hezky, sem tam pobaví, nenudí, přináší oddech mysli, ale není v ní nic, co by jakkoli překvapilo, či zásadně zůstalo v mysli. Pro studenta mezinárodních vztahů je samozřejmě príma vidět takto lidské setkání s některými důležitými představiteli a kouknout na to, jak Stařík, co ještě nebyl Staříkem, ovlivnil toliko důležitých věcí. Ve výsledku je to ale příliš přímé a "nehravé". Proto mě i více bavila současná linie, která v sobě skrývala i jistá překvapení.

Ve výsledku je to ale taková "milá" knížka. Ani víc, či míň...

7 23.06.2023

Normálně detektivky a thrillery (mimo sci-fi a alt. realitu) nečtu a tato kniha se mi do rukou dostala vlastně náhodou, kvůli mému koníčku - geocachingu. A tak snad můžu jen dodat známou větu: "Don't Mess With a Geocacher - They Know the Best Places to Hide a Body."

I pro mé oblíbené téma by tak byla kniha zajímavá. Jasně, člověk se někdy popadal za hlavu, proč hlavní postavy jednají, tak jak jednají (nebo v některých případech spíš nejednají), něco bylo až zbytečně protahované a párkrát jsem si všiml jistých blbůstek, ale výsledek byl velmi čtivý. Poslední čtvrtinu jsem dokonce přečetl na posezení skoro bez dechu. Kdo a proč jsem odhalil o chvíli dříve než hlavní hrdinka, ale teorií jsem měl během čtení samozřejmě více. I proto čtení bavilo :)

4 23.06.2023

Tři hvězdičky jako u prvního dílu, ale o dost slabší. Krve (a mnoha dalších nejen tělesných tekutin) je tu o dost víc, stejně jako soubojů, kvalitního černého humoru je ale méně (ten byl hlavním plusem prvního dílu), stejně jako logiky a napětí (to velké množství různých deus ex machina bylo překvapivé i na mě...). Je to prostě čistokrevná dopředu jasně směřující bojovka, kde se jako by mimochodem odhalují velká tajemství a důležité změny (třeba uzdravení "jedné z hlavních postav" je zmíněno jen tak mimochodem, přitom to v první půli znamená docela důležitou věc...) můžou mezi množstvím autorových/hrdinových vnitřních monologů (tedy dialogů) zapadnout. Jako bavilo mě to, ale dál už se do Kulhánka asi pouštět nebudu...

1 23.06.2023

Je to děsná blbina, ale na konci děsně zábavná :) Ale popořadě... Knížka je totiž zvláštní nevyrovnaná směs několika částí, propojených dopředu směřujícím příběhem hlavního hrdiny (dosti přímočarým - hrdina i příběh). Už od začátku teče (nejen) krev, následuje chvíle podivuhodného bezčasí, pokračuje od začátku prakticky oddělený příběh, kde se dlouho čeká na onen čin a ten pak nastane. Poslední třetina je pak asi nejzábavnější, konce se ale prakticky (bohužel) nedočkáme. Přesto čtení hodně baví a nejvíc autorův povedený černý humor :) I díky němu se vrhnu na pokračování a budu doufat, že příběh opravdu dojde do konce...

1 23.06.2023

Paráda. A to jak v roce 2016, kdy pro mě kniha znamenala nečekaný a velmi příjemný návrat do světa Harryho Pottera, tak v roce 2020, kdy jsem si ji jako jednohubku přidal po znovupřečtení základní série. Kdysi pro mě byly první stránky nutným zlem, všechna ta nová jména, úplně jiné tempo a styl, ale jak se člověk zakousne, už ho to nepustí. Zároveň musím uznat, že jako osmý díl čtený bezprostředně po sedmém to funguje ještě lépe. Nová dobrodružství, přímé odkazy a návaznosti na knihy dřívější, příjemně překvapivé zvraty, vše hezky svižné (miluju vynechávání nepodstatného, zde tedy střídání roků) a zároveň plné dramat a emocí, jak je na to správné divadlo potřeba.

Ano, některé věci jsou podivné a chápu ty, kteří tvrdí, že si knížka doopravdy těch pět hvězd nezaslouží, já jsem ale nadmíru spokojen. V roce 2016 jsem se na nového Harryho Pottera těšil, byl jsem připraven na něco slabšího - jde vlastně jen o scénář - ale tempo mi učarovalo. O tři roky později jsem byl znovu učarován a ještě o to víc potěšen, že tomu tento styl opravdu může slušet.

...a stejně jako před třemi roky jsem stále opravdu zvědavý na to, jak Prokleté dítě vypadá na jevišti. U nás se asi nikdy hrát nebude, ale třeba jednou vyjde návštěva v Londýně, nebo se záznam dostane do televize. Už jen ta magie, střídání scén a času. Musí to být nezapomenutelný zážitek.

6 23.06.2023

Zajímavá kniha ze dvou pohledů. Nejen, že příběh sám o sobě je dosti silný - i když pro něj jsem knihu nečetl - ale představení historie Afghánistánu, jeho vývoje, ovládnutí Tálibánem (víte, že Tálibán znamená Studenti?) a vůbec kultura jím poničená, je rozhodně důvod, proč si knihu přečíst. A mimochodem hanba Šoráví!

A na konec jen citace, která mi shrnuje část toho, co kniha čtenáři dá: "Vzpomněl jsem si, co mi říkal bábá kdysi před lety: Čurej na vousy těch pokryteckých opičáků. Nedělají nic, jen se probírají růžencem a odříkávají slova z knihy psané v řeči, které ani nerozumějí. Bože smiluj se nad námi, kdyby jim Afghánistán padl někdy do rukou."

5 23.06.2023

(SPOILER) Ano, kniha je nedokončená a sama by si zasloužila tři hvězdičky. Jenže, my všichni fanoušci víme, proč byla nedokončená a nakolik si musíme užívat vůbec faktu, že je. Jasně, někdy scény divně skáčou, nejsou dotažené, některé postavy, jako by neměly prostor, děj se rozběhne až někde za polovinou a konec je jen na pár stránkách.

ALE některé dotažené kapitoly a hlavní scény (a že je opravdu jde lehce poznat), jsou prostě skvělé a za ty já přidávám onu čtvrtou hvězdičku. Ten, kdo čte Zeměplochu tak jako já mnoho let, prostě u jisté scény musel prožívat skoro až osobní ztrátu...

...a to, že SPOILER byla původně plánována jako znovuSPOILER čarodějky SPOILER, je super. Já si prostě zpětně představuju, že tahle linka byla dodělaná a usmívám se. Nu ať je Terrymu pokec se Smrťem lehký... Bylo to skvělých mnoho let...

...a kompletní Zeměplocha přečtena. Víc už jí nikdy nebude :(

6 23.06.2023

Rád, moc rád bych dal 4 hvězdy, ale nejde to. Rád bych našel v knize to, co tam není, ale prostě to není ono. Všichni, co milujeme Zeměplochu a Pratchetta víme, proč je kniha taková, jaká je. I proto na Pratchetta nikdy nezapomenu - i když věděl, stejně nepřestal psát a pokračoval v tom, co mu šlo nejlépe. Rozesmívat nás všechny. To se mu i přes nedostatky této knihy povedlo a já jsem za to rád. Děkuji moc :)

Mnoho lidí píše, že se jim nelíbil začátek - že je pomalý a rozvleklý. No ale takový je Prachett vždy - pomalé a nenápadné konce, stejně jako začátky. Proto já začátek žral, usmíval se, užíval si toho, že v ruce držím další novou Zeměplochu. Problém však nastal, když se kniha nikam dál neposunula. Pořád malé skoky, spousta oddělených historek, ale žádný "velký příběh". A tak to bylo pořád a pořád a pořád až jsme došli na konec. Ano, některé odkazy, které mi přišli "podivné", či naopak "nápadně skrývané", se nakonec vysvětlily - v tom je Pratchett pořád borec - ale mnoho malých etud dohromady velký příběh nedalo. Děj byl tlačen, než že by se vyvíjel. Za mě bych navíc zdůraznil ne-eliánovitost Elánia a strašné tlačení na pilu u zdůrazňování oné "trpasličí fundamentálnosti" a naopak "skřetí integrace". Pratchett vždy zdůrazňoval problémy našeho světa jeho vlastním způsobem - to je na Zeměploše to skvělé - zde to již však bylo až nezeměplošské.

Každopádně knihu jsem přečetl a jsem za to více než rád. Zvláště, když po "páře" zbývá už jen poslední díl s Toničkou Bolavou :(

5 23.06.2023

Po shlédnutí stejnojmenného filmu (a následně i dílu známého seriálu s Davidem Suchetem - bavil mě víc) mi to nedalo a chtěl jsem si pročíst i originál. Těch "ALE" totiž bylo ve filmu víc než dost a zajímalo mě, jak se s tím vypořádává originál (co všechno film změnil, ubral nebo přidal). A musím říct, že víc než dobře. Má to skvělou atmosféru té doby, Poirot je prostě skvělý (takový, jakého ho znám z už zmíněného seriálu) a celé to má rychlý spád. I když je pravda, že když už jednou člověk zná pointu, nikdy to nebude tak dobré jako na poprvé. Na druhou stranu mi některé kousky skládačky zapadly hned na první dobrou "při prvních výsleších", protože už jsem jako čtenář očekával, kde je skrytá pravda.

9 23.06.2023

Tohle prostě nemůže napsat spisovatel - jedině spisovatelka. Je to jiné - a i když hodně drsné - pokládá autorka důraz na v tomto žánru nezvyklé věci. Jasně, v některých pasážích se pak člověk může cítit nemístně (a u audiobooku, kdy se nedá "myšlenkově přeskakovat" je to ještě důraznější, než u psaného textu), ale i tím je ve výsledku tato kniha zajímavá. Odkazuji především na pocitové a vztahové pasáže.

Pokud jde o samotný děj, mám za sebou už tři zpracování (kniha, film, audiokniha...), takže žádné překvapení v těch nejdůležitějších zvratech, ale stále se mi líbí onen styl a nápaditost. Navíc hlas vypravěčky - v tomto případě Terezy Bebarové - ke knize opravdu sedne...

3 23.06.2023

Když jsem knihu (a její pokračování) četl před léty poprvé, užíval jsem si ji jako doplněk ke stejnojmennému seriálu, hledal jsem rozdíly od adaptace i vynechané podrobnosti, později také pocit, že něco už vím dopředu před televizními diváky. Teď, když jsem se ke Hrám o trůny dostal podruhé, ztrácí už onen moment "překvapení" a "novosti" (jak rychle se může zvrtnout život hlavních postav, žádná to nemá se smrtí a životem dané navždy). Už mě nehnala otázka - jak to bude dál. V podobných žánrových knihách mě alespoň zajímá větší důraz na detektivní část, minimálně v prvním díle je vše v podstatě přímočaré. Zároveň jsem nedokázal najít skryté odkazy či nějaké neodhalené novinky, které mám tak rád např. v Pratchettovi.

Dříve také nebylo vždy úplně jasné, jaké sny, blouznění a vzpomínky odkazují na budoucnost, na minulé knihy apod. Teď, když jsem na to dával pozor, se přikláním spíše k tomu, že jde prostě o lineární příběh s naivním přístupem. Vždy jsem doufal, že se dozvíme víc o tom, proč se tak divně mění roční období (jak vypadá planetární soustava tohoto světa, že jsou zimy a léta tolik nepravidelné - vzpomínám na geniální Problém tří těles), jak je to s magií a různými náboženstvími, proč některé fungují více a některé vůbec? V seriálu jsme se žádného vysvětlení nedočkali, jsem zvědav na Martina... To už ale od prvního dílu odbíhám opravdu daleko...

Oceňoval jsem také vyprávění doplňované z různých perspektiv, pamatoval jsem si jejich vzájemné překrývání, ve Hrách o trůny ho ale mnoho není. Co naopak z atmosféry knihy úplně čiší, je to, jak moc rád by George R. R. Martin ve svém vlastním světě žil. Všechny ty společenské zvyky, čest, intriky, rody a jejich vazalství. Důraz na bohy a konzervativní řád, předurčené místo každého a jasně dané role. Jenže míst, kde bych se tím opravdu bavil, mnoho nebylo - vyzdvihnout ale musím např. vyjednávání lady Catelyn s Walderem Freyem a postavy Tyriona i Varyse, které se ve světě pohybují neomylně jako ryby (ne ty Černé :) ve vodě. Také už jsem si nepamatoval, že do textu Martin vkládal tolik krátkých, ale natolik - obzvláště v audioverzi - výrazných "prasárniček" (kterým následně bylo na HBO dáno více prostoru). Všemu tomu klasickému přístupu dává důraz zvolený jazyk - tolik přechodníků už jsem dlouho neslyšel... A pojetí textu dobře odpovídá také konzervativní zpracování audioknihy (čtená Františkem Dočkalem), dokonce sem tam doslova "šustí papírem", jako by šlo o četbu nějakého kronikáře :)

7 23.06.2023

(SPOILER) Rozhodně zatím nejdéle čtený díl série. Dostali jsme se totiž někam do půlky a dál to několik měsíců nešlo. A ne, není to (jenom) počtem stránek. Celý začátek je opravdu velmi natahovaný*, tím hlavním důvodem je ale podivuhodný děj a ne zrovna sympatické postavy. Ty jsou totiž buď hodně otravné nebo odporné a k tomu ještě svojí vlastní parodií - když už jsou zlé, tak jsou prostě čistým zlem a nemají žádné jiné vlastnosti. Často se v této knize stává, že navíc nedokážou úplně logicky přemýšlet, nevyužívají možnosti kouzel představené v minulých i tomto díle a samotná hlavní zápletka, slabší a tolik nedržící pohromadě jako v předchozích knihách, tak získává během času hned několik smutných "ale".

Mimochodem, samotný Harry Potter tady neslouží jako klasická hlavní postava, už jen kvůli své časté nesympatičnosti a přehnané pubertální otravnosti, ale jako katalyzátor dění, okolo kterého se vše děje (nikoli kvůli/díky němu), a ukázka mnoha chyb dějem proplouvajících postav mladých i starých.

Celou knihu pak zachraňuje mistrovské pero Rowlingové (a očividně překladatele Pavla Medka), kdy se text už v dobře zalidněném fantasy světě dobře čte (a následně poslouchá...). Když jsme si po jisté pauze začali Fénixův řád pouštět jako audioknihu, z úst "čtoucího dědečka" už to zase celkem šlo... Navíc, poslední kapitoly jsou výrazně svižnější, výživnější i živější a knize přinesou mnohá vysvětlení. Ano, děj X (SPOILER: např. dost podivné vyšetřování Harryho obrany proti mozkomorům) se zdá na začátku opravdu nesmyslný, když ho ale prosazuje postava Y (SPOILER: Umbridgeová mozkomory přivolala a následně sama seděla ve vyšetřovací porotě), dává ke konci jistý smysl Z (SPOILER: logicky pak Umbridgeová nehledá jak problém vyřešit, ale spíše jak dosáhnout svých cílů, i když pak ona sama a celé Ministerstvo kouzel vypadá zmateně a hloupě).

* V tomto je lepší film, který podle knihy vznikl. Vybírá totiž jasné, zapamatovatelné a děj posunující pasáže. I postava Harryho je už od samého začátku zvýrazněna jako onen katalyzátor dění, než nějaký hrdina. Chlapec, který přežil a teď často nestíhá, co se to kolem něj děje. A když už se sám k něčemu rozhodne, jsou to zmatené a pubertálními emocemi přesycené kroky.

5 23.06.2023

Další krásné a propracované ilustrované vydání, čtivý děj, vtipné i drsné pasáže a svět fantazie mého dětství, který mě opravdu baví i teď. Jen mě trochu zlobí ony nelogičnosti, které stejně jako v Kameni mudrců ubírají na dokonalosti. Ano, jde o pohádku a chápu, že jde o zkratky, které autorka používá, aby děj ubíhal, kam má. Přesto se člověk někdy až chytá za hlavu, co to ti (nejen hlavní) hrdinové dělají (resp. proč to nedělají).

2 23.06.2023

Ticho před bouří, jejíž první blesky přicházejí s posledními kapitolami. Nějaké zdánlivé nelogičnosti v sobě Princ dvojí krve skrývá (viz např. hutnější internetová debata o ne/používání Felix Felicis), ale po dvou spíše otravnějších dílech tady máme znova knihu o Harry Potterovi plnou fantazie a osudových zvratů, kterou je radost číst a poslouchat. Tedy krom přemíry zmínek o "muckání" :)

5 23.06.2023

Zatím nejméně povedený díl. Přišlo mi to natahované a plné otravných situací*. Hlavní nápad - ohnivý pohár a s ním spojený turnaj tří škol - je dobrý, ale je ho tam strašně málo a táhne jen malé části knihy. Mimo to se totiž řeší milion podružností - "otročení" skřítků**, puberta všech nebo otravná Holoubková***. Konec knihy je pak jako u předchozích dílů velmi silný, s rychlým spádem a pointou. Jak se opravdu začne něco dít, Rowling ví jak a co psát. Být kniha kratší a věnovat se hlavnímu tématu, rozhodně je mnohem lepší.

* Harry se chová jako hlupák nejen s "vejcem", trampoty se schodem, ples...
** Opravdu divně napsané. Pratchett téma v knize Pod Parou pojímá mnohem líp - a to je přitom jeho horší kniha. Nemluvě o tom, že tady je celé téma skoro zbytečně, protože nikam nedojde a odejde do ztracena, kde se k němu už autorka nevrací.
*** Takovou novinářku by každý editor vyhodil. Tedy pokud není Denní věštec nějaký kouzelnický bulvár. Spíš se obávám, že autorku tehdy musel "honit bulvár", tak se z toho holt musela vypsat.

4 23.06.2023