RADOST komentáře u knih

Tak smutné, tak pravdivé, tak dobře napsané. Žijeme a myslíme si, že svým úsilím, svým chováním a svými činy dosáhneme všeho, co si přejeme. Že náš život bude krásný.
A skutečnost? Přečtěte si o jedné takové skutečnosti, tak podobné mnoha dalším.
Je to příběh o obyčejných životech v neobyčejné, hrozné době. V celých svých dějinách lidstvo samo sobě podobně hrozné doby opakovaně vytváří. Opravdu je nepoučitelné?
Jak byste v té době žili vy? I pro takové zamyšlení je dobré si tuto skvělou knihu přečíst.

45 03.04.2017

Děkuji paní Morštajnové za tuto knihu. Zmapovala v ní posledních osmdesát let života v naší zemi. Sedmdesát z nich jsem zde prožila a oceňuji střízlivost i věrohodnost, s jakou se jí to povedlo. Skvěle charakterizovala jednotlivé postavy tohoto rodinného (ale přeneseně i českého) životního příběhu. Každá z nich má svůj pohled, svou pravdu, svou víru, svůj způsob jak přežít a obstát v tom, co jim život nachystal. Není to ohromující, akční a strhující román. Je to klidné vylíčení uvažování a činů lidí kolem nás, kteří jednali i milovali tak, jak uměli nejlépe. Kniha o ztrátách a o mlčení, které může být východiskem i zhoubou.

40 25.04.2019

Dočteno, necháno dostatečně doznít. Kniha ve mně vzbudila hodně emocí a ještě umocnila potřebu o všem přemýšlet. Literární zpracování možného vývoje se však autorce příliš nepovedlo. Působivě navodila tísnivou atmosféru, beznaděj i "výchovu a vymývání mozků". Postavy i kulisy dvacetiletého dění jsou však šablonovité, nenápadité, ploché, neživé. Popisované téměř absolutní odtržení východního bloku od okolního světa nereálné. Místy jakoby vykrádala Orwella. Autorka cítí potřebu čtenáře varovat ve smyslu co by, kdyby. Ale realita současnosti, celosvětové politické/pandemické dění , nástroje a způsoby uplatňování zásahů do běžného života atd. mi připadá zákeřnější a nebezpečnější než autorčina knižní fikce. Dávám autorce za pravdu - je třeba vážit si toho, co máme (měli jsme) a bránit to. Přemýšlet, nezaspat. Protože co by, kdyby.

31 18.04.2021

Dalo by se říci: A tak šel život .... U nás, v průběhu 20. století. Jenže je kumšt napsat to tak svižně, s jiskrou, bez zbytečných slov, se znalostí lidí. Poutavá četba o obyčejných lidech od velmi nadané autorky.

30 16.05.2015

Kniha o nenaplněných snech. O samotě. O vzácnosti přátelství. O lidskosti i nelidskosti. Smutná kniha. Mistrovsky napsaná. Jsem ráda, že jsem se konečně s ní seznámila.

26 31.01.2021

"Rybo, z té duše tě miluju a vážím si tě. Ale zabiju tě, než skončí dnešní den!" aspoň doufám, dodal v duchu.

Jsem ráda, že jsem si přečtení této knihy nechala na stáří. Protože to není kniha jen o boji s rybou. Je to velmi moudrá kniha o respektu člověka k přírodě. Poučná a poetická.
I když se svým tempem vymyká dnešku, doporučuji se s ní seznámit a pochopit, že jsme součástí přírody, ne její vlastníci či vládci.

26 19.01.2021

Skvěle popsaný život i povahy lidí v mém kraji. Tvrdé podmínky, pokora i revolta, pracovitost, bohabojnost, radosti i zoufalství synků a děvušek. Těším se na pokračování.

25 06.03.2020

Šrámy na duši. Na dětské duši. Nevymizí. Mnohdy rostou spolu s těmi dětmi. A nelze se jich zbavit. Nebo ano?
Skvělé pokračování série, kniha přesně pro mě. Doporučuji i vám.

24 12.07.2021

Skvělé, autorce ze srdce děkuji za oba díly. Silné poselství o životě v mém kraji v období dětství a mládí mých rodičů. Napsáno velmi poutavě, bez patosu, bez nějakých soudů a hodnocení. Zlomek jsem znala z vyprávění, která se shodují s událostmi z knihy. Po přečtení si lépe uvědomuji souvislosti. Oceňuji charakteristiky jednotlivých postav, ty mi připadají jako živé a svým postojem k životu tak typické pro náš mnohonárodnostní hornický region. Tato knižní série je pokladem v mé knihovně, který budu předávat svým potomkům. Aby nezapomněli na to, co už není k vidění, ale přesto tvoří jejich historii a základy.

24 23.02.2021

Jak mě v mládí okouzlil dopis Taťány! Mládí, ruština, romantické procházky Petrohradem - je to silná vzpomínka. Ruská kamarádka mi tehdy věnovala tři knihy Puškinova díla. Dodnes je mám v knihovně. Nyní jsem si znovu nalistovala Evžena Oněgina, četla v originále a porovnávala s poslechem české audioknihy. Nehodnotím dílo, ale to, jak na mě kdysi zapůsobilo a působí dodnes. Okouzlující pro šestnáctiletou i sedmdesátiletou dívčí duši.
"Я к вам пишу - чего же боле?
Что я могу еще сказать? " .....

23 15.02.2021

Mistrně podaná strohá výpověď o dětství a mládí bohaté holčičky. O kráse i tíze života a všech ztrátách, které musela prožít. A především o lidech, jejich chování v měnících se podmínkách. O vnitřní síle i zbabělosti. O lásce i touze vlastnit a podmanit si.
Zuzana se narodila ve stejné době jako mí rodiče - neustále jsem srovnávala jejich život s životy knižních hrdinů. Všichni "jen tak normálně" žili - stejně jak my dnes. A do toho plíživě, ale rychle, vstupovala oklešťující opatření a nařízení. Děje se tak v každé době, děje se tak i nyní. Důvody a cíle bývají rozdílné. Kéž by lidé měli takovou vnitřní sílu, aby všechna úskalí zvládli v souladu se svým svědomím. Stejně jak Zuzana.

23 28.11.2020

Skvělé! Již dlouho mi "oddychová" kniha neposkytla takové odreagování, tolik napětí , podnětů k přemýšlení a nových poznatků. Toho špatného psychopata jsem si vytipovala dobře, ale stále mě něco mátlo. A existenci dobrých psychopatů jsem si dosud vlastně ani neuvědomovala. Těším se na pokračování série, první dvě knihy jsou výborné.

23 24.11.2020

Bára a Katuška. Baruna a Katuška. Panovačnost, omezenost, nedostatek empatie i lásky. Domov? Šťastné dětství?
Velmi silný příběh. Skvělé, paní Petro Dvořáková!

23 02.05.2020

Málokdy se tak skvěle povede vystihnout povahu stárnoucího rezignujícího člověka i jeho "znovuzrození". Všechna čest autorovi i překladatelce.

23 01.11.2015

Napínavé, se širokou plejádou možných pachatelů (neuhodla jsem toho skutečného) a důmyslnými napodobeninami dávných zločinů, pro Kim nezapomenutelných a zdrcujících. Přímo nabité dějem a dobrou spoluprací sehraného týmu.
Přesto mám výhrady. Motiv pachatele byl pro mě nepřesvědčivý. Obětí i podezřelých bylo velmi mnoho. Jistě, vyžadoval si to životní příběh hlavní postavy a bylo to vše důmyslně propojeno. Ale přece jen - ten písmenkový hrnec trochu přetékal.

22 16.12.2020

Ano, život není jen černý nebo bílý, lidé nejsou jen dobří a zlí, všechno zraje a vyvíjí se. I vztah syna vzhlížejícího k otci, zatracujícího otce, znovu obdivujícího otce, mstícího i rozčarovaného, a konečně dospěle chápajícího. V každém z nás je mnoho stránek, emocí i schopností. A to zde autor skvěle vyjádřil. Napínavá četba, která určitě nebyla ztrátou času.

22 25.01.2016

Líbilo se mi příběh číst i se nad ním zamýšlet. Co, kdo a proč? Nabízející se vysvětlení není tak přesvědčivé, jak by se zdálo. A odhalování souvislostí nutí hledat stále dále a dále. Největším pomocníkem je schopnost číst v lidech. To se hlavnímu hrdinovi velmi dobře daří, navzdory osobním problémům. Vůbec mi nevadilo, že jim byl dán takový prostor.

21 18.12.2019

Dobrá, čtivá, přínosná kniha. Autorka správně zvolila střízlivý styl- vždyť Anna, Alžběta i Anežka žily obyčejné životy, ovlivňované událostmi v naší zemi v průběhu celého 20. století. Do vínku jim ale byly dány rozdílné povahy. Každá z nich v sobě nesla určitou životní sílu, určitou míru talentu, hrdosti, lásky i schopnosti řešit životní situace. Právě vykreslení jejich povah a jednání dává dílu plastičnost a poselství čtenářům. Za svá rozhodnutí jsme zodpovědni a budou ovlivňovat nejenom náš život. Hrdinky knihy zdaleka nejsou líbivé, sympatické a obdiv vzbuzující postavy. Ale přesně takové tady žily a žijí. A každá z nich v sobě skrývá něco na první pohled nepostřehnutelného.

21 17.01.2014

Série úspěšně pokračuje. Vyšetřované zločiny jsou zajímavé a nezvyklé. Zaujala mě i linie vývoje vztahů mezi hlavními postavami. Oceňuji autorčinu schopnost vykreslit psychiku všech postav. Pro mě je to dosti důležité a knize to dodává na plastičnosti a věrohodnosti.

20 28.04.2021

Občas se mi vynořují vzpomínky na dětské čtení. Na to nádherné dobrodružství, které mi poskytovaly knihy o jiném světě. Tato je jednou z nich. Vybavuji si i její vzhled, protože byla naše vlastní a s bráchou jsme ji často brali do rukou. Knihy z veřejné knihovny byly zabalené do hnusného nažloutlého tuhého papíru, ty zaujaly jen obsahem.

20 25.11.2020