puml komentáře u knih

Nejintimnější a zároveň asi nejlepší sbírka Bohuslava Reynka. Reynek neměl rád, když se jakkoliv teoretizovalo nebo mluvilo o jeho díle. Nebudu to tentokrát činit ani já. Doporučuji.

4 16.04.2013

Poslední dvě sbírky, které autor schválil k vydání, než se po smrti dcery úplně odmlčel. Vynikající básně, do kterých je těžší proniknout, ale o to víc se zarývají pod kůži. Chce to jim dát čas. Já sosobně jsem Propast propasti dvakrát vrátil zpět do knihovny po pár přečtených básních, protože jsem jim vůbec nerozuměl a pročet jsem se k ní opět až po několika letech, kdy mě její podivná obrazotvornost naprosto uchvátila. Chce to trpělivost a řekl bych, že spíš nočního čtenáře. Rozhodně to není poezie do hospody, na pláž a na jiná veřejná místa, i když proti gustu.. Její síla se ale vyjeví spíš v tichosti a plném soustředění na četbu. Samotnou kapitolou jsou pak grafiky Bohuslava Reynka, které básně doprovázejí, a jež si Holan přál užít výslovně pro tento poslední svazek, jako hold jednomu ze svých nejlepších přátel a příznivců, s nímž se paradoxně nikdy nesetkal (viz Bohuslav Reynek Korespondence). Vzniká tak ojedinělé setkání dvou solitérů české poezie, potažmo grafiky, v jediném svazku poezie Vladimíra Holana. Neznám lepší doporučení.

1 16.04.2013

Pro všechny ty, kdo se chtějí o pivě a vaření piva dozvědět víc a chtějí proniknout do tajů tohoto lahodného nápoje, jenž nemusí být nutně tak fádní a chuťově nezajímavý, jak se nám některé převážně velkokapacitní pivovary snaží, svými povětšinou dost nezajímavými a často i ve výrobě šizenými pivy, neustále dokazovat. Pivo je chuťově a typově stejně pestré jako víno a především u nás v ČR si zaslouží jeho konzumace náležitou pozornost, což nutně neznamená vypít 10 a víc piv na posezení, ale třeba jen jedno, ale Ale;-)

Vynikající výbor v překladu Zdeňka Hrona. Kdo má rád italské básníky "hermetiky" počínaje Ungarettim, ten si jistě Ranchettiho poezii oblíbí. V českém kontextu snese Ranchettiho obtížná poezie srovnání snad jen s pozdní poezií Vladimíra Holana. Pro mě osobně dost těžké čtení, protože Ranchetti neustále zpochybňuje již napsané a svým hutným, zkratkovitým stylem znemožňuje proniknout nějak výrazně do smyslu některých básní. Je to spíš o pocitu a konfrontaci se samotným bytím a jeho limity, a to jak fyzickými, jako je nemoc, smrt, ztráta blízkého člověka, tak psychickými, jako je bolest a paměť. Doporučuji.

16.04.2013

Poezie Salvadora Espriu je jako sen o vodě a ohni. Jedná se o ve většině případů poezii spirituální s množstvím symbolických náznaků, které nejsou ovšem účelové a samotné básnické obrazy působí jako vzpomínka na nějaký dávno zapomenutý sen.

1 16.04.2013

Osobně jsem Petrkov navštívil a setkal se s Jiřím i Danielem Reynkovými. Nezapomenutelný zážitek. Ta atmosféra. Ten, jak se říká, génius loci petrkovského zámečku a okolí tam stále ještě je... Krajina do sebe usebraná a svému osudu ponechaná... Krásné je i knihkupectví a zároveň nakladatelství Petrkov v Havlíčkově Brodě, ve kterém pracuje snad již pravnučka pana Reynka. Nemohl jsem jinak, než si koupit na památku Kašpara z hor v překladu Jiřího Reynka. Samotnou knihu Kdo chodí tmami výborně vystihují příspěvky "kní". Doporučuji.

4 16.04.2013

K tomuto výboru je škoda každého slova navíc. Průzračnost, jednoduchost, prostota a hloubka čiší z každé zde přeložené haiku. Opět vynikající překlad pana Antonína Límana, díky kterému našlo do češtiny citlivého překladatele množství zajímavých japonských autorů a především pak komplet sbírka starojaponské poezie Manjóšú. Doufám, že pan Líman vydrží v plné síle aspoň do stovky, a že se dočkáme ještě mnoha dalších podobných knižních skvostů. Děkuji pane Límane. Doporučuji.

9 16.04.2013

K tomuto výboru jsem se dostal víceméně náhodně, ale o to víc mě potěšil snový a imaginativní styl Tadeusze Nowaka. Básně plné imaginace, kterou lze nejlépe přirovnat k snově nostalgickým, mýtickým výjevům z obrazů Marca Chagalla. Jeden z mých nejoblíbenějších výborů z vynikající edice poezie Plamen. Doporučuji.

1 16.04.2013

Polská poezie byla do češtiny vždy hojně překládaná, ale v posledních asi dvaceti letech vyšlo převážně jen několik výborů z básníků jejichž styl se vyznačuje převážně civilismem a tematizací současného života. A tak potěší, když malé nakladatelství Protimluv vydá ve velmi dobrém překladu takto objemný výbor tvorby jednoho z nejzásadnějších polských básníků, jehož poetika se na jedné straně vyznačuje civilním a někdy i lehce angažovaným pojetím, ale na druhé straně je Krynicki zvláštním způsobem básník spirituální a duchovní. Nejedná se však o lacinou spiritualitu viděnou ve všem a všude, ale o těžce vydobytý okamžik prozření, objevující se a mizející v tu nejméně očekávanou chvíli. Doporučuji.

"Slepé? Hluché? Němé?
Nepochopitelné?

Je. Bolí."

1 16.04.2013

Skvělá publikace, která představuje v ucelém a komplexním přehledu umění 20. století, a to i s přesahy do nových médií, které razantně ovlivňují podobu dnešního umění. Samozřejmě se nejedná o nějaký vyčerpávající výklad, to by ani rozsah knihy neumožňoval, ale v zájmu čtivosti a množstvím informací je to ideální start pro ty, kteří se chtějí orientovat v hlavních proudech a vývojových tendencích umění 20. století bez - pro laika někdy nadbytečných - přesahů do mnohdy těžkopádné teorie obrazu a médií. Doporučuji.

1 16.04.2013

Výborná příručka a nezbytnost pro všechny, které zajímá literatura 20. století. Na poměrně malém prostoru neuveřitelné množství zajímavých informací a tipů k četbě. A to je asi hlavní problém této jinak skvostné publikace, a to sice její malý rozsah. Bohužel, je to zatím jediný "komplexní přehled" hlavních proudů literatury 20. století v několika vybraných zemích. Doufám, že do budoucna vyjde nějaká ucelenější a komplexnější kniha o literatuře 20. století alespoň v rozsahu knih, které vycházejí o umění 20. století - viz vynikající kniha Umění 20. století: http://www.databazeknih.cz/knihy/umeni-20-stoleti-115307. Doporučuji.

2 16.04.2013

Nejlepší, co jsem zatím od Tolstoje četl. Krátké, výstižné a naprosto pravdivé. Doporučuji.

2 16.04.2013

Parádní neo-noir román z francouzské Marseille. Kniha má vynikající děj a spád a je svým způsobem víc o městě a jeho kultuře než o samotném zločinu, který je jen symptomem tohoto dekadentního ráje, ve kterém se mísí desítky kultur z různých koutů světa. Hlavní postava vyšetřovatele Fabia Montaleho je naprosto perfektní a patří k mým největším oblíbencům mezi inspektory.. a možná je i tím největším.. Hořký příběh, ve kterém se jako ve správném noir románu vypije kotel kafe a vykouří stovky cigaret, s pochmurnou, melancholickou atmosférou potlačované bolesti. Už se těším na pokračování s názvem Chourmo. Doporučuji.

2 16.04.2013

Zprvu jsem ke Kavafisovi přistupoval s ostychem. Všude množství aluzí na antickou kulturu. Příběhy, které staví více na pocitu než na ději. Ale postupem času jsem se do Kavafise pročetl až do té míry, že se stal jedním z mých nejoblíběnějších básníků a v pomyslné řecké triádě přeložené Růženou Dostálovou: Seferis, Elytis, Kavafis je Kavafis svou průzračností a až asketickou pečlivostí mým největším oblíbencem. Doporučuji.

3 16.04.2013

Básně Yvese Bonnefoye jsou jako šerosvitné obrazy barokních umělců. Plné náznaku a přízračného světla a někde tam za tím vším jakási matná víra.. nebo snad jen obyčejný paprsek dávného slunce.. Doporučuji.

1 16.04.2013

Básně Yvese Bonnefoye jsou jako šerosvitné obrazy barokních umělců. Plné náznaku a přírzačného světla a někde tam za tím vším jakási matná víra.. nebo snad jen obyčejný paprsek dávného slunce.. Doporučuji.

2 16.04.2013

Nejintimnější a dle mého názoru nejlepší soubor Sudkových fotografií. O tomto souboru bylo naspáno již mnohé, tak snad jen, že nad tímto souborem si člověk uvědomí, že i ty neobyčejněší věci ve svém zdánlivě chaotickém rozpoležení mohou mít duchovní charakter, jen je třeba se umět dívat. Doporučuji.

16.04.2013

V průběhu let 1957 - 1962 zaznamenával Josef Sudek proměny krajiny na mostecku. Vznikl tak v té době ojedinělý soubor mapující řízený průběh ekologické katastrofy a devastace krajiny. Osobně bych se psíš přikláněl k názvu celého souboru Ukřižovaná krajina, než Smutná... Ale to je jen můj osobní pocit. Na konci 60. let stihl Sudek vydat jeden podobný soubor, a to: Mostecko/Humboldtka, kde je na dvanácti velkoformátových pohlednicích zaznamenána taktéž zdevastovaná krajina mostecka a jehož komplet patří k antikvariátním klenotům.

16.04.2013

Většina by asi souhlasila, že mistr hororu a odkrývání hrůz lidské psychiky je z pozice 19. století Edgar Allan Poe. Osobně se ale přikláním na stranu Maupassanta. Problém bohužel často je, že si Mauppassanta většina čtenářů spojí s Miláčkem nebo ještě tak Kuličkou, což jsou díla všeobecně nejznámější, nejdostupnější a všeobecně doporučovaná, ale taky to patří k tomu slabšímu, co Maupassant napsal. Proto asi mnohé překvapí, že sebrané spisy Guy de Maupassanta a přesněji svazky Yvetta a jiné povídky a pak svazek Zbabělec a jiné povídky jsou věnovány z velké části hororovým a hruzostrašným povídkám, které pro mě osobně patří k tomu nejlepšímu v daném žánru. Jako by se tu již projevovala nastupující Maupassantova duševní nemoc, způsobená údajně syfilisem. Vše působí jako zlý sen, postavy jako zjevení a přízraky. U některých povídek jsem měl opravdu nahnáno a to se mi bohužel - i přes nespornou kvalitu většiny povídek - u Poea nikdy nestalo. Naneštěstí oba tyto svazky vyšli jen v omezeném nákladu a poměrně špatně se shánějí. Je to škoda, protože i dnes má tato odvrácená strana Maupassantova díla, stále co nabídnout. Doporučuji.

2 16.04.2013

Většina by asi souhlasila, že mistr hororu a odkrývání hrůz lidské psychiky je z pozice 19. století Edgar Allan Poe. Osobně se ale přikláním na stranu Maupassanta. Problém bohužel často je, že si Mauppassanta většina čtenářů spojí s Miláčkem nebo ještě tak Kuličkou, což jsou díla všeobecně nejznámější, nejdostupnější a všeobecně doporučovaná, ale taky to patří k tomu slabšímu, co Maupassant napsal. Proto asi mnohé překvapí, že sebrané spisy Guy de Maupassanta a přesněji svazky Yvetta a jiné povídky a pak svazek Zbabělec a jiné povídky jsou věnovány z velké části hororovým a hruzostrašným povídkám, které pro mě osobně patří k tomu nejlepšímu v daném žánru. Jako by se tu již projevovala nastupující Maupassantova duševní nemoc, způsobená údajně syfilisem. Vše působí jako zlý sen, postavy jako zjevení a přízraky. U některých povídek jsem měl opravdu nahnáno a to se mi bohužel - i přes nespornou kvalitu většiny povídek - u Poea nikdy nestalo. Naneštěstí oba tyto svazky vyšli jen v omezeném nákladu a poměrně špatně se shánějí. Je to škoda, protože i dnes má tato odvrácená strana Maupassantova díla, stále co nabídnout. Doporučuji.

2 16.04.2013