radkamysli komentáře u knih
Nemůžu jinak, než se vyjádřit, že jsem pocítila zklamání a to nikoli, že jsem knihu dočetla. Asi jsem měla velká očekávání, vzhledem k tomu, že se autorka knihou zabývala deset let, myslím si, že lépe by udělala, kdyby z nabytých vědomostí z bádání vytvořila knihu odborného charakteru, podávající svědectví o těžkém životě řádových sester v době komunismu, než překrucovat fakta, aby jí padly do karet. Přesto jsem ale ráda, že se autorka zaměřila na toto opomíjivé téma naší historie, neboť takových knih je opravdu málo.
Tuhle knihu jsem našla ve správnou chvíli na správném místě, jinak bych začala nejspíš taky užívat prozac. :-)
Děkuji Aristokratce a ostatním obyvatelům zámku Kostky.
"Příběh, který jsem předtím nikdy neslyšela, byl prostý.
Dospělý muž vyprávěl pohádku dospělé ženě, v noci před jejich sňatkem, u kachlových kamen pod petrolejkou, ve vůni bylinného čaje...."
Prostě prostý příběh, plný nádherných maličkostech, které byste v dnešní době asi těžko hledali. Tato tenoučká knížečka, mi ukázala, co opravdu znamená láska a romantika, a díky ní jsem pochopila, že slovo "láska" má úplně jiný význam, než jaký jsem o ní měla mínění...
Miluji tuto knihu, protože tahle kniha je jediná, co zná Erika. Ví jak vypadá, jak se chová, a jak se trápí. Nemám ráda filmové verze, jako z roku 2004, kde má fantom jen "popáleninu" třetího stupně. Ne, Erik byl jistě jiný, až už v pohledu nebo v chování. V knize jasně popisuje, že Erik byl nejspíš šílenec, který se choval tak, aby všeho dosáhl, ale ve filmu, tam není fantom prvotřídní blázen, tam je jen romantickou postavou, po kterém touží všechny ženy. To film z roku 1925! Tam už nějaké to chování má, to musím uznat, ale ten konec není pravý, vypadá to, že fantom byl jen ustrašený pavouk, co raději zemře ze zbabělosti...Ne! Pravý fantom zemřel z lásky. A tečka.
Dočteno. A já pociťuji smutek, že už se víc nedočtu o osudu hrdinek, které pro mě tolik znamenaly. Na hrdinky, (nejen na ty tři), ale i na ostatní statečné ženy, které kniha ukrývá, jsem se opravdu moc těšila a je mi líto, že je nyní musím opustit.
Pěkné.
Vzpomínka na základní školu - čítanka.
Pohlazení po duši.
Malý princi ( i Antoine), děkuji ti za to, že jsi otevřel mé malé citlivé srdíčko, které začalo plakat nad posledními stránky...
Je to velmi dojemná a smutná kniha, sice místy jsem se pousmála nad humornými vzpomínkami, ale při vší té předtuše nešťastného konce, jsem necítila nic víc než jen sklíčenost a zármutek.
Jinak kniha je opravdu velmi krásně napsaná a čte se sama.
Je krásné se prostě jednou vypnout a odcestovat do dob minulých, kdy Česká země měla krále a královnu, a jiné starosti.
Toto je má schopnost cestovat časem.
(...)
Je to země jasu,
je to jiný svět.
Zpívá moře klasů,
šeptá květu květ.
Umí srdce zhojit
čarokrásným snem.
Dej nám, Bože, dojít
v sedmihradskou zem!
Vůbec, toto bylo poprvé, kdy jsem Petrovi a Lucii smrt přála...jsem ráda, že byli ušetřeni budoucího utrpení. Pro mě má kniha šťastný konec.
Anotace i obálka mě přiměly, abych si knihu koupila, bohužel uvnitř na mě čekalo jedno velké zklamání.
Nikam to nevedlo, všechno pořád dokola, děj i konec předvídatelný každou další stránkou (i tou první).
Recept na tuto knihu:
do kotlíku přidejte následující ingredience:
1x červená karkulka,
1x kráska a zvíře,
1x ledové království,
1x hororové prvky,
poté, všechno smíchejte a podávejte ještě ledové (!)
Nedělejte stejnou chybu jako já. Raději si nejdřív přečtete knihu, a pak si pusťte film, jinak přijdete o mnoho...
Znala jsem Angeliku, kterou hrála Michele Mercier...ale nikdy jsem neznala Angeliku, takovou, jaká skutečně byla, je a bude. Proto musím souhlasit s autorkou, která vyjádřila názor, že Angelika byla ve skutečnosti jiná, než Angelika Michele Mercier.
ANO, dost mě to překvapilo. Angeliku jsem si hned na začátku zamilovala, doprovázela mě holčička, dívka a žena, která nechtěla nic víc než jen štěstí a svého Velkého Kulhavce z Languedoku.
Jednoduše reálný konec, jako by tato kniha byla někým převyprávěna, žádný happyend, klidně bych věřila, že je to skutečný.
Surové a mrazivé, ale velmi čtivé.
Co na závěr? Začínám si víc vážit jídla.
První část paměti je nezapomenutelný. Počátek druhé části paměti byl také pěkný (dokonce pro mě nadmíru uspokojující), ale od obležení Prahy Švédy, u mě kniha začínala ztrácet své kouzlo. Dávám 4*.